„Říkáme mu, že žije na Planetě Ivanchuk,“ pronesl jednou s úsměvem Viswanathan Anand. „Jednou ho vidíte recitovat ukrajinskou poezii a druhý den dává brilantní přednášku o šachu.“
Takový je Vasyl Ivanchuk. Nejen výjimečný hráč, ale také výjimečný člověk. V éře, kdy šachy ovládají počítače a přesnost se měří v desetinkách bodů, Ivanchuk stále připomíná dobu, kdy šachy byly také uměním. Jeho partie nejsou jen výsledkem suchých variant, ale výsledkem intuice, odvahy a představivosti.
„Když začínám partii, snažím se zapomenout na všechny předchozí partie, nepřemýšlím o pořadí v turnaji , nepřemýšlím o cenách a nic jiného , než tato partie pro mne neexistuje. Soustředím se jen na přítomnost,“ řekl jednou v rozhovoru. Jeho schopnost ponořit se do hry, oprostit se od okolního světa a nechat se vést vnitřním citem, je něco, co obdivují i jeho soupeři.
Asi těžko budou vyrůstat noví hráči, když země krvácí. Nechci na to ani myslet, ale kolik tisícovek životů vyhaslo zbytečně?!