Carlsen u Lexe Fridmana

Rozhovor trval přes dvě a půl hodiny a nabídl pohled na Carlsena, jakého fanoušci příliš neznají – otevřeného, přemýšlivého a upřímného. Mluvilo se o šachu i životě, o Messim a Ronaldovi, o světových šampionátech, o rekordních cílech, o Kasparovovi, Fischerovi i o lásce.

Carlsen se ohlédl za svou kariérou a označil za své vrcholy období 2013–2014 a rok 2019. Přiznal, že v každé fázi hrál jinak – dříve více spoléhal na intuici a vyčerpávající boj v dlouhých partiích, zatímco v roce 2019 těžil z propracované přípravy a nových počítačových analýz. Zajímavě poznamenal, že nikdy neměl rád řešení šachových studií doma – nedokázal se na ně soustředit – přesto právě u šachovnice obvykle nacházel správná řešení. Jeho silou, jak sám zdůraznil, je schopnost přesně hodnotit pozice a vidět drobné detaily.

Rozhovor se dotkl i vlivu technologií na šach. Zatímco Garry Kasparov dokázal v 90. letech díky týmu a počítačům získávat velké výhody už v zahájení, dnes je podle Carlsena šance menší, protože výkonné enginy dnes má každý. Klíčem je proto hledání cest, které stroje přehlížejí, a odvaha riskovat. Jak říká, šachový svět se změnil. Šachová špička je mnohem vyrovnanější, rozdíly mezi hráči jsou minimální a někdy je to víc o paměti, než o technice a talentu. 

Padla i otázka na magickou hranici 2900 Elo. „Musel bych hrát bezchybně, což je těžko dosažitelné. Je to spíš motivace než reálný cíl,“ připustil. Stejně otevřeně hovořil o titulu mistra světa. Přiznal, že ho často provázel spíše strach z prohry než radost z vítězství, a proto se rozhodl titul dál neobhajovat. Jedinou výjimkou pro něj byla bitva s Fabianem Caruanou v roce 2018, kdy cítil, že proti sobě stojí dva rovnocenní soupeři.

Carlsen také mluvil o šachových legendách. Bobby Fischer byl ve své době určitě nejlepším hráčem světa a podle Magnuse bylo neskutečné, o kolik ve své době převyšoval své soupeře. Výkonnostní rozdíl mezi ním a zbytkem světa byl v dnešním pohledu až neuvěřitelný. Přesto nevěří, že Bobby byl nejlepším hráčem všech dob. 

Garry Kasparov je pro něj G.O.A.T. ( Greates Of All Time - nejlepší hráč všech dob) díky dlouhověkosti a dominanci v extrémně silné éře. A on sám? Připomněl rekordní sérii bez prohry, nejvyšší elo v historii i více než dekádu na světovém trůnu. Přesto řekl, že pokud má někdo prvenství a má být označen za nejlepšího hráče všech dob, pak je to Kasparov.

Nechyběla ani otázka, co Magnuse na šachách dnes nejvíc baví. „Krásné je, když soupeř dokáže odhadnout každý váš tah – a přesto prohraje. Znamená to, že vaše hodnocení bylo lepší,“ vysvětlil. A mluvil i o lásce. „Někdy ji hledám, jindy ne. Snažím se dělat věci, které mi přinášejí radost. Když je člověk šťastný, je otevřenější i lásce.“

Rozhovor Lexe Fridmana s Magnusem Carlsenem nebyl jen o šachu. Byl to pohled na člověka, který ví, jaké je nést břemeno nejlepšího, ale také se nebojí mluvit o pochybnostech, o strachu i o radosti ze hry, která ho provází celý život.

A tak vyvstávají otázky: Je možné být nejlepším na světě a přitom šťastným? Je větší motivací láska k vítězství, nebo strach z prohry? A kde vlastně leží skutečná krása šachu – v rekordech, nebo v okamžicích, kdy partie překročí hranice hry a stane se uměním?

A přidávám i můj pohled, který prověřily roky u šachovnice ( PK)

Nevím, jak to máte vy. Dříve pro mě byl šach především o výsledku. Vyhrát – ať už po brilantní kombinaci, nebo prostě na čas – to bylo to hlavní. Dnes je to jiné. V zahájeních se občas nudím. Varianty znám nazpaměť, soupeř dlouze přemýšlí nad pátým tahem a já jen čekám. A čas, který je s přibývajícími roky tou nejcennější hodnotou, zatím tiše odtikává.

Ale pak se partie rozběhne a všechno je zase jako kdysi. Najednou jsem vtažen do víru možností, nestíhám vše kontrolovat, soupeř mě překvapuje a tah, který jsem už chtěl provést, musím na poslední chvíli vzít zpět. Přemýšlím, váhám, vybírám a cítím, jak utíkají minuty i nervozita. Výsledek? Ten je nakonec druhořadý.

Možná je to věkem, ale dnes už mě prohra netrápí tolik jako dřív. Snad jen trochu zamrzí promarněná neděle. Přesto si šachy znovu a znovu rád zahraji – byť dnes spíše na internetu. A pokaždé se vrací i vzpomínky. Na chvíle, kdy šach nebyl jen hrou, ale kusem života.  

(PK)