Jak pracovat s motivací (II.): lze ovlivnit vnitřní motivaci

29.06.2022 05:00 | Trénink

Vnitřní motivace má tolik nesporných výhod, že nás prostě musí napadnout otázka, zda nemůžeme nějakým způsobem napomoci jejímu vzniku. Vnější působení s cílem vyvolat nějaké chování je vždycky ošemetná záležitost.

Můžeme sice člověka donutit pod hrozbou trestu, aby se choval určitým způsobem, stejně tak můžeme člověka motivovat prostřednictvím odměn, aby jednal tak, jak si my sami přejeme, nicméně tresty a odměny ovlivňují pouze chování, nikoliv vnitřní svět pocitů a emocí. Což platí zejména o trestech.


Vnitřní motivaci můžeme napomoci pouze nepřímo. Takže žádný frontální útok, žádný nátlak, přesvědčování, doporučování nebo domlouvání. Vlastně čím více na někoho tlačíme, tím větší má tendenci se odtahovat. Nemůžeme prostě nikoho nutit, aby si něco zamiloval, ale můžeme tomu jít naproti. Tenista Ivan Lendl si náhodou koupil plakát Alfonse Muchy, aniž by pořádně věděl, o koho vlastně jde. Umění moc nerozuměl, ale plakát se mu zalíbil. A tak to mohlo i zůstat. Náhoda tomu ale chtěla, že měl později možnost seznámit se v Praze se synem Alfonse Muchy, který mu vyprávěl o svém otci, o jeho životě a díle. Od tohoto setkání se Ivan Lendl stál vášnivým sběratelem díla Alfonse Muchy. Emoce jsou nakažlivé a platí to i o nadšení. Když slyšíme někoho živě hovořit o svém koníčku, filmu či nějakém obrazu, stěží se ubráníme zvědavosti. Člověk může k nějaké činnosti zahořet touhou sám od sebe, ale často jsou impulsem právě lidé, kteří dokáží o věcech zaníceně a poutavě vyprávět.


Vzpomeňte si, kdo vás naučil hrát šachy: kamarád, otec, maminka, dědeček, sourozenec? Kdo byl váš první šachový soupeř. A ten, kdo vám ukázal pravidla, naučil vás jen hrát šachy, nebo vám taky vštěpoval náklonnost a lásku ke hře? Šachové přednášky by se rozhodně neměly omezovat jen na praktické rady, jak hrát partii. Součástí šachového vzdělávání by měly být také přednášky o šachové historii, ale především o šachistech. A to především historky zábavné i poučné. Šachisté mají podobné historky rádi. A navíc se zdá, že tento typ humorných příhod šachoví hráči přímo přitahují. Velice pěkným způsobem vás šachovým světem provede Psychologický průvodce šachovou partií od Jiřího Veselého, případně můžete sáhnout po knihách z pera Karla Opočenského. Nevěřím sice ani z poloviny tomu, že dané příběhy a anekdoty jsou pravdivé, ale to nevadí, jak prý říkají Rusové, hlavně že jsou dobře vymyšleny. Když před každou předváděnou partií krátce pohovoříte o obou aktérech, sportovním ovzduší, ve kterém se partie hrála, o významu a vlivu partie na šachovou hru nebo šachovou kulturu, pomůže vám to je více vtáhnout do dění na šachovnici.


Někdy se zapomíná, že hlavní úlohou trenérů je prohlubovat radost svěřenců ze hry. Nikdy bychom neměli kvůli sportovnímu výkonu zapomínat na motivaci a přirozený zájem. Pouze na sportovních výsledcích se stavět nedá. Je snadné milovat hru, ve které dominujete nad ostatními, ale co když to jednou skončí. A ono k tomu jednou skutečně dojde. Kdyby měli u šachu zůstat jen ti, kteří pořád jen vyhrávají, bylo by nás šachistů po čertech málo. A zbyl by vůbec nějaký? 


Prostředí nás ovlivňuje, ať se nám to líbí, nebo ne. Není tajemstvím, že hudebně nadané děti často pochází z hudebně založených rodin. Roli tu hraje jednak dědičnost, ale také skutečnost, že v těchto rodinách mývají jejich členové k hudbě velice blízko. Láska k hudbě se tak nenásilně předává z generace na generaci. Vliv rodiny samozřejmě značně převyšuje jakékoliv možnosti trenéra. Pokud náhodou není rodič a trenér tatáž osoba. Dítě, kterého rodiče podporují v jeho zálibách, má oproti ostatním nespornou výhodu.


Také v kroužcích můžeme využívat prostředí k prohloubení zájmu. Tím nejjednodušším způsobem je úprava šachové klubovny. Rozhodně bychom neměli zanedbávat výzdobu vlastní klubovny a aktivně pracovat s nástěnkami: fotografiemi, žebříčky různých výkonových soutěží, medailonky velkých šachistů, šachové vtipy apod. To všechno by měli mít žáci pěkně na očích. V zásadě je to nejmenší, co můžeme udělat. 

Je zřejmé, že lásku k šachu nemůže předávat ten, kdo ve skrytu duše myslí jen na sportovní stránku věci. Nadšení a upřímný zájem se nedá předstírat. Kromě rodiny mají v tomto směru pochopitelně nezastupitelnou roli právě trenéři. Ne však ti vrcholoví, kteří se starají o talentovanou mládež, ale ti malí, bezejmenní, kteří se obětavě věnují (úplným) začátečníkům. Ruku na srdce, nikoho nebaví vysvětlovat, jak se táhne koněm. Raději bychom pracovali s vyspělejšími svěřenci, kteří už něco umí. Jenomže někdo se  těm malým pišišvorům věnovat musí, i když v tom žádnou slávu a uznání nenalezneme. 


Většina těchto trenérů logicky nebývají příliš silní hráči. A možná to nám brání v tom, abychom jejich přínos dostatečně ocenili. Výše ratingu ale není všechno. Nedokáže nahradit osobní zaujetí, obětavost, nadšení a trpělivost. Ostatně nejúspěšnější trenéři nejsou ti nejsilnější praktičtí šachisté, ale ti, kteří jsou své práci zcela oddáni. Průměrný učitel vykládá. Dobrý učitel vysvětluje. Vynikající učitel demonstruje. Velký učitel inspiruje.“, tato slova vyřkl Genna Sosonko ve své knize Znal jsem Capablanku … na adresu Vladimíra Grigorijeviče Zaka, pod jehož pedagogickým dohledem vyrostlo mnoho silných šachistů, například Korčnoj nebo Spaskij. Myslím si, že to nikdo neřekl výstižněji.

Martin Pardy

7x 1562x
Fotogalerie
Komentáře (7) Aktualizovat
xdavx x

Poutnik je kdo? tolik zasti a kyselosti, nekdo z nss mu prebral zenu?

+0 /-1 | 29.06.2022 15:19

Robert Cvek

Omg. Martin Pardy vystudoval dvě vysoké školy, dlouho pracoval a možná stále pracuje s Davidem Navarou. Má velkou praxi nejenom jako trenér, ale také jako šachista a kouč. Časopis psychologie jednu dobu dlouho objednávala žena, občas jsem se do toho podíval a... :-)

+0 /-0 | 29.06.2022 08:15

Pavel Ch

Poutniku, píšu, že řadu let  (od trenérské fakulty devedesátek, kde byl předmět a z toho byla zkouška) odborné články čtu, tak vím co kde je a čí videa třeba sledovat.

Ale klidně i co se v jiných sportech stalo v oboru trenérské psychologie, pozitivní i negativní. Kus si vždy možno vzít jako přínosný nebo odstaršující příklad.

 Jak A.Aljechin pravil, přehraje si všechny partie, na které přijde i v partiích "slabšáků" najde zajímavou myšlenku.

Něco je více odborné a něco méně odborné. Něco je víc pro odborníky, něco je orientační pohled, aby tomu rozuměli i ti, kteří o tom zatím tolik nevědí.

+0 /-0 | 29.06.2022 07:05

Petr Koutný

Poutníku tolik myšlenek po ránu, až se mi mlži zrak. Psychologie bude určitě problém, ale neboj, věřím ti, že i toto zvládneš. Četl jsem si článek ještě jednou, pak tvůj komentář a držím ti palce. Pak napiš až ti bude lépe. :)

+3 /-1 | 29.06.2022 06:25

Poutnik

Ahoj Pavle (Chrz).  Tento článek neřeš. Je to amatérský blábol. Doporučuji z dostupných zdrojů odebírat časopis Psychologie, kde se tématu věnují profesionální sportovní psychologové. Nemusíš se bát profi časopisu, vše je tak, aby si na své přišel i člověk bez specializace v oboru. Najdeš tam i další vhodné články, např. o motivaci, vnitřním rozvoji... Tento článek něco tvrdí, ale nemá k tomu tvrdá ani měkká data, žádné zdroje, kradené fotky z netu... Myslím, že obrázek si uděláš sám. 

+1 /-1 | 29.06.2022 06:14

Pavel Ch

Hezký přínosný článek. Také se sportovní psychologií zabývám, m.j. baví mě číst o tom mnohé odborné články. Motivace, široké téma, ale základ ve všech oborech lidské činnosti.

 Jen, aby nevyzněl odstavec (níže - copy) demotivačně pro rodiče, kteří šachy sami nehrají . Jsem několika rodičům nešachistům odpovídal a říkal, že ta "výhoda" vlastních dětí od silných hráčů není až taková. Ba dokonce otec - trenér, může být i kontraproduktivní. A většina (ať na úrovni kraje, ligy, mistři) si od cca 10 let dítěte platí raději trenéra jiného. 

 V té hudbě, to bude podstatnější, když se jí rodiče věnují jako zaměstnání. Předání genů důležitější než v šachu  a od rána do večera v hudebním prostředí rodiny, když dítě je, tak pochytí více z hudby než u rodičů šachistů.

  Ano předání "lásky k šachu" je důležité. Ale to může udělat i naprostý rodič - amatér, který je uviden, jak to ti mistři hrají.

 Ostatně se můžeme podívat na praxi mnoha desetiletí zpět: Kdo ze silných hráčů ČR minulosti či nedávné přítomnosti má, či roste mu vlastní dítě, do kvalit (či převýší) vlastních?

    Toto je (od druhého odstavce příspěvku)  můj komentář pouze k odstavci článku zkopíroveném v příspěvku níže.

+0 /-1 | 29.06.2022 05:44

Pavel Ch

Komentář výše je k odstavci z článku, i té komické hrubce jsem se zasmál :) Možná součást tématu, udržení pozornosti čtenáře, zlepšení nálady?  

 

Není tajemstvím, že hudebně nadané děti často pochází z hudebně založených rodin. Roli tu hraje jednak dědičnost, ale také skutečnost, že v těchto rodinách mývají (CtrlC+V) jejich členové k hudbě velice blízko. Láska k hudbě se tak nenásilně předává z generace na generaci. Vliv rodiny samozřejmě značně převyšuje jakékoliv možnosti trenéra. Pokud náhodou není rodič a trenér tatáž osoba. Dítě, kterého rodiče podporují v jeho zálibách, má oproti ostatním nespornou výhodu.

+0 /-0 | 29.06.2022 05:44