První a poslední partie Michaila Tala

 Jeho styl byl revolucí, básní v černobílých polích. Každá jeho partie byla neopakovatelná, jako báseň napsaná ohněm.

Narodil se 9. listopadu 1936 a v roce 1960 se stal osmým mistrem světa v šachu. Sám o sobě říkával, že jeho partie jsou jako hudba. Jeho protivníci zase tvrdili, že sedět proti Talovi znamenalo čekat na něco nečekaného. A skutečně – kdo jednou uviděl jeho oběť dámy, už šachy vnímal jinak.

První partie – kluk proti mistrovi

Rok 1949. Dvanáctiletý Tal se posadil k simultánce proti ruskému mistru Ratmiru Cholmovovi. Byl to chlapec, který teprve hledal vlastní cestu, a přesto se nebál pustit do komplikací, které by odradily i zkušené. Už tehdy se ukázalo, že má dar – uměl se zorientovat v chaosu a udělat z něj své království.

Poslední partie – král se loučí

Čas však nezastavíš. V roce 1992 byl Tal těžce nemocný. Jeho zdraví se hroutilo, ale on přesto nastoupil do turnaje v Barceloně. V prvních kolech nabízel remízy, jako by tušil, že jeho síly jsou omezené. Ale když usedl proti arménskému velmistrovi Vladimiru Akopianovi, našel v sobě ještě jednou tu starou jiskru. Hrál bílými, hrál svůj šach – odvážný, riskantní, nečekaný. A vyhrál. Bylo to jeho poslední vítězství, jeho poslední partie. Symbolické loučení – kouzelník naposledy ukázal trik, který diváky uhranul.

Já vím, je to taková blbinka, ale do článku to asi patří. Partie Tal vs Karpov. 

Tal byl nejmladším mistrem světa své doby, šestkrát vyhrál mistrovství SSSR, na olympiádách přinesl své zemi zlaté medaile. Jeho rekordní série 95 neporazitelností byla dlouho nepřekonaná. Ale více než čísla a statistiky zůstala legenda. Byl to básník šachovnice. Muž, který věřil, že i v nejnemožnější pozici se skrývá zázrak.

Říkával: „Je třeba hrát tak, aby i soupeř měl radost.“ A možná právě to je největší kouzlo Michaila Tala – že jeho partie nám dávají radost dodnes.

(PK)