Poslední rytíř díl první (šachový trénink)
20.04.2022 05:00 | TréninkByl jsem nedávno s rodinkou u babičky. Byl jsem rozmrzelý z toho, že venku bylo nádherně, navíc lesy a místa, kde jsem kdysi chodíval každý den a ven jsem jít nemohl. Byl jsem nemocný a nechtěl jsem nic riskovat.
A tak z dlouhé chvíle jsem se díval na některé své věci, staré i třicet let.
Našel jsem dávnou flashku. Kupodivu fungovala. A na ní jsem objevil věci, které jsem si myslel, že jsou ztraceny. Pro mne osobně jsem nalezl (dávno ztracený) poklad. Jsou to všechno věci i více než dvacet let staré. Jsou to různé věci, od článků pro tehdejší časopis Mat (nebo jak se to jmenovalo) až po mé tréninkové rozvrhy atd.
Chtěl bych vám nyní jedno "retro" ukázat. A sice článek poslední rytíř. Počítám, že to je asi dvacet let staré. Myslím si, že to jsou dobré věci a mohou vám pomoci v tréninku, zde je tedy úvod, asi dvacet let starý:
Psát o Viktorovi „Strašném“ je pro mne velká čest, neboť tohoto geniálního šachisty si nesmírně vážím. Název poslední rytíř v sobě nese trochu symboliky, neboť ze staré gardy slavných velmistrů šedesátých let zbyl pouze Viktor Kortchnoj, poslední rytíř, který stále bojuje a vítězí.
Měl jsem to štěstí vidět Viktora přímo za šachovnicí a následně i v analýze. Bylo to na Mitropě v Německu, kde hrál s Radkem Kalodem a po zajímavém průběhu vyhrál. Analýza se odehrávala ve velmi příjemném duchu, navíc v ruštině, takže jsem dobře rozuměl a ohromně jsem se bavil.
Co dále psát o takovém gigantovi šachového nebe? Nebudu čtenáře unavovat nějakýma přesnými výpisky zápasů a turnajů. Ale ještě snad uvedu v čem je hlavní síla Viktora. Viktor je hlavně nekompromisní šachista, který hraje v podstatě vždycky na výhru s kýmkoliv a má nesmírné sebevědomí a víru ve vlastní schopnosti. I proto mnozí hráči s ním velmi neradi hráli, neboť věděli, že je čeká boj na život a na smrt, žádná krátká remíza. Dále byl Viktor velmi harmonický šachista, který dokázal jak výborně útočit tak i skvěle bránit, hrát virtuózně koncovky a překvapit v zahájení. Je až neuvěřitelné, jak Viktor neustále hledá nové a nové cesty v zahájení, jeho chuť, energie a láska k šachu je velmi inspirující pro každého šachistu.
Jelikož šachové dílo Viktora je obrovské, rozhodl jsem se pro partie z konce devadesátých let minulého století, které snad aspoň trochu vystihnou nesmírnou sílu posledního rytíře.
Jenom jedna poznámka. Varianty jsem v podstatě nijak neupravoval, maximálně něco malinko dopsal. Protože je to velmi staré, nebude to z hlediska dnešních strojů přesné, ale myslím si, že o to nejde a nevadí to.
PARTIE
Protože jde o šachový trénink a jsou v komentářích zajímavé myšlenky, které se vám mohou hodit, obecně, tak je ještě znovu napíši zde:
- Vidíme, že Viktor se nebojí případné koncovky a věří, že soupeře přehraje. Toto bylo pro mě důležité zjištění, neboť jsem často měl strach z „jednoduchých“ pozic se slabšími soupeři, měl jsem strach z přílišného zjednodušení. Ale postupem času jsem zjistil, že právě správné hraní podobných pozic je známka velké síly. Protože v podobných pozicích se těžko hledá plán a mnoho „dobrých“ pokračování ztěžují najití opravdu správného plánu.
- Přesně tak! Dvojice střelců je v této pozici důležitým faktorem, neboť jde o pozici otevřenou. Není třeba vymýšlet šílené plány o deseti pokračováních, často stačí hrát jednoduše a logicky.
- Bílý stojí lépe, vidíme, že má aktivní dvojici střelců a lépe umístěného krále, ovšem černá pozice je bez slabin, je tedy třeba připravit plán + využití taktických možností. Pokud to někdo myslí s šachem opravdu vážně, měl by tuto partii přehrávat a analyzovat s velkou pozorností.
- Velmi silný tah, který krásně zapadá do plánu bílého a to sice zabrat pole e5 černému a připravit nápor na královském křídle. Musíme si uvědomit, že sám fakt, že stojíme lépe nám partii nevyhraje, jsme povinni se snažit výhodu zvětšit a tedy někde hrát. Proto sledujme jak se správně hraje v takových pozicí a pozorně sledujme jaký plán Viktor použil.
- Rozhodující tah, černé figurky velmi disharmonicky rozmístěné po šachovnici nemají šanci odolat bleskurychlé akci bílého. Ale vidíme, že bílý musel rychle akci připravit, jinak by se taky jeho výhoda mohla proměnit v dým.
- K této partii bych chtěl ještě uvést, že je přímo vzorová na uplatnění převahy při hře s dvojicí střelců a dále pak instruktivní partií na hru v koncovce. Každý by si ji měl pořádně prostudovat a komu dělají problémy podobné pozice, pak ještě důkladněji!
Robert Cvek
me spis zarazilo oznaceni korcneho rytirem. mel jsem za to, ze nebyl uplne oblibeny a ani uplne tak rovny jako treba smyslov nebo spasskij
Kiklos: hrát se slabšími jednoduché koncovky na sílu je starý trik. Používal ho např. Smyslov, Botvinik a v Československém šachu na toto téma vycházel dokonce seriál. Tuším Filip to psal někdy před 30 lety. Tedy to není nic nového pod sluncem. Ty staré časopisy obecně doporučuji, samozřejmě zahájení jsou už jinde, ale střední hra a koncovky je tam rozebíráná nezkonkurenčně. V současnosti není k dispozici nic co by se tomu mohlo rovnat ani přiblížit.
Mě se ten článek také líbí.
To pravidlo, hrát se slabšími (v mém případě s mladšími) hráči jednoduché zploštěné pozice, jsem objevil před pár lety taky. Koncovky mi jdou dobře a propočet nebyl nikdy žádná sláva, ani před započetím blbnutí
Funguje to. Mladík, který je schopný mě ošálit složitými kombinacemi, se v takových jednoduchých pozicích moc nevyzná a nenajde správný plán. A s každou drobnou nepřesností jsou mé figura oproti těm jeho účinnější, aktivnější, až nastane okamžik, kdy lze tuto "pocitovou" výhodu transformovat do té "dřevěné".
Roberte, děkuji a prosím o občas nějaký další podobný krátký poučný článek.
Roberte velmi pěkný článek , ta nostalgie a knihy mne také baví.Nedávno jsem také lezl do skladu a našel krabici s knížkama a čs.šachem a šach-infem,časopisem korespondenční šach atd.. tak jsem se také začetl. Mezi knihama byla byla i publikace 100dní v Baguiu o zápase Viktora s Karpovem. Tak nějak se mne líbilo více študovat a přehrávat si z knih než dnešní doba internetová.