Příběh Michaila Tala, muže který učil šachy létat

Narodil se v roce 1936 v Lotyšsku do židovské rodiny. Už ve třech letech prý plynule četl, v osmi začal hrát šachy, když sledoval svého otce, lékaře a výzkumníka. „Na začátku to nebyl žádný zázrak,“ vzpomínal později jeho trenér Alexandr Koblenc. „Ale učil se rychleji než kdokoliv jiný. Nikdy se nebál chybovat.“

V Rize se stal brzy hvězdou tamního pionýrského šachového klubu. Ve 12 letech odehrál slavnou simultánku, kde porazil mistra Ratmira Cholmova – v té době už ostříleného borce. Ještě než dospěl, porážel hráče, kteří měli být jeho učiteli. Ve 20 letech na turnaji kandidátů deklasoval celou světovou špičku – a slavně si poradil i s šestnáctiletým Bobbym Fischerem. „Tal byl jako tajfun,“ řekl později Fischer. „Hrál tahy, které byly špatné – pokud jste nebyli člověk jménem Tal.“

Jeho partie byly neuvěřitelné. Nabízel oběti dam, věží, figur – ne proto, že by neměl na výběr, ale protože v tom cítil krásu a chaos, který mu vyhovoval. „Když ti Míša nabízí figuru, tak ji radši neber,“ varoval prý sovětský velmistr Polugajevskij své kolegy. „Protože on už to má spočítané do matu.“

Když se v roce 1960 dostal do zápasu o titul, čekal ho legendární Botvinnik. Ten hrál vědecký, logický šach. Tal byl jeho opak – kreativní, riskantní, nečitelný. Výsledek? Tal zvítězil 12,5:8,5 a stal se nejmladším mistrem světa v historii (23 let). „Byl jsem prostě fascinovaný jeho fantazií,“ přiznal Botvinnik později. „V některých partiích jsem měl pocit, že mě hypnotizuje.“

Ale život mu házel klacky pod nohy. Trpěl těžkými zdravotními problémy. Už v roce 1962 musel na operaci, při které přišel o ledvinu. Přesto se vracel. V roce 1979 vyhrál Riga Interzonal s famózní bilancí 14/17. I v 80. letech, kdy už bojoval s bolestmi a nemocemi, dokázal konkurovat špičce. V roce 1980 dosáhl na Elo 2705 – tehdy jeden z vůbec nejvyšších ratingů světa.

Jeho přezdívka „Kouzelník z Rigy“ nebyla náhodná. „Nikdy nehrál šachy, aby jen vyhrál,“ řekl o něm Garri Kasparov. „Hrál šachy, aby tvořil.“ A soupeři, kteří se připravovali na jeho kombinační styl, často marně hledali obranu. „Na Tala se připravit nedalo,“ konstatoval Fischer. „Mohl udělat cokoliv.“

Byl ale i velmi lidský, vtipný a oblíbený společník. Miloval poezii, měl pověst bonvivána a šprýmaře. Jeho komentáře z turnajů byly legendární. Na otázku, jak si spočítal jednu složitou kombinaci, odpověděl se smíchem: „Kalkulace? Ale prosím vás! Tady se to hrálo na intuici!“

Zemřel příliš brzy, v roce 1992. Bylo mu 55 let. Přesto zanechal nesmazatelnou stopu. Šachy díky němu nabyly jiného rozměru – stal se symbolem odvahy riskovat a hledat krásu tam, kde jiní viděli jen čísla. „Tal mě naučil, že šachy nejsou jen hra,“ napsal o něm jednou Kasparov. „Jsou to emoce, vášeň a umění.“

A to je odkaz, který přežije všechny tabulky, ratingy a teorie.