Olympiáda extrémů
24.08.2014 06:24 | Šachová olympiáda 2014"Ze všech olympiád, na kterých jsem byla, měla tato nejvíce extrémů v obou rovinách," píše členka ženské reprezentace v Tromso Olga Sikorová. Níže v článku uvádíme její postřehy a několik komentářů Davida Navary ke svým partiím.
Kladné
- nejzvláštnější místo
Schválně
nepíšu nejkrásnější, protože slovinský Bled (2002) se mi líbil víc. Ale
příroda v Tromso je krásná a výhled na kopečky luxusní. A
především bílá noc; slunce které svítí, ale moc nehřeje; zvláštní
rostliny a věčně řvoucí rackové dělají toto místo opravdu unikátním.
- nejvíc propagace
Nikde jsem dosud neviděla tolik plakátů , billboardů, poutačů. Měli jsme i vlastní balenou vodu:)
A to jsem ještě neviděla televizní přenosy…
- nejpohodovější dopravní provoz
V Norsku nejspíš nemají dopravní nehody, protože kdykoli řidiči byť jen začali tušit, že bychom v nejbližší minutě mohli chtít přejít silnici, už přibržďovali. A otočit se směrem k silnici znamená automatické zastavení provozu.
- nejkompaktnější
Nejspíš to neplatí pro všechny účastníky, ale my měli do 10 minut hrací místnost (to se na olympiádě stává opravdu zřídka, že není nutná přeprava autobusem!), do 5 minut stravování. Zároveň jsme byli v centru města, kterému vládla taková rodinná atmosféra.
Záporné
- nejhorší hrací místnost
Hala nemá vzduchotechniku, takže organizátoři nechali otevřené všechny možné vchody a východy, aby vzduch trochu proudil. Vnitřek byl doslova rozdělen na „teplou“ sekci daleko od východů, kde bylo horko i v tričku. A „studenou“ sekci poblíž východů, kde vládla zima a vlezlý průvan. Několikrát jsme v této sekci musely hrát a byl to vždycky děs. Jednou jsem mrzla celou partii i ve 3 vrstvách oblečení (venku se ochladilo a bohužel to bylo citelně poznat i uvnitř).
- nejsmutnější okamžik
Není
sporu o tom, že hraní tak prestižní soutěže je emocionálně vypjaté a
značný stres působí i těm účastníkům, kteří jsou vzdáleni bojům o
nejvyšší příčky. Kolaps
jednoho z hráčů přímo u partie a jeho následná smrt je zdaleka tím
nejsmutnějším okamžikem, jaký jsem dosud při hraní šachů zažila.
- nejkatastrofálnější záchody
Nic tak zoufale neadekvátního jsem na oficiálních soutěžích neviděla. Já vím, že se organizátoři snažili, ale tohle dozor nad přípravami olympiády (pokud nějaký existuje?) neměl dovolit. Na WC se muselo chodit ven do přistavených vozů, přičemž větší část byly klasické suché polochemické záchody, kde především vidíte a cítíte veškerou předchozí „produkci“. Ženy měly záchody se splachováním, ale stále značně omezenými hygienickými možnostmi. Raději nebudu více rozepisovat :)
Re kiklos: Děkuji za komentář. Já mám pocit, že ta idea byla známá už rokem 2011. Velmistr Ivančuk ale je hráč s mimořádným šachovým rozhledem, který může hrát téměř libovolné zahájení.
Děkuji za pěkný článek i komentáře.
Podmínky zdrcující v krásném prostředí. Vlastně jste byli v Norsku na šachovém táboře :-)
Partii Ponomarjov - Ivančuk jsem neznal, je to pěkný psychologický špek. Směr kudy jde praktický šach v moderní době. V koresponďácích takové partie nenajdete. V praktické partii s omezeným časem je potřeba soupeře dostat někam, kde se správná cesta hledá obtížně, kde zdánlivě neplatí šablonovité poučky, kde je potřeba hledat konkrétní řešení. Pozice opravdu povrchním pohledem působí za černého nezdravě - hraje mu jen dáma, pěšce má rozbité ... A člověk se až diví, jak snadno se všechny figury rozehrají, zatímco bílý se ne a ne uvolnit. Plán h4 a Vh3 je jediným východiskem, které ale šablonovitému přístupu nejde na mysl. Opravdu krásný špek! Pokud je Ivančuk autorem, zapadá to do jeho tvorby.
Proč by mělo být lepší v Norsku nehrát? Nechápu smysl otázky...
Když byly tak špatné podmínky -nebylo lepší tam v NORSKU nehrát.
Paní Olze děkuji za zajímavé postřehy. A Davidovi za skvělé a poučné komentáře.
Děkuji mockrát za srozumitelný komentář. Svůj dotaz jsem položil v návaznosti na vyjádření Horta: "Hodnocení pozice je podkladem pro výběr plánu, často i jednotlivého tahu"
V partii Navara - Ghaem Maghami bílý volí mezi různými plány. Po zvoleném 14.a4 chce tahem 15.Sd3 vynutit postup c7-c6, aby omezil střelce b7. Pak chce někam (po tahu b2-b3 na b2 nebo na a3) vyvinout černopolného střelce, posílit kontrolu centra a dávat si pozor na to, aby černý nezahrál d6-d5 s vyrovnáním. (V partii soupeř tento postup prosadil, ale s tím vyrovnáním to naštěstí nebylo tak jednoduché.) Pokud černý zaspí, bílý může zahrát b3-b4 a pak převést jezdce přes b3 na a5 nebo někdy prosazovat i postup c3-c4, ale to jen za určitých okolností. Obecně v takových pozicích bílý nemůže stanovit dalekosáhlý plán, ale musí pružně reagovat na plány černého.
V partii Urkedal - Navara po 13...De5 černý stojí zřetelně lépe. Úmyslně jsem nepsal, že má malou (nebo velkou) převahu, protože je to tak na hraně a každý máme jiná měřítka. Převaha černého je dána skvělým postavením dámy na e5 a kupodivu souvisí i s rychlejším vývinem, bílý král na f1 totiž dost překáží a bílý nestihne využít mé pošramocené pěšcové struktury. Černý by měl rychle uvést do hry zbývající figury a vyvinout tlak v centru tak, jak jsem to udělal. Velkou roli zde hrají konkrétní varianty.
P.S.: Vím, že staří mistři jako Nimcovič, Capablanca nebo zejména Aljechin uváděli dvacetitahové i delší plány, ale zaprvé příliš nevěřím, že tak skutečně přemýšleli, zadruhé často hráli proti o dvě třídy slabším soupeřům, kteří mnohdy přešlapovali na místě, než jim mistr zasadil rozhodující úder. Dnes se hrají šachy jinak a je jen málo pozic, v nichž by podobně dalekosáhlé plánování mělo smysl. Většinou soupeři podobným plánům zabrání.
Partie Navara - Ghaem pozice po 13...Jb8: prosím o zhodnocení pozice a stanovení plánu za bílého.
Partie Urkedal - Navara pozice po 13....De5, prosím o zhodnocení pozice a stanovení plánu za černého.
Děkuji!