My-chess.eu

Hledá se hrob pana Augusta Cywinského de Puchala

30.03.2013 06:05 | August Cywinský de Puchala

Známý polský šachový historik Tomasz Lissowski se na mne obrátil nedávno s prosbou, zdali by bylo možné se poptat v Napajedlích po hrobu Augusta Puchaly.

Chvíli jsem přemýšlel, kdo to vlastně byl a co má společného tento pán, jehož jméno zní tak trochu „po polski“ s Napajedly. Tož jsem, chtěje příteli rychle vyhovět, oslovil pár institucí v Napajedlích, zdali o něm něco nevědí. Na internetu jsem zjistil, že v Napajedlích dokonce vyšla kniha „Hřbitov v Napajedlích“ (nebo tak nějak), ale dnes mi ochotná pracovnice místní knihovny sdělila, že v této knize se jméno Puchala nenachází. A teprve teď mi to došlo: nebyl to jen tak nějaký August Puchala, ale šachový skladatel August Cywinski von Puchala, o kterém psal v časopise Wiener Schachzeitung znalec šachových problémů dr. Eduard Mazel dlouhý článek, který pak zařadil i do své knihy „Meister des Problems“ (Wien 1924, spoluautor G. Marco) o starých úlohářích z 19. století. Tak jsem si jeho článek vyhledal a zde je překlad úvodních řádků:

„Když jsem jednou, bylo to před deseti lety, navštívil svého milého přítele Quido Jelínka v Napajedlích – malém, ale hezkém moravském městečku – abych zde zkřížil zbraně v simultánce s několika nadějnými šachovými mladíky a měl přednášku o historii nauky o šachových problémech, čekalo mne obrovské překvapení. - . Quido vše zaranžoval co nejlépe, neboť on tomu rozumí a také se postaral dokonale o naše lidské blaho. Jako zámožný lékárník a majitel domu si to ovšem mohl dovolit. Ale raději k onomu překvapení, které, jak laskavý čtenář již uhodl, spočívá v seznámení se se „strýčkem“ Cywinským. – August Alexander Johann Cywinski von Puchala byl synem rakouského hejtmana Johanna Cywinského von Puchala a jeho manželky Kathariny, roz. Demuthové. Narodil se 16. července 1829 ve Vídni, kde jeho otec sloužil u pěšího pluku č. 9. Po absolvování gymnázia bylo Augustovi na základě přípisu vysoké válečné rady z 19. října 1844 přiděleno místo v plukovní kadetské škole ve Štýrském Hradci, kterou s dobrým úspěchem absolvoval. 16. června 1848 následoval povolávací rozkaz k c a k. kadetům v pěším pluku č. 9. V tomto pluku postupoval k hodnostem podporučíka (1. srpna 1848), pak poručíka I. třídy (1. března 1849), dále nadporučíka (22. května 1853) a konečně v dubnu 1859 se stal kapitánem. V témže roce byl Cywinski přeložen k pěšímu pluku č. 77 a odtud 1. srpna 1860 jako částečný invalida penzionován. Penze mu byla vyměřena v roční dávce pěti set zlatých a dvaceti krejcarů. Jím zvoleným místem pobytu byl zpočátku Kyjov, od roku 1869 Hodonín a konečně od 1885 Napajedla. – Cywinski prodělal 1848 bitvy u Kosztolánu, Nádasu a Liszka, stejně jako dobytí Trnavy, 1849 zničení Leopoldstadtu a Komárna, dále se zúčastnil 1859 bitev u Magenta a Solferina a konečně se podílel jako záložník na polním tažení 1866 jako etapový velitel ve Střílkách. – Nejvyšším vojenským rozkazem z 15. srpna 1859 mu bylo vysloveno pochvalné uznání za skvělé výkony v bitvě u Solferina. Jeho hruď zdobí válečná medaile, medaile za zásluhy a vzpomínková jubilejní medaile. – Co se týče jeho šlechtického predikátu, odkazuji na poznámku v „Corona polska“, knize šlechticů v Polsku, na str. 328 dole o rodině Cywinských a erbu Puchala z Velkopolska, jakož na I. svazek registru šlechticů předlitavské říše, kde je jeho erb zaznamenán pod číslem 1651. (Pokračování příště).“

(Wiener Schachzeitung 1912, str. 142 n.)   

V oněch dobách se nijak nespěchalo, a tak pokračování článku o Cywinském Puchalovi vyšlo ve Wiener Schachzeitung (1914, str. 131 n) o dva roky později: „Cywinski, který poklidně zemřel po krátkém utrpení 1. ledna 1905, měl v době mé návštěvy 65 let. Přítel Jelínek mu stále říkal s velkou úctou milý strýčku a v šachových záležitostech ho pokládal za bezchybného šachového kapitána. – „Náměty a ideje“, řekl jednou Lehfeld výstižně, když r. 1852 v Schachzeitungu líčil život Bilguera, „budou novými vztahy k existujícím formám a pojmům rozšířeny a rozmnoženy. Často dochází k podobnému spojení názorným způsobem vložením heterogenních pojmů a zvláště miluje lidový tón ve své epigramatické krátkosti barokně vyhlížející vazby. Ale protože k tomu dochází čistě intuitivně, mají jeho epiteta v sobě převážně cosi naivního, úderného“. – Podobným způsobem vytvořené slovo „šachový kapitán“ charekterizuje tedy Cywinského velmi dobře, neboť představuje ve zvláštním spojení název mírumilovné hry s militaristickým pojmem.  – Cywinsky byl vysokého růstu, přes svých 65 let štramácký a vzpřímený. Železný klid vyzařoval z jeho vznešené tváře. To nejpodivuhodnější na něm byly, stejně jako u Bilguera, jeho oči. Malé, šedavé, vyzařovaly zvláště ve chvílích, kdy hleděl na šachovnici zpod polozavřených víček přes jemné ocelové brýle, cosi nanejvýš energického a svědčícího o silné vůli. – Jeho charakter, jeho způsob života, jeho vlastnosti a záliby odpovídaly tomu, co se dalo předpokládat z jeho vzezření. Byl přímým protikladem Bilguera. Bryskní a necitelný, a já si myslím, že sotva bylo někdy lepšího a odvážnějšího vojáka než byl on. Nebezpečí ho rozjařovalo, nic se mu nezdálo obtížným. Co si jednou vzal do hlavy, muselo být důsledně provedeno. Jeden příklad to osvětlí. – Cywinského první úlohy vyšly 1855 ve „Wiener Schachzeitung“, který založil Falkbeer, ale bohužel již po 9. čísle přestal vycházet. – Z „Otevřené korespondence redakce“ se dovídáme, že Cywinski hned při své prvním vystoupení předvedl trefným posudkem o von Schurigově samomatu důkaz vyspělého úsudku a poučeného šachového vkusu. Nikdo menší než mistr Bayer, který v redakci zastupoval do Anglie odcestovavšího Falkbeera, to konstatoval a Cywinski to již záhy nanejvýš skvěle potvrdil, když se zaskvěl nejen na poli problémově-analytickém, nýbrž také jako skladatel v říši šachového kombinačního umění dosáhl významné výše. ...“

Další pokračování článku Eduarda Mazela si můžete přečíst v onom vídeňském šachovém časopise (dostupném i na Internetu), nebo v Mazelově a Marcově knize. Jenom připomeneme, že Mazel publikoval v článku 32 Cywinského úloh (převážně 4 a 5titažek) z let 1855-1900 i s podrobným rozborem řešení a spokojíme se zde aspoň jednou ukázkou:

Cywinski von Puchala,August
Illustriertes Familien-Journal, 1858


Mat 4. tahem.

Vyšlo s nadpisem "Věnováno Lipské šachové společnosti Augustea". Max Lange poznamenává ve svém "Handbuch der Schachaufgaben", při reprodukci tohoto problému jako pozice 519 na str. 311: "V pozici 519 by bezprostřední provedení ideje Dc3 vázlo na Vd4-h4 a proto je nutné tento sloupec odříznout přilákáním nepřátelského kamene na e4. K tomu slouží Sa8 a jako prostředek k hrozbě bílý střelec na e4. Zde by však okamžité provedení hrozby 1.Se4 vázlo na variantě cxb3, neboť pak po 2.Dxb3 Vxe4 (nejlépe, jestli Sxe4, tak Jd7 mat) by nepřátelskému střelci bylo ponecháno panství nad polem d5. K vyloučení tohoto mezitahu začíná proto vlastní řešení 1.Jf3 Sxf3!, načež nyní po 2.Se4 vázne zamýšlená varianta 2...cxb3 na 3.Dxb3 Vxe4 4.Dd5# a hlavní hra 2...Sxe4 3.Dc3 bxc3 připouští 4.b4#.  1–0

(kal)
2x 3146x Jan Kalendovský
Fotogalerie
Komentáře (2) Aktualizovat
30.03.2013 13:37 | martinn

Když už, tak na Velikonoce se přece hledá hrob někoho úplně jiného!

30.03.2013 12:35 | Šemík

Pěkný a poučný náhled do šachové historie, v níž, jak je vidět, mají své místo i slavné nešachové bitvy 19. století. Moc rád se kochám výsledky badatelské činnosti pana Kalendovského, jehož tentokrát pátrání po neznámém hrobu dovedlo k zajímavostem nejen o hledané osobnosti, ale i o někdejších šachových persónách, jakými byli Falkbeer, Bayer či Bilguer. Příjemný odskok od turnaje kandidátů.

Připravuje se