Judit Polgárová: „Musela jsem toho dokazovat víc než kluci“

Geniální děti se nevyrábí ve školních lavicích

„Géniové se nerodí, ale vychovávají,“ zní slavná věta Laszla Polgára, otce tří dcer, které učil doma s jediným cílem – udělat z nich špičkové šachistky. Judit se díky této metodě stala ve dvanácti letech 55. hráčkou světa a ve svých patnácti nejmladší velmistryní historie.

„Souhlasím s tátou – každé zdravé dítě má talent,“ říká dnes Polgárová. „Ale důležité je, kolik energie a podpory do něj okolí investuje. Rodiče musí věřit, že dítě něčeho může dosáhnout.“

„Byli jsme podivná rodina“

V době socialistického Maďarska čelila rodina odporu. Domácí výuka byla zakázaná a šachová federace požadovala, aby dívky hrály jen ženské soutěže. „Chtěli nám dokonce sebrat pasy, abychom nemohli cestovat. Nejvíc to odnesla moje sestra Zsuzsa, která kvůli tomu přišla o spoustu turnajů,“ vzpomíná Judit.

Přesto se rodina nevzdala. A právě neústupnost přinesla své ovoce – Judit porážela špičkové muže a měnila vnímání žen v šachu.

Kasparov? Tenkrát se se mnou nebavil

Jeden z nejslavnějších momentů její kariéry přišel v roce 1994 v Linares, kde se utkala s tehdejším mistrem světa Garrym Kasparovem. Došlo ke kontroverzi, kdy Kasparov sáhl na figuru, ale podle videa ji znovu postavil jinam – čímž porušil pravidla.

„Bylo mi sedmnáct a proti mně stál idol. Všichni čekali, že se mu pokusím vzdorovat. A když udělal chybu, měla jsem pocit, že figuru pustil – ale neměla jsem odvahu to nahlásit. Nikdo by mi tehdy nevěřil,“ přiznává Judit.

Po incidentu s ní Kasparov dlouho nepromluvil. Zlom přišel až o tři roky později, kdy se náhodně potkali ve výtahu. „Začali jsme si povídat a náš vztah se od té doby zlepšil. V roce 2001 jsme dokonce trénovali společně,“ dodává.

„Vždycky jsem musela dokazovat víc“

„Jako dívka jsem to měla těžší. Když jsem porazila silného hráče, říkalo se, že to byla náhoda. Že to dlouho nevydrží,“ vzpomíná. „Musela jsem opakovaně dokazovat, že tam patřím.“

A přesto právě tím, že byla jedinou ženou mezi muži, získávala pozornost – i pozvánky na turnaje. „Organizátoři chtěli, aby to bylo zajímavé i pro média,“ říká.

Přesto ji mrzelo, že i po deseti letech na vrcholu ji novináři stále představovali jako „ženu v mužském světě“. Až když jednou Viswanathan Anand řekl: „Je skvělá. Je jednou z nás,“ cítila, že je mezi elitu opravdu přijatá.

Proč žádná další žena?

Judit Polgárová je dodnes jedinou ženou, která se dostala do první světové desítky. Čím si to vysvětluje?

„Začíná to u očekávání. Mně rodiče věřili stejně, jako by věřili synovi. Ale většina trenérů nevidí v dívkách budoucího Carlsena – maximálně mistryni světa mezi ženami,“ říká.

A dodává: „Pokud si nastavíte cíl 2650 ELO, nikdy nedosáhnete 2800. Ale když si nastavíte 2800, možná to nedáte – ale dosáhnete alespoň 2600.“

Konec kariéry bez lítosti

V roce 2005 bojovala v turnaji o titul mistra světa, ale zároveň měla ročního syna. „Na ostatní jsem neměla tolik času jako oni na mě. Ale i tak jsem šla do toho naplno.“

Kariéru ukončila ne proto, že by nestačila – ale protože ji začaly bavit i jiné věci. „Turnaje, design, nové projekty… a to už se nedá kombinovat s profesionálním sportem.“

Když se ohlíží zpět? „Nelituju ničeho. Každý nezdar je šancí růst. A pokud jste chytří, pomůže vám jít dál.“