Strategie střední hry (6) - Hľadá sa ťah. Zn. Bez záväzkov

07.04.2010 07:02 | Trénink

Pamätám si, ako mi za mladi nešlo do hlavy, odkiaľ sa berie neuveriteľná popularita Najdorfovej Sicílkej. Veď ťah 5..a6 je jedno hlúpe „oslie ucho“; čierny predsa musí mať v pozícii nejaký lepší, vývinový ťah. A Kasparov hral s...

Pamätám si, ako mi za mladi nešlo do hlavy, odkiaľ sa berie neuveriteľná popularita Najdorfovej Sicílkej. Veď ťah 5..a6 je jedno hlúpe „oslie ucho“; čierny predsa musí mať v pozícii nejaký lepší, vývinový ťah. A Kasparov hral stále dokola len 5..a6, a ja som sa stále divil... Zvyk je železná košeľa; postupne som si zvykol, že 5...a6 „sa hráva“, akceptujúc, že nie všetkému v šachu (a živote) musím rozumieť.
Dnes som silnejší hráč a zmysel ťahu 5..a6 mi už nie je záhadou. Navrhujem ale, porozmýšľajte nad ním sami. Ujasnite si sami v sebe, či Najdorfov variant akceptujete preto, lebo „sa hráva“, prípadne s úcty ku Garrimu, alebo či skutočne rozumiete, v čom spočíva jeho výhoda oproti vývinovým ťahom typu 5..e6, 5...Jc6 či 5...g6.

Pri pokerovom stole platí: čím viac informácii mám o tom, aké karty ostatní hráči držia v rukách, tým úspešnejší budem. Hráč, ktorý sa nejakým (podvodným) spôsobom dokáže dozvedieť, čo držia jeho súperi, určite ukončí kartársky večer s masívnym ziskom.
Mohlo by sa zdať, že v šachu nič také ako „skryté karty“ nejestvuje; napokon, šachovnica je zo všetkých strán rovnako viditeľná. Nie je to ale celkom pravda: i keď to, ako pozícia stojí v tomto okamihu, skryté nie je; to, ako bude stáť o pár ťahov, skryté zostáva. Podobne sú mi skryté súperove myšlienky.

Jedným z dôležitých princípov pozičnej hry preto je: Nenaznačuj, ako bude pozícia a tvoj plán vyzerať o niekoľko ťahov. Ak súper nemusí myslieť i na alternatívne scenáre, pripraví sa na stret omnoho efektívnejšie. Voľ preto univerzálne ťahy: ťahy, ktoré ťa priskoro nezaväzujú k tomu či onomu plánu.

Práve v univerzálnosti tkvie sila Najdorfovho „oslieho ucha“. Keby čierny zahral 5...e6, priznal by tým, že pešiak už nebude v blízkej budúcnosti stáť na e5. Keby hral 5...Jc6, priznal by, že ho nepostaví na d7. Ťah 5...a6 sa ale hodí do temer všetkých sicílskych štruktúr: potreba protihry cez ..b7-b5 a krytia ..d7-d6 je temer univerzálna. Čierny preto najprv zahrá ťah, ktorý sa hodí vždy, a o záväznejších ťahoch sa rozhodne až vtedy, až odkryje svoje úmysly biely. Na 6.Sg5 pôjde 6...e6, na 6.f4 ale 6...e5. (A predsa: ťah ...a7-a6 spomaľuje vývin čierneho. V Sicílskej obrane si to síce čierny môže dovoliť, pretože biely potrebuje mnoho ťahov, aby došlo k nejakému stretu; potrebuje prekonať (často prázdny) piaty rad. V iných sitáciach sa môže snaha byť „záhadným“ škaredo nevyplatiť. Určite neodporúčam proti Movsesianovi hrať 1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Sc4 a6?...)

Medzi najobvyklejšie typy záväzných ťahov patria: ťahy pešiakom (pešiaci totiž ťažko cúvajú), ťahy určujúce štruktúru v centre a výmeny/obete. Pozrime sa na každý z týchto typov osobitne. Prvý diagram je z mojej prvej Olympiády; dostal som vtedy príležitosť hrať proti Ukrajine a veľmi som chcel dokázať, že si dôveru kapitána zaslúžim. Markoš - Romanišin, Instanbul 2000, BNŤ (viz.diagram č.1):

diagram č.1

Oleg ako skúsený starý vlk zvolil výstavbu s nevyjasneným centrom, aby dal mladému hráčovi príležitosť sa zmiasť. Pamätám si, že som sedel nad šachovnicou vo zvláštom rozpoložení: na jednej strane mi bolo jasné, že stojím lepšie, na strane druhej som ani za nič nevedel vymyslieť, čo mám hrať. Manévrovať, ale ako? Odkiaľ kam? Veď čierny nemá žiadnu slabinu. Nakoniec som sa z bezradnosti rozhodol vyvolať konflikt a zahral 15.h4?! Romanišin reagoval zatvorením centra: 15..e5 16.d5 Jf6 a hneď sa ukázalo, že ťah h2-h4 bol len zbytočným oslabením. (Partia skončila po búrlivom priebehu remízou). Dnes by ma ani nenapadlo robiť záväzný ťah typu h2-h4. Bez dlhého uvažovania by som najskôr zahral Vf1-e1 a potom volil medzi Sd3-f1, b2-b4 či h2-h3.

Silní hráči vôbec hrajú viac figúrami a menej pešiakmi. Aký plán by ste za bieleho zvolili v pozícii na diagrame č.2? Sutovský - Plachetka, Kaskády 2002:

diagram č.2

diagram č.3

Pešiakový nástup na kráľovskom krídle, pravda? Možno vás to udiví, ale Sutovský nepotiahol do konca partie ani jedným pešiakom. Namiesto toho previedol všetky figúry na kráľovské kridlo. K tomu potreboval najskôr získať prístup k „prestupnej stanici“ (podľa Nimcoviča „osi manévrovania“) na poli e4. Izraelčan zahral: 23.Sxc5! a potom začal s dlhými prevodmi:

23...Dxc5 24.Ve4 Sd8 25.Jf1 Sb6 26.Dd2 Dc7 27.Jg3 Df7 28.Vg4 Vbc8 29.Se4 Kh8 30.Sf3 Ved8 31.Ve1 Dd7 32.Vee4 Vc7 33.Vh4 Kg8 34.Veg4 Dxa4 35.Jh5 (diagram č.3)

Celá biela armáda sa vrhla na čierneho kráľa. Útok samozrejme prerazil. Keď som túto partiu videl naživo (hrala sa na uzavretých Majstrovstvách Slovenska), zariekol som sa, že už nikdy nepotiahnem pešiakom, pokiaľ budem mať k dispozícii dobrý ťah figúrou.

Ďalšia ukážka je z partie Karpov - Timman, Montreal 1979, BNŤ: (diagram č.4)

diagram č.4

diagram č.5

Keďže ťah ..exd4 odovzdáva bielemu centrum, (konkrétne polia f4 a d4), je na bielom, či centrum zatvorí, alebo otvorí. Karpov sa ale s rozhodnutím neponáhľa; pokým je centrum nevyjasnené, čierny musí stavať figúrky tak, aby stáli dobre i po d4xe5, i po d4-d5. Najskôr zahral samozrejmé 13.Vad1!, aby po 13...Sd7 už menej samozrejmým ťahom 14.g4! vylepšil postavenie jazdca na e2. Nasledovalo 14...Vad8 15.Jg3 Sc8 (diagram č.5)

Ani v tejto pozícii Tolja centrum nevyjasňuje. Naopak, ešte zvýšil napätie ťahom 16.f4!. Timman napokon tlak nevydržal a sám vzal exd4, odovzdávajúc kontrolu centra bielemu.
Silní hráči spravidla nemenia štruktúru v centre, pokým v danej štruktúre ešte dokážu vylepšiť figúry.

Ďalší príklad je z partie môjho zverenca. Motúz - Pacher, Bratislava 2010, ČNŤ: (diagram č.6)

diagram č.6

Milan Pacher si počas otvorenia dosť vytrpel, v pozícii na diagrame ale stojí (povedzme po 21...Sb6) približne vyrovnane. Zrejme ale zatúžil po aktivite a zmene charakteru boja, pretože obetoval kvalitu ťahom 21...Vxc3?, dúfajúc, že za ňu získa oboch pešiakov v centre. Toto rozhodnutie je veľmi násilné; nečudo preto, že má priame taktické vyvrátenie: po 22.Vxc3 Jxe4 23.Vc6 Jb8 mohol biely zahrať šikovné 24.Dc2!, po čom by čierný získal za kvalitu len pešiaka a stál by tak celkom na prehru. (V partii sa stalo slabšie 24.f3? a čierny bez väčšej námahy vyhral).
Každá obeť je veľmi záväzným podnikom. V pozícii je obvykle viac obranných možností, ako sa zdá; preto obetujte len s nechuťou a po dôkladnej úvahe; nikdy nie v akejsi víťaznej eufórii, alebo z prílišnej podnikavosti.

Na záver jeden príklad na uprednostnenie nutného ťahu pred ostatnými, nie nutnými možnosťami. Kasparov - Andersson, Tilburg 1981: (diagram č.7)

diagram č.7

Biely má za obetovaného pešiaka krásnu aktívnu pozíciu; všetky figúrky mu hrajú a útočných ťahov má naporúdzi, koľko len chce. Môže otvoriť pozíciu ťahom e3-e4, alebo napadnúť Sg6 ťahmi Dd1-g4 či h4-h5. Ktorý z týchto ťahov ale zvoliť?
Kasparov je veľmi presný útočný hráč; nezahral ani jeden z týchto ťahov. Pamätajúc na okrídlenú vetu: „Hrozba je silnejšia ako jej uskutočnenie.“, ponechal si všetky možnosti otvorené a zahral ťah, ktorý sa mu bude hodiť v každom prípade. Zahral prosté 17.Ve1! a v ďalšom boji uštedril solídnemu Švédovi najhorší výprask jeho šachovej kariéry.

Prílišná podnikavosť v šachu často škodí. Ďaleko postúpeného pešiaka nemožno prinútiť, aby sa vrátil, obetovaný materiál vám tiež už nikto nedá späť. Obvykle v pozícii jestvuje omnoho viac ťahov, ktoré ju zhoršujú, ako tých, ktoré ju zlepšujú. Trpezlivosť a schopnosť ovládnuť sa sú tak dôležitými cnosťami šachistu. Pamätajme na starú pravdu minulého režimu: „Iniciatívny blbec je horší ako triedny nepriateľ.“

37x 2285x Ján Markoš
Fotogalerie
Komentáře (37) Aktualizovat
10.04.2010 23:30 | Autor neznámý

ad marki (budete-li  mít někdy čas a náladu): vrátil jsem se ze svého (občas) pozdně večerního zaměstnání a byl zvědav na výsledek dnešní zajímavé bundesligové partie s panem Hábou. Stroj nemám - dalo se to vyhrát? Mne fascinuje, jak divoké nerovnovážné pozice končí ve velmistrovských partiích často remízou, někdy samozřejmě dohodnutou, ale tahle koncovka už asi objektivně remízová byla.

10.04.2010 02:45 | Autor neznámý

To je snad záležitost čistě psychologická, se strategií to nemá nic společného.

09.04.2010 20:52 | Autor neznámý

Když už tu padlo pár návrhů na témata, měl bych ještě další, a to hospodaření s časem. Typická situace: mohu v pozici zahrát "závazný" tah, který by mohl vést k určité výhodě, ale je zřejmé, že propočet bude náročný. Pustit se do toho a počítat třeba dvacet minut s rizikem, že to k výhodě nevede a budu muset zahrát stejně nezávazný tah, jaký můžu zahrát hned?

09.04.2010 17:12 | Autor neznámý

 klobuk dole micina,najlepsi clanok aky som tu cital

09.04.2010 10:20 | Autor neznámý

A otázka je, jestli se máme my slabší hráči učit spíš z partii hráče, jehož tahy většinou uhádneme, nebo naopak z partií toho, jehož styl je nám cizí. Přikláněl bych se k tomu prvnímu: vypracováváme si určité porozumění pozicím a to postupně dolaďujeme; šachista, který je pro nás nečitelný, nám svými partiemi může jen ukázat, že "všechno je jinak", ale konkrétní postupy z jeho partií nám nezapadnou do jednotné myšlenkové struktury.

(Protiargument by mohl znít, že studiem šachistů nám blízkých se jen utvrzujeme ve svých schématech a omylech a nedostaneme se tak na další level. Jde ale vůbec samostudiem pochopit partie, které jdou proti našemu zaběhnutému myšlení? To by mohla být další otázka pro autora: zda a jak nacházet porozumění pro nám "nesrozumitelné" hráče.)

09.04.2010 08:55 | Autor neznámý

Ten příměr mezi aktivní a pasivní znalostí jazyka se mi moc líbí

09.04.2010 08:26 | Autor neznámý

ďakujem za prívetivé reakcie

ad igor: ako napísal garri, rozdiel medzi jeho a karpovovým štýlom spočíva v: "different approach to chess time in general and to prophylaxis in particular". pokým hráči typu karpov, smyslov či petrosian dávali prednosť "boju na diaľku" a sústredili sa na obmedzenie súperovej protihry, garri vždy hral "na doraz", s maximálnym zrýchlením. súperovej protihre nepredchádzal; porážal ju. 

takýto štýl hry je založený omnoho viac na konkrétnostiach a na taktike, pretože armády sú v ustavičnom kontakte. to je, veľmi zjednodušene povedané, dôvod, prečo sa garriho partie javia zložitými, pokiaľ karpovove jednoduchými. najlepším kasparovovým partiám sa nedá porozumieť bez toho, aby sme si takticky overili, že fungujú.

ale na duhej strane: jednoduchosť karpovovej (či petrosianovej) hry je v istom zmysle klamlivá: ak si prepnete v chessbase notáciu na "training" a pokúsite sa hádať ťahy, nebudete úspešnejší u karpova ako u kasparova. kto neverí, nech skúsi. karpovova hra sa zdá byť jednoduchou iba spätne; ide o podobný rozdiel ako medzi aktívnou a pasívnou znalosťou jazyka...

08.04.2010 23:05 | Autor neznámý

David Brazina: U hráče, který asi byl nějaký čas nejlepší na světě, žádný div. Ale nic to nemění na tom, že dával přednost především poziční hře - viz. komentáře k partiím zápasu s Laskerem od p. Veselého.

08.04.2010 21:59 | Autor neznámý

tarrasch taktiku videl jak malokdo!

08.04.2010 18:59 | Autor neznámý

Travenec: O hrubkách a jejich příčinách docela pěkně psal Veselý. Já bych se přimlouval za již zmíněné nápady - oslí ucha, obrana horší pozice. Znalci Francouzské nad výměnnou variantou obvykle zajásají, mají naprosto pohodlnou hru bez potíží s bělopolným střelcem - pokud jsou skutečně hodně silnější, i tak asi vyhrají. Kdo si nechce lámat hlavu moc teorií, asi nejlepší je poklidná varianta 3.e5, bez obětí typu 4.Dg4, nebo 6.Sd3. Co se těch hráčů týká, je to asi individuální, Karpovovy partie mi coby začátečníkovi připadaly naprosto nesrozumitelné, zatímco o pár let později se v těch Kasparovových dalo jakžtakž vyznat, i když komentáře dvojice Kasparov/Šakarov v Informátoru byly až nadměrné, co se variant týká. Jinak ale obecně platí, že podle pozičních hráčů se začátečník naučí víc - Capablanca, Tarrasch apod, ovšem Karpov, to už je opravdu vysoká škola a dobrý komentář je nutný - jako ten od Marka Vokáče zde v jiném článku.

08.04.2010 18:21 | Autor neznámý

Ak markimu pomaly dochádza inšpirácia, skúsme niečo nahodiť a možno motyka (téma) vystrelí. Dám do placu: prečo silní hráči tiež občas spravia jednoduchú hrubku; ešte niečo z tém ako hrať na výhru/remízu bielymi/čiernymi so slabším/silnejším súperom; kam rošovať; ktorou vežou na voľný stĺpec; dlhé cielené manévre (po strelcoch napr. konské presuny); transformácia výhody materiál-aktivita; preorientovanie sa z hry na výhru do obrany (samozrejme po vlastnej chybe).

Mne sa pri hre bielymi na remízu s IM celkom osvedčila výmenná francúzska :)

Tiež tu bola nadškrtnutá vec, že niektorým extra silným hráčom my slabší celkom neporozumieme ani po výklade (Kasparov, Carlsen), ale od iných sa nám učí oveľa ľahšie (Capablanca, Smyslov, Karpov) - alebo sa nám to len zdá?

 

08.04.2010 17:25 | Autor neznámý

Ahoj marki, tie články sú super, neuvažuješ o tom, že by si napísal knihu? Mne pripadáš ako novodobý A. Nimcovič, keď písal knihu Môj systém. Len tvoje články sú o chlp lepšie. Teším sa na ďaľší .. maj sa pekne...

08.04.2010 15:31 | Autor neznámý

Pojmy strategie a taktika se překrývají, obecně vzato se strategické zásady uplatňují pouze za účelem zlepšení mých taktických možností v pozici - tj pro lepší možnost prosazení pěšce do dámy, pro ohrožení soupeřova krále, pro zvýšení souhry mých figur nebo pro omezení souhry soupeřových figur atd.

08.04.2010 15:15 | Autor neznámý

Tahle série je o strategii, ne o taktice ani o zahájení. Jistě to nejde oddělit, ale podstata tréninku je zaměřit se na jednu dovednost.

Shodou okolností jsem si dnes v knihovně prohlížel knížku Strategie zahájení (nebo tak nějak) od Vlastimila Jansy a musím říct, že Markiho články jsou pro mě daleko čtivější a pochopitelnější.

08.04.2010 13:05 | Autor neznámý

Re Carlos: Já taky preferuji silný tah před "krásným" tahem, přece když pohrozím matem ale přijdu při tom o dámu tak se nad tím tahem nemůžu rozplývat. Vyvrácení kombinace může být minimálně stejně estetickým zážitkem jako kombinace sama.

Jiná věc je, jakým způsobem dokázali a dokáží někteří nejsilnější hráči světa hrát - Tal, Alechin, Kasparov, atd atd., jejich kombinace jsou často "polokorektní", což ale neznamená, že by byly úplně nekorektní. Prostě při perfektní obraně bude stát soupeř lépe a při chybičce se jeho pozice zhroutí. Takové partie si vždycky rád přehraju (stejně jako čistě poziční umačkání ala Karpov, Petrosjan...).

08.04.2010 12:37 | Autor neznámý

Opět hezký článek. Takovouhle knížku bych si určitě koupil, není to o teorii zahájení,ani o tom kam stavět figurky v té které typické pěšcové struktuře, ale o podstatě hry. S názornou ukázkou na téma "kdo si ponechá více možností" tak po soupeřově tahu může zvolit tu, která je pro soupeře nejvíc nepříjemná. Hezky napsáno názorně. Jistě není to pro hráče 1600 (ti se musí učit tahat dopředu, nebo učit cokoliv), ale pro hráče pod 2300 je to hezky napsáno. Zajímalo by mně jestli jsou nějaké statistiky jak moc často třeba do 20.tahu hýbe pěšcem hráč 2700+, 2500+, 2300+ a jak moc 2000+ či 1900+ ? Jinak když sem nechával hrát proti sobě rybky resp. robbolita ty zahájení typu 1.-f6 apod, kde se černý snažil nějak vylézt z toho a v těch partiích co remizoval či i otočil v koncovce vylezl, tak se mi taky zdálo, že hráli figurama mnohem více než pěšci.

08.04.2010 11:50 | Autor neznámý

ad Chess: Osobně se k Vaší zajímavé myšlence učebnice od Markiho pro šachisty připojuji všemi deseti.

08.04.2010 10:32 | Autor neznámý

For : Carlos    Odlišný pohled není zakázaný, pan Markoš taky musel mít na mnoho věcí odlišný, nebo hloubavý pohled , aby dospěl do situace kdy krásně a s respektem si ujasnil některé velmi zajímavé myšlenky , btw myslím si , že by stálo za to napsat nějakou učebnici s těmito hezkými myšlenkami. Ani by to nemusela být učebnice pro vysokokvalifikované šachisty.

08.04.2010 09:49 | Autor neznámý

ad Marki: Děkuji za vysvětlení, ale na některé věci mám a budu mít asi odlišný pohled. Např. tvrzení  "krása nie je oddeliteľná od kvality hry" je podle mne dost problematické. Pro většinu amatérských šachistů to neplatí, protože ocení to, co se jim líbí a čemu rozumí.

Chápu, že pro silné šachisty a odborníky je úhel pohledu odlišný, ale i tam se názory často různí (viz např. ceny za krásu v různých turnajích).

Jinak budu nadále rád číst tvé články, protože je umíš podat netradičně a čtivě.

08.04.2010 09:18 | Autor neznámý

Docela zajímavým tématem by byla právě ta "oslí ucha", tj tahy typu h3, g3 - kdy se hodí, kdy tím ztrácím čas a kdy tím dokonce oslabuji pozici. Já se snažím vždy najít nějaký užitečnější tah a okýnko si udělám až když není zbytí.

08.04.2010 09:06 | Autor neznámý

nechcem sa hádať, ale zdá sa mi, že sa dosť fatálne nerozumieme.

univerzálny ťah nie je vyčkávací ťah

hrať tak, aby som sa bavil nerovná sa hrať pekne. hráči fc barcelona hrajú bezpochyby krajšie ako chlapci na dvore, užijú si ale menej zábavy. anand (ale i leko) hrá podľa môjho názoru krajšie ako hociktorý druholigový hráč. krása nie je oddeliteľná od kvality hry.

rozdiel medzi fc barcelona a fc chelsea spočíva v štýle, medzi fc barcelona a chlapcami na dvore v kvalite. to sú dve rozličné veci. chlapci na dvore nemajú žiaden štýl, pretože im na to chýba výkonnosť.

a ja som (ako sa môžeš ľahko presvedčiť) jeden z najagresívnejších taktických hráčov v československu :)

08.04.2010 09:02 | Autor neznámý

marki: Předpokládám, že podnětů na témata dostáváš mnoho, stejně si ale dovolím navrhnout také jedno - obrana horší pozice. Na článcích oceňuju hlavně to, že díky nim vidím, jak silní hráči přemýšlejí.

08.04.2010 08:31 | Autor neznámý

ad Marki: Souhlasím s tebou, že v FC Barcelona mají hráči od trenéra své úkoly. Porovnej ale její styl se stylem Chelsea FC. I když mám  Petra Čecha rád, na jejich fotbal se moc koukat nedá (opatrný, defenzivní s čekáním na chybu soupeře). A v tom já vidím podstatný rozdíl. Barcelona hraje aktivně - sama se snaží i riskantní nátlakovou hrou získat výhodu (dostává soupeře pod tlak). Samozřejmě přitom i častěji než Chelsea cyhbuje a dostává víc gólů. Přesto si myslím, že nejenže hraje lepší (na pohled mnohem zábavnější) fotbal, tak že je i fotbalově silnější.

Z toho vyvozuji, že ani v šachu nemusím hrát vyčkávací tahy, ale pokud to vyhovuje mé povaze, tak je lepší hrát riskantnější, ale aktivní tahy. Samozřejmě Tal, Kasparov nebo Carlsen to dokáží mnohem lépe . Chtěl jsem Ti jen oponovat v názoru, že "objektivně nejsilnější tah" je vyčkávací. Jinak si samozřejmě tvých rozborů velmi vážím, protože jsou fundované, ale myslím, že se v nich odráží i trochu tvá povaha (šachový styl).

08.04.2010 08:17 | Autor neznámý

ad rubinus: máš pravdu. len by som ešte dodal, že univerzálny ťah nie je vyčkávacím ťahom. napr. kasparovovo Ve1 v poslednom diagrame pozíciu bieleho vylepšuje, nejde len o prosté prehodenie loptičky na stranu súpera.

ad david: ďakujem. máme ešte dva diely v zálohe, potom sa budem musieť posnažiť a niečo napísať. trochu mi dochádzajú nápady, a o ničom písať nechcem, tak uvidíme či zo seba dačo vymáčknem, alebo vymyslíme nejakú inú rubriku.

ad james: h2-h3 v partii Markoš-Romanišin slúži skutočne ako príprava Jh2-g4, ale i ako "okno pre kráľa". človek nikdy nevie...

07.04.2010 22:40 | Autor neznámý

Ideální první tah bílého je samozřejmě 1.Jf3! Je to přirozený vývinový a přitom nezávazný tah, neboť nevytváří žádné potenciální pěšcové slabiny 

07.04.2010 16:18 | Autor neznámý

Carlos: On tam také nepíše, že se má vyčkávat vždy. Je to jen další alternativa, jak hrát, pokud po nějakých útočných tazích není vidět nic moc konkrétního.

Hučín: Na 1.h3 mohu jako černý hrát cokoliv, možná by dokonce prošlo i 1.-f6 a 1.-Jh6. To bych si po lepších zahajovacích tazích nemohl dovolit. Tah jako takový může být bílému užitečný, ale ne vždy. Třeba taková Dračí Sicilská se obvykle hraje bez h3. Dámský gambit, Anglická většinou také, v otevřených hrách pak jen odůvodněně. Takže když na 1.h3 zahraji 1.-d5, 1.-e5, 1.-c5, už bys měl bílými začít hrát přesně, pokud nechceš stát hůře.

07.04.2010 15:27 | Autor neznámý

V takovém případě můžeš bez obav zahrát cokoliv

Mimochodem tahle lekce není ani tak o tom, aby soupeř nepřišel na to, jaký plán mám, ale o tom, abych hrál tahy, které podporují vice plánů a tím jsou objektivně silnější.

07.04.2010 14:36 | Autor neznámý

 to bond james: me napadla jeste jedna vec. jak mam skryt svuj plan kdyz zadny nemam ?:)

07.04.2010 14:23 | Autor neznámý

A k čemu je v té pozici h3? Pole g4 netřeba krýt, střelec na g5 má luftu dost, snad jedině převod Jh2-g4?

07.04.2010 14:06 | Autor neznámý

Moc pěkné, i když souhlasím s tím, že to pro někoho je už vysoká škola.

Když se to tak vezme, ideální tah za bílého je 1.h3, protože to je tah, který se skoro vždy hodí a neprozrazuje konkrétní plán

07.04.2010 13:21 | Autor neznámý

 marki: asi nejlepsi clanek tady jaky jsem kdy cetl :))) srovnani s barcou bylo naprosto presne. pro ostatni bych pridal srovnani vitkovice vs slavia v hokeji :)

Sxc5 je sileny tah, ale :) dobry strelec za kone c5, kde se stejne na tom samem poli muze objevit druhy kun... o tom bych ani neuvazoval. to je duvod ze jsem tam kde jsem. tyhle clanky jsou moc fajn. kolik jeste planujes  dilu?

07.04.2010 12:01 | Autor neznámý

Náhodou na Barczu je vždycky pěkný pohled, i když hrajou o všechno.

Bravo, Messi !!!

07.04.2010 10:30 | Autor neznámý

ad carlos:

nechcel som termínom "iniciatívny blbec" nikoho uraziť. nemyslel som konkrétneho šachistu, ba ani skupinu šachistov, ale štýl myslenia pri partii, ktorý z času na čas napadne každého. ide o myšlienky typu: "udrime do toho, nejako to snáď dopadne" či "nudím sa, proti takému patzerovi môžem hrať hocičo, tak hurá do útoku"...

v týchto lekciách sa snažím vysvetliť, ako sa hrajú dobré šachy. hrať dobre neznamená hrať tak, aby som sa bavil. na trpezlivom pasívnom bránení horšej koncovky nie je nič zábavného; ak je to však najsilnejší spôsob hry, dám mu v partii vždy prednosť. podobne je tomu i vo futbale: najviac zábavy si užijú chlapci na dvore: každý hrá útočníka, nikto nemá žiadne taktické úlohy. v fc barcelona každý od trénera presne vie, čo má robiť, a maká až do krajnosti, či sa mu to páči, alebo nie. chlapci na dvore si užijú viac srandy, fc barcelona hrá lepšie...

a predsa, šachy sú ako každá iná ľudská činnosť: čím viac úsilia do nich vložím, tým viac uspokojenia mi prinášajú. ja by som rozhodne ťažké a napohľad nudné partie so širovom, korčným či caruanom nemenil za žiadnu "voľnosť tvorby", ktorú by som si mohol užiť v druhej či tretej lige, kde ľudia bežne podľahnú i úplne nekorektným útokom...

 

 

07.04.2010 10:26 | Autor neznámý

Už po několikáté mi článek zatíná do živého; závazný tahy, to je moje (teda bylo; musím se polepšit ). Je to jako na rozcestí: tím, že se dám jednou cestou, jsem se zbavil možnosti jít jinudy. V šachu jsme často v takové krajině, kde to rozcestí můžeme nějakou dobu valit před sebou. Vsadit všechno na jednu kartu, zabouchnout si ostatní dveře, to jsou zoufalá řešení vhodná jen pro extrémní situace (ne v lásce, tam hájím unáhlená rozhodnutí ).

Předpokládám, že někdy příště bude ještě nutný doplněk, totiž o pozicích, kde je naopak rozvážnost už váhavostí a kdo nevyužije svou jedinou šanci, víckrát ji nedostane.

07.04.2010 09:09 | Autor neznámý

V vpořádku, když si chceš hrát svoji ligu, hrej si ji po svém. Ale někteří z nás se chtějí stát (vel)mistry . A k tomu jsou šachy typu pálím za sebou všechny mosty opravdu k ničemu.

07.04.2010 08:29 | Autor neznámý

Marki, v minulých příspěvcích jsem Tě chválil za zajímavé a pro mne často nové myšlenky. Dnes s tebou ale zcela nesouhlasím, protože pro řadu slabších šachistů (do ELO 2000) je podle mne iniciativa v partii důležitá. Můžeme ji dosáhnout jak logickými, tak i překvapivými (často i objektivně slabšímy) tahy. Pokud však budem hrát nicneříkající, opatrné vývinové (ale bezpečné) tahy, tak budeme mít asi víc bodů, ale naše šachové partie budou dost nudné a myslím, že se jejich rozborem ani moc nenaučíme. Promiň, ale raději budu "iniciativní blbec" a raději budu hrát slabší, ale překvapivé aktivní tahy i s rizikem prohry, protože pak mne šachy baví.

07.04.2010 08:29 | Autor neznámý

Ty články zrají jako víno! Dneska dávám 3 hvězdičky  ***