Fyzická kondice v šachu 1.díl
14.09.2023 06:00 | TréninkJe jasné, že fyzická kondice, její potřeba v šachu, bude úměrná k věku. Čím je šachista starší, tím by měl více dbát o svoji fyzickou kondici. Otázka samozřejmě je, proč je fyzická kondice důležitá při sportu (činnosti), kde podstatnou část sedíte?
Šachy jsou samozřejmě (velký) nápor na nervový systém. Představte si dvě situace:
a) Hrajete první vážnou partii v turnaji. Partii hrajete se soupeřem co má daleko menší elo, jste jasný favorit. Pokud nevyhrajete, celý turnaj začne špatně, v případě nevýhry budete mít dalšího slabého soupeře atd. Pozice není jasná, času už také není hodně. Každé rozhodnutí může být fatální.
b) Hrajete partii v hospodě s kamarádem. Kibicujete, popíjíte pivo, je to skvělá zábava.
To jsou dvě zcela odlišné situace, přesto hrajete šachy. S kamarádem v hospodě můžete hrát déle než vážnou partii a přesto vám to nepřinese zdaleka tolik stresu, pokud nějaký. Možná pak stres z návratu domů :-)
U šachu trpí hodně nervová soustava. Nervy dostávají zabrat. Třesou se vám někdy ruce, když provádíte tah? Nebo když ho máte provést? Třesou se vám někdy ruce po partii? Mně se to stalo nejednou. (PS.: I proto se někdy podepisuji jak se podepisuji - extrémně rychle vychrlím klikyhák, protože jsem ještě plný emocí a pocuchaných nervů). Některé partie byly přímo stresem nabité a jejich konec přinesl obrovskou úlevu. Byl to Garry Kasparov, který prohlásil, že "ze šachu předčasně zešedivěl". Vím nejenom z vlastní praxe, že někteří šachisté dávají raději rychlou remízu, aby právě ulevili vlastní nervové soustavě. A platí to i pro šachisty, kterým jakoby o nic nešlo a mohli hrát v pohodě. Jenomže vlastní stres je dohnal "utéct z boje".
Stres ale není jen doménou dospělých. Pamatuji si, že jako dítě jsem měl ze stresu často bolest břicha a obecně problémy s břichem. Nemohu nevzpomenout, jak uznávaný trenér Mark Dvoreckij dal mladému adeptovi Alexandru Černinovi tři nezbytné "rozkazy", které musel dodržovat (PS.: už si to tolik nepamatuji, byl to pěkný článek o M.D. v časopisu PROFIL, myslím vydávaný na Slovensku a M.D. moc A.Č. trénovat nechtěl, protože byl už starý, myslím, že měl v té době 18 let :-) ). A jeden z nich byl: každý den běhat za každého počasí. Už si nepamatuji kolik to bylo, ale málo určitě ne :-) Nejenom, že běh měl zlepšit fyzickou kondici mladého talenta, ale také ho posílit a tzv. "ztvrdit", aby dokázal unést těžké, vypjaté partie.
PS.: Alexander Černin vyhrál sovětský přebor (!) a vyhrál mnoho turnajů (více info zde: https://en.wikipedia.org/wiki/Alexander_Chernin )
Na nervy, stres a tyto věci je velmi důležitý pohyb a fyzická námaha. Bohužel někteří šachisté řešili stres pitím alkoholu, což může dočasně pomoci, ale dlouhodobě je to cesta do pekla. Stejně tak nepomohlo rychlé občerstvení z fastfoodu. Pamatuji si na mnoho šachistů (hlavně z bývalého SSSR z 90.let a začátkem 20.století), pro které bylo typické vyfouklé břicho, velké kufry a už jen od pohledu "nervózní stav". Bohužel spousta z nich už není mezi námi a to neměli tolik roků. Ale permanentní stres, neustálé cestování, špatná strava a alkohol způsobilo své. Čas od času na tyto lidi vzpomínám. Měli hodně rádi šachy a rozhodli se pro takový život, někdy museli. S několika jsem hrál, analyzoval, bavil, poslouchal atd. Byli to srdeční a dobří lidé. Čest jejich památce.
Jenomže nikdo z nás nechce takto dopadnout. Ne nadarmo se říká, že ve zdravém těle je zdravý duch. Klíčem je posilovat tělo a to doslovně (posilování) a pak zlepšovat kondici (chůze, běh, kolo, plavání). Již několikrát jsem prohlásil, že pokud bych se chtěl někdy vrátit k turnajovému šachu, tak první věc na které bych pracoval, by byla kondička/fyzička. Protože právě dobrá fyzická kondice je jakýmsi štítem proti stresu. Záleží samozřejmě na každém z nás, nakolik ho stres ovlivňuje. Je také jasné, že dobrá kondice nepomáhá jenom v šachu, ale v celém životě.
Z vlastní praxe si troufnu tvrdit, že šachista po čtyřicítce, pokud to myslí s šachem vážně, by měl denně alespoň jednu hodinu dát fyzické aktivitě. Ideálně zkombinovat posilování (stačí 5-10 minut denně nebo obden) s fyzickou aktivitou jako chůze, běh, kolo, plavání atd. Má to několik klíčových dopadů
a) budete se cítit lépe (perfektně tomu napomáhá posilování)
b) budete mít více energie a tím i čas a chuť na trénink
c) budete lépe spát
d) budete lépe snášet těžké partie a pak i případný neúspěch - šachová partie se často rozhoduje v tzv. kritických momentech. Dejme tomu, že jste 30 tahů odehráli dobře, nicméně nyní je kritická situace, kterou je třeba vyřešit. Někdo s dobrou fyzickou kondicí bude obecně řešit tyto kritické situace lépe
e) bude pro vás snazší hrát dlouhé partie
f) budete lépe snášet stres (podle mne klíčová věc z hlediska šachu) a tím i emoce
g) a tím pádem budete mít i lepší koncentraci, která je alfa a omega z hlediska tzv. "nešachových věcí"
V příštím díle se zaměříme na vrcholné šachisty, jak oni to mají s fyzickou kondicí a podíváme se samozřejmě i do minulosti. A podíváme se i na šachisty, kteří hráli skvěle ve vysokém věku a jak to měli s fyzičkou.
Velmi zajímavá studie na fyzičku v šachu je zde: https://en.chessbase.com/post/physical-fitne-of-young-che-players
Zatraceně, pane Fialo, Vy už máte doma z opravny notebook!?...Nezapomeňte nás pravidelně informovat o covid19.
Pane ciki333! Tablet už mám doma! Jak budu vědět něco o covidu dám vědět!
Hezký článek, díky za něj. Jen bych ještě napsal, že dnes se bez kondičky nedá úspěšně dělat žádný sport, dokonce ani šachy ne. Proč asi se volá po zkracování hracího tempa? To je špatně, vyhovuje to jen tomu, kdo se nevydrží soustředit na delší dobu. Navíc si dovolím napsat, že to vede k většímu počtu hrubých chyb a ke snížení kvality partií. Podobně se mi nelíbí přídavek vteřin za tah, protože zvýhodňuje hráče, kteří neumějí hospodařit s časem. Kdyby toto bylo zavedeno dřív, hráči proslulí svými hrůzostrašnými časovými tísněmi, jako např. náš GM Smejkal, by se možná stali i mistry světa.
Kamile, tak to už rovnou mohou ti, kteří se „nechtějí trápit“, hrávat jen Open rapidy, případně blesky, ty jsou na jeden den...můj názor je, že praktický šach zůstane praktickým šachem jen v případě aspoň současného stavu hracího tempa, pokud by se tempo nadále zkracovalo, ztratí praktický šach smysl, bude z něj jen pomalejší rapid...nikdy jsem neměl bleskovky a rapidy rád, obvykle je to jen přehlídka hrubých chyb, stírají se elové rozdíly mezi hráči. Viz tenisový TB, často nevyhrává objektivně ten lepší, stačí jeden nebo dva náhodné míčky a vyhraje ten horší...to už pomalu můžeme házet korunou, kdo vyhraje...
"Pamatuji si na mnoho šachistů (hlavně z bývalého SSSR z 90.let a začátkem 20.století), pro které bylo typické vyfouklé břicho, velké kufry a už jen od pohledu "nervózní stav". Bohužel spousta z nich už není mezi námi a to neměli tolik roků. Ale permanentní stres, neustálé cestování, špatná strava a alkohol způsobilo své. Čas od času na tyto lidi vzpomínám."
Roberte, mohu potvrdit. V roce 92 na Pardubickém openu jsem byl očitým svědkem nejednoho alkoholového excesu tragikomických postaviček z post sovětských republik. Jména si již nepamatuji, vyjma Glejzerova, ale ten nechlastal. Sledoval jsem ho při po partiové analýze...Ani datel tak rychle neklove, jako on přemisťoval figury po 64 polích. Zpět k alkoholikům...Jeden "ztroskotanec" se posilňoval i během duelu v místním bufetu. Po pátém stakanu vodky ztratil orientaci v prostoru a marně pak hledal cestu k hracímu stolku. Utkvěli mi v paměti pouze fragmenty humorných jednoaktovek. Z českých velmistrů té doby mohl "sovětům" konkurovat, ne tedy ve výkonnosti, nýbrž v konzumaci chlastu, pouze Eduard Meduna. Na "Smíchovském soudku" (turnaj čtyřčlenných družstev v blitzu) se před mnoha a mnoha lety čepoval smíchovský ležák (hráčům) zdarma...Rozumným šachistům, včetně mne, stačilo 7 kousků...Edovi nikoliv. Přepálil (pivní) start a ke konci turnaje se válel na podlaze obklopen roztroušenými pěšci, jezdci atd...Zajímavé časy, které se nikdy nevrátí.
Děkuji za moc hezký článek!