Aljechin a jeho Nejlepší partie

Takové výročí, pokud mé skrovné vědomosti v dané oblasti nejsou příliš zastaralé, může znamenat odpadnutí určitých formálních překážek ve věci znovuvydávání. Nelze vyloučit, že tato skutečnost by mohla rozhodným způsobem povzbudit zájemce o nové vydání knih, tentokrát třeba i v češtině.

  Já sám, ač jsem se o Aljechinův šachový odkaz vždy intenzívně zajímal, se k práci na takovém úkolu necítím ani odhodlán, ani dostatečně kompetentní. Koneckonců, věci se může ujmout jen někdo, kdo dovede lépe zacházet s jazykem, cizím i vlastním. Snad se ale nic nezkazí, když si dovolím přičiniti pár poznámek o tom, jakých možných zbytečných chyb se lze snadno vyvarovat, třebaže pro většinu se bude jednat o nadbytečná konstatování zřejmého.

  Aljechin je autorem mj. několika brilantních turnajových knih, ale fundamentálním dílem, které by nejspíš mohlo být přeloženo a vydáno, jsou "My Best Games of Chess 1908-1923" a "My Best Games of Chess 1924-1937" (1.vydání 1927, resp. 1939, G. Bell and Sons, Ltd., London, UK, reprinty 1928, 1939, 1950, resp. 1943, 1945, 1947, 1949). Většina z nás se ovšem s Aljechinovými komentáři původně seznamovala pomocí mnohem dostupnější sovětské sbírky "300 izbrannych partij Alechina" z roku 1954, sestavil V. Panov, zejména na základě výše uvedených publikací. Z hlediska obeznámení s šachovým obsahem je to vcelku jedno, pro zde probíraný účel ovšem nikoliv!

  Kdysi jsem připravoval skromný přehledový článek o Aljechinovi, nyní je volně přístupný. Jednoho vzdáleného dne v něm možná opravím níže diskutovaný nedostatek. Množství tam uvedených komentovaných partií vyhovuje formulaci o "citacích v nutné míře". Snad z touhy neponičit mezitím opatřené vzácné knihy, snad z lenosti před nutností přepisovat varianty z popisné notace, ulehčil jsem si vesměs práci užitím ruské verze (s algebraickou notací). V samotném článku to pochopitelně není výslovně uvedeno. Později ale, když v nějaký sváteční okamžik knihy přece jen opustily vitrínu, s jistým úlekem jsem si uvědomil, že cosi není v pořádku. Textový doprovod variant není v obou verzích zcela stejný! Nesrovnával jsem poté samozřejmě vše, ale zjevně je v ruské verzi poněkud větší strohost ve vyjadřování, vynechán bývá někde popis okolností za kterých se hrála partie, systematicky zmizely pasáže, v nichž A.Aljechin odkazuje na materiály, publikované J. Bogoljubovem...Tedy, pokud má mít hypotetický český překlad úroveň, bezpodmínečně nutné je vycházet z původního zdroje! Zkušenosti naznačují, že v šachovém světě nemusí toto být zcela zřejmé.

  Pohodlně k dispozici je nyní vydání "Nejlepších partií" s moderní notací, vydáno roku 2013, Russel Enterprises, Inc.,  Milford, CT USA. Nedávno jsem si je opatřil. Nejdříve o tom, v čem dalším je nové vydání zdařilé. Chybí rozdělení do dvou svazků, nemělo to již smysl. Mnoho moderních vydání klasických šachových knih trpí tím nešvarem, že bývají zaplněna dodatky jakéhosi škrabala, který považoval za potřebné se svým herním šachovým programem "opravovat" komentář legendárního autora. Taková hrůznost se zde nevyskytuje, počítačový dodatek je pouze nabízen ke stažení v elektronické formě. Já této možnosti nevyužiji. Uvedení turnajových tabulek je zajisté plusem nového vydání.

  Klikání myší např. v Chessbasi, s následnou úpravou v textovém editoru, občas plodí překlepy. Domnívám se, že vzhledem k významu díla snad vydavatelé mohli kontrole takových přepsání věnovat poněkud větší péči. I ve starém vydání se vyskytují symboly ± a µ, avšak symboly +- a -+, resp. ² a ³ , které jsou v novém americkém vydání k vidění rovněž, jsem v tom starém britském zatím nikde nenašel. Zatímco druhý (ten z obou dvou šachově podstatnější) svazek "Nejlepších partií" byl podle všeho napsán Aljechinem v angličtině, v případě toho prvního se jedná o překlad z francouzského rukopisu, pořízený J.Du Montem a E.M.Goldsteinem. Tato skutečnost není v novém vydání nikde příliš viditelně zmíněna. Případný pečlivý překladatel bude možná muset u prvního dílu zvážit, po konzultaci se znalci, která verze textu je vlastně nejpůvodnější dostupná.

  Nejsou uvedeny partie z roku 1938, či pozdější. Aljechin žádnou takovou sbírku připravit nestihl, myšlenka rozšíření publikace alespoň o malý výběr z posledního období se nabízí. Původní vydavatelé věc vyřešili poněkud tenčím dodatečným svazkem z pera C.H.O´D. Alexandera "Alekhine´s Best Games of Chess 1938-1945", vydáno r. 1949. Jak je všeobecně známo, Alexander se nevěnoval šachu coby povolání. Byl to však v té době silný účastník mezinárodních turnajů, k přípravě knihy přistoupil s velkou pečlivostí. A přece se zdá, že dnes by se při případném rozšíření knihy o výběr partií z posledního období Aljechinovy kariéry, z tohoto díla vycházet spíše nemělo. Důslednější by bylo použít nějaké komentáře samotného Aljechina, byť jím nebyly upraveny do formy pro knižní vydání. Opatřit potřebné prameny je v současnosti asi přece jen snazší, než v době krátce po 2.světové válce, třeba v knize Alexandera je občas zjevně jakási nejistota v tom, kdy a kde se partie hrála. V tom jsou zběhlí šachoví historici. Turnajový hráč může zase zájemci poskytnout radu, které partie by se měly vybrat.

  Vybrané partie Aljechina, komentované jím samotným, to na velmi cennou publikaci stačí. Případná ambice, mimo turnajových tabulek připojovat ještě rozsáhlejší životopisné údaje, by musela být podložena hlubokými vědomostmi a dlouhodobým zájmem o věc. Rozhodně není možné pouze "vycházet z veškeré dostupné literatury". Mnoho pramenů je až příliš neseriózních. I v těch seriózních se někde vyskytují zcela patrné faktické chyby, dokonce občas např. i ve známé monumentální publikaci Skinnera a Verhoevena, důkladně mapující "jen" Aljechinova šachová vystoupení všeho druhu. Pro účel uvedení tabulek by např. tato kniha ale měla být zcela spolehlivým zdrojem.

  Já sám jsem se kdysi domníval, že jsem vcelku dobře porozuměl šachové filosofii Aljechina. Ale stačilo se náhodně nově seznámit s jedním rozhovorem pro chicagské noviny z roku 1933, aby předchozí jistota byla opět rozkolísána. Některé věci tedy ani ve světě šachu nejsou příliš jednoduché, a přehnané ambice by mohly pokazit dobrý záměr.

GM Jiří Štoček