(XXVI.) - Záhada dat v D44 a překvapující objev

09.06.2013 06:26 | Šachový střípek

Jeden z ostrých systémů je Botvinnikova varianta, anebo antimeránský gambit. Často jsou v teoretických knihách uvedeni 2 autoři a to již citovaný mistr světa Botvinnik a dále německý Klaus Junge.

Pátráme-li po tom, kdo první sehrál uvedené pořadí tahů, tak přijdeme na skutečnosti, že i pečliví autoři se často dopouštěli chyb a nebo (čistá spekulace) falšovali faktografická data.

Jako příklad mohu uvést, že Botvinnik v systému, jehož se cítí autorem, v několika materiálech měnil datum jedné holandské partie a dokonce jí vnutil nový tah!

1.d4 d5 2.c4 e6 3.Jc3 Jf6 4.Jf3 c6 5.Sg5 dxc4 6.e4 Samozřejmé pokračování. 6...b5 7.e5 h6 8.Sh4 g5 9.Jxg5 9.exf6 je pro černého méně nebezpečné. 9...hxg5 9...Jd5 10.Jxf7 s ostrými komplikacemi a nebo klidnější 10.Jf3 se také mnohokráte hrálo. 10.Sxg5 Jbd7  (diagram)


V monumentálním díle Šachmatnoje tvorčestvo Botvinnika (2. díl, sestavil V. D. Baturinskij, Moskva 1966) se na straně 634 píše: "toto postavení můžeme považovat za výchozí pro variantu Botvinnika. Poprvé se vyskytlo v jeho partii s Živcovem (Moskva 1943)." A jako číslo 313 je citovaná partie uveřejněna.

Pokud ovšem otevřeme 3. díl (tento vyšel v roce 1968), kde jsou uveřejněny i tréninkové partie Botvinnika, tak na straně 379 u partie s Ragozinem z roku 1941 se dočteme, "že rozhodnutí hrát systém vzniklo poté, co jsem se seznámil s partií van Scheltinga - Grünfeld, Amsterodam 1940", a autor uvádí, že se tam hrálo 10...Se7. Dále cituje ještě partii Szabó - Euwe, Hastings 1940-41, kde se už tah 10...Jbd7 vyskytl, ale bílému zkritizoval 11.Df3. "Togda menja zaintěresoval chod 10...Jbd7." viz výstřižek.

Realita je ovšem jiná. Obě citované partie jsou nesprávně datovány. Hastings 1940-41 se již v důsledku valky nehrál a v Amsterodamu byla sehrána citovaná partie už v roce 1936 a Grünfeld v ní netáhl 10...Se7 nýbrž právě Botvinnikovo 10...Jbd7, kterého, podle výstřižku tento tah "zaintěresoval".

Na dalším skenu je partie z holandského časopisu Tijdschrift z roku 1936, čísla 11. Správný rok sehrání této partie pak uvádí i Euwe, který začal ve 40. letech vydávat své teoretické příručky.

Tabulka turnaje v Amsterodamu 1936:



-
. kolo -

V pozdějším čtyřdílném vydání Botvinnikových partií již bylo spraveno datum u partie Szabo - Euwe. Tu najdete v přehrávacím okně a byla otištěna s podrobnými poznámkami Hanse Kmocha v holandském časopise Weekblad de Schaakwereld No. 37, 6. 1. 1939 na straně 11.


Analýza Klause Junga


Botvinnikův systém byl analyzován Jungem v roce 1942, před jeho partií s Živcovem (hrála se v roce 1943), ale ne před partií s Ragozinem (březen 1941).

V knize Helmuta Riedela o jednom z největších talentů šachové hry (Das Leben und Schaffen von Klaus Junge, 1995), který padl velmi mladý na bojišti druhé světové války se dočtete, že 14. 11. 1942 publikoval, cituji, "rok před Botvinnikem", analýzu základního postavení Botvinnikova útoku (s datem partie s Ragozinem to ale nesedí). Každopádně v partii s Palmem (v Bad Elsteru 1941 v květnu) Junge tah 10...Jbd7 zahrál.

-
. kolo -

Botvinnik v době války patrně německé materiály neměl a zřejmě je ignoroval i v pozdějších analýzách. V roce 1993 vydal Viktor Čarušin o Jungem zajímavou monografii (Tanec na kraju vulkana,  Nižnyj Novgorod), kde také uvedl Jungeovu analýzu. Řadu materiálů právě z německých zdrojů získal ovšem od Jana Kalendovského. Všechny citované partie, i analýzu  najdete v přehrávacím okně.


Ostatně je zajímavé jak postupem času se název varianty měnil. Třeba ve slavném díle Pachmanovy Theorie moderního šachu, která ve čtyřdílném kompletu vycházela v letech 1947 až 1958. Ve třetím dílu z roku 1947 je příslušná kapitola nazvána Antimeránský gambit a jsou uvedeny partie Botvinnika i Jungeho. V předmluvě je tato citace: Ve hře první uvádíme systém, v němž bílý náhradu za ztrátu na dámském křídle ....

V pozdějším vydání z roku 1956 již čteme… Ve hře první uvádíme systém zavedený mistrem světa M. I. Botvinnikem, v němž bílý náhradu za ztrátu na dámském křídle .... Inu třídní ideologie zapracovala.

A tohle byl přístup Maxe Euweho. Ve své teoretické sérii Theorie der schaakopeningen, Gesloten spelen III (3. vydání z roku 1942) cituje jak partii van Scheltingy, tak i Szaboa se správnými daty. V dalším vydání z roku 1946 už partie Holanďana citována není, jen Maďara, ale již přibyly partie Botvinnika. V pozdějším Schach Archivu pak teoretické analýzy jsou už nazývány Junge system.

Nečekaný objev

A nakonec zapracovala náhoda. Tento článek jsem měl dávno dopsaný a uzavřený, když mi Honza Kalendovský poslal mail, že má výstřižek, kde je partie na Botvinnikův systém a v ní se daleko před Botvinnikem a Jungem hrála známá (právě mnou probíraná) varianta. Je ze sešitu, který byl nedávno nalezen šachisty (Antonín Káčerek) v kyjovské sokolovně a který zřejmě kdysi vytvořil pan Josef Svozílek. Tedy všechno je jinak a opět zde platí výrok Davida Bronštejna, že všechno už bylo někdy na šachovnici sehráno. Tah 10...Jbd7 již byl dokazatelně hrán 5 let před partií Van Scheltinga - Grünfeld!

Výstřižek je z Moravských novin z roku 1931. Snad časem se najde i originál novin s přesným datem otištění partie.


Zde je ona partie, která vlastně přepsala dějiny zajímavého gambitu.


-
. kolo -

Pikantní zakončení

Jezdecké manévry a hezký mat ořem předvedl v již hladce vyhrané partii matador Rubinstein.

-
. kolo -
1x 4262x Zdeněk Závodný
Fotogalerie
Komentáře (1) Aktualizovat
09.06.2013 14:04 | Jan Kalendovský

Takže od teď se ta varianta bude nazývat Ehrlichova? Kdo byl Ehrlich - viz Slovník brněnských šachistů: "Ehrlich Leon, zemřel v koncentračním táboře Nisko nad Sanem 17.10.1939. Student práv. Hráč židovské národnosti. V brněnském šachovém světě působil v letech 1932 – 1939, pravidelný účastník mistrovství Brna (1932 – 8., 1934 – 6., 1935 – 10., 1938 – 2. za dr Florianem, 1939 – 8.). Vítěz župního přeboru v Brně 1937. Startoval v mezinárodním turnaji Brno 1937 – 10. místo, získal však cenu za brilanci v partii s velmistrem L. Steinerem." Ostatně nebyl by jediným Brňanem, který předstihl známé mistry použitím zahájení, pojmenovaného po nich. Dávno před Pircem hrával v Brně Pirc-Ufimcevovu obranu Gustav Tikovský a místní ji ve 30. letech minulého století říkali "Zábrdovická" podle místa, kde Tikovský bydlel. Ovšem komu čest, tomu čest - teprve mistři prozkoumali obě uvedené varianty zahájení na vědecké úrovni. Myslím, že názvy "Botvinnikova varianta" a "Pircova obrana" jsou vžité a správné. (kal)