Zavražděný šachista

18.10.2016 21:07 | Výročí a osobnosti

Dne 18.října roku 1935 byl zastřelen v Brně na ulici pěti ranami z revolveru universitní profesor a přednosta psychiatrické a neurologické kliniky Masarykovy university v Brně MUDr. Hubert Procházka.

Vraždu spáchal šílený člověk, který byl 21. června propuštěn na revers z ústavu pro choromyslné v Černovicích.

Prof. Dr. Procházka byl rodem Moravan. Narodil se 19.října 1885 v Kobeřicích u Slavkova. Doktorem lékařství byl prohlášen na Karlově universitě v Praze, 10.ledna 1928 se na téže universitě habilitoval pro psychiatrii a neuropatologii. 30. prosince 1929 byl jmenován mimořádným profesorem Masarykovy university v Brně a brzy na to, 31.října 1933, se stal tamtéž řádným profesorem psychiatrie a neurologie.

Prof.Dr.Procházka byl výborný lékař a vynikající šachista. Čím byl lékařské vědě, ocení jistě odborné časopisy, nám zde jde o jeho činnost šachovou. O ní píše A.Pokorný v Lidových novinách:

"S drem Hubertem Procházkou odchází jedna z významných postav československého šachu. Královskou hrou byl získán již jako student brněnského gymnázia a zůstal jí věren po celý život, třebas jeho odborná práce mu v posledních letech nedovolovala větší šachovou činnost. Už v prvních letech tohoto století byl v Brně mezi několika nadšenci, kteří založili šachový kroužek Ohnisko. Později se stal členem Spolku českých šachistů a po odchodu do Prahy členem šachového klubu Dobruský, v němž byl horlivým pomocníkem organisátora čs. šachu Václava Kautského.

V praktickém šachu měl dr.Procházka střídavé úspěchy. Jeho přílišná solidnost a svědomitost při propočítávání šachových kombinací mu při omezeném turnajovém čase zabránila, aby vynikl podle svého nadání. Ale i tak se počítal k našim nejlepším

hráčům. V turnaji Spolku českých šachistů v Brně roku 1919, který se tenkrát vyrovnal pozdějším turnajům o mistrovství Brna, jichž první ročník se hrál o půl roku později, dosáhl z devíti partií 7,5 bodu, zatímco nejbližší soupeři jich měli jen šest, ač v turnaji hráli všichni brněnští mistři a přední hráči. Snad to bylo proto, že tenkrát dr. Procházka po návratu z pole nebyl ještě tak vyčerpán vědeckou prací jako později. V mistrovských turnajích na sjezdech Ústřední jednoty čs. šachistů hrál dvakrát. Roku 1921 v Brně neměl velkého úspěchu, zato v Pardubicích 1923 jen půl bodu jej dělilo od mistrovského titulu.

Největší láskou dra Procházky byly šachové úlohy. Vlastních prací mnoho nezanechal. Bylo to zase jeho zaneprázdnění ve studiu, které mu nikdy nedávalo dost klidného času, aby mohl tvořit dle libosti. Kromě toho však nemiloval prostřednost. Sám říkával, že je mu milejší jedna dobrá úloha za rok, než kupa úloh jen průměrných nebo ještě horších. Jeho první práce jsou rozptýleny v šachových rubrikách většinou těžce přístupných. Nejvíce přispíval do Lidových novin a do týdeníku Neděle, který později zanikl. Jeho nejpěknějším úspěchem byla první cena za dvojtažku ve velkém anglickém turnaji, v nichž zřídka někdo z našich problemistů pronikl. Procházkovi se to podařilo, protože tehdy rád tvořil dvojtažky v anglickém slohu, zatím co v pracích o více tazích byl horlivým přítelem úloh v duchu české školy. Byl jejich jemným znalcem a liboval si v konstruktivních krásách českého slohu, v překvapujících a měnivých matových sítích.

Mladším šachistům byla více známa organisační činnost dra Procházky, jenž byl dlouhou dobu místopředsedou Ústřední jednoty čs. šachistů a jejím prvním svazovým kapitánem. V této funkci provázel čs. team na olympiádu v Hamburku roku 1930.

Nejvíce však na dra Procházku vzpomínají mnozí šachisté, jimž byl rádcem a učitelem. Dovedl jim pomáhat radou i skutkem v jejich šachové dráze, ale vždy jen tak, aby se jim šach nestal hlavním účelem života. Dovedl povzbuzovat, ale dovedl také brzdit, když toho bylo třeba. Bylo jich dost, kteří později mu byli vděčni, že je vedl jinak, než snad sami chtěli. Těm všem zůstane navždy zapsán v srdci a mnohé projevy našich šachistů, jež jsme dostali po jeho náhlém skonu, jsou dostatečným svědectvím, že jeho jméno nevymizí z našeho života. Bylo by však ještě lépe, kdyby našim šachistům zůstaly také jeho zásady, abychom měli nejen dobrý šach, ale také skutečně amatérský a radostný."

(In: Československý šach 1935, p.171-2)


Lit.: Jan Kalendovský – Hubert, Brno 2001, rkp

0x 5093x
Fotogalerie
Komentáře (0) Aktualizovat Zobrazit pouze mnou komentované