I géniové mají své dny 1.díl

Ano, Bobby Fischer. 

Přebor USA se hrál v tehdejší době na konci roku, někdy dokonce začátkem druhého roku (to byl slavný přebor 1963/4 kdy Bobby udělal 11 bodů z 11 partií (!!) ). Byla to zvláštní tradice hrát v jednom roce a skončit v druhém (poslední partii s mistrem Saidym dohrával Bobby 2.1. v roce 1964 - tuto partii sledovalo tisíce diváků v napětí, zda Bobby skutečně dokáže udělat sto procent). V roce 1965 se ale přebor stihl dohrát do 30.12. kdy byla poslední partie.

Bobby Fischer byl v roce 1965 naprostá hvězda. Ačkoliv se v roce 1962 stáhl z šachového světa do ústraní, po skandálním paktu neútočení na turnaji kandidátů v Curaçau. Fischera to strašně ranilo (tak trochu se mu nedivím), vytratil se z vrcholového šachu a prohlásil, že turnaj kandidátů hrát nebude (i proto se později zrušil na zápasy kandidátů).
 
Svoji zářnou hvězdu Bobby ještě více rozzářil, když sehrál v roce 1965 turnaj Capablacův memoriál - telegraficky! Byla to tehdy velká - nejenom šachová - událost. Bobby Fischer nesměl vycestovat na Kubu (tenkrát byla velká krize). 

Ale když Bobby chtě hrát šachy, nic mu nestálo v cestě. Nicméně byl to neuvěřitelně obtížný fyzický úkol (každá jeho partie se neúměrně prodloužila a trvala i 12 hodin), se kterým si Bobby poradil a dělil druhé místo (jinak z toho turnaje je známá historka, kdy notně opilý velmistr Cholmov porazil Bobbyho díky přípravě Gellera - už dopředu slavil velké vítězství :-) ). Je jasné, že kdyby byl Bobby na místě, turnaj by vyhrál. Porazil i vítěze turnaje, Vasilije Smyslova.

A nyní se dostáváme do přeboru USA v prosinci v roce 1965. Měla to být snadná cesta, na posledním přeboru, kde Bobby hrál, udělal 100%.

Ale mašina se zadrhla již v prvním kole, kdy Bobby jen remizoval s mistrem Addisonem. Nicméně do osmého kola to Bobby hrál tak, jak bylo zvykem, vyhrával partii za partií a zdálo se, že zmasakruje všechny a všechno.

Jenomže pak přišla osmá partie. Bobby Fischer si sedl naproti Robertu Byrnemu (s bratrem Donaldem Byrnem sehrál Bobby jednu z nejslavnějších partií své kariéry).

Je pravda, že Robert Eugene Byrne (narozen 20.4.1928) nebyl žádné ořezávátko, protože rok před tím mu byl udělen titul velmistra, když skončil na mezinárodním turnaji v Buenos Aires na třetím místě, za Petrosjanem (mistr světa) a Keresem. Nicméně, Bobby byl génius. A Byrne byl univerzitní profesor (filozofie), který měl šachy "jen tak". Pravda ale je, že spíše zanedbával univerzitní povinnosti, než šachy.

Bobby měl navíc bílé figury. Jeho partie byly často něco jako 1.e2-e4! VPŘED Sc4, f4-f5, PRÁSK a konec, 1-0.

Malá odbočka, je zajímavé, že Robert Byrne se nakonec stal profesionálním šachistou, až někdy v roce 1972 v USA... asi není třeba psát, díky komu :-)

Pojďme zpátky. Bobby přišel k partii asi o deset minut později a zahrál svým typickým "švihem" 1.e2-e4! Byrne zahrál Francii, tedy 1...e7-e6.  Přišlo samozřejmě (opět energicky) 2.d2-d4 a 2...d7-d5. A nyní Bobby šokoval, když zahrál 3.Jb1-d2?? OMG který čert Bobbymu vnukl hrát Tarrasche? Bobby musí chodit v zahájení figurkami VPŘED! Nikdy více potom Bobby nešel jezdcem na d2. 

Robert Byrne velmi šikovně vycítil přípravu génia a zahrál 3...Jb8-c6!! Bobby se nezmohl na nic jiného než na 4.c2-c3 a po 4...e6-e5! se pozice za chvíli vyrovnala. Bobby asi z šoku z toho, jak prošustroval bílé figury, partii zahazuje již ve 12 tazích (!!) když hraje 12.Jxc6?? a po 12...Sd6! se může vzdát.

PS.: Poznámka autora - znaky berte s rezervou, jde o jen o tu partii, kterou sehráli oba borci.

Katastrofa! Génius, nejlepší hráč světa (dle Bobbyho), po dvanácti tazích bílými stojí beznadějně na prohru. Navíc s borcem, co někde učí filozofii... .

Bobby Fischer, génius a nejlepší šachista světa (podle jeho mínění) prohrál jako školák. Přehlédl jeden mezi tah, co by normálně viděl v bleskovce a byl konec. To byla asi nejtrapnější prohra Bobbyho Fischera vůbec. Kolik úšklebků asi padlo během této partie, kolik grimas a chytání se za ústa při pohledu na pozici velkého génia Bobbyho Fischera.

OK, Bobby měl ještě náskok a další kolo soupeře, kterého musí rozebrat na kaši. Jenomže to nebyl žádný školák, kterému by se při tahu třásla ruka, byl to jeden z nejtvrdších soupeřů vůbec.

Konec 1.dílu

RC