Zvoní Československému šachu hrana?

 Byly tam analýzy, rozhovory, komentáře, zprávy z turnajů, o kterých jste do té chvíle neměli tušení. A hlavně – byl to kontakt. Kontakt s komunitou, se světem, s něčím větším.

Ten časopis měl autoritu. Kdo se do něj dostal, byl někdo. A kdo si ho archivoval poctivě do šanonu, měl v podstatě domácí muzeum. Byl to důkaz, že šachy nejsou jen o tazích – ale o příbězích, lidech a souvislostech.

Když časopis formoval šachový svět

Zlatá éra šachových časopisů nebyla jen československou specialitou. Ve světě kraloval britský British Chess Magazine, který vychází od roku 1881 – tedy déle než většina světových šachistů žije. Sověti měli svůj 64 a ten byl brán téměř jako nástroj výchovy – nejen šachové, ale i ideologické. V USA měli a mají Chess Life, v Německu Schach Magazin, ve Francii stylový Europe Échecs. Všude tam časopisy znamenaly šachovou kulturu.

A u nás? U nás byl Československý šach. Vznikl v roce 1906, přežil všechno, co se v tomto koutu Evropy přežít dalo – monarchii, války, totalitu, samet i rozpad republiky. A přitom si pořád udržel jednu věc: tvář.

Jenže svět se změnil

Dnes je to jinak. Partie, které ještě neskončily, už mají na YouTubu první komentáře. Rozbory jsou dřív než výsledek. Hráči ještě sedí u partie, a svět už ví, co zahráli špatně.

V takovém světě se časopis, který vyjde jednou měsíčně, může zdát jako dinosaurus s klávesnicí. Neaktuální, pomalý, zpožděný.

Ale možná právě to je jeho přednost.

Místo, kde se zastaví čas

Papírový časopis nespěchá. Nenabízí bleskové zprávy, ale zamyšlení. Nepíše o tom, kdo porazil koho včera, ale proč to vlastně celé hrajeme. Připomíná, že šachy nejsou jen o tom být první u informace, ale rozumět tomu, co vidím. A třeba se i trochu potěšit.

Vzpomínkové články. Příběhy z klubů. Rozhovory, kde se člověk dozví víc než tři fráze. A hlavně – lidskost. V dnešní době umělé inteligence a generovaných textů to není málo.

Jak se daří těm, kdo přežili?

British Chess Magazine stále bojuje. Americký Chess Life přešel částečně do digitálu. Francouzský Europe Échecs se zmodernizoval. A mnohé jiné padly. U nás třeba Šachinfo, které to zabalilo v roce 2014. Ne proto, že by nemělo obsah – ale protože zmizeli čtenáři. A možná i vůle přemýšlet, co by mohl tištěný časopis nabídnout jiného než internet.

A co Československý šach?

Drží se. Stále vychází. Má své fanoušky, autory, duši. Ale otázky visí ve vzduchu. Má šanci oslovit mladší generaci? Dá se to dělat jinak? Má být kronikou minulosti, nebo výzvou do budoucnosti?

A taky: proč je na to vlastně sám? Není tenhle časopis tak trochu kulturní dědictví? Nepatřilo by se, aby ho šachový svaz podpořil, podobně jako se dotují jiné památky? Protože v tom šanonu doma na půdě není jen sbírka papírů – je tam otisk jednoho století českého šachu.

A teď je řada na vás

Vzpomínáte si na něj? Odebírali jste ho? Máte doma sešity s vybledlými obálkami a poznámkami na okrajích? A co si myslíte dnes? Mají tištěné šachové noviny budoucnost, nebo už patří do nostalgických vitrín?

Podělte se s námi. Napište svůj názor, příběh, vzpomínku. Protože kdo ví – možná ta hrana, o které psal Hemingway, nezvoní Československému šachu. Možná zvoní i nám, abychom se rozhodli, jestli o tuhle tradici ještě stojíme.