A čím déle to dělám, tím častěji si kladu otázku: jak se vlastně pozná dobrý trenér? Je to ten, kdo vychová mistra světa? Nebo ten, kdo v šachovém kroužku dokáže zaujmout celou třídu dětí a probudí v nich lásku ke hře, i když z nich nikdy žádný velmistr nebude? Co je vlastně úspěch v trénování? A dá se to vůbec změřit?
Nedávno jsem četl rozhovor s ukrajinským velmistrem Valerijem Aveskulovem. Ve dvaceti získal titul velmistra, ale už ve třiadvaceti se rozhodl skončit s profesionálním šachem a věnovat se trénování. A právě jeho slova mě zaujala, protože mluví jednoduše, upřímně a trefně. Dnes už se podle něj dobrý trenér nepozná podle toho, jak dobře rozumí variantám nebo co mu ukáže engine, ale podle toho, jak umí hráče naučit přemýšlet. Protože engine vám suše řeknejen to , že pozice je +0.6, ale už nevysvětlí proč. To musí udělat trenér.
Aveskulov ve svých trénincích nehledá chyby v momentech, kdy engine zahlásí změnu hodnocení. Hledá je dřív – v nevinné výměně figur, v přehlédnutém slabém poli, ve špatném rozhodnutí o plánu. A právě v těchto okamžicích podle něj přichází ten nejlepší trénink – když si hráč uvědomí, kde a proč se něco pokazilo. A takto to mám rád i já. Učit vidět víc než tah, učit chápat pozici, učit trpělivost.
V rozhovoru říkal, že jeho největší trenérská inspirace byl legendární Gennadij Kuzmin, člověk, který vychoval i mistra světa Ponomarjova. Aveskulov si z těch hodin s tímto trenérem pamatuje především jednu věc – odvahu obětovat pro iniciativu. Ne proto, že to ukazuje engine, ale protože cítíte sílu figur, prostor, převahu. A tohle teď učí i in své studenty . Ukazuje jim, že šachy nejsou jen o počítání variant, ale i o odvaze a pochopení dynamik a pochopení pozice. Šachy nejsou jen číslo - výhoda 0,5 ....
Zaujalo mě i jeho přemýšlení o tom, kde končí úloha trenéra a kde začíná odpovědnost hráče. Říká: „Silný hráč se může zlepšit i bez trenéra. Říká, že dobrý trenér nepomůže hráči, který čeká, že za něj vše udělá trenér.“ A to je pravda. Učit někoho šachy není jako instalovat program do počítače. Hráč musí chtít, hledat, ptát se, zkoušet a samozřejmě tvrdě makat, řekl bych záleží nejvíc na něm. Musí se učit samostatnosti. Trenér může pomoct, ale hráč se musí chtít posunout sám.
Aveskulov si také postěžoval na dnešní svět plný rozptýlení – ultrabullety, streamy, bláznivé formáty, šachy na 15 sekund. Říká, že kdo chce skutečně něco dokázat, měl by se snažit toho dosáhnout co nejefektivněji, bez zbytečných ztrát času. Přesně to se snažím říct i svým svěřencům – neříkám jim, že si nemají hrát pro zábavu, ale že všechno má svůj čas a místo.
A přestože dnes většina lekcí probíhá online, Aveskulov stále věří v sílu osobního kontaktu. Říká, že když je student na druhé straně stolu, vidí jeho emoce, lépe chápe, co ho trápí, a může na něj reagovat jinak než přes obrazovku. A i to je něco, co si z trénování odnáším – že šachy nejsou jen hra, ale i vztah mezi dvěma lidmi.
Ten rozhovor mi připomněl, proč vlastně učím šachy. Ne proto, abych někoho donutil znát padesát tahů v Najdorfu, ale abych mu pomohl přemýšlet. Abys pochopil, proč je daný tah dobrým tahem. Aby ses naučil hledat, objevovat, chápat. A třeba se i mýlit – ale vědět proč.
A tak se zase vracím k té otázce: co dělá trenéra dobrým trenérem?
Budu rád i za vaše reakce. Zkušenosti, vzpomínky, nebo nápady. Děkuji.
(Petr Koutný)
Valerij, puvodem z Charkova, vystudovany pravnik, momentalne zijici s rodinou v Budapesti. O dum prisel pri bombardovani Ruskem. Nastesti diky trem detem neni povinny jit do armady. V roce 2007 bydlel pred pul roku v Nebrasce a hraval turnaje po USA. Pak se vydal na trenerskou karieru a dnes je z nej uznavany kouc po celem svete. Parkrat jsem mel moznost s nim bydlet na byte v Budapesti. Skvely a inspirativni clovek!
Díky Vojto za tento komentář!
Moje šachová výkonnost je slabounká, takže v šachu bych asi těžko mohl někoho trénovat. Trénoval jsem však řadu let fotbalové žáky, dorostence, muže i fotbalové brankáře, z docela vysokých soutěží, takže řada věcí bude nepochybně podobná. Dnes už v KAŽDÉM sportu bez fyzické kondice nelze uspět, to je prostě, ať se to komu líbí nebo nelíbí, základ! Nu a nepochybně další podmínkou úspěšného trénování je znát své(ho) svěřence do detailu, rozumět jeho psychice, uvažování a pochopitelně i jeho touhy a cíle, jak dalece chce být ve zvoleném sportu úspěšný. Nu a dál trenér musí umět své(ho) svěřence nadchnout svým přístupem, aby ten trenérovi věřil, že to, co po něm chce, se dá naučit a že to povede jeho úspěchu. Těžko říct, zda je lehčí trénovat jednotlivce nebo tým, každá varianta je trochu jiná, možná u týmu je složitější, protože je to i o chemii v týmu. Navíc nikde není zaručeno, že bývalý vynikající hráč bude i vynikající trenér nebo naopak, že teoretik nemůže být výtečný trenér. Tak např. doc. Kostka nikdy nehrál hokej, ale byl to v hokeji světově uznávaný hokejový expert.