Tento článek vznikl jako inspirace po rozhovoru s Viktorem Lázničkou. Jsou to věci ohledně trénování a tak trochu sonda do mládežnického šachu.
Bylo zajímavé slyšet od Viktora, že zdaleka nebyl nejsilnější ve své mládežnické kategorii. Přesto se stal hráčem přes 2700 elo a jednoznačně přerostl své vrstevníky. Jak je to možné?
Pamatuji si na turnaj v řeckém Patrasu, šlo o mistrovství Evropy do 20 let. Turnaj se hrál v říjnu v roce 1999. Tehdy jsem vyhrál MČR juniorů, ale dal jsem přednost Řecku a nejel jsem na MS. Byl to krásný turnaj, kde mám hodně vzpomínek (skvělý Jáno Plachetka, Tomáš Petrík, Regina Pokorná, "sanča panča" Chris Karner). Nicméně pojďme k věci, V devátém kole jsem hrál s Tomášem Petríkem. Měl jsem černé figury a nakonec se mi podařilo vyhrát. Tvořil jsem v podstatě od šestého tahu, moje teoretické znalosti byly tragické. Pamatuji si, že když jsem zahrál 21...b5 věřil jsem, že partii vyhraji. Ve 24. tahu jsem obětoval "petrosjanovsky" kvalitu a soupeř už neměl šanci. Proč to celé popisuji?
Měl jsem tehdy elo 2444 a měl jsem 20 let. Ideální věk na další růst, ale ten pravý skok přišel někdy až od mých cca 26-7 letech. Jak to? Odpověď je zcela jednoduchá a banální. Protože jsem šachy nedělal někdy od roku 1999 do roku 2003. Pak jsem je začal dělat pozvolna (hlavně když jsem se odstěhoval do Ovy na úplném začátku roku 2003) a na max. jsem je rozjel v roce 2005 a 2006, pak 2011-12 a 2015. Pokaždé to neslo bohaté plody. V roce 2005/6 jsem se nejvíce zaměřil na svoji největší slabinu v tehdejší době a to byla taktika a propočet variant.
Nicméně celý tento příběh ale hlavně píši kvůli Tomáši Petríkovi. Tomáš se narodil 31.10. 1980. Tedy v době konání turnaje mu táhlo na 19 let. Měl elo 2296. Tedy ani ne 2300. Kdyby se mne někdo tehdy zeptal, jaký má talent a šachovou budoucnost. Byl bych, popravdě, skeptický, přestože je Tomáš můj kamarád, protože v takovém věku nemít ani 2300 je prostě špatně z hlediska nějaké "velké šachové budoucnosti". Navíc na turnaji moc dobře nehrál. Tomáš pak vyskočil v roce 2000 přes elo 2300, ale potom zase spadnul na pouhých 2289, což měl na konci roku 2000. Tedy už ve svých dvaceti letech. Typický šachista, který se stane FM, ale nic více.
Jenomže zde ten "správný" příběh teprve začíná. V roce 2006 se vidíme na Mitropě, kde já hraji za ČR "A" na první šachovnici a Tomáš hraje za Slovensko na...také první šachovnici! Jeho elo rating je totiž neuvěřitelných 2523 (!!) a ten rok jde ještě na 2544 (!!). Pamatuji si to ještě dnes, v jaké jsem šoku. Nicméně rok před tím jsem s Tomášem hrál na uzavřeném velmistrovském turnaji v Brně, kde se mi ho podařilo v dlouhé partii udolat, ačkoliv to byla "dlouhodobě remíza". A už v té době měl elo rating 2451. Myslel jsem si, že to prostě není "možné" v takovém věku se takto zlepšit a bez výrazného talentu. Jinak jsem si tam uhrál normu GM a o rok později na popisované Mitropě.
(Ps.: Tomáš Petrík se narodil 31.10.1980. Nejvyšší elo rating 2544 měl v roce 2006. IM si uhrál v roce 2004 a GM v roce 2008. V roce 2003 měl elo 2387.V roce 2004 2457 a v roce 2006 už 2544, své maximum. Až do roku 2014 si držel elo přes 2500 (až na malé výjimky). Nyní se asi už několik let šachu profesionálně nevěnuje.)
Otázka samozřejmě je, jak to, že se Tomáš tak výrazně zlepšil? Asi tušíte, že to bylo tím, že si dal lahváče, lehl si do křesla, díval se na TV a čekal, až půjde nahoru. Ne, samozřejmě, dělám si srandu. Pracoval, makal a dřel. Celý den dělal šachy a takto několik let (bavili jsme se o tom, už si to přesně nepamatuji, ale myslím si, že to bylo kolem 10 hodin denně). Zcela propadl šachům. Jinak to nejde, ale pak přišel ten progres. Klíčem totiž vždycky bude, jak dlouho a jak tvrdě budete denně pracovat/trénovat. O tom to celé je. Je to o pracovitosti, každý den, několik let, dřít 6-8 denně šachy i více. Na závěr prvního dílu si dovolím malou úvahu:
Proč (někteří) talentovaní hráči nebo hodně talentovaní stagnují?
Protože netrénují nebo trénují špatně, lenivě/málo, moc je to nebaví a nejsou schopni tvrdě trénovat, každý den mnoho hodin, nevydrží to. Někdy je talent na škodu, protože vás bez práce vynese relativně vysoko, ale pak to už nejde, zvyk je zvyk. Tvrdě pracovat je věcí jak volných morálních vlastností, tak zvyku. Kdo je zvyklý, že se to řeší "talentem", dřív či později narazí.
Konec 1.dílu.
Já od těch úspěšnějších šachistů slýchávám: "na 2300 se dostane úplně každý denní dřinou. Pak už je potřeba mít talent"
....no ? to je pěkně napsáno .....že jich tady v okrese Vsetín máme hodně těch hráčů ....co maj 2300 a víc ....viz borci z Hošťálkové...z Rožnova ....Valmezu....hmmmm ? ....že jich tu je hodně ani jsem si nějak nevšiml :-) ....a to jsou tady někteří hodně ,, zapálení ,, šachisti si myslím někteří ...... ( ještě bych tam přihodil borce z Vidče , z Valašské Bystřice ....Mořkov třeba ještě :-) ....no ? tak jednoduché to teda není Maxíku ? ... :-) ....
....přesně ták hodně lidí má talent ....ale jen to ,,NEDOTÁHNOU ! .....,, ...zatím si stojím ! .....
a) dnes se v odborných kruzích v tomto kontextu spíše používá termín "mimořádné nadání"
tento termín je také používán legislativně. (např. vyhl. 27/2016 která řeší právě vzdělávání dětí s mimořádným nadáním)
b) předpoklady pro úspěch v jakémkoli oboru jsou obecně tři. Mimořádné nadání + vnitřní vůle + zázemí. Zázemí jste v diskusi nejmenovali, ale je neméně důležité. Dítě ve střídavé péči nebo u matky samoživitelky rozhodně nemá optimální podmínky ...
Zázemí je určitě velmi důležité! Vzpomínám si jak jeden myslím že to byl významný vědec,prohlásil,že by takového úspěchu nikdy nedosáhl,kdyby neměl zázemí rodiny! Především pro šachy musí mít manželka pochopení! Mnoho manželek proti tomu nic nemá,Aby manžel v neděli šel na šachy,nebo někam jel,což znamená neděle v čudu! Jsou i takové,které,ale pro šachy nemají pochopení zvlášť,když manžel,ze šachu nedonese žádné peníze,tak manželka může přihlásit: kdybys raději poryl zahradu místo vysedávání na šachách! Jedna manželka prostějovského šachisty,když chtěl jet na turnaj prohlásila: nikam! Naflákal sis děcek,tak se starej!
Čekal jsem tuto repliku. Lze i v problematickém prostředí dosáhnout vysokých cílů, ale četnost je nízká, případně jsou vymyšlené systémy, jak tento problém překonat. Např. v Brazílii mladí fotbalisté z prostředí slumů. Umí jim pomoci a zajistit potřebné zázemí jinak. Hned několik hvězd, které vidíme na MS v Kataru pocházelo z problémového prostředí, ale stát miluje fotbal a zajistí vše co je třeba. Ale buďme v ČR nohama na zemi :-)
Myslím že každý šachista má svoje hranice na které se může ale taky nemusí dostat-co se týče GM Navary to je šachový génius nejlepší za poslední desetiletí.
Opravují! Má být! Učenec prohlásil,že každý rodič si myslí,že jeho ovce jsou gazely!
Dnes je volba mezi přípravou na zaměstnání a věnováním se vrcholovému sportu velmi obtížná. Volbou jakéhokoliv vrcholového sportu za sebou talentovaný sportovec pálí všechny mosty, protože vrcholovému sportu, včetně šachů, se musí maximálně věnovat, aby měl šanci dosáhnout na takový úspěch, který by ho uživil. Ale pokud z jakéhokoliv důvodu ve vrcholovém sportu neuspěje, tak co potom? Ve sportu nedosáhl nic, školu nemá a je nulou, nádeníkem za pár korun. Kdo někdy dělal nějaký vrcholový nebo aspoň výkonnostní sport, velmi dobře ví, jak uzounká je hranice mezi úspěchem a nezdarem. Většina lidí chce časem založit rodinu a čím tu rodinu uživí? Kolik talentů má tak finančně zajištěné rodiče, aby si dovolili na sebe takové riziko vzít? Kolik talentů skončí na tom, že nemá finance na to, aby se danému sportu mohli věnovat?