Bobby Fischer byl šachový samotář, posedlý jednou myšlenkou: být nejlepší. Učil se rusky, aby mohl číst sovětské časopisy, spal mezi hromadami knih a celé dny hrál sám proti sobě. Jeho cesta nebyla příběhem o zázračném dítěti, ale o chlapci, který se do hry zakousl s fanatickou vytrvalostí. Když v letech 1970–1972 stanul na vrcholu, působil jako zjevení: jeho přesnost, energie a hlad po vítězství neměly obdoby.
Dnešní svět šachu je jiný. Každý velmistr má k dispozici armádu sekundantů, nekonečné databáze, superpočítače schopné rozložit každou pozici na atomy. To, co kdysi dělalo Fischera výjimečným – systematičnost, profesionalita, denní dril – je dnes rutina. Přesto si lze snadno představit, jak by Fischer těmito nástroji opovrhl a zároveň je bez milosti využíval. Motory by se pro něj nestaly berličkou, ale zbraní: ostřím, jímž by zbavoval svou přípravu i posledních slabin.
Otázka ovšem nezní jen „co by dokázal“, ale také „co by unesl“. Fischer byl křehký. Vadilo mu světlo, klima, šum v sále. Dnes by čelil světu, kde je každý krok hráče sledován kamerami, kde pravidla diktuje marketing a kde není úniku před bleskovými rozhovory. Přijal by tuto realitu, nebo by ji odvrhl stejně jako kdysi zápas s Karpovem? To je neznámá, která visí nad každou úvahou.
To jsou takové úvahy na dlouhé zimní večery.
Byl by Gukeš nejlepší nebo druhý po Fischerovi, kdyby se narodil za dob Fischera?
Když se nyní narodil de facto s compem?
Jak by si se svou povahou poradil tehdy, kdyby musel studovat stohy knih? A možná se i naučit azbuku.
Jediné, co se posoudit dá: Pokud by se Bobby narodil v dnešní době a s možnostmi jako mají ostatní. Mohlo by převážit, že je "světloplachý", "kameroplachý", pak otázka, měl by touhu a píli se dostat na vrchol, když by viděl, co musejí světoví hráči podstoupit? Jedna z možností odpovědí, a může být pravdivá, že NE.
Čiště po šachové stránce, kdyby se Capablanca, Fischer, Kasparov, Carlsen, Gukeš narodili ve stejné době se stejnými možnostmi a pochopitelně i s geny pro danný letopočet (ať 19./20. nebo 20./21. stol), tak fakt si můžem povídat celou zimu, ale správný tip nenalezneme.
Pokud by hrál Magnus tak, jako s Karjakinem či s Caruanou, tak by neměl šanci.
Dnes možná,ovšem až poté co o to Magnus ztratil zájem.
Stačilo by jeho nadání a posedlost na to, aby vládl i dnes?
Tím spíš, ne? Databázi si může otevřít kdekdo a pustit motor rovněž. Takže rozdílovými faktory jsou talent - ten asi Bobby měl jistě velký, zdraví a pracovitost.
Vychází mě, že kdyby se narodil o 50 let později, se stejnými osobními rysy, patrně by dominoval i dnes. Ledaže by se dřív zcvoknul, nebo ho v dnešní nabídce zábav zaujalo něco jiného, než šachy.