Treybal. Muž, který nezaprodal sám sebe

Narodil se 2. února 1885. Obec, kde přišel na svět, bývá často označována jako Kotopeky, ale ve skutečnosti jeho rodný dům patřil do katastru sousedních Praskoles. Studoval gymnázium v Příbrami a v Praze, poté práva na Univerzitě Karlově. Po absolvování se vydal na soudní dráhu. Začínal v Praze, poté sloužil na Slovensku, aby nakonec stanul jako přednosta okresního soudu ve Velvarech.

V první světové válce narukoval jako poručík rakousko-uherské armády. Byl dvakrát zraněn a následně vstoupil do československých legií. Sloužil na Transsibiřské magistrále mezi Moskvou a Vladivostokem, jako důstojník se v roce 1920 vrátil přes Suez zpět do osvobozeného Československa.

Vedle práva měl celoživotní vášeň: šachy. Hrál je už od dětství, učil se od staršího bratra Františka. A brzy se zařadil mezi nejlepší české šachisty své doby. Už v roce 1909 skončil druhý na mistrovství Ústřední jednoty českých šachistů, hned za legendárním Oldřichem Durasem. V roce 1921 se stal mistrem Československa, když se o titul dělil s Karlem Hromádkou a Ladislavem Prokešem.

Jeho největší mezinárodní úspěch přišel v roce 1923 v Karlových Varech. Turnaje se zúčastnila tehdejší světová elita – a Treybal nejenže obsadil dělené 6.–7. místo, ale dokázal porazit i vítěze turnaje a budoucího mistra světa Alexandra Aljechina.

Hrál na čtyřech šachových olympiádách. V roce 1930 v Hamburku, 1933 ve Folkestone, kde přispěl ke stříbrné medaili československého týmu, a v roce 1935 ve Varšavě. Jeho styl byl pozičně přesný, klidný a strategicky hluboký. A také mimořádně čestný – nejednou nabídl remízu i v pozicích, kde stál jasně lépe. Získal pověst „šachového gentlemana“ nejen doma, ale i v zahraničí.

Byl to ale člověk, který nežil z šachů – šachy pro něj byly koníčkem, nikdy povoláním. Pracoval naplno jako soudce, vychovával dvě děti a účast na turnajích stíhal v mezičase. Často večer odehrál partii v Praze a nad ránem už seděl v rychlíku, aby včas dorazil na služební místo. Právě kvůli této kombinaci přísné profesní zodpovědnosti a šachové vášně se stal mezi kolegy tak výjimečně váženým.

Vše se změnilo 31. května 1941. V kanceláři okresního soudu ve Velvarech byl zatčen gestapem. Obviněn z nelegálního držení zbraně a podezření ze spolupráce s odbojem. Důkazy chyběly, ale přesto byl bez soudu 2. října 1941 popraven v Praze-Kobylisích. Jeho tělo nebylo vydáno rodině. Jeho jméno se téhož dne objevilo v seznamu popravených, který otiskl i The New York Times – mezi jmény obchodníků, ředitelů a vojáků z celé Evropy.

Po válce byl rehabilitován. Dnes má symbolický hrob na Malvazinkách. Jeho jméno nese několik šachových klubů. A jeho příběh inspiroval i slavné – například Bobby Fischer žádal ze Spojených států o knihu, kterou o něm napsal Ladislav Prokeš. Proč? Snad proto, že Fischer v něm cítil, co u jiných chybělo – pevnost charakteru.

Karel Treybal nebyl revolucionář. Nebyl politický lídr, bojovník v podzemí ani veřejný mluvčí. Byl jen slušný člověk, který odmítal ohýbat páteř.

Čest jeho památce.

(PK)