Šachy jako pouliční rvačka?

 Možná to zní trochu divně, ale kdo hraje šachy ví, že v šachové partie je plno nejrůznějších (a někdy hodně těžkých) zvratů. Jednou stojí na výhru bílý, pak černý, je časovka, figurky lítají, konec je naprosto nejistý. Úder střídá úder. Ani sebe lepší pozice negarantuje dobrý výsledek. Stát se může cokoliv. Můžete stát 4 hodiny jasně lépe a za pět minut rezignovat. Stát se může doslova cokoliv.

Mnoho z nás (i autora těchto řádků) mají rádi pěkné ucelené partie (tzv. "logické" šachy), plány, jejich realizace. Třeba takové partie Capy, kde je všechno "jasné", plán je jasný a také jeho realizace. Nejlépe když soupeř nic nedělá, jen čeká na konec. Nicméně toto nejsou skutečné šachy, hlavně pak když hrajete se zkušeným praktikem. Ten vám něco obětuje. Začne hrát takticky, nebude čekat na konec. Využije každou šanci. Je pak těžké v sobě (po nečekaných zvratech) najít mentální a duševní sílu na koncentraci a na odrážení hrozeb a jednoduše řečeno zvládnutí partie. Je to jako v té rvačce, tam není rozhodčí co přeruší boj, protože jeden z borců spadl na zem. Nic takového. To samé v šachové partii. Přehlédli jste pěšce? Nic se nebude přerušovat. Musíte se s tím vypořádat. Máte málo času a chce se vám na záchod? Váš problém. Stejně tak, když vás bolí hlava, je přetopeno, nebo se stále někdo baví a vyrušuje vás.

Rád někdy říkávám, že šachy jsou "brutálním" sportem. Nicméně to slovo brutální beru pozitivně. Je to něco co k tomu patří a nikdo - snad - o život během šachové partie nepřijde, nebo nepřijde k nějakému úrazu. Ačkoliv "rozchodit" a rozdýchat strašidelnou prohru je někdy dlouhý proces.

To všechno platí i pro silné velmistry a chtěl bych vám ukázat hned tři partie z nedávno hraného velmistrovského turnaje memoriálu Akiby Rubinsteina, kde "smutným" hrdinou byl Mateusz Bartel.  

 

 Podívejte se na tuto partii. Bylo tam více oboustranných hrubek a jak se říká, vyhrává ten, kdo udělá hrubou chybu jako předposlední.

V této partii se M. Bartelovi vůbec nepodařilo zahájení. Nicméně Mateusz je výborný praktik a dokázal pozici správně "vyhrotit". Přestože je Vladimír elitním velmistrem, tlak neustál a dostal se dokonce do jasně prohrané pozice. A když se zdálo, že bude muset rezignovat, tak Mateusz udělal strašnou hrubku a partii nakonec prohrál! Naprosto typická partie ukazující na to, jak šachy dokážou být "brutálním" sportem.

Zdálo se, že tomu musí být konec. Ale další hrubka přišla i v této partii. Když už vypít kalich hořkosti do dna, tak se vším všudy.

Auto tímto článkem nechtěl odrazovat od šachu, naopak :-) Šachy jsou takové jaké jsou a je dobré vědět, že "prodat to co umíme" není snadné, hlavně když hrajete (rvete se) s pořádným praktikem (pouličním rváčem).