Strategie střední hry (2) - Hrá čas proti Vám?

10.03.2010 07:02 | Trénink

Mám rád Japonsko a temer všetko, čo s ním súvisí. Nedávno som sa preto díval v televízii na tradičné zápasy sumo; napadlo mi pritom, že i keď sumo a šach sú samozrejme úplne rozdielne športy, majú jednu dôležitú črtu spoločnú...

Mám rád Japonsko a temer všetko, čo s ním súvisí. Nedávno som sa preto díval v televízii na tradičné zápasy sumo; napadlo mi pritom, že i keď sumo a šach sú samozrejme úplne rozdielne športy, majú jednu dôležitú črtu spoločnú. Touto spoločnou črtou je ich vnútorná dynamika, tempo.
Predstavte si začiatok zápasu sumo: dvaja borci sa postavia oproti sebe, poklonia sa, rozhádžu naokolo ryžu; keď potom rozhodca zápas odštartuje, najväčšou možnou rýchlosťou sa vrhnú proti sebe. Keď ale do seba narazia a nikto nespadne, dianie sa spomalí; obaja do seba zakliesnení zápasníci fučia a namáhajú sa, často sa ale navonok nič nedeje, nikto nepadá, neustupuje. Žiaden viditeľný pohyb.

Šachová partia začína úplne rovnako: počas prvých ťahov, pokým ešte figúrky nie sú v kontakte, sa obe strany snažia maximálnou rýchlosťou vyvíjať a obsadzovať centrum. Keď už však ku stretu oboch armád príde; hra sa pomerne často výrazne spomalí, v niektorých prípadoch temer zastaví.

Jedna z prvých poučiek, ktoré sa šachista z knižky či od trénera dozvie je, že v otvorení je nutné vyvíjať sa čo najrýchlejšie; v tejto fáze hry má čas cenu zlata. I pomerne silní hráči potom majú tendenciu tento poznatok zovšeobecniť na celú hru; získajú dojem, že šach je niečo ako preteky, v ktorých ide o to, ktorá strana rýchlejšie či skôr zrealizuje svoj plán. Toto zovšeobecnenie je ale hrubým omylom.
Šach nie je Formula jedna. Magnus Carlsen nie je Mika Häkkinen. Niektoré pozície je síce nutné hrať rýchlo, iné je však správne hrať pomaly, trpezlivo. V mnohých pozíciach je rýchlosť skôr na škodu. Je veľmi dôležité, aby sa hráč naučil rozoznávať, kedy ide o „rýchlu“, a kedy naopak o „pomalú“ pozíciu. Snaha hrať „pomalú“ pozíciu rýchlo, alebo naopak „rýchlu“ pozíciu pomalo, má obvykle katastrofálne následky.

diagram č.1

Jednou z najtypickejších „rýchlych“ pozícií je na diagrame č.1 zachytené postavenie z Dračej varianty Sicílskej obrany. Lokálna nerovnováha na oboch krídlach je tak veľká, že ani jedna strana vlastne nedokáže zadržať nástup súpera proti svojmu kráľovi. Je temer nemysliteľné, že by sa povezme čierny rozhodol stiahnuť sa do obrany a ubrániť svoje kráľovské krídlo; kráľ na g8 je v tejto pozícii tak veľkou slabinou, že ho dlhodobo nie je možné úspešne ochrániť. Podobne je na tom biely kráľ. A tak v tejto pozícii, podobne ako v slovenských porekadlách, platí: „Najlepšia obrana je útok.“ a „Kto prv príde, ten prv melie.“

Nasledujúce dva diagramy (č.2 a č.3) sú z partie McShane - Short, Londýn 2009. Skúste ich prosím porovnať a odhadnúť, koľko ťahov ich od seba delí. Tri? Šesť?

diagram č.2

diagram č.3

V skutočnosti obe postavenia delí celých tridsať (!) ťahov. Ako je možné, že si dvaja silní veľmajstri tak málo vážia šachový čas, že za tridsať ťahov nedokázali nijako konštruktívne vylepšiť svoju pozíciu?
Odpoveď samozrejme znie: Práve preto, že obaja hráči sú silní veľmajstri, sa na šachovnici za tak dlhú dobu neudialo prakticky nič. Ide o toto: pozícia na prvom diagrame má blokovaný charakter, figúrky preto prakticky nie sú v kontakte. Aby sa charakter pozície zmenil, muselo by prísť k nejakému prelomu, čiže k pohybu pešiakov. Avšak, a to je dôležité, jedna strana si nemôže dovoliť rozhýbať svojich pešiakov. Čierny má totiž vo svojej štruktúre dvoch dvojpešiakov; táto formácia je veľmi citlivá na posun vpred, obvykle každý pohyb dvojpešiaka vytvorí nejakú slabinu. Čierny teda pozíciu otvoriť nemôže; môže len čakať, čo vymyslí biely. Short to vie a preto vyčkáva.
Biely naopak otvoriť pozíciu môže (prelomom h3-h4; možno i b2-b3). V žiadnom prípade sa však s týmto postupom neponáhľa a manévruje hore-dolu figúrami. Toto otáľanie má dvojaký účel: jednak umožňuje vybrať najvhodnejší okamih na prelom, jednak je pre súpera psychologicky veľmi nepríjemne. McShane vyhral v 163. tahu.

I ďalšia ukážka je z londýnskeho turnaja; tentokrát však McShane ťahal za kratší koniec. (Adams - McShane, Londýn 2009):

diagram č.4

Adams k tejto pozícii píše: „Čierneho figúry stoja na ideálnych miestach, musí preto vyčkávať.“ Adams je síce autorita, ale predsa: šachovnica je plná figúr. Je pre čierneho vyčkávanie naozaj najlepším plánom?
McShane má k tomuto plánu dve alternatívy: pokúsiť sa predsa ešte vylepšiť nejakú figúru, alebo otvoriť centrum. Jediná figúra, ktorú si ja viem predstaviť na lepšom mieste, je Sf8. Jeho prevod na g7 ale viazne na napadnutom ph6, a ...Kg8-h7 vchádza pod Sc2. Vylepšiť figúrky preto asi nemožno.
Otvorenie centra ale nie je pre čierneho tiež výhodné. Branie ..exd4 odovzdáva centrum bielemu, ...c6-c5 po d4-d5 zase priestor a okamžité ..d6-d5 materiál. (Kto neverí, nech analyzuje).
Čierneho situácia je teda v istom zmysle paradoxná: i keď jeho figúry stoja ideálne, nestoja dostatočne dobre na to, aby s nimi bolo možné otvoriť hru. Čierny teda stojí horšie, a správnym plánom je vyčkávať. Ďalšie tri ťahy čierneho boli ...Dc7-b8, ..Db8-c8 a ...Dc8-c7.

Už samotné rozlišovanie rýchlych a pomalých pozícii je dosť ťažkou úlohou. Medzi pomalé postavenia patria najmä blokované pozície, pozície s nevyjasneným centrom (napr. ježko), mnohé technické koncovky a pozície, v ktorých jednej strane chýba aktívny plán.
Skutočným orieškom sú ale pozície, v ktorých sa čas bieleho a čas čierneho nezhodujú. Niekedy sa totiž stane, že jedna strana chce, aby sa pozícia hrala rýchlo, pokým druhej vyhovuje pomalosť.
Prvý príklad (diagram č.5) je z partie Petrosian - Lutikov, Tbilisi 1959:

diagram č.5

V blokovaných pozíciach vyhovuje pomalá hra strane, ktorá má viac priestoru. Je to logické: na väčšom priestore je ľahšie ideálne rozostaviť figúry. V stiesnenom postavení zo svojich figúr nedostanete maximum, ani keď s nimi budete manévrovať tisíc ťahov. Ďalej, v kráľovskoindických štruktúrach bielemu vyhovujú koncovky, a to najmä tie, v ktorých čiernemu ostane citlivá slabina na d6 a zlý strelec na g7. Biely (na ťahu) sa preto nemá kam ponáhľať. Čierny by naopak rád otvoril pozíciu a vyprovokoval taktický stret, využijúc fakt, že biely kráľ nebude celkom bezpečný ani na jednom krídle. Bielemu teda vyhovuje pomalý boj, čiernemu rýchly. Petrosian preto situáciu neforsíruje a hrá „malé“, profylaktické ťahy. Partia pokračovala:

18.b3 b6 19.Jd1 b5 20.a5 Kh8 21.Sg3 Jg8 22.Je3 Je7 23.Sh4...

Na pozíciu na poslednom diagrame č.6 Garri asi nebude rád spomínať, je totiž zo zápasu, v ktorom stratil titul majstra sveta. Kramnik - Kasparov, New York 2000, ťah čierneho.

diagram č.6

Biely má výhodu dvojice strelcov. Strelcom vyhovuje otvorená pozícia; s každou výmenou sa ich pôsobnosť zvyšuje. No a čím dlhšie trvá partia, tým viac výmien v nej prebehne. Uplatnenie dvojice strelcov teda vyžaduje trpezlivosť a ochotu čakať až do hlbokej koncovky.
Čierny má naopak náskok vo vývine. Ten ale pri pomalej hre zmizne; v skutočnosti môže byť preč za jeden či dva ťahy. Čierneho šance sa teda každým ďalším ťahom znižujú.
Kasparov sa preto rozhodol hrať „rýchlo“ a obetoval pešiaka:

16...Jc7! (16...Jf6 by pokrylo Jd7 a tým i pc5) 17.Sxd7 Vxd7 18.dxc5 f5!

Hra sa priostrila a Kramnik mohol byť nakoniec rád, že vyviazol s remízou.

Nakoniec jedno upozornenie: prispôsobiť tempo hry charakteru pozície nie je často ľahké ani z čisto psychologického hľadiska. Trpezlivo brániť trochu horšiu pozíciu je strašná nuda; silný súper to vie a pokúsi sa unudiť vás k smrti. (Práve z tohto dôvodu sú mnohé teoreticky remízové pozície v praxi temer nebrániteľné).
Váhavý a menej odvážny hráč zas môže mať problém rázne zmeniť charakter postavenia, i keď cíti, že je to potrebné. Silný súper môže v príprave túto slabinu odhaliť a natlačiť ho do otvorenia, v ktorom pomalá hra vedie k pomalej záhube.

24x 4476x Ján Markoš
Fotogalerie
Komentáře (24) Aktualizovat
11.03.2010 15:06 | Autor neznámý

Rozhodně souhlasím s markim, že abstrakce je potřeba, a to nejen z pouze didaktických důvodů. Myslím, že postupně by se tu mohlo ukazovat, které obecné pojmy jsou nosné a které jsou pouhými chimérami (kdysi se tak třeba ukázalo, že hodnota obsazeného centra není absolutní).

Je otázka, které pojmy nevhodně směšujeme až ztotožňujeme. (Hned jak jsem začal psát, zjistil jsem, že k tomu mám sklony a že je těžké rozlišovat: aktivní hodnota figury není asi totéž, co aktivní figura; nevím, zda rychlá hra = aktivní hra = útočná hra, jestli, jak píše Alice, rychlá pozice znamená totéž, co otevřená pozice nebo ne, apod.)

Další otázka je, nakolik jsou obecné pojmy na sebe převoditelné (tedy vyložitelné jeden druhým) a nakolik jsou formálně vyjádřitelné (bodovatelné pro stroje). Osobně myslím, že ty různé obecné pojmy znamenají různé nepříliš převoditelné možnosti, jak strategii uchopit, a byla by škoda, kdyby se to všechno dalo převést na nějaké body.

Ještě se vrátím na úvod: možná spolu "aktivní hodnota figur" a "rychlá hra" přímo nesouvisí, když jsem to psal, byla ruka rychlejší než hlava. Ale přesto jsem se tu souvislost pokusil zachytit, možná špatně. Jestli je ale špatně odpověď, neznamená to, že je špatně i otázka. Kdyby tam ta souvislost nebyla, byl by i to zajímavý poznatek.

11.03.2010 15:01 | Autor neznámý

Ale pasivní hodnota není jen o darování tempa soupeři, ale i o omezovaní vlastních figur, při jejichž uvolňování musí člověk ztrácet další tempa. Já to spíše dělím na krátkodobé a dlouhodobé strategické faktory (takový "špatný střelec" je většinou špatný "na furt", nebo dokud ho nevyměním). Hlavním elementem jsou samozřejmě pěšcové struktury - vyhlídky do pěšcové koncovky, pěšcový kryt krále, volné spoupce, opěrné body atd. Zde jde hlavně o to, jak jsou pěšci pohybliví - čím méně se můžou hýbat, tím větší váhu mají dlouhodobé strategické faktory.

11.03.2010 14:07 | Autor neznámý

Souhlasím, že v některých situacích závisí "rychlost" pozice i aktivní a pasivní hodnota mých figur na tom, jakou výstavbu (plán) zvolí soupeř. Třeba právě v tom Caro-Kannu jde střelec na f5, aniž se ví, jestli bude bílý hrát "rychle" (Jc3, g4 atd.), nebo "pomalu" (Jf3, c3, Sd3). Ale s tím se asi nedá nic dělat.
Nicméně, pokud jde o tu měřitelnost: pasivní hodnota figury podle mě odpovídá možnostem soupeře získat tempa, prostor nebo jinou výhodu díky jejímu postavení (jejím napadáním nebo využitím toho, že překáží). Jinak řečeno, pasivní hodnota figura je pro mě rozdíl mezi tím, jaké konkrétní možnosti má soupeř při jejím současném postavení oproti tomu, jaké možnosti by měl, kdyby ta figura stála někde jinde.
Napadl mě jiný příklad. V mnoha případech bílý staví střelce na g5, aby vázal či jinak obtěžoval černého Jf6. Pasivní hodnota Sg5 pak závisí na tom, zda černý může něco získat postupem h6, případně s dalším g5 - dvojici střelců, prostor, tempo k útoku na královském křídle. Někdy je jasné, že nemůže, protože na g5 vychází Jxg5, a pak je bílý střelec v klidu a převažuje jeho aktivní hodnota. No nic, konec teoretizování

11.03.2010 13:46 | Autor neznámý

ahojte,

čo sa enginov týka, majú dve veľké slabiny: nerozoznajú pevnosť a nevedia odhadnúť silu útoku na kráľa. napísal som o tom dva články, na nšs i do týdenníku; snáď sa ešte dajú dohľadať. keď je pozícia pomalá, je väčšia šanca, že sa jedna z týchto slabín prejaví.

ad homunkulus: prepáč, nejako som sa nevedel v tom zorientovať. súhlasím ale s markom, že sme skôr otrokmi pozícii, ako ich pánmi. alebo presnejšie: kto chce hrať dobré šachy, musí väčšinou voliť podľa pozície; podľa seba volí len vtedy, keď mu to pozícia dovolí. ak by som mal skúsiť definovať vzťah medzi pomalými a rýchlymi pozíciami a postavením figúr, povedal by som, že v rýchlych pozíciach je dôležité, kde figúry momentálne stoja, pokým v pomalých rastie dôležitosť toho, kam ich môžeš previesť, tj. kde stáť môžu.

alice: dôvod, prečo sa v carocanne hráva i pokojné Jf3, je ten, že výlet strelca na f5 oslabuje i diagonálu a4-e8, sťažuje tak ...c6-c5 a umožňuje c2-c4. Navyše stojí tempo (c5 hráš na dvakrát).tieto faktory som kvôli názornosti v minulom článku zatajil. strelec na f5 je ale objektívne exponovaný; nemusí byť napádaný len pešiakom, ale i jazdcom z d4 alebo h4. keby nebol exponovaný, 4.Sd3 by bol najsilnejší ťah v pozícii; a to nie je. ku konkrétnemu a abstraktnému sa ešte vrátim v nejakej ďalšej lekcii; nateraz len toľko, že konštatovanie "každú pozíciu treba hrať konkrétne" nikoho lepšie šachy hrať nenaučí. jediné, čo je možné niekomu inému vysvetliť, je určitá abstrakcia, zovšeobecnenie, (nie vždy celkom presné) priblíženie.

11.03.2010 13:33 | Autor neznámý

před 40 lety :-) (cca 1972, jestli se nepletu)

11.03.2010 13:33 | Autor neznámý

Markova logika je v tomto případě výstižnější

Mimochodem, nedochází k překryvu pojmů jako "pomalá pozice" = lavírovací (polo/zavřená), "rychlá" - otevřená (!?) - z hlediska střední hry, nikoliv zahájení. Abychom nedopadli jako Luniaczek před 30 lety, který řešil, jestlo ho manželka láká do šachového klubu nebo zavléká (přilákání vs zavlečení)

11.03.2010 13:17 | Autor neznámý

Díky Janovi za zajímavé téma.Já takhle o šachu nikdy nepřemýšlel (ostatně snad nás je takových více) , já se shoduji s Markem. Argumentu Alice odporuje všeobecnáě zavedená praxe všelijakých "škol" , která začátečníky učí nejdříve různé gambity ,však to známe. Setkal jsem se s mnohými mladými talenty,perfektně znají otevřené hry, jak jim zahraji polozavřenou,tápají. To přijde teprve praxí. Takže shoda s Markem..

11.03.2010 13:07 | Autor neznámý

Mě přijde mé pořadí metodicky uchopitelnější. V bodě 1 vyberu velmi jednoznačné charakteristické příklady, které se dají dobře odargumentovat, ukážu další vedení hry, a v bodě 2  se už mohu opřít při vysvětlování méně jednoznačných pozic i o vysvětlené metody vedení hry. Při opačném postupu bych asi měl problémy s argumentací u komplikovanějších příkladů.

11.03.2010 12:48 | Autor neznámý

Vnitřně si říkám, že s tímto členěním osobně nesouhlasím, resp. že toto členění se mi nelíbí (ale někomu jinému může plně vyhovovat) - a to včetně pasivní a aktivní hodnoty figur

Příklad: zjednodušeně  řečeno, pokud má něco nějakou "hodnotu", musí to být měřitelné, resp. mít možnost nějakým názorným způsobem vyjádřit. Když jsem si vzala postavení Carokanu z minulé lekce, pak aktivní/pasivní hodnota černého střelce na f5 nebyla podle mne dána tím, že je mimo pěšcový řetěz, ale tím,  že tahem 4.Jc3 bílý určil, že následující hlavní plán je 5.g4 a 6.Jge2 (pronásledovává střelce, odmysleme si možnost 5.Sd3 Sxd3 6.Dxd3 s dalším Jge2/Jf3 a 0-0 - Ivanchuk to kdysi prohrál). Pokud by bílý zvolil např. 4.Jf3 pak uvedený plán v danou chvíli nepřichází do úvahy - proto bych viděla reálný vztah - postavení figury:konkrétní pozice (tj umístění vlastních a soupeřových figur a jejich vzájemné vztahy, plány atd), neboli konkrétní přístup narozdíl od markiho abstraktního :-) Uff

Pro Marka - nestálo by za to prohodit bod 1 a 2? :-)

11.03.2010 12:33 | Autor neznámý

Zdravíčko. Nechci se do toho Markimu plést, ale Ho..us to hezky zamotal, tak chci připomenout jednu větu z úvodu článku: "Je veľmi dôležité, aby sa hráč naučil rozoznávať, kedy ide o „rýchlu“, a kedy naopak o „pomalú“ pozíciu." Tedy jinými slovy - jsme "otroky" pozice, kterou jsme vybudovali. Některé pozice je možno hrát oběma způsoby. Obvykle je však jeden ze zmíněných způsobů pro danou pozici vhodnější. To chci zdůraznit - snad všechny šachové poučky platí "obvykle", tedy vždy existují nějaké situace, kdy je tomu přesně naopak, než velí poučka. V tom je právě velký půvab šachu. Ale nejde hrát šachy jen na výjimky z pravidel - právě naopak, pokud budete poučky respektovat vždy, vaše výsledky by se měly zlepšit. V každém případě platí, že poučky musíte nejdříve znát a správně chápat, teprve pak je můžete "občas" porušovat. Navrhuji tento postup:

1. Naučit se hrát pomalu pomalé pozice a rychle rychlé pozice.

2. Naučit se rozpoznávat, které pozice jsou pomalé, a které rychlé.

3. Naučit se vybudovat pozici pomalou nebo pozici rychlou, podle toho, který styl hry je bližší vaší povaze a herním schopnostem. 

11.03.2010 11:59 | Autor neznámý

to Michal Šindler:  S tím máš nejspíš trošku pravdu, samozřejmě je to motor od motoru. Ale lépe na toto asi odpoví marki, on je odborník na blicky proti motoru :-)

11.03.2010 11:38 | Autor neznámý

Chtěl bych se zeptat, jak si s hodnocením rychlých a pomalých pozic poradí šachové motory. Mám pocit, že hodnotí spatne pomale pozice. Figurky stoji dobre, tak je vse OK, ale podle mne neberou sach. engine v potaz možnost aktivniho planu, tj. stojim bez slabin a preslapuji na miste, zatímco souper se pripravi a zabije mne.

11.03.2010 11:07 | Autor neznámý

trochu off topic pro marki, ale už naposledy: Tvoje články jsou velmi podnětné a děkuji za ně. Nechtěl jsem hnidopišit, ale upřesnění jsem si neodpustil. Jsem rád, že to nebereš zle. Ne nadarmo se někdy říká sumo "nejrychlejší šachy na světě". Spousta soubojů se navíc rozhoduje v hlavách zápasníků ještě před začátkem, kdy se opakovaně proti sobě staví a dívají se do očí, čímž se snaží získat převahu nad protivníkem a nahnat strach. Pokud jde o literaturu, to je skutečná bída. V češtině prakticky nic o sumo neexistuje. Zahraniční jsem zatím nesháněl natolik důkladně, abych nějakou měl, ale tam snad nějaké knihy existují. Všechny moje znalosti vycházejí z internetu, televize a osobních návštěv na dvou sumo akcích, které se od roku 2002 konaly v ČR. Víc jich asi ani nebylo. Tady jsou velmi přehledně napsány základní informace i zajímavosti: http://www.sportovni.net/sumo/info/ . Pak snad ještě na stránkách szumo.hu  najdeš všechno možné od přehledu yokozunů až po výsledky současných turnajů včetně výsledků jediného českého zástupce v profi sumo - Pavla Bojara (Takanoyama).

Těším se na další články.

11.03.2010 10:58 | Autor neznámý

Prostě hra by měla být vyvážená - i v sumu platí, že pokud se na soupeře bezmyšlenkovitě vrhnu, ten mě může jednoduše strhout k zemi a boj končí ještě než začal.

V šachu taky pokud útočím bezhlavě na soupeřovy slabiny, tak se mi může stát, že se obnažím a zdechnu. A že to všechno souvisí s psychologií je jasné - není nic obtížnějšího než se z nátlakové hry najednou přeorientovat na obranu, když přejde soupeř do protiútoku.

11.03.2010 10:54 | Autor neznámý

Čím déle o tom píšu, tím je mi to méně jasné. Abych nesčítal jablka s hruškama :-(

11.03.2010 10:48 | Autor neznámý

Nebo ještě takhle: Proti tezi, že v určitém typu pozice je třeba zrychlit nebo zpomalit podle toho, jak stojí figury, je možné postavit i tezi, že v mnoha pozicích (např. v počátečním postavení :-) ) je možné oboje, jak zrychlit, tak zpomalit - a podle zvolené strategie zvýrazníme ty nebo ony stránky figur.

Píšeš o té psychologické stránce věci, že útočník nedovede trpělivě bránit (nebo trpělivě  svírat šrouby, o polaritu obrana - útok asi úplně nejde) a pomalý hráč do toho zase nedovede praštit. Zase ale platí i opak - rychlý hráč dovede najít paradoxní možnosti otevření hry, průlomy, skryté kombinace apod., kdežto pomalý hráč dokáže pozici zablokovat, dovést do výměn apod. a chytit soupeře za jeho slabiny.

Jsme otroky nebo pány svých pozic? Možná obojí, ne?

11.03.2010 10:36 | Autor neznámý

marki: Přišlo mi, že ty dvě lekce vyjadřují dvojím způsobem vlastně totéž.

Vycházím z vlastní zkušenosti: minule jsem si uvědomil, že sázím jen na onu aktivní hodnotu figur; krásně se vyvinu ... a nic víc. V téhle lekci jsem si obdobně přiznal, že mi vyhovuje ta rychlá hra; když mám pomalu převalovat figurky, lavírovat, mám pocit, že se flákám :-)

Vezměme si gambitové zahájení: rychlou hrou (co tah, to oběť, výpad, hrozba) dosáhneme toho, že naše vyvinuté figury, které aktuálně přímo ohrožují protivníkovo postavení, mají v tu chvíli velkou cenu. Naopak jiné naše figury (byť potenciálně dobře postavené a užitečné) v tu chvíli nijak nevynikají; nehrajeme na dobrého a špatného střelce, ale na mat.

Naopak pomalou hrou (třeba v nějakém fianchettovém zahájení) zhodnocujeme pasívní hodnotu svých figur: naladíme jejich souhru tak, aby si nepřekážely, aby se nemusely hloupě krýt, aby nebyly slabinami ...

V minulém článku sám píšeš, že špatnou pasívní hodnotu protivníkových figur využijeme aktivitou - rychlým nástupem v Carokannu apod. To je přece možné díky tomu, že sami máme figury s aktivní hodnotou (aspoň potenciálně - předpokládám, že aktivní hodnota figury není jen v jejím okamžitém působení, ale i v možnosti rychle ho dosáhnout - aktivní hodnotu nemá jen figura vyvinutá, ale i snadno vyvinutelná, ne?). Stručně - rychlá hra vychází z aktivity (nebo možnosti aktivity) našich figur.

No a já jsem to ve své formulaci převrátil - aktivita naopak vychází z rychlé hry. Nebo zapřahám vůz před koně? Je ta souvislost jen jednosměrná, vychází jen způsob hry z pozice - nebo i pozice ze způsobu hry? Připadá mi to jako spojité nádoby, možná pozitivní zpětná vazba: čím rychleji hraju, tím vyšší aktivita, čím vyšší aktivita, tím rychleji je třeba hrát.

Pak mi ovšem soupeř předvede negativní zpětnou vazbu, když mi nahází klacky pod nohy, případně si na něco naběhnu. - Totiž když využije toho, že rychlou hrou jsem naopak pasívní hodnotu svých figur snížil, vytvořil si slabiny, nechal je nekryté, vůbec je obětoval apod.

Naopak pomalou hrou bych pasívní hodnotu svých figur udržel nebo zvýšil, ale jejich aktivní hodnota by utrpěla. Pokud by pak soupeř zrychlil hru, nemusel bych s ním stačit držet krok.

 

11.03.2010 08:17 | Autor neznámý

ďakujem za spätnú väzbu,

exot: potešil si ma veľmi, práve sa snažím písať druhú knihu pre quality chess, a strašne sa mi do toho nechce. možno po tvojich slovách predsa nájdem motiváciu...

homunkulus: takto som nad tým nepremýšľal; poradie lekcii nie je pevne dané. mohol by si prosím širšie vysvetliť, ako to myslíš?

pawn: vďaka za upresnenie. čo sa suma týka, som laik a použil som ho len ako príklad. rád by som sa ale dozvedel viac. jestvuje v čechách nejaká literatúra?

10.03.2010 14:06 | Autor neznámý

Jáno Markoš má velký dar vysvětlovat věci tak, aby byly srozumitelné i šachistům na nižší úrovni. Píše o tom, co normální šachista tak nějak tuší, ale neumí to sám pojmenovat. Měl by o tom napsat knihu. Hodně knih. Něco takového tu chybí.

10.03.2010 12:05 | Autor neznámý

Mně se líbí, jak to souvisí s minulým tématem: v rychlých pozicích stoupá význam aktivní hodnoty figur, v pomalých zase význam pasívní hodnoty figur.

10.03.2010 10:55 | Autor neznámý

Ale jinak je to maso. Člověk by řekl špekouni, ale přitom jde o zlomky vteřiny.

10.03.2010 10:15 | Autor neznámý

 clanek je opet vyborny, moc se tesim na dalsi :) to co se rozhazuje v sumo je opravdu celkem jedno :P

10.03.2010 08:40 | Autor neznámý

 Jen malé Sumoupřesnění: jako veliký fanoušek sumo (a na poměry v ČR myslím, že i znalec) bych chtěl jen upřesnit, že před zápasem nerozhazují zápasníci profesionálního sumo v Japonsku rýži ale sůl (v amatérském sumo se nic nehází). Tento rituál pomáhá zahnat zlé duchy. Poklona demonstruje respekt k soupeři a otočené otevřené dlaně ukazují, že zápasník nemá žádnou zbraň a bude bojovat fér.

10.03.2010 08:23 | Autor neznámý

Opět nezbývá než dát