MČR Amatérů aneb jak jsem to viděl a zažil

Nejvíce času jsem trávil za pultem s knihami. Ideální "pozorovatelské" stanoviště, kde jsem měl všechno pod "drobnohledem", navíc mám knihy moc rád, natož šachové. Když jsem přemýšlel nad tím, že je poněkud divné, že nejsilnější šachista je ten, který prodává knihy (alespoň podle ela), vybavila se mi příhoda od Jirky Štočka, jak jednou prohrál s mezinárodním mistrem Krapivinem. Ten totiž prodával knihy a do toho ještě hrál a skoro po každém tahu se šel podívat na své knihy, jak jdou kšefty. Taková prohra, od amatéra, dost bolela.

Výborná byla limonáda, kterou si každý mohl (na)čepovat. Moje práce byla ještě "nosič vody". Pamatuji si, jak jsem kdysi dávno vtipkoval, že hraji za Nový Bor (když jsem byl náhradníkem) proto, protože jsem nosič vody pro super velmistry. A tady se to skutečně vyplnilo. Jak došla voda, popadl jsem velké láhve a šel pro ní. Měl jsem z toho velkou radost, že mohu doplňovat proviant.

Nejdříve musím HODNĚ pochválit organizaci turnaje (Standa Stárek, Petr Koutný a Tomáš Klimecký) s rozhodčím Tadeášem Baláčkem a jeho pomocníky. Turnaj odsypal až neuvěřitelně hladce, bez žádných problémů - naopak, byla velmi příjemná a přátelská atmosféra. Nejvíce mě to dostalo, když se hrál rapid. Skoro 300 šachistů (!!) Tam by zpoždění bylo více jak logické, ale nic takového, všechno to krásně "odsejpalo" a skončilo jak mělo.

Jeden srandovní postřeh. Jsem u svého oblíbeného pultu s knihami před rapid turnajem, spokojeně uveleben a pozoruji co se děje (kousek občerstvení, výborné stanoviště) a tu se přiřítí Petr K. s tím, že musíme stavět stoly a šachy. Rychle jdeme na to. A sotva je hotovo a já si jdu (konečně!) sednout, tak se znovu přiřítí Petr K. s tím, že se musí stavět znovu! Lidi se stále hlásili a my jsme měli skutečně rekordní rapid. Myslím, že nám šachy a hodiny vyšly úplně tak tak.

Turnaj šel hladce, krásně, jakoby samo, ale bylo za tom samozřejmě moc práce. Ale jak už jsem psal, organizace byla na jedničku. 

Těžko pospat atmosféru, ale nejlépe tím, že když turnaj skončil a vy se loučíte se známými a celým turnajem, tak to je jako rozloučení s rodinou. Asi těžko tak velký turnaj popsat jako rodinný, ale s několika účastníky jsem se na tom shodnul. Atmosféra je jedinečná, plná energie, přátelství a pohody.

Pohoda byla také u vína a piva. Já si hlavně užil "pivní den". Myslím, že ten den byly i klobásky (pivo, víno i klobásky zadarmo). Byly výborné. Ale já jsem na ně zapomněl a hodně jsem se před nimi najedl... Ale byly tak dobré, že se místo ještě našlo. Hráli jsme pak bleskovky (byl jsem několikrát vyzván) a hlavně holanďany. Ty mám nejraději. Figurky lítaly a byla obrovská legrace. Hlavně pak, když Jardovi došli pěšci a on začal stavět opevnění krále střelci (!) Jako bílý, kdy měl krále na g1 postavil něco jako Sh2,Sg2,Sg3 a Sf2 (!!) a já neměl vůbec žádnou šanci přes tuto obranu projít... .Hráli jsme až do hlubokého večera. To je (také) krása šachu, obrovská porce zábavy.

Mladí hráli výborně a "okupovali" první místa. Ale uvidíme příští rok jak to bude, nedivil bych se, kdyby se zapojili i "starší mazáci". První cena "sto litrů" bude opravdu astronomická a taková snad ani nebyla nikdy na MČR mužů, myslím profesionálů. Ale je pravda, že náš profesionální šach jde stejně do kopru, tak alespoň pořádně pozvedneme ten amatérský :-)

Moc se těším na příští rok!