Osvícený šachový Kristus Z pekla mysli do ráje srdce duševní autobiografie autor: Viktor Láznička ( 1. kapitola)

07.02.2024 04:57 | Domácí zprávy

Dobrý den, ahojte všichni. Dovolte mi začít sérii článků zveřejňováním knihy, kterou napsal Viktor Láznička. Samozřejmě s jeho souhlasem.

Úvod

Text obsahuje především duševní a duchovní vývoj Viktora Lázničky. Bez jakéhokoli hodnocení jsou zaznamenány situace, které přispěly zřejmě nejvýrazněji k formování duševního příběhu autora. Text psaný od prosince 2022 do března 2023 je prodchnut emailovou korespondencí, aby došlo k přesnějšímu vykreslení Viktorova duševního stavu v dané době. 

Viktor je v tomto textu zpočátku brán jako plně ztotožněný se svou myslí a se svým tělem, jako běžný člověk. Postupně je na něj více a více nahlíženo jako na pravou podstatu, jež je zahalena mraky mentálních přesvědčení a strachy, které se však rozplývají a pravá podstata září více a více.

Vše je psáno zcela otevřeně, Viktor již nemá co skrývat. Jeho ego celý život něco skrývalo, aby lidi nepoznali jeho pravou tvář. Pravda je však nesrovnatelně víc než to, co si o něm okolí myslí. Viktora, respektive jeho ega, by se dřív vše dotýkalo, nyní nic. Z Viktora se stalo nic, nic nezbylo po jeho nabubřelém egu.

Psychická patologie

Dítě je vmanipulované do všech společenských ego her, nechce se jich účastnit. Ale pod velkým tlakem, třeba aby ho měli rodiče rádi, je nuceno se přizpůsobit. Tím upadá víc a víc do nevědomosti. A čím víc je dítě manipulováno, tím víc samo začne manipulovat, lhát, klamat. Viktor v tom byl dokonalý od mala, zejména svým rodičům často lhal. Již jako u týnejžra se začalo velmi silně projevovat pokřivené duševní rozpoložení, a to hlavně kvůli tomu, že uvěřil, že je zlý a ošklivý, že vše na něm je špatně.

Například v 17 letech se přiopilý posral v posteli na pokoji, kde spalo hodně lidí, a on zapřel, že to udělal a svedl to na jiného šachistu. Pro Viktora nebylo lhaní a podvádění tabu. Zneužil svého šachového postavení. Lhal, lidi spíš uvěřili jemu, tak to spolubydlící odnesl. Přiznat se by byla silná rána pro jeho obrázek dokonalého před ostatními. O 15 let později se mu omluvil. 

V 17 letech na turnaji v Brně měl jednou za celou kariéru domluvenou výhru za úplatu. Šlo o splnění velmistrovské normy, nikoli o umístění, tedy o cenu. Normu by zřejmě dříve či později uhrál, to však neznamená, že je potřeba takto postupovat. 

Asi v 18 letech měl představu, že půjde do politiky brát úplatky. Žádná pomoc společnosti z pozice veřejného činitele ho nezajímala. Chtěl do politiky jít pouze pro své blaho, pouze pro to, aby byl slavný a mohl ostatní ovládat, na lidech mu v tu chvíli absolutně nezáleželo. A tento duševní pád se dalších 6 let výrazně zhoršoval. 

Tak od 21 let měl jednu emailovou adresu pro běžnou komunikaci, aby před druhými vše dobře vypadalo. Druhou na to, co by dobře nevypadalo, třeba podvádění, kolem 25 let ji přestal užívat. Není náhodou, že onen druhý email se jmenoval drakonicky@, jelikož Viktor se stával zcela nevědomě od 20. do 24. roku života ještě přísnějším, krutějším, a přesně to znamená slovo drakonický. Ještě více rostl jeho odpor sám k sobě, měl stále přísnější výraz ve tváři.

Narcismus a perfekcionismus postupně nabíraly více a více na obrátkách, hlavně mezi 17. a 24. rokem jeho života, až nabraly velmi silné psychopatologické rysy. Vše musí být podle něj, všichni mu slouží. Všemi, co nebyli podle jeho představ, pohrdal.

Postupně si myslel, že jako superšachistovi je mu vše povoleno. Třeba i za sebe nechat psát práce na vysoké škole, včetně bakalářské a diplomové. V roce 2020 emailovou formou navrhoval Vysoké škole ekonomické odebrat mu titul, asi si mysleli, že to je vtip. Psal i na Univerzitu Karlovu, aby mu odebrali titul, protože v tu chvíli nechtěl mít se systémem nic společného, nereagovali. Tituly mu zůstaly. 


email rektorce z 4.8.2020

Dobrý den, paní rektorko, rád bych vás požádal o odebrání mého Ing. titulu získaného v akademickém roce 2012/2013 na Fakultě mezinárodních vztahů. Předpokládám, že je to možné. Důvodem je, že se s tím titulem nadále neztotožňuji. Uvítal bych, kdyby vše proběhlo diskrétně. 

Chamtivost Viktora se projevovala třeba tím, že kdokoli mu chtěl krátit příjmy či jinak vzít či nedat peníze, tak to v něm vyvolávalo nenávistné pocity. Stejně tak kdokoli se stavěl do cesty plnění jeho šachových cílů, byl nenáviděn, zejména soupeři, kteří ho chtěli porazit či ho poráželi. Nenáviděn byl každý, kdo ho shazoval, každý, kdo se silně dotýkal jeho ega, jeho méněcennosti. I přesto, že ho mnozí podceňovali či znevažovali, on si šel důsledně za svým.

Právě obrovská méněcennost plodila nenávistné, hněvivé a jiné destruktivní pocity, myšlenky a emoce. Když ho někdo hodnotil, vnímal to jako odsuzování, dotyčný byl nenáviděn. Viktor žil zcela v černobílém světě. Nenávisti podléhali i ti, kteří s ním nesouhlasili v něčem, na čem mu silně záleželo. Také ti, kteří zpochybňovali jeho duchovní dokonalost od jeho 25 let – ti, kteří narušovali jeho perfekcionismus, jeho sebeklam dokonalého. Pochopitelně život mu to stále zrcadlil. A to látání nedokonalosti v něm, zpočátku nevědomá snaha vše zakrýt, vytvářela větší a větší napětí v jeho organismu.

Viktor také míval radost z cizího neštěstí, radost, když třeba četl o znásilnění, vraždách, utrpení. Měl tedy i sadistické sklony, sám trýznil druhé, hlavně slovem. Měl radost z cizího utrpení, protože něco v něm mělo radost, když on sám trpěl. Avšak v této radosti mohla být na nevědomé úrovni i špetka toho, že utrpení je velká příležitost k prozření, k pochopení, že dotyčný nejde správnou cestou. A také že smrt nemusí být tak hrozná, ba naopak vysvobození, či přechod do jiné formy existence. Jen současná společnost má na úmrtí zcela nezdravý pohled. 

Těsně před jeho 24. narozeninami vzal na turnaj ve španělském San Sebastianu výjimečně i mámu. Právě ona byla svědkem, jak zlý, hrubý a vulgární dovede být, když prohraje, když není něco podle jeho očekávání. Ona samozřejmě věděla už před tím, jak se Viktor dokáže vztekat, ale toto bylo ještě silnější kafe. Tou dobou porážky vždy těžce nesl. Emoce ho ovládaly především, když šlo o hodně, ve smyslu peněz či ela – tedy postavení na žebříčku. Když v sobě dlouhodobě potlačujete cokoli, dostihne vás to tehdy, kdy to nečekáte. 

Viktor může úplně vše. Propukl naprostý duševní rozklad, já jsem pán a všichni mi slouží. Stával se z něj zcela krutý, tvrdý, bezcharakterní, patologický narcis, ale současně velmi traumatizovaný, zraněný a ustrašený chlapeček. Byl krutý k jiným, protože sám byl krutý, tvrdý a nemilosrdný k sobě, nenáviděl sebe, potažmo ostatní. Do čehokoli citlivého, láskyplného se vkrádal tvrdý až démonický hlas, jakási tvrdost či krutost, která vše citlivé, láskyplné shazovala. Jakýsi vnitřní démon, jenž nutil k něčemu něžnému, láskyplnému, citlivému cítit odpor, zhnusení, to je přeci pro slabochy. Mentální program – zautomatizované nevědomé přesvědčení nelásky, tvrdosti, krutosti. To vše se dělo Viktorem zcela nepovšimnutě, nevědomě do jeho 24 let, než přišel pocit pekla. Mysl mu nabízela mnoho nesmyslných myšlenek, včetně obrovského sebeodporu, a on jim věřil. Věřil, že jimi je. Psychopatologická mysl tak ovládala jeho srdce. Mysl, které záleží jen na ní, jen na sobě, ostatní jsou póvl.

Následně byl v období duchovního hledání někdy nevinná, zraněná, pokořená, traumatizovaná dušička, zejména v době pokání, modlitby, později meditace. Jindy byl krutý manipulátor. Viktor byl do svých 24 let zcela nemilosrdný a bezohledný. Až v křesťanství jej fascinovalo milosrdenství, ale i tak nakonec zůstalo hlavně jen na intelektuální úrovni, na úrovni masek. Mysl fungovala dál krutě a on s ní byl zcela ztotožněn. A jak více ulpíval v době duchovního hledání na těchto líbivých a láskyplných maskách, které však nebyly v tu chvíli ještě jeho přirozeností, tím více ho ovládalo nevědomí. 

Byl v tak pokleslém nesvobodném stavu, že se třeba bál být přímo na hraně propasti, jelikož myšlenky či pocity doslova cloumaly jeho tělem. Ozývala se démoničtější myšlenka, ať skočí dolů. Jasně cítil ještě třeba v květnu 2018, že by ta myšlenka mohla donutit jeho tělo skočit, spáchat sebevraždu, kterou on sám páchat nechtěl. Jak by se mohl někdo radovat v životě, když ho neustále doslova napadají, atakují podobné a mnohé jiné patologické myšlenky?

Na zcela nevědomé úrovni, asi nejvíce v období 18-24 let, Viktora ovládala myšlenka, že je úplně jedno, co se odehrává v jeho nitru, v jeho duši. Vlastně něco jako duši či nitro považoval za nesmysl, neexistující. Bylo pro něj důležité jenom to, jak vypadá před ostatními, byl na jejich názorech závislý. To, že ho tento postoj umrtvuje zaživa, neměl v tu chvíli ještě tušení. Dominovalo přesvědčení na zcela nevědomé úrovni, že je úplně jedno, co cítí, jak smýšlí. Hlavní je, jak vypadá před druhými, nikoli jak vypadá sám před sebou. Naprostá neupřímnost k sobě, naprosté obelhávání sama sebe. Díky tomu všemu se u něj více a více rýsoval drsný, hrubý, napjatý výraz v obličeji. S vnitřním obrácením se i výraz začal měnit. 

Vědomě se neztotožňoval s tou psychickou patologií, narcismem, perfekcionismem, zcela ho to ovládlo. Myslel si, že život jiný být nemůže, vše probíhalo zcela nevědomě, roboticky, mysl jej zcela ovládala. Až pak začala přicházet naděje, že to může být jinak. Naděje, že život nemusí být tak prázdný, takové utrpení, že nemusí lidem jen ubližovat. A Viktor za tou nadějí šel od svých 25 let hlava nehlava. Až když člověk začne být pravdivý k sobě, může více a více zaplouvat do pravdy.

Nejprve bylo potřeba přijmout veškerou patologii v jeho nitru takovou, jaká je, aby skutečně mohla vzplanout láska v jeho srdci, bezpodmínečná láska. Celoživotní odpor, nenávist sám k sobě, ho vedl jen více a více do slepé uličky i v době usilovného duševního a duchovního hledání. Snad napětí ještě vzrostlo i v letech 2012-2019, v době hledání, jelikož čím víc se člověk v sobě pitvá a jen vše potlačuje, čím víc se v sobě pitvá s odporem k sobě, tím víc ho vše může ovládat. Utrpení však musí být mnohdy tak nesnesitelné, že nezbývá nic jiného než najít cestu z něj, Pravdu.  

Viktor se dlouho velmi bál, že všichni jeho kostlivci spatří světlo světa – tedy, že stav jeho duše bude odhalen, proto vše velmi usilovně s vypětím všech sil skrýval, nosil masky. Až od ledna 2020 došlo ke klesajícímu lpění na vlastní důležitosti, čímž rostla jeho vnitřní svoboda. Byl stále méně a méně spoutaný myslí a démonky. Postupně se přestal bát toho, kdyby ho ostatní za cokoli s ním spojeným odsoudili. Postupně všechna tajemství vyšla na povrch a Viktor se konečně mohl zcela uvolnit a již vůbec nic neskrývat. 

* pokračování příště. Podle reakcí, se rozhodneme jak velkou část knihy zveřejníme a jestli zveřejníme další kapitoly na nss, nebo v klubu nss. Díky za reakce. 

# máme práva i k tisku knihy. Právě na vašich reakcí záleží, jak bude tento příběh pokračovat. 

84x 8704x
Fotogalerie
Komentáře (84) Aktualizovat Zobrazit pouze mnou komentované
Kořenka
Jak hrubý a zlý byl Viktor na svoji mámu v San Sebastianu? Nadával jí už dřív, ale tentokrát to bylo ještě silnější kafe. Nevíš, lykane?
+1 /-0 | 10.02.2024 16:30

lykan

Co? Nevím nic o jeho mámě. V článku se nepíše, že jí nadával, ale že byla svědkem něčeho.

+0 /-0 | 10.02.2024 16:49

Kořenka
Byl vulgární, ale jak víc hrubý mohl být, když jí tedy nenadával? Jak hluboko klesl? Do pekla, to znamená co? Ublížil jí nebo snad sobě?
+1 /-0 | 10.02.2024 16:53

paulz

Tak ono být hrubý znamená pro každého něco jiného. U někoho to znamená se špatně podívat, u někoho dát přes hubu. A bez podrobnějších informací je lepší se v tom nerýpat. Jinak se mě zdá sebekritika od Viktora hodně přehnaná. Nevím jak jiní co ho taky osobně poznali, ale podle mne měl a ještě určitě má k nějakému hrubému a zlému člověku hodně a hodně daleko. 

+0 /-0 | 10.02.2024 17:08

Cnc-profi
Na Slovensku máme podobný "prípad". Jedna z TOP šachistiek (elo 2314 na vrchole, teraz niečo pod 2200), sa jedného dňa obrátila na Boha a totálne mu podľahla. Stala sa z nej kresťanska influencerka s fakt infantilnou propagandou. Smutné príbehy....
+3 /-0 | 07.02.2024 08:50

tsonga6
ktora?
+0 /-0 | 07.02.2024 11:59

Rio
https://www.divokatvorkyna.sk/
+0 /-0 | 09.02.2024 14:11

lykan

Rio: Hmm, zajímavé. Srovnávat tento druh pámbíčkářských mimoňů s tím, o čem mluví Láznička, opravdu nelze.

+0 /-0 | 09.02.2024 14:40

Misorfan

Viktora si velmi vážím jako excelentního šachového velmistra. Nicméně jeho duševní exhibicionismus, uskutečněný patrně s terapeutickým záměrem, nepovažuji za to nejšťastnější řešení jeho svízelné osobní situace. Jít na veřejnost se svými nejniternějšími běsy je sice velmi odvážný čin, ale jeho až freudovsky důsledná introspekce měla být spíše určena specializovanému psychologovi , popř.psychiatrovi. Pro studenty těchto oborů bude Viktorova psychoanalýza určitě cenným zdrojem informací. Zdá se mi, že toho o sobě řekl víc než měl , a jen doufám, že mu ještě nějaké niterné tajemství, které patří pouze jemu, přeci jen zůstalo. Přeji mu ještě hodně radosti ze života, nejen šachového.

+3 /-0 | 09.02.2024 19:25

pawel

  Ano Misorfan, tak bych to viděl. To dělají buď zkrachovalí známí lidé (sportovci, umělci, herci atp.), aby měli na chleba nebo peníze mají a chtějí mít více. Vydají knihu, která chce mít velký zisk, tak na sebe naprášej vše. Příklad třeba biatlonistky. A lidi (co do počtu se týče ne do kvality) čtou raději Hromy, Blesky, Áháčka než kvalitní literaturu nebo Roberta Cveka. Viz počet přečtení článků na nss.

 

  Pak jsou lidé, kteří to dělají zadarmo a tam je ten motiv daleko složitější. Osobně nevím, říká se ve sportu, že interní věci zůstávají v šatně. Nebo co se doma uvaří, to se doma sní. Ale možná je jiná doba. Přesto si nejsem jist, jestli dřívější vzory mladé generace by měli psát, jak se ožrali, podělali, málem vylítli z okna na intru, koleji, hotelu nebo jak se zdrogovali. Nejsem si jist, jestli je to "vzorové hrdinství" takovéto přiznání a mladí čtěte. Ale asi je jiná doba... no. 

+1 /-0 | 09.02.2024 19:35

paulz

Tak možná je to jeho takové poslední rozloučení se šachisty. Jinak je to člověk co dokázal v šachu obrovské věci díky svojí pracovitosti. Zas tak obrovský talent od boha nikdy neměl. A jak mne to jako šachistu mrzí že se šachy skončil, tak mu přeji mnoho štěstí v dalším životě. 

+2 /-0 | 09.02.2024 20:39

kyssling

Tady máte 131 stran ... https://api.pointa.cz//uploads/sample_files/624f340211f8bff41c36c4688b9ad6bb.pdf

 

+2 /-0 | 08.02.2024 09:29

patmat
Tu je "audiokniha" nahovorená samotným autorom:

https://youtu.be/kBtjF9xz-5c

Je tam aj odkaz na e-knihu.

+0 /-0 | 08.02.2024 13:12

Petr Kaňovský

Děkuji. On i ten začátek se čte lépe v tomto, když tam není kvantum těch banerových reklam kolem. 

+1 /-0 | 08.02.2024 11:56

Jarda Aljochin

Poznal jsem několik podobných lidí, ale nikdy v Ráji srdce neskončili.

+2 /-0 | 08.02.2024 09:38

Nestor Machno
Tento komentář byl smazán pro porušení pravidel diskuze.
+0 /-0 | 07.02.2024 20:10

Nestor Machno

V čem porušuje připomenutí výhry Viktora Lázničky nad Petrem Svidlerem pravidla? 

+0 /-0 | 07.02.2024 22:08

patmat
Pravidlá asi porušuje "násilné" vkladanie politiky a politikov do komentárov.
+0 /-0 | 07.02.2024 22:12

xdavx x

Tak Machno pise o Putinovi, a pta se v cem porusuje pravidla komentar o vyhre Laznicky? Ja byt Petrem tak ho bloknu. Uz za to, ze tenhle anonymni ubozak, predvadi to co predvadi... Ubozak.

+0 /-5 | 07.02.2024 23:27

lykan

Žádný článek se nelíbí všem čtenářům. Tento článek má jeden z nejvyšších počtů shlédnutí ze všech článků na první stránce, tak to vypadá, že svoje publikum si našel. Čtenáře přirozeně zajímá životní příběh jednoho z našich nejlepších hráčů. Kdyby se o pokračování článku mělo rozhodovat v hlasování čtenářů, tak by spíš skončily úplně jiné typy článků. Nejméně přečtení ze všech článků na první stránce teď aktuálně má Cvekův "Online tréninky a trénink zahájení" (596). O málo víc má "LCEL - dvojutkání Rumunsko a Bosna" (612).

+1 /-0 | 07.02.2024 23:57

patmat
"* pokračování příště. Podle reakcí, se rozhodneme jak velkou část knihy zveřejníme a jestli zveřejníme další kapitoly na nss, nebo v klubu nss. Díky za reakce.

# máme práva i k tisku knihy. Právě na vašich reakcí záleží, jak bude tento příběh pokračovat."

_

No, k "zverejňovaniu" a "právam na tlač knihy":

Kniha je na internete (YouTube kanál Viktora Lázničku) voľne dostupná a to ako e‐kniha aj ako audiokniha nahovorená Viktorom.

+0 /-0 | 07.02.2024 22:03

patmat
Na poriadne výkony je potrebné trénovať odmala:

https://youtu.be/g4ABbktVDIc

+0 /-0 | 07.02.2024 20:11

xdavx x

Nevím jestli Viktora obdivovat za to, že tím že veřejně odhali své nejniternější pocity, dojde k vnitřnímu klidu, nebo ho přesně za to odepsat. Historie učí, že toto dělali buďto světci, nebo šílenci. 

V žádném případě by se tomu ale nikdo neměl vysmívat. Vyrovnáni se ze sebou samotným dokáže jen málo lidi, a právě proto to ostatním přijde nenormální. 

Ve středověku by byl Viktor považován možná dokonce za svatého člověka, něco jako František, Ignac, Benedikt, Augustin, Josef (stačí si něco zjistit o jejich životech). Jen měřítkem dnešní optiky je takové chování vysmíváno. 

Kdo ví, jestli nakonec Viktor není spokojenější, než "mudrci" moderní doby, kteří mají o všem hned jasno. 

+2 /-2 | 07.02.2024 11:51

Rubinus

Tak do svatořečení je ještě dlouhá cesta a za svatého může být prohlášen, pokud vím, nejdříve 50 let po smrti. A chce to také nějaký zázrak, i když v případě takového poněkud kontroverzního  Jana Sarkandera k tomu myslím stačilo, že se k němu modlila jakási jeptiška v Jižní Americe a zázračně se uzdravila... (podle jiného zdroje to bylo jinak - Pro svatořečení musí existovat i zázrak. Ten pochází z roku 1979, kdy byl podle církve nevysvětlitelným způsobem vyléčen kněz Karel Picha ze Sarkandrova rodiště Skočova.)

+1 /-0 | 07.02.2024 15:17

honzales77

Kanonizace-svatořečení je křesťanský proces, při kterém dojde ke kanonizaci vybraného člověka, tedy jeho vystřelení z kanónu.Historie kanonizace sahá až k samým počátkům křesťanství.Křesťané se snažili napodobit mimořádně zdařilý vzlet Ježíše do Nebe!

Pozn.:Právo udělit povolení ke kanonizaci má Kongregace pro svatořečení,střelný prach zapaluje sám Papež.

+0 /-0 | 07.02.2024 18:08

PanPohoda
Čeho je moc, to ztrácí na hodnotě: "Od reformy kanonického práva došlo k masivnímu prohlašování za svaté. Jan Pavel II. za necelých 27 let pontifikátu kanonizoval 482 svatých a 1338 prohlásil za blahoslavené."
+1 /-0 | 07.02.2024 17:22

ciki333

"Podle reakcí, se rozhodneme jak velkou část knihy zveřejníme a jestli zveřejníme další kapitoly na nss, nebo v klubu nss. Díky za reakce. "

Alepoň částečně pochopit myšlenkové pochody Viktora Lázničky, jeho pokání, činy atd. dokáže hrstka lidí. Patřím mezi ně, neb jsem důvěrně obeznámen s Viktorovými videi, dále jeho četnými rozhovory s filozofem Dolákem. Českou společnost většinově tvoří materialistická hovada s absencí (nejen) kritického myšlení, která nejsou s to ani pobrat fakt, že euroatlantická civilizace zdegenerovala. Jak by všichni ti prvoci, kterými se to na webu nss jen hemží, mohli náležitě ocenit nejintimnější pocity a nakonec i metamorfózu šachového génia? Věc zhola nemožná. Resume, stačí zveřejnit pár kapitol.

Zodiac (=sériový vrah, jenž nebyl nikdy dopaden): "Nejnebezpečnější zvíře ze všech je člověk."

+3 /-1 | 07.02.2024 17:34

Petr Koutný

Viděl jsem film Zodiac a docela síla....Díky Zdenku za reakci.  A nakonec jsmemoc rádi, že tento článek vyvolává tolik emocí. Toto téma není lehké, každý z nás má své třinácté komnaty a nikdo z nás není ve svém životě bez viny. 

+2 /-2 | 07.02.2024 18:01

kyssling

Tak Lázničku neznám, ale bohužel znám minimálně jednoho podobného "člověka". Přiznat, že jsem byl "svině" co ničil životy, pak dojít osvícení a vydat knižně. Bude z něj novodobý Fritzl ... Hurá vrátil se nám mezi slušné lidi .... Jako že fakt jedna omluva a popis svého chování stačí a vše je zapomenuto ??? Možná v bibli ... Ale po pravdě jsem překvapen, bral jsem ho jako sympaťáka, fakt nemám odhad na lidi, to jsem bral i Ratha a Grosse ...No nic.

+2 /-0 | 07.02.2024 17:55

Kořenka
Ať to pošle na svaz s podobnou prosbou, jako psal paní rektorce. Třeba mu tentokrát vyhoví :))).
+2 /-0 | 07.02.2024 10:03

lykan

Počítání a sbírání titulových norem je zábava především pro amatéry. U hráčů Lázničkovy úrovně to postrádá smysl.

+0 /-0 | 07.02.2024 10:22

Kořenka
A kolikrát zde bylo řečeno, že kdo podvedl jednou, je nedůvěryhodný napořád? Tomu se nedá věřit, že šlo jen o jedinkrát. Při jeho lhaní všem kolem. A co ten zápas "v obýváku", o tom se zmiňuje okrajově - proč? On se přiznává, že podváděl a lhal dlouhou dobu. Jinak mě zaujalo jméno Lukáš...
+4 /-0 | 07.02.2024 10:43

lykan

No a kvůli takovýmhle Kořenkám je docela odvaha o takových věcech otevřeně mluvit. Je mnohem jednodušší si to nechat pro sebe a mít klid.

+0 /-3 | 07.02.2024 11:09

lykan

Tak pro mě je životní příběh Viktora Lázničky určitě zajímavý. Jen si nejsem jist, jestli jsou čtenáři tohoto webu zrovna typ lidí, kteří toto dokážou ocenit. Pro někoho to ale může být impuls k tomu, aby se o podobné věci začal zajímat trochu víc.

+1 /-0 | 07.02.2024 09:52

Kořenka
Viktor se asi nudil, má samý klid v životě, tak "řeknu o svých podvodech v šachu, na vejšce, v životě a jsem zvědavý, jak bude společnost reagovat". Neboli přiznal se k všemožnému, četla jsem to. Bylo to přílohou videa. Ani ve snu by mě nenapadlo, že to bude ještě někdo propagovat v článku nebo dokonce jako knihu.
+3 /-0 | 07.02.2024 09:19

MaX

on je Valentýn ne Apríl. Můžu mu někam na účet poslat peníze, aniž bych to musel číst?

+0 /-0 | 07.02.2024 08:21

Kořenka
To je úlet.
+4 /-0 | 07.02.2024 08:06

Rubinus

Tak kniha, je to o ceně... Mám Viktora na FB, takže ty jeho zprávy na mě občas vyskakují tak jako tak. :) Jestli bych si tedy takovou knihu koupil, to tedy nevím. Jo, kdyby byla elektronická verze za pár šupů do čtečky, to by bylo něco jiného.

+0 /-0 | 07.02.2024 08:04

Pok
Životopisné knihy mě zajímají, o to víc mě zajímá životní příběh člověka, kterého osobně znám. Hrál jsem s ním, když byl ještě dítě i později, a proto mě obsah článku nepřekvapuje. Naopak, chtěl bych poznat další kapitoly jeho života - pokud vyjde autobiografie Viktora Lázničky, určitě si ji koupím.
+2 /-0 | 07.02.2024 06:55