Před padesáti lety Boris a Bobby rozehráli zápas století

11.07.2022 03:50 | Historie

Je to přesně na den padesát let, co Boris Vasiljevič Spasský podal ruku Robertu Jamesovi Fischerovi a započal zápas století. Cesta k němu však nebyla snadná.

Bobby Fischer byl naprostý exot, neřízená střela, která letěla kam chtěla nebo vůbec nevyletěla. Uhodnout tah Bobbyho na šachovnici nebylo prý až tak těžké, ale v reálném životě uhodnout co bude tento americký génius dělat, v podstatě nešlo. Jak ironické, protože na šachovnici se Bobby řídil racionální logikou a jeho nejsilnější stránka byla zatloukání přesných hřebů do rakve soupeře. A tento dlouhán, chodící tak rychle, jako kdyby byl Jožka Pribilinec, měl nyní zasednout k šachovnici proti nepříteli číslo jedna, Sovětskému Svazu Socialistických Republik.

Boris Spasský byl v mnohém opakem Roberta Jamese Fischera. Zapálil si cigaretu, klidný. Tahy prováděl pomalu, mačkal hodiny pomalu. Emoce? Čto takoje? U Spasského byl problém uhodnout, zda něco přehlédl nebo obětoval. Vždy ledově klidný, po prohře pokýval hlavou. Zatímco Bobby byl pln emocí, bublalo to v něm. Když hrál v roce 1970 mezipásmový turnaj, tak jeho "sekundant" místo analýzy partií musel hlídat, zda jsou dveře zavřené a zda moc nevržou. 

Přestože Bobby smetl všechno co mu stálo v cestě, Mr. TajmanovMr. Larsen a Mr. Petrosjan, tak měl ze Spasského respekt. Velkého M.M. Botvinnika nejvíce ohromil poslední zápas. "Magie"? Je Fischer začarovaný? V každém případě vzácné video z konce zápasů Fischer x Petrosjan je zde:
Bobby pojal přípravu na Spasského velkolepě. Připravoval se v boxerském středisku a nejenom, že chodil všude společně s Borisem Spasským, ale také každý den dřel na fyzičce. Jasně, doslovně s Borisem Spasským nechodil, ale chodil s partiemi Borise Spasského. Bobby připomínal jehovistu, ale místo Bible, měl velkou červenou knihu, kde měl všechny partie Borise Spasského. Ať už šel kamkoliv, měl tu knihu stále sebou a stále do ní zíral. "Řekni partii, kdo a kdy hrál a já ti ji celou přehraji" ohromoval Bobby návštěvníky svojí pamětí. Znal určitě daleko lépe partie Spasského, než sám Spasský. Jasně, Bobby byl génius s geniální pamětí, dokázal si vybavit deset let starou partii a celou ji přehrát, asi tak snadno, jak když odtaháte první tři tahy vašeho oblíbeného zahájení.

A co na to Boris?

Nic. Ten se připravoval někde v SSSR na dače. Prý byl lenivý, ale co měl dělat? Byl na něj vyvíjen strašný tlak a to Boris nesnášel. Myslím si, že záviděl Fischerovi (tu) svobodu. Fischer si mohl dělat co chtěl. Ale Boris si věřil, měl zdravou sebedůvěru, vždyť ten fanatický "amík" ho nikdy neporazil a třikrát s nim prohrál. Hlavně ta poslední prohra Roberta byla velmi bolestivá. Myslím si, že když Boris někdy popotáhl z cigarety u partie a zasnil se, tak se mu musel vybavit ten moment, když na smrt bledý Fischer zastavil hodiny a podal mu ruku a pak svým pověstně klátivě krokem opustil hrací sál. Kde jsou ty časy?

Moment ze Siegenu zde:
My (=šachisté) dnes máme Island, potažmo Reykjavík, spojen se zápasem století. Ale když se vrátíme do doby před padesáti lety, tak vůbec nebylo jasné, kde se bude hrát. Třeba Bobby o Reykjavík nestál. Ale byl to Boris, kdo dal Reykjavík na první místo. Nakonec, kola osudu se divně zatočila, to padlo, celý zápas, na Island, Reykjavík.

Jenomže to byl jen "malý problém" tohoto zápasu. Ten BIG problém bylo dostat Fischera do Reykjavíku. Bobbymu se tam totiž nechtělo. 

Cenový fond byl 125 tisíc amerických dolarů (asi 800 tisíc dnešních dolarů), přestože to byl drtivě největší cenový fond za celou šachovou historii, tak to bylo Bobbymu málo. Bobby požadoval 30 procent ze vstupenek, pro sebe a Spasského. Kola osudu se opět dala do pohybu.

Aby Bobby přiletěl do Reykjavíku, musel se dostat do New Yorku. Byl ale v Santa Monice (Kalifornie). V neděli 25. června mu zavolal starý známý A. Saidy (ano, to je ten borec, kterého Bobby porazil v poslední partii přeboru USA a získal 11/11), zda nechce hodit do NY. Bobby souhlasil, nicméně A. Saidy měl z toho divný pocit, "co kdybych mu nezavolal?" Zdálo se mu, že Bobby moc do NY nechtěl. Malý háček byl v tom, že bylo 25. června, den, kdy Bobby měl přiletět (původně) do Reykjavíku.

29.června byl Bobby na letišti J.F.K. a jeho zavazadla už byla naložena, ale jak jsme si psali úvodem, u Bobbyho nebylo nic jistého. Utekl a letadlo mu (logicky) uletělo. Bobby trávil další dny u rodičů A. Saidyho.

Přiletí Bobby Fischer?

Tento moment to bylo nejenom nejisté, ale dokonce i málo pravděpodobné. Boris se k tomu vyjádřil: "Ne, nemyslím si, že Robert James přijede" a za chvíli odpálil míček. Hrál svůj oblíbený tenis se sekundantem I. Neiem. Samozřejmě - "dávno" na kurtech v Reykjavíku.
 
Slavnostní zahájení bylo zahájeno 1.7.1972. Bylo to v národním divadle s 500 místy. Přítomný byl islandský prezident s chotí, velvyslanci, představitelé FIDE, včetně dlouhána - prezidenta FIDE - Maxe Euweho. Všechno bylo krásné až na jednu drobnost, kde byl - sakra - Robert James Fischer? Ten tam totiž vůbec nebyl. Co si asi Bobby o tom myslel? Možná se tomu jen šklebil, když to poslouchal v rádiu.

Nechci čtenáře unavovat už tak dlouhým článkem. Stalo se toho ještě hodně, ale přeskočíme tedy k tomu, PROČ nakonec Bobby Fischer do Reykjavíku přiletěl. Mohly za to - prý - dva telefonáty:

A) "Tak pojď kohoutku a ukaž co umíš". James Derrick Slater byl milovníkem šachu a také velmi bohatým člověkem. Daroval rovných 125 tisíc dolarů na cenový fond (!) A zvýšil ho tak na dvojnásobek, na celých 250 tisíc dolarů. To bylo něco, na co Bobby slyšel.

B) "Nejhorší volá nejlepšího". Henry Kissinger byl schopným mužem, poradce prezidenta Nixona a budoucí ministr zahraničí. Henry to prostě uměl. Řekl Bobbymu co slyšet chtěl a zřejmě i musel, protože toho večera Bobby nasedl do letadla a odletěl do Reykjavíku, kde přistál ráno 4.7.

A toto by mohl být konec předehry k zápasu, ale nebylo tomu tak. Bobby pak nepřišel na další losování. Boris se urazil. Bobby se tedy vplížil do hotelu Spasského a pod dveře jeho pokoje mu dal obálku. S omluvou. Spasský ocenil Fischerův dopis a nakonec, po další pauze a dalším losování, mohli oba šachisté zasednout 11.7.1972 k partii. K první partii zápasu století.

Video z první partie je zde:
Bobby Fischer přišel k partii o devět minut později, potřásl si s Borisem rukou a zahrál na 1.d4 Jf6. Bitva se rozhořela.

Krásné video "pouti" Bobbyho je zde:
Použity materiály:
https://en.wikipedia.org/wiki/World_Chess_Championship_1972

https://www.chess.com/article/view/match-of-the-century-almost-didnt-happen-fischer-spassky

Frank Brady: Endgame

Zítra vám přineseme vzpomínku pamětníka zápasu století! 
5x 4969x Robert Cvek
Fotogalerie
Komentáře (5) Aktualizovat
Zdeněk Desná

Ještě jedna poznámka. Druhou partii Fischer prohrál úmyslně - nechal si chytit střelce - jako malý šachista. Tím dosáhl toho, že 0:2 prohrával. Tak mohl pokračovat ve své pravděpodobné sázce!

+0 /-0 | 24.08.2023 20:36

Zdeněk Desná

Pamatuji se, že Fischer někde prohlásil, že se Spaskim může 0:2 prohrávat, a že ještě vy\hraje. A ono se to pak stalo. S kým sázku vyhrál, ale nevím.

+0 /-0 | 24.08.2023 19:31

Rio
Je aj film: https://www.csfd.cz/film/275336-tah-pescem/prehled/
+1 /-0 | 11.07.2022 12:17

Pavel Ch

Velmi pěkná krátká reportáž pro laickou veřejnost vznikla u nás. V supr pořadu o historických událostech: 

"Slavné dny" https://www.slavne-dny.cz/episode/10003014/den-kdy-zacal-sachovy-zapas-spasskij-fischer-11-cervenec

 

  Už jsem to sdílel, většina zná, kyž věnue 7 minut i pan Fiala, trefí se příště alespoň v nějaké informaci ze zápasu.

+2 /-0 | 11.07.2022 11:49