Alexandr Nikitin – O konfrontaci dvou „K“ a o Kazani

02.06.2011 05:43 | Historie

Na začátek finálového kandidátského zápasu mezi Alexandrem Griščukem a Borisem Gelfandem přijel do Kazaně i Alexandr Nikitin, bývalý dlouholetý trenér 13. mistra světa Garriho Kasparova a dalších známých velmistrů, který jako jed...

Na začátek finálového kandidátského zápasu mezi Alexandrem Griščukem a Borisem Gelfandem přijel do Kazaně i Alexandr Nikitin, bývalý dlouholetý trenér 13. mistra světa Garriho Kasparova a dalších známých velmistrů, který jako jeden z prvních obdržel nejvyšší mezinárodní titul FIDE trenér-senior.

Specifický zápal a břemeno zodpovědnosti

Alexandře Sergejeviči, jedním z nejvýznamnějších momentů vaší šachové historie byl určitě nechvalně proslulý zápas o šachovou korunu mezi Anatolijem Karpovem a vaším žákem Garrim Kasparovem, který byl zahájen v Sloupovém sále moskevského Domu odborů v roce 1984 a jenž byl po několika měsících boje přerušen. Tehdy se o zápase psalo jen velice poskrovnu a opatrně. Možná si ještě vzpomenete na ne zcela sportovní aspekty tehdejšího zápolení a nějaké utajované podrobnosti?

Dnes už je těžké hovořit o příčinách, proč se o této hlavní šachové události v denním tisku téměř nepsalo… Nejdůležitější asi bylo, že Kasparov, který prošel sítem kandidátů, k tomuto střetu s nejsilnějším hráčem planety ještě nebyl psychicky připraven. Na rozdíl od ostatních turnajů představuje hrát takový velký zápas něco úplně jiného, má v sobě specifický zápal, napětí a tíhu zodpovědnosti. Zejména pro začátečníky.

Petrosjan mi jednou vyprávěl, jak on začal zápas s Botvinnikem, který mimochodem vyhrál. Při první partii si připadal, jako by bloudil v mlze, a prohrál prakticky bez boje. Pak se ale úspěšně adaptoval a vzchopil.

Garik taky v zápase začínal tak nějak bezstarostně. Potíž byla v tom, že tehdejší vedoucí představitelé Ázerbájdžánu, kteří ho vždy aktivně podporovali, ho chválili až moc – pořád mu opakovali, jak je skvělý a že nemůže prohrát atd.. A i když Kasparov byl skutečně silný, po devíti partiích zápasu (hrálo se na 6 vítězství), byl stav 4:0 pro Karpova. Přičemž hra se vyvíjela tak, že nevyhrával mistr světa, ale spíše vyzyvatel porážel sám sebe. Dopouštěl se hrubých chyb, prohrál jednu partii v jasně vyhrané pozici. Předtím takové pozice vyhrával skoro poslepu, ale tady se zasekl… Po devíti partiích tedy před námi stál problém – jak svého svěřence dostat do bojeschopného stavu? V boxu se po druhém počítání, kdy soupeř je viditelně otřesený, raději hází do ringu záchranný ručník. A my jsme měli už na kontě knokauty čtyři a bylo třeba něco vymyslet, jak se zachránit. A tehdy bylo přijato strategické rozhodnutí – snažit se začít dělat krátké remízy a získat tak čas na zotavenou, aby se zle pochroumaný vyzyvatel dal znovu dokupy. Tím víc, že nebyly žádné dny odpočinku. Samozřejmě, že takové rozhodnutí vzhledem k publiku – které tehdy, na rozdíl od Kazaně, zaplňovalo celý sál – bylo nesprávné. Ale hrálo se o titul mistra světa a důležitý byl výsledek, ne kvalita partií nebo bojový zápal. I k němu došlo, i když později.

Rok 1984. Sloupový sál Domu odborů. (zdroj: archiv autora rozhovoru)

Karpova zachraňovali v tlakové komoře

Znamená to, že jste chtěli dosáhnout titulu mistra světa velmistrovskými remízami?

Přesně tak, deset, patnáct tahů - a dost. Tímhle způsobem se podařilo Kasparovovi přežít až do 27. partie. A v ní provedl automatický tah, přehlédl odpověď soupeře a situace se stala katastrofální – 0:5. Pořád si myslím, že Karpov ztratil celkové vítězství už za stavu 4:0. Měl se pustit do boje, víc riskovat, třeba i prohrát jednu dvě partie, ale pořád by měl dostatečný náskok. Jenže Anatolij Jevgeněvič se rozhodl skoncovat s drzým soupeřem jednou provždy, bez jediné prohry. A po 27. partii už byl svému cíli nadosah. Zejména v 31. partii mu ke kýženému vítězství chyběl jeden správný tah. Ale tento poslední tah, kterým by Kasparova definitivně dorazil, z nějakého záhadného důvodu nenašel. Tímto tahem mohl Karpov ukončit nejen zápas, ale i změnit celou šachovou historii. S největší pravděpodobností ho ovlivnila únava – věděli jsme o něm, že vydrží v plném bojovém nasazení tak do 25. partie – a tohle byla už 31. A v další partii náhle poprvé prohrál. Nic strašného se neděje, řeknete si. Ale místo 5:0 to už bylo 5:1. Což byl krach celé jeho strategie – nebude to s nulou. Další partie odehrál ne špatně, ale tak jaksi pasivně. Stalo se zřejmým, že mu došla energie, šťáva. Proto následující partie probíhaly v Kasparovově režii. Kdyby měl pevnou ruku, mohl vyhrát i několikrát v řadě za sebou.

A ta ruka ještě nebyla pevná?

To se rozumí, když oba došli až do 47. partie. A v ní se stalo něco, o čem málokdo ví. Karpov měl bílé, Kasparov celkem rychle vyrovnal hru a nabídl remízu. Když jsem se ho potom ptal proč, odpověděl, že tahle partie je poslední, a že zápas se ze Sloupového sálu přemisťuje na jiné místo.

Co se stalo?

Nejde na tak dlouho zabrat hlavní sál země, obzvláště když zrovna zemřel generální tajemník Černěnko. Proto bylo třeba, přihlížeje i k přesunu do hotelu „Sport“, hrát rychle. Ale Karpov z nějakého důvodu chtěl ve hře pokračovat a z vyrovnané pozice se nenápadně stala beznadějná. Stav se změnil na 5:2. Náš přesun na jiné místo zabral 10 dní. Vysvětlovali to tím, že je třeba přemístit celou infrastrukturu, opravit elektroinstalace… Ale my jsme věděli, že Karpov celou tu dobu ležel v tlakové komoře v centru pro přípravu kosmonautů.

A proč zrovna tam?

No protože prezidentem celostátní šachové federace byl slavný sovětský letec - kosmonaut Vitalij Sevasťjanov, který o Karpova pečoval během jeho zápasů v Baguiu s Korčným a poté i v Meranu. Když započala první partie na novém místě, Karpov vydržel jen asi půl hodiny. Začal slábnout a blednout přímo před našima očima. Rozdíl se snížil na 3:5. Jo, a předtím nám ještě opakovaně nabízeli odložit zápas o tři měsíce. Do role vyjednavače přivolali dokonce i prezidenta FIDE Campomanese. Za stavu 5:2 ještě bylo možné zápas přerušit. Ale při 5:3, Bůh chraň, mohlo by to být brzy 5:4… Na stavu 5:3 se to celé zaseklo. Přesně tady začaly být zákulisní tlaky. A víte, jak to bylo chytře zmanipulované?

Rok 1985. Sál hotelu „Sport“. (zdroj: archiv autora rozhovoru)

..?

Ráno si jdu, nic netušíce, koupit noviny „Sovětský sport“, a na úplně poslední stránce, kde se obvykle uvádějí nekrology, je vytištěno malými písmeny, že v poledne proběhne v hotelu „Sport“ tisková konference pro sovětské a zahraniční novináře o zápasu Karpov – Kasparov. Bylo nám jasné, že tady něco smrdí, a dospěli jsme k závěru, že bychom si ji rozhodně neměli nechat ujít. Měli jste vidět výraz ve tváři tehdejšího vedoucího Sportovního výboru Krogiuse, když viděl celý náš tým, jak jsme se tam nečekaně objevili, neboť Campo právě rozhodl, že zápas bude vzhledem k ohrožení zdravotního stavu obou hráčů předčasně ukončen. Náš příchod překazil předem naplánovaný scénář. Campomanes konečně dorazil a šel k tribuně, začal říkat, že zápas trvá už moc dlouho, že všichni už jsou unavení, zejména hráči samotní, takže se rozhodl – na minutku dvě se odmlčel – rozhodl se zkrátka, že zápas ukončí a začne se znovu za stavu 0:0. A Karpov na to: „Pane prezidente, takhle jsme se s vámi přece nedohodli.“ Pak si vzal slovo Kasparov a prohlásil, že to je nespravedlivé, že se cítí zdráv a v pořádku a je připraven třeba zítra pokračovat v utkání za stavu 3:5. Ale prezident FIDE si trval na svém. Nový zápas se konal v Moskvě v roce 1985 a 10. listopadu byl Garri Kasparov prohlášen 13. mistrem světa v šachu. Pak Kasparov vyhrál nad Karpovem ještě odvetný zápas, a potom ho porazil ještě dvakrát, v Seville a v New Yorku-Lyonu. A tím skončila dlouhá konfrontace dvou velkých „K“.

Rozloučili jsme se v angličtině, přivítali se rusky

Jaké byly vaše životní osudy po rozchodu s Kasparovem?

Takový je osud všech stálých trenérů. Naše spolupráce trvala 15 let – od roku 1974 do roku 1989. Začínal jsem u něho, jak víte, jako hlavní trenér, dal na mne. Žák vyrostl, zlepšoval se, všichni o něm psali. Já jsem také rostl, ale ne tak všem na očích. Můj žák se stal mistrem světa, začal se setkávat s lidmi vyšší úrovně, dostávat různá ocenění. Dokud probíhaly první dva zápasy, pravidla našeho vztahu jsem neměnil. Pak si postavil hlavu a začal si to dělat po svém. Ve Španělsku jsem mu to všechno vyčetl. Požádal mě, jestli mohu změnit své postoje, což jsem odmítl, takže jsme se rozešli. V angličtině. Na jeho pátém zápase v USA a ve Francii jsem ho už nedoprovázel.

Kdy jste naposledy mluvil se svým žákem, který nejednou prohlásil, že jeho život nejsou jenom šachy, a vydal se do vysoké politiky?

Před pár dny.

Změnili jste své názory?

Já jsem se nezměnil, ale věděl jsem, že se pouští do psaní knihy „Moji velcí předchůdci“. A když jsem viděl první díl se všemi předpokládanými nepřesnostmi a chybami, požádal jsem jeho matku, jestli bych mu při psaní knih nemohl pomáhat. Takže jsme se smířili na šachovém základě, a naše spolupráce trvá už 10 let. Funguju v roli zpěvákova „křoví“. On je sólista, hlavní hvězda, on píše první verzi a všechnu černou práci pak dělám já a ještě jeden kolega novinář. Vyjadřuju přitom své mínění, někdy se s ním i dohaduju. To mi pomáhá zůstat ve střehu a jemu zase vyhýbat se chybám a předcházet pozdější kritice.

Úděl posledních mistrů světa – šachovnice

Od poloviny 50. let, kdy na šachový trůn poprvé usedl zástupce Sovětského svazu, začaly éry Botvinnika, Fischera, Karpova, Kasparova, s krátkými vstupy Smyslova, Petrosjana, Tala, Spasského a Kramnika. Poté nastal čas úpadku, kdy se objevovali krátkodobí šampioni z řad FIDE a PCA. Jakou roli sehrálo ve vývoji starobylé hry toto rozdělení?

FIDE ne vždy sehrála sjednocující a předvídavou úlohu, což některé přední světové velmistry dráždilo. Kasparov hrál v tomto rozkolu hlavní roli, když sehrál zápas se Shortem mimo rámec FIDE, bez jejího souhlasu. A potom, co se objevilo několik nepříliš uznávaných mistrů světa organizace FIDE, Garri Kimovič ve stylu gogolovského Tarase Bulby svou vlastní profesionální šachovou organizaci zahubil a rozpustil. Poté, co prohrál komerční zápas s Kramnikem v roce 2000, prohlásil svého přemožitele 14. mistrem světa v šachu, zjevně se domnívaje, že je k tomu jedinou oprávněnou osobou, a přisvojil si tak pravomoce prezidenta FIDE. To byla Kasparovova chyba, která ke stabilitě a popularizaci šachu, vydávaném za sport chytrých a slušných lidí, nikterak nepřispěla. Začaly skandály, některá ostrá prohlášení a s takovými lidmi nechtěli mít sponzoři nic společného. Proč investovat své peníze do lidí, kteří se jenom hádají a osočují?

10.listopad 1985. Prezident FIDE Florencio Campomanes předává vavřínový věnec novému mistru světa Garrimu Kasparovovi. (zdroj: archiv autora rozhovoru)

Co se týče posloupnosti „právoplatných“ mistrů světa, jak byste je asi nazval, nedávno jsem na internetu narazil na zajímavou stránku s poznámkami Anatolije Karpova. Jedna z nich je odpovědí na vaši otázku. Všech třináct světových šampionů byli Osobnosti. Nejenže skvěle hráli šachy, ale těšili se i značné vážnosti ve společnosti, byli oslavovaní a uznávaní. Znali je po celém světě, setkávali se s nimi nejvyšší státní představitelé. A ti dnešní, jak napsal Anatolij Jevgeněvič, o ty nikdo moc nestojí. Nechci ukazovat prstem na Chalifmana nebo Kasimdžanova. Vezměte si ale takového Kramnika. Co on udělal pro šachy? Vyhrál zápas s Kasparovem. A co ještě?

Vyhrál několik velkých mezinárodních turnajů…

Ano, ukázal, že je silným velmistrem. Ale je zajímavé, že Kasparov po prohře s Kramnikem 5 let vyhrával každý turnaj, kterého se zúčastnil, a Kramnik pouze ty, na kterých Kasparov nehrál. Kramnik nikdy nebojoval za práva šachistů, nevyjadřoval se k zásadním otázkám a problémům, namísto toho seděl doma v Paříži. Mám za to, že pochází z Ruska, stále však přebývá ve Francii. Vyhrál zápas proti počítači a dnes dostává od organizátorů tučné startovní podmínky jen proto, že se turnaje účastní. Jako Osobnost se nikdy neprojevil. A Anand? Toho znají jenom v Indii. Kolik už bylo provedeno veřejných průzkumů na toto téma a lidi si pamatují stále jen tři jména – Karpov, Kasparov, Fischer. Jen někdy si vzpomenou na Petrosjana anebo Tala. A to je všechno.

Na rozdíl od let minulých, se nyní boj o titul mistra světa nepovažuje za vrchol šachistova života. Názorným příkladem je Carlsen, který odmítl účast v turnaji kandidátů. Dmitrij Jakovenko, další váš žák, zcela otevřeně vyhlásil, že vyjít vítězně z téhle „rvačky“ je krajně těžké, což negativně ovlivnilo jeho image a může se to i odrazit na sponzorech. Sdílíte tento názor?

Míťa to možná řekl správně, i když se to neodvažuji posuzovat, protože neznám přesně důvody odstoupení Carlsena. Zažívá teď nelehké období. Jeho spolupráce s Kasparovem netrvala dlouho, protože mladý Nor usoudil, že už mu nemůže přinést nic nového. Ale ukázalo se, že se od Kasparova nenaučil ještě to hlavní – nepochopil, jak se vypořádat s mocnými tohoto světa. Střídal dobré turnajové výsledky s těmi špatnými. Zatímco Kasparovova cesta, byť někdy pomalu, vedla jen nahoru. Carlsen a jemu podobní vzešli z počítačové éry. Jestli dříve mladí chápali o šachu všechno postupně, kousek po kousku, a dokonce i Botvinnik věřil tomu, že vrchol šachisty nastává ve věku 30-35 let, dneska už se objevují 12-ti letí velmistři. O jakých Osobnostech to mluvíme, když mnoho z nich nemá ani ukončené řádné školní vzdělání? Takovéto „urychlování vývoje šachisty“ podle mého soudu šachům škodí.

A poslední otázka – o kandidátském finále tady v Kazani. Na koho byste si vsadil – na Griščuka nebo na Gelfanda?

Už před začátkem tohoto cyklu jsem si myslel, že dojde k nějakému překvapení. Koneckonců na favority doléhal velký tlak. Griščuk, který byl zařazen až na poslední chvíli, byl v pohodě. A tihle pak obvykle vítězí. Mimochodem podotýkám, že ve finále se utkají dva absolventi mé školy. Nechtěl jsem do Kazaně jezdit, ale když jsem se doslechl, kdo bude hrát ve finále, nakonec jsem přijel. Borja Gelfand na konci 70. let navštěvoval Petrosjanovu školu, kde jsem spolu s exmistrem světa vedl hodiny, a Saša Griščuk chodil do téže školy začátkem 90. let. Proto ani nikomu nemůžu nadržovat, přeji jim úspěch oběma. I když podle prognóz by měl vyhrát Griščuk.

Autor rozhovoru: Jevgenij Makarov
překlad: Stanislav Hošek

chess-news.ru

13x 5759x
Fotogalerie
Komentáře (13) Aktualizovat
02.06.2011 20:15 | Autor neznámý

Co se týče oddychových časů, Nikitin má zřejmě paměť v pořádku, spíš trochu pokulhává překlad. Asi mělo být :"Ba co víc, ani volných dnů už nebylo nazbyt." Oba soupeři měli v prvních 24 partiích k dispozici 3 time-outy, ale Kasparov před 8. partií vyčerpal svůj druhý, takže už mu zbýval jenom jeden. (Po 24. partii si každý z hráčů mohl vybrat oddech jednou v každých 8 partiích, jak se píše v Nelítostném boji).

02.06.2011 17:35 | Autor neznámý

2Pavel Háse
Baguio vpodstatě zvolil Korčnoj a v Antišachmatech píše, že to byla jedna z jeho největších chyb.  Německo se mu nelíbilo proto, že se bokem dozvěděl, že potenciální německý pořadatel spravuje Karpovovi valuty, které vydělal v zahraničí. Takže vyšel z úvahy, aby místo bylo co nejvzdálenější SSSR. Jenže zapomněl, že KGB operuje stejně dobře skoro na celém světě.
Karpov měl na prvním místě Německo, druhé vynechal a třetí bylo Bguio. Korčnoj měl Baguio jako první a tak bylo rozhoduto.
Co si sovětský tým + Karpovmanes dovolili na Filipínách, to by jim v civilizovaném Německu určitě nemohlo projít...

02.06.2011 15:32 | Autor neznámý

Možná ano, ale myslím, že na zápasy o titul MS jsou zde lepší odborníci a především pamětníci - mě v době prvního zápasu K-K bylo jen 18 a právě jsem začínal svou první sezónu v TJ Praga (od 4.9.84) - vyycvičen od Nováků, mi uhrání 1.VT trvalo 16 měsíců.

Spíš bych tu měl jiný námět, vyhrabal jsem, kvůli předchozímu článku o Karpovových šedesátinách, jeho knihu Vybrané partie 69-77, našel je v megabázi, abych je nemusel zadávat ručně a chci je prohnat Rybkou, potom zpětně doplnit o soudobé komentáře Karpova, případně u některých i ty původní z megabáze, pokud se podaří v nějaké rozumné době si zajistit 5.díl Předchůdců v knihovně, pak nějaké z těch partií patrně rozebírá i Kasparov. Z výsledku pak udělat 50 partií k přehrávání, to bych snad mohl poslat i sem, byl by to k tomu článku dobrý doplněk.

Jeho titul FIDE byl sice snad čtvrtým vzepjetím, ale v té době ho za mistra světa již považoval asi málokdo - alespoň já určitě ne. 

02.06.2011 15:06 | Autor neznámý

 

Pavle Háse: To již byste mohl napsat ucelený článek, nejen příspěvky.

Dodejte ještě, že sice bylo, jak píšete, poslední, třetí vzepětí, ale pak za mnoho let se ještě jednou Tolja titulu mistra světa dočkal

02.06.2011 14:46 | Autor neznámý

Paměť je nespolehlivá, Nikitin se trochu mýlí i s těmi dni odpočinku, zdá se, že oba měli tři oddechové časy. Kromě pauzy na vánoce, nový rok a koncem ledna kvůli přemístění zápasu byly přestávky i jiné - mezi 12.-17.9 (asi jeden vynechaný hrací den), 17.-21.9. (další vynechaný hrací den, 17.9. prohrál Garry třetí partii zápasu, možná time-out), 28.9.-3.10. (možná další time-out, 28.9. prohrál Garry podruhé po sobě a stav byl již 0:3), 5.-12.11. (dva vynechané termíny, za stavu 0:4=18, možná si bral Karpov volno kvůli únavě a jednou oslavy VŘSR ...), 12.-16.11. (opět jeden vynechaný termín), 23.-28.11. (jeden vynechaný termín, asi třetí Kasparovův time-out, 23.11. prohrál popáté, =22),  28.11.-3.12. (jeden vynechaný termín), 7.-12.12. (jeden vynechaný termín, po něm 12.12. Karpov poprvé prohrává!), 12.-17.12. (další vynechaný den, asi Karpov, time-out), zmiňované pauzy na vánoce a nový rok, 9.-14.1. (další den, předpokládám třetí time-out Karpova, kvůli únavě). Více jak tři oddechové časy na zápas asi neměli a zde už soudruzi, vzhledem k únavě Karpova, museli tušit průšvih. Pamětníci si také určitě vzpomenou na skandál kolem výroků Sosonka v západním tisku, "Kde je Kasparov", jenž docela rozvířil vody po překvapivě jasném začátku zápasu.

Pokoušel jsem se zjistit i konkrétní důvod, proč museli ze sloupového sálu (Column Hall) Domu odborů koncem ledna 1985, ale nenašel jsem. Kongres světové federace odborů se tam například konal až od 1.10.1985. www.domsojuzov.ru/index.html

02.06.2011 13:07 | Autor neznámý

Ještě doplním to předchozí, on každý mistr světa obvykle hraje dobře, dokud ten titul nezíská - takže Karpov měl vrcholná období asi tři - první někdy kolem 74 do začátku 77. Tehdy zemřel jeho trenér Furman, což mohlo být, kromě toho předtím nepoznaného tlaku příčinou jeho přeci jen mdlejšího výkonu v Baguiu. Poměrně rychle se vzpamatoval, takže o nejlepším hráči světa tehdy nikdy nebylo pochyb, tedy kromě stálých spekulací o Fischerovi. Za druhé vrcholné období Karpova se dá považovat tak 79-83, poté již možná trochu podléhal sebeuspokojení. A poslední, třetí vzepjetí Karpova se dá zhruba ohraničit tím třetím a čtvrtým zápasem s Kasparovem, tedy dejme tomu 86-88.

02.06.2011 12:41 | Autor neznámý

Zápasů K-K bylo celkem pět. První nedokončený byl přerušen za stavu 5:3=40 pro Karpova (podle datumů v megabázi se hrálo od 10.9.84 do 8.2.85. O vánocích byla krátká pauza (34./19.12-35./26.12.), jeden hrací den byl vynechán i kolem nového roku (hrálo se 28.12. a pak 2.1.). Nikitin se také plete s Černěnkem - ten zemřel až 10.3.1985, takže důvod stěhování musel být jiný. Smrt Černěnka se ovšem, podobně jako předtím u Brežněva s Andropovem, očekávala, všichni byli příliš staří a nemocní, Brežněvovi následníci se na veřejnosti objevovali jen krátce po svém zvolení.

cs.wikipedia.org/wiki/Konstantin_Ustinovi%C4%8D_%C4%8Cern%C4%9Bnko (u Rusů samozřejmě není jisté nic, třeba má Nikitin pravdu a oni to toho 10.3. teprve oznámili ... ale myslím, že něco takového by se neutajilo, ledaže by ten údaj Wikipedie byl špatně)

Druhý zápas, ve kterém Kasparov získal titul, vyhrál 5:3= 16. Kasparov se ujal vedení, ale Karpov dvěma výhrami 4. a 5. partie otočil. Vyzyvatel pak vyhrál 11., 16. (černými) a 19.partii, Karpov ovšem snížil ve 22.partii. Kasparov pak vyhrál tu poslední, když porazil riskujícího Karpova, který se v Scheveningské Sicilské pokoušel vyrovnat a udržet tak titul. Hrálo se od 3.9. do 9.11.85.

Třetí zápas byl hned po roce, ten domluvený odvetný, na jaké dostal Karpov právo, jako exmistr světa poprvé od roku 1961. Hrálo se od 28.7. do 8.10.86. Kasparov vyhrál čtvtou, Karpov pátou. Poté Kasparov znoviu získal výrazné vedení výhrami v 8., 14. a 16.partii, ale pak přišla katastrofa, prohrál hned tři partie za sebou a bylo vyrovnáno. Mistrem světa, kterému stačila remíza, byl však již tentokráte Kasparov, takže se "Tolja" musel snažit dál, měl na to pět partií - ve 22. však černými prohrál a pak již jen dvě remízy, zejména ta 23. bílými byla poměrně rychlá, celkem tedy 5:4=15.

Čtvrtý zápas má "Morphynista" pravdu, ten skončil remízou, když Kasparov vyrovnával až v poslední partii. Hrálo se od 12.10. do 18.12.87, poprvé duel dvou sovětských hráčů v "nepřátelské" cizině, Sevilla, Španělsko, člen NATO - asi soudruhům docházely penízky a potřebovali nějaké ty valuty ... Karpov se ujal vedení ve 2.(černými), Kasparov sice srovnal ve 4., ale Karpov znovu vedl po 5.partii. Kasparov otočil výhrami v 8. a 11.partii (černými), ale na rozdíl od předchozích dvou zápasů si nedokázal získat náskok. Karpov vyrovnal v 16., ale remíza mu nestačila. Prosadil se i v předposlední 23.partii bílými a byla řada na Garrym, jeden jediný pokus bílými a šmytec. Zvládl to výborně, dokonce mezi 23. a 24. partií ani nebyl oddechový čas. Karpov měl zde také ulehčen postup, protože kvůli předchozí zápasové zátěži byl turnaj kandidátů upraven tak, že hrál jen finále s Andrejem Sokolovem 4:0=7 (nezaměňujte s "jugoslávským" Sokolovem).

Jak forma Karpova postupně od zápasu v Meranu postupně klesala, protože neměl srovnatelného soupeře, Kasparov ho očividně dokázal dohnat k novému vzepjetí, třetí a čtvrtý zápas se dají považovat za druhé Karpovovo vrcholné období, mladší Kasparov uhájil svůj titul s obrovskými problémy. Sám z toho vytěžil, Karpov ho na oplátku "vycepoval" tak, že z toho "žil" dalších deset let a i ten zápas s Kramnikem si Garry prohrál spíše sám, stejně jako s Deep Blue.

Poslední, pátý zápas skončil 4:3=17 pro Kasparova, sice těsně, ale přeci jen, určité první  příznaky slábnutí Karpova už zde asi byly. Karpov postoupil z turnaje kandidátů přes Hjartarssona (2:0=3), Jusupova (2:1=5, Jusupov vedl po 4.partii, ale Karpov otočil v 6. a 7.) a Timmana (4:0=5 - Jan ho mohl občas porazit, ale v zápase na něho prostě neměl). Hrálo se od 8.10. do 31.12.90, vánoční pauza byla jako u prvního zápasu. Kasparov vyhrál 2., ale prohrál 7.partii. Další "přestřelka" přišla mezi 16. a 18.partií, kdy oby vyhrávali bílými a Garry získal bod (a půl, remíza stačila) náskok, který ještě zvýšil výhrou ve dvacáté partii. O titulu mistra se tedy rozhodlo již remízou ve 22.partii, hrálo se však dál, kvůli rozdělení cenového fondu. Karpov snížil ve 23.partii (že by zájem sponzorů? - jsem asi moc zlý ..) a vše uzavřela poslední remíza.

K šestému zápasu již nedošlo, protože Karpov sice ve čtvrfinále turnaje kandidátů porazil Ananda 2:1=5 (výhry 4. a 8., prohra v 6.partii), ale pak podlehl, tehdy k mé obrovské radosti, Shortovi 2:4=4, tedy ve velmi bojovném zápase. Karpov vyhrál první partii, ale Short čtvrtou. V přestřelce od 6. do 8. partie vyhrávali bílí, Short vedl o bod a výhrou v poslední partii nutně riskujícího Karpova již jen dorazil. Zvládl pak, i když s poměrně nečekanými obtížemi, také finále s Timmanem a pak už, mimo rámec FIDE, naprosto nestačil na Kasparova.

02.06.2011 10:34 | Autor neznámý

 Já bych jen upozornil na menší nepřesnost, týkající se zápasu v Seville. Ten Kasparov nevyhrál, ale remizoval, když celkovou remízu - která mu stačila k obhájení titulu - vybojoval až výhrou ve 24.partii.

02.06.2011 10:14 | Autor neznámý

@Pavel Chrz: Moc díky, tahle interpretace mi vůbec nenapadla, i když Korčného sekundanti určitě "příliš bohatí" nebyli. Žádnou Filipovu přednášku jsem bohužel nenavštívil.

02.06.2011 10:07 | Autor neznámý

 

Ad Pavel Háse:

Po zápase mi Michail Tal řekl: "Příprava byla dokonalá, vůbec nerozhodovalo, jaké zahájení Korčnoj zvolí".

V překladu: Stejně již víme, že se bude hrát Pircka, peněz jsme měli neomezeně.

Jinak Dr.M. Filip se za texty v knížce 100 dní v Baugiu omluvil, jinak by prý nevyšla. K jeho cti povídání o zápase odvážně opravoval na skutečnost při svých přednáškách již v osmdesátých letech. 
 Ale samozřejmě knížku nevyhazovat, přečíst, cenný dokument (zvláště pro mladší generaci) o oficiální nahlížení našich státních orgánů a cenzurování napsaného o "bratrech Sovětech" a "zlých imperialistech" (mezi které zařadili po emigraci gentelmana Korčného) za totality.

02.06.2011 09:54 | Autor neznámý

Ještě vypichuji z toho Filipova odstavce: ... nasedá v sobotu odpoledne ... a ... V neděli odpoledne se vrací ... -> Takže v Manile přespal a měli ho tam ještě dopoledne - kyslíkové stany myslím znali už tehdy, plus nějaké ty povzbuzující prostředky, snad mohl pak vydržet další až tři partie. Zde Nikitin píše, že se začal hroutit hned v následující, ale ten zápas byl o hodně delší než Baguio.

02.06.2011 09:38 | Autor neznámý

... Ale my jsme věděli, že Karpov celou tu dobu ležel v tlakové komoře v centru pro přípravu kosmonautů. ....

No jo, jsme zpátky v Baguiu - tam sice neměli středisko kosmonautů, ale ten nenápadný Filipův odstavec ze 100 dní v Baguiu vždy rozpoutával mou představivost:

Anatolij Karpov nasedá v sobotu odpoledne do auta a v doprovodu Viktora Ivonina a Vitalije Sevasťjanova odjíždí do Manily. Večer nám ho televizní obrazovka ukazuje na střídačce sovětských košíkářů při finálovém utkání mistrovství světa s Jugoslávií. V neděli odpoledne se vrací, změna prostředí mu velmi pomohla: Karpov je až neuvěřitelně klidný a sebejistý. Ihned sedá se sekundanty za šachovnici a zahajuje přípravu. Po zápase mi Michail Tal řekl: "Příprava byla dokonalá, vůbec nerozhodovalo, jaké zahájení Korčnoj zvolí"

- U košíkářů byl určitě nejméně jeden sportovní doktor, s kdovíjakými "lektvary".

- I Talova věta je zajímavá, asi měli, kromě (zřejmě krátkodobého) postavení Karpova na nohy, také další trumfy - v závěru zápasu se už například trochu pozapomnělo třeba na Zuchara (psycholog Karpovovy výpravy, sledoval z hlediště celý zápas, znal dobře i Korčného).

- Ředitelem zápasu byl Campomanes, později zvolený za předsedu FIDE.

- O jiných detailech, jako "jogurtová aféra" a "korčného jógíni" jsem psal již mockrát - pomocí prvního se dal Karpovovi signalizovat Zucharem odhadnutý stav soupeře, ti druzí pak byli najati patrně jako ochranka (Filip:  .".. náš párek byl na jaře odsouzen k 17 letům vězení za pokus vraždy na indickém diplomatovi ... a na svobodě se pohybuje jen na kauci ..."  - PH: Velmi zajímavé, na světě jsou země, kde na kauci pobíhají na svobodě i vrazi?). K pochopení těchto mých poznámek a toho, co se tam ve skutečnosti mohlo dít, byste museli číst knihu Suvorov: Akvárium o sovětské GRU (vojenská tajná služba).

- Volba Baguia jako dějiště zápasu například nemohla být náhodná, souvislost s tím MS v basketbale tu asi byla, protože v zemi tak mohlo legálně pobývat více sovětských občanů (třeba novináři), než by bylo běžné. A vyloženě proti šachové federaci SSSR se tehdy nedalo ve FIDE prosadit nic. Pokud jste četli to zmíněné Akvárium, otevřete znovu "100 dní" a mrkněte na fotku "Rošal a tlumočník" na páté straně fotek dole - Co říkáte? Sedí to?

02.06.2011 09:25 | Autor neznámý

Hezký článek, ale jeden klíčový velmi těžký boj Kasparova zde chybí, tak samozřejmé to "lehké" nebylo. Období od okamžiku přerušení rozehraného zápasu až po konečnou dohodu o novém. Již bylo Karpovým týmem a FIDE bylo posvěceno, že nový zápas sice bude, ale Garri ho musí vyhrát o 3 body. Pokud nevyhraje o 3 body (součet obou zápasů), bude mistrem světa Karpov a Garri se vrací do turnaje kandidátů. Vyhraje-li o 3 body, je sice mistrem světa,  ale jen do konce roku (3 měsíce) a hned pak má Tolja právo odvety. Jak bylo těžké a dlouhotrvající toto "logické" rozhodnutí zvrátit, aby se nový zápas hrál bez hendikepu (i když by Garri nejraději pokračoval v původním) a kdo se o to nakonec přičinil, si můžete přečíst třeba i v "Předchůdcích".

Také předtím je zajímavá kapitola, kdo chtěl zabránit zápasu s Korčným, kdy Kasparov nesměl přijet na zápas, Kočnoj dělal vše pro to, aby se zápas hrál, prostě gentelman s velkým G, žádná kontumace, musí se hrát. Přesto, že se obě strany shodly na "neutrální půdě", téměř se podařilo i tak opakovanému zápasu zabránit. Obava o budoucím ohrožení Tolji byla velká.

  Tak se nedivme, když Garri zkritizuje Magnuse, že teď nehraje. Třeba i Garri má výhrady k systému nynějšímu, ale vidí, že Magnus (oproti němu když stoupal vzhůru), má naprosto rovné a reguelní podmínky a že má bojovat.