Opravdu Rusové podváděli?
17.09.2023 06:00 | HistorieMožná každý z nás slyšel, nebo četl historické zprávy o tom, jak se ruští šachisté domlouvali nebo jak (ne)hráli proti sobě, tak aby vyhrál ten, komu to strana a lid tehdejšího Ruska přál a dovolil. Co si o tom myslíte?
Brouzdáním na internetu jsem narazil na tento zajímavý článek. Volně překládám a děkuji za případnou diskuzi pod článkem. Možná se doplníme a prodiskutujeme hodně zajímavé téma.
Konspirační teorie
Dlouho se spekulovalo o tom, že Sověti donutili Paula Kerese, aby nehrál zrovna nejlépe proti Michailu Botvinnikovi na turnaji mistrovství světa v roce 1948, který se konal v Haagu a Moskvě. Keresovo rodné Estonsko bylo anektováno Sovětským svazem v roce 1940, napadeno Německem ve druhé světové válce a znovu ovládnuté Sověty. Keres se během války ocitl pod kontrolou nacistů a byl nucen účastnit se německých turnajů a ti ho využívali k propagandistickým účelům. Po válce Keres možná unikl popravě a možná hrál za Sověty pod nátlakem. Kdo zná skutečný příběh?
Reuben Fine, který se odmítl zúčastnit turnaje kandidátů, řekl: "Nechci ztrácet dva měsíce svého života sledováním, jak si Rusové házejí zápasy." Vše, co Sověti potřebovali udělat, bylo si pohlídat pár výsledků, aby zajistili, že se Botvinnik stane šampionem.
V článku nazvaném „The Russian Have Fixed World Chess“, který se objevil ve Sports Illustrated v roce 1962, si Bobby Fischer stěžoval, že Rusové proti sobě předem domluvili remízy, aby ušetřili energii na hru proti němu. Postěžoval si také, že ve svých hrách proti němu Rusové slyšitelně radili jeho protivníkům.
Bylo dost podezření na tajnou dohodu, že FIDE zrušila starý systém ve prospěch série vyřazovacích zápasů. O několik let později po svém zběhnutí Viktor Korčnoj obvinil sovětské hráče z podvádění tím, že se na turnajích domlouvají na výsledcích a v případě potřeby nehráli zrovna nejlépe, teda mezi slovy naznačil, že partie byly domluvené předem. Nebo to Korčnoj, který Sověty příliš nemiloval, říkal jen proto, aby vypadali špatně?
Nedávno jsem narazil na článek z roku 2006 (revidovaný v roce 2014) od Charlese Moula a Johna V. C. Nye z Washingtonské univerzity v St. Louis s názvem Did the Soviets Collude? Statistická analýza mistrovského šachu 1940-64. Zkoumali, zda Rusové záměrně remizovali proti sobě, aby zaměřili své úsilí na nesovětské protivníky a tím, aby maximalizovali šanci na výhru Ruska.
Chybná Timmanova studie
Pro svou studii použili statistická data z turnajů kandidátů a národních turnajů SSSR. Závěr: „Pravděpodobnost, že by sovětský hráč vyhrál každý jednotlivý turnaj kandidátů až do roku 1963, byla menší než jedna ze čtyř za předpokladu, že nedojde k žádné tajné dohodě, ale byla vyšší než tři ze čtyř, když se zohlední možnost tajné dohody o remíze. "
Pokud jde o Curacao 1962, ve kterém Fischer obvinil Sověty z tajných dohod a později je podpořil Korčnoj, autoři se domnívají, že Fischerovo hodnocení naznačuje, že důvodem mohlo být to, že on sám nebyl favoritem a svým vyjádřením si dělal alibi pro případný neúspěch. Fischerova špatná forma/výkon v prvních kolech Curacaa znamenaly, že neměl žádnou reálnou šanci na vítězství. Jinými slovy, Fischer ještě nebyl dost silný na to, aby vyhrál na Curacau.
Zajímavostí této studie je to, že v průběhu turnajů kandidátů byl ruským tajným jednáním nejvíce zraněn Samuel Reshevsky. Byl favoritem turnaje kandidátů v Curychu 1953 . V roce 2005 Tim Krabbe nesouhlasil s obviněním z tajné dohody na Curacau a tvrdil, že k žádnému spiknutí vůbec nedošlo.
Nejvíce teorií o spiknutí možná vyvolala remíza ve 14 tazích mezi Keresem a Petrosianem, která se hrála v 25. kole (z celkových 28). Na tuto partii poukazoval hodně Fischer ve Sports Illustrated a Life International, aby dokázal svůj názor. Jeho tvrzení bylo, že Petrosian souhlasil s remízou ve vítězné pozici. Jan Timman ve své knize Curacao 1962 dospěl ke stejnému závěru. " Chtěl jsem zjistit, jestli dnešní šachové motory něco naznačují, a tak jsem nechal Stockfish běžet na konečné pozici 90 minut, zatímco jsem šel sekat trávu. Stockfish zjistil, že výhoda černého je asi 1,25, což pravděpodobně stačí na vítězství na úrovni GM."
V důsledku této partie Keres a Petrosian zůstali na prvním místě. Geller potřeboval vyhrát, aby měl šanci na vítězství, ale v partii proti Dr. Miroslavu Filipovi se mu podařilo jen stěží dosáhnout remízy. Benko dokázal proměnit svou výhodu proti Korčnému v tvrdém boji.
Závěr, aneb nikdo nic neví
Co si o tom myslíte?
Článek v originále najdete zde: http://tartajubow.blogspot.com/2018/08/did-russians-really-cheat.html
Jen pro pořádek. Jestli se dobře dívám, Timmann knihu vydal v roce 2005, to byl Stockfish ješte jikrou jménem Glaurung, pod jménem Stockfish vyšel až v roce 2008. Takže bloger Tartajubow tam má chybu. Jinak co se týká použití slov Sověti nebo Rusové, sám bloger používá obojí a vysvětluje to tam jasně, proč používá někde Sověti a někde Rusové.
Bloger to má nejspíš v pořádku. Onu část textu vytučnil překladatel článku a zjevně se nejedná o slova Timmana, ale blogera... - pak to dává smysl.
Jinak dnešní Stockfish hlásí po chvilce více jak 2 .
Máte pravdu Alice, takhle je to rozhodně logičtější, že se jedná o slova blogera a ne Timmanna, špatně jsem to pochopil, omlouvám se a beru zpět.
Glaurung byl celkem na houby. Takový "opimista", něco zahlédl a nahodil vysoké plus a pak už to jenom klesalo. Bavil jsem se tehdy tím, že jsem pro něj vytvářel binární knihy, občas jsem na Playchess porazil i Rybku na 10x rychlejším hardwaru, ale jinak o ničem. On i ten Stockfish se dokázal nacpat před Houdini až tak někdy před 5 lety - dlouhá mravenčí práce jeho týmu. Pokud to bylo v té době, tak hranice u Rybky mezi vyhranou a remízovou věžovkou byla kolem +1,8.
Podvádění, to je silné slovo. Záleží na úhlu pohledu a jak jsou nastavena pravidla a jaká je taktika jednotlivých soupeřů (jejich poradců a stájí). Jsou sporty, kde je rozhodnutí vedení (stáje) zákonem a závodník musí poslechnout, jinak přijde o hodně peněz a hrozí mu ukončení smlouvy (např. F1, cyklistika, atd.). A i v šachách je známa řada případů, kdy se soupeři domlouvali na výsledcích nebo si nabízeli remízy po pár tazích. Proto také přišla na řadu Sofijská pravidla, která to trochu šachistům komplikují, ale řada z nich je umí chytře obejít.
Podvádění je, když si šachista při partii pomáhá nějakým elektronickým zařízením.
Podvádění nelze obhájit srovnáváním s naprosto odlišnými sporty a také je nelze omezit jen na elektronickou nápovědu. Pokud v soutěži družstev náš tým bojuje o záchranu a dejme tomu, že nějaký spřátelený oddíl, kterému o nic nejde, nám zápas pustí a my je pak pozveme na pivo, je to podvod?
Nejde, nikdo nemůže týmu nařizovat, v jaké sestavě má tým hrát. To je výlučně věcí kapitána, jakou sestavu do utkání nominuje. A zvlášť v nižších soutěžích, kde v týmu hrají hráči, kteří nemají šachy jako jediný smysl života, kteří mají pracovní, rodinné a další povinnosti.
Holinky jako hodinky, obojí se natahuje, že?
Státem řízený doping byl i v Československu, respektive v celém Východním bloku.
Trochu senzacechtivý článek. Ostatně autor svou neznalost přiznává. Keres byl Estonec, to sedí. Petrosjan byl Armén, to je také obecně známo. Botvinik svou národnost charakterizoval, že je po krvi Židem, kulturou Rus a výchovou sovět. Paušalizovat z toho na Rusy je trochu klišé. Nicméně jako clickbait titulek dobré.
Diskuse a spekulace ohledně možného podvodu nebo lépe donucení Paula Kerese, aby své partie prohrál, můžeme číst, jak v úvodu zmíněno i ohledně mistrovství světa v roce 1948. Tehdy hrál každý s každým pětkrát a Keres prohrál čtyři partie s Botvinnikem, vyhrál teprve pátou, to už ale jeho soupeř měl takový náskok, že měl jistý titul. Proto se objevily názory, že Keres prohrál pod nátlakem KGB, aby bylo jisté, že se mistrem světa stane sovětský šachista, poněvadž si v turnaji výborně počínal i Reshevsky, existuje i jiné vysvětlení, že Botvinnik mu jako soupeř neseděl a Keres na něj neuměl zahrát...https://en.wikipedia.org/wiki/World_Chess_Championship_1948
Partie Keres x Petrosian: Petrosjan má jasnou a lidsky velmi příjemnou výhodu. Pokud bílý nezahraje 15.Db3 pak skočí Jc4. A pokud tam dámou půjde černý má triviální ...a4 a ...a3. Navíc přesně pozice dle gusta Petrosjana. Má lepší figury a bílý ještě nemá ani rošádu. V případě remízy stále nebylo jasné, jestli vyhraje SÁM celý turnaj. Bobby asi věděl o čem mluví :-) Je zajímavé, že mezi toutu trojicí ani v jedné partii (12 partií!) nedošlo k žádnému boji. Jinde a jindy se rvali o sto šest. To jsou asi výmluvné argumenty.
Že si Rusáci různě vypomáhali, psal víceméně Sosonko a vlastně i Kasparov.
Co se Timmana týká, tam asi záleží, jaká verze Stockfishe byla použita a v jaké pozici. Verze 15.1 má proti 15 a předchozím snížené hodnocení, skoro o polovinu. Viz stránky Emila Vlasáka. Předchozí verze totiž občas vyhodila příliš vysoké hodnocení, klidně i 3,50 v různobarevných střelcích, kde by mnozí dali remízu - od oka tam totiž nic vidět nebylo. Když jsem před časem nechal hrát turnaj motorů se všemi možnými prvními tahy, Stockfish jako jediný neprohrál partii po 1.g4 (teď po 10 minutách na šesti jádrech -1,29), kde pozici hodnotí zhruba stejně. Podobně i v některých mých testech variant královského gambitu.
Potíže bývají často v koncovkách, zvlášť pokud je tam šance na nějakou pevnost.
Nechat běžet počítač celou noc či ještě déle je běžná chyba. Ve velkých hloubkách má počítač problém změnit variantu, takže je to celé neefektivní. Lepší je si to nechat ukázat, třeba provádět tah tak po 10 minutách - buď se hodnocení bude postupně zvedat k výhře, nebo tam nejspíš výhra není. Zda se hodnocení pozice počítačem s postupující hloubkou mění, je patrně důležitější údaj, než hodnocení samotné. Výborný nástroj je korespondenční analýza v programech od ChessBase, probíhá právě takto a lze tam nastavit i nějaké větvení.
a) Když si Timman, extra silný hráč, musí pro argumenty pomáhat použitím počítače, tak vyhrát zmiňovanou pozici zjevně tak snadné nebylo. b) kdybychom všechny remízy, kdy jedna strana měla v závěrečné pozici výhodu (1,25) měli označit kvůli tomu za dohodnuté, bylo by jich nepočítaně. c) vytahovat toto téma v době války na Ukrajině je nevhodné, protože s velkou pravděpodobností názory v komentářích budou touto skutečností ovlivněny.
a) souhlas
b) naprostý souhlas
c) nesouhlas,
Poutníku, jsem názoru, že zatahování politiky do sportu nepatří. Tím pádem ani do šachu. Každý hráč, pokud neuspěje, by v prvé řadě měl hledat chybu u sebe a teprve pak jinde. Když jsem o sporu MC a Niemanna napsal, že jasným důkazem podvádění nejsou čísi pocity a dojmy a rovněž ne nějaké pochybné studie, sklidil jsem jen spoustu urážek, posměšků a ironií. A ejhle, zase se ukázalo, že ten „naivní trouba, hlupák, kolovrátek“, atd. měl pravdu. Holt některé zdejší diskutéry ve frontě na zdravý rozum předběhly i žížaly.