Alien Chess

Utkání seniorů 2015

10.05.2015 13:50 | ostatní turnaje

(Klubovna Lokomotivy Brno, 7. května 2015) Bylo dohodnuto, že se sehrají hodinové partie bez přidávání času.

Společné foto. Sedící zleva: Zikan, Vykydal, Křivánek, Žaloudková. Stojící zleva: Hála, Kandalec, Kalendovský, Šnorek, Mlynář, Picmaus, Borovička, Věchet, Mlýnek, Moulis, Hampel, Vachek, Novák, Rýc, Točev, Spodný, Donnert, Kopeček. Pelikán.


Při rozesazování dvojic kapitání týmů Rudolf Moulis (Duras) a Jiří Vachek (Lokomotiva) představili každou dvojici podle podkladů, které poskytl Jan Kalendovský. Zde (občas mírně doplněné) příslušné charakteristiky hráčů:

 

První dvojice:

Mlýnek Petr, Ing., nar. 6.8.1943. Je dnes jedním z nejzasloužilejších borců šachového klubu Duras BVK Brno. Od 15 let zde hraje, trénuje, funkcionaří. V Brně vždy patřil k elitě, získal skalpy snad všech místních mistrů. Ze svých vítězství si cení přebornictví kraje v roce 1973, prvenství na turnaji v Jeseníku 1997 a účast v polofinále přeboru republiky 1975. Jeho solidní, teoreticky fundovaná hra a klid téměř flegmatický jsou pro tým neocenitelné. Autor knihy  „Příběh průměrného šachisty“ (2015).

Vykydal František, nar. 5.10.1932 v Brně. Přeborník Brna 1983. Hrál několikrát polofinále mistrovství republiky (1967 ho vyhrál), ve finále mistrovství hrál 1968 a 1983 a 1991. Je rozhodčím a trenérem I. třídy, od 1994 mezinárodním rozhodčím FIDE. Nedávno získal titul CA (kandidát mistra FIDE). Za Lokomotivu Brno získal medaile v mistrovstvích družstev 1964, 1965 a 1957. Obětavý šachový činovník a neodmyslitelná postava všech šachových akcí v Brně i po celém světě (dříve jezdil jako divák skoro na všechny šachové olympiády, dnes hraje též za rakouský Zwettl). Vítěz nesčíslného množství kandidátských turnajů, soutěží v rapid šachu i bleskovém šachu. Zakladatel bleskového turnaje „U Pásků“ v Brně.


-
. kolo -

Druhá dvojice:

Šnorek Milan, nar. 12.5.1944, odchovanec jihočeského šachu, přeborník Písku 1961, pravidelný účastník tamních krajských přeborů jednotlivců, soupeř Jiřího Doležala, Petra Luniaczka, Víta Paroulka a dalších regionálních veličin. Od roku 2004 pravidelný účastník kandidátských a mistrovských turnajů v Brně, kam jezdil jako člen AD Jičín. Dnes člen Lokomotivy Brno, úspěšný trenér naší mládeže a pedagogický doprovod na nejrůznějších akcích. Dvojnásobný mistr republiky seniorů, v roce  2011 zvítězil před IM Josefem Přibylem. S Loko Brno D letos postoupil do krajského přeboru I. třídy, vedl i družstvo Lokomotiva Brno C v KP I. třídy (3. místo).

Věchet Stanislav, Ing., Prof., CSc., nar. 13.9.1949, odborný asistent strojní fakulty VUT v Brně. Vynikající brněnský šachista, účastník akademických přeborů ČSR, polofinálů přeboru Československa (1977 a 1979), mistr Brna 1976 a 1978. Extraligu hrával za Univerzitu, Duras i Lokomotivu Brno. Neodmyslitelný účastník Olexových memoriálů v Brně od roku 1976, kdy zvítězil v prvním ročníku. Dnes hraje za Moravskou Slavii. Skvělý společník, známá jsou jeho pěvecká vystoupení na Vavřiníkových memoriálech.


-
. kolo -

Třetí dvojice:

Donnert Milan, nar. 22.4.1947. Soukromý podnikatel. Šachovou nadějí byl od mládí – v 11 letech se stal žákovským přeborníkem Brna. Startoval ve finále dorosteneckých přeborů 1963 v Meziboří u Litvínova, Trenčanských Teplicích 1964 a ve Vrbně pod Pradědem 1965. Mistr Brna – neboli vítěz Gargulákova memoriálu 1971 a 1972. Polofinalista přeboru Československa (1971, 1973, 1979), účastník armádního přeboru  (1968 a 1969). Dlouholetý extraligový reprezentant Spartaku Královopolská. Za týmy Durasu BVK Brno hraje s úspěchem dodnes.

Spodný Josef, nar. 30.4.1942 v Panenských Břežanech. Mistr FIDE. V Malé encyklopedii šachu je představen stručně jako mistr ČSSR v korespondenční hře 1975/76 s dovětkem,  že   vyniká  analytickými  schopnostmi. Extraligu hrával v 70. letech za Teslu Karlín. Dnes  reprezentuje  klub ŠK 64  a  korespondenční hru podstatně omezil.  Dříve hrával i  50 partií současně,  plnil reprezentační  povinnosti   za  společné  družstvo  ČR   a  SR  v mistrovství  Evropy.  Spolu  s  holandským   velmistrem  Mulderem  van Dijkstrou sehrál nejdelší korespondenční  partii v historii. Měla 103 tahů. Přes  svoje velké úspěchy ve  hře korespondencí tvrdí, že  za svoji  doménu pokládá  šach praktický.


-
. kolo -

Čtvrtá dvojice:

Kalendovský Jan, Mgr., nar. 20.8.1947 v Brně. Šachový historik, publicista a autor mnoha publikací. Např. „Richard Réti – šachový myslitel“, Praha 1989 (vyšlo též italsky v r. 2003) , „Malá encyklopedie šachu“ (Praha 1989, spolu s J. Veselým a B. Formánkem), „The Complete Games of Oldrich Duras“ (Nottingham 1997), "Historie korespondenčního šachu (1870-1999)" (Praha 1999, spolu s Rudolfem Ševečkem), „Dáma a šach jako zábava, trénink ducha a sport“ (Praha 2002, spolu s Václavem Markem), „The complete Games of Alekhine“ (s Vl. Fialou od 1992) aj. Další desítky šachově-historických prací publikoval v rámci programů brněnských turnajů (od 1976) a v SNZZ Zdeňka Závodného („Almanach moravskoslezských problémistů“ (se Zd. Libišem a Vl. Kosem 1999, „Rošády Salo Flohra“ 2000 aj.), „Šachový odkaz Ladislava Vetešníka“ (spolu s Mich. Dragounem 2000). Spolupracovník nejvýznamnějších světových šachových badatelů (Ken Whyld, Jeremy Gaige, Tony Gillam, Viktor Čarušin, Isaak Romanov aj.) Dlouholetý přispěvatel Československého šachu a dalších časopisů, vedl šachové rubriky v Brněnském večerníku (1975-1998), Rovnosti (od 1973), Svobodném slově (od 1973), Právu, Brněnském Dni, také v MF Dnes.

Rýc Ivo, nar. 12.10.1946, brněnský šachista a koresp. šachista, od dorosteneckých dob člen ŠK Duras BVK Brno (dříve KPS), za který hrával extraligu na první desce. Finalista mistrovství republiky dorostenců v Trenčanských Teplicích 1964. Častý účastník kontrolních turnajů vysokoškoláků, které pořádal v chatě na Čiháku mistr Pithart. Na mistrovství ČSSR v Bratislavě 1967 obsadil 16. místo. Reprezentant ČSSR na vysokoškolském MS družstev v Drážďanech 1969. Vítěz Gargulákova memoriálu v Brně 1973. Vyhrál turnaj Družba v Brně 1976. Poslední jeho praktickou partii mám zaznamenanou v Národní lize 1987 (proti Popelovi). Na mistrovství Evropy v koresp. šachu 1973/78 byl 5., 1984/86 byl 6., reprezentant republiky v mezistátních zápasech v koresp. šachu. Hrál na silně obsazeném mezinárodním turnaji v Kislovodsku 1968. Dnes delší dobu šachově neaktivní.

(Bílý přemýšlí o svém 4. tahu, kterým de facto prohrál partii)



-
. kolo -

Pátá dvojice:

Borovička Libor, Ing., nar. 23.7.1929 v Nové Včelnici. Šachy hrál již na studiích v Praze, potom v Jihlavě a od roku 1961 v Brně. Získal kvalifikaci kandidáta mistra sportu a v sezóně 1970/71 dosáhl jako náhradník Lokomotivy Brno v I. lize 5 bodů ze 6 partií. To byl jeho sportovní vrchol. Náročné zaměstnání (byl obchodním náměstkem ve Feroně) mu nedovolilo dosáhnout v šachu vyšších met. Jeho dcera Eva je reprezentantkou v šachu neslyšících.

Picmaus Bohumil, nar. 27.8.1936. Výtečný šachista a znalec bridže, který hrával závodně s Leitnerem, Zoubkem a Kopřivou. Polofinalista mistrovství ČSSR. Za Královopolskou Brno absolvoval v 60. a 70. letech finálové turnaje mistrovství Československa družstev i extraligu. V Brně se živil jako řidič tramvaje, proto často hrával tradiční turnaje dopravních podniků čtyř měst (Praha, Brno, Ostrava, Bratislava), kde se utkával s velmi známými borci. Uměl vítězit nad svými soupeři nejen šachovým, ale i řečnickým uměním. Jeho životní energie se vybíjela někdy i komickým způsobem. Při jednom utkání ve finále přeboru družstev vyhrál nad mistrem Pithartem v … přetlačování. Na začátku zápasu stály všechny stolky v krásné, vyrovnané řadě, ale s blížící se časovou tísní přitvrdil Picmaus hru. Opřel se o šachový stolek při jednom ze svých tahů tak důrazně, že se ocitli s Pithartem až u zdi. Všestrannému tlaku brněnského borce musel ovšem subtilní pražský mistr podlehnout… Jejich vzájemné skóre prý je 3:0 pro Picmause!

(Zápis Bohouška P. nečitelný. Bílý vzdal kolem 31. tahu.)


-
. kolo -

Šestá dvojice

Lička Vlastimil, Ing., nar. 15.5.1939. Působil jako projektant v Mostárně Hustopeče. Jako mladík hrál v polofinále přeboru dorostu ve skupině s budoucím velmistrem Lubošem Kaválkem, což dokazuje fotografie, s jejíž reprodukcí byl velmistr svého času velmi potěšen. Jako vysokoškolák byl Vlastík účastníkem zápasů s Prahou. Je  dlouholetým aktivním členem prakticky jen dvou brněnských šachových klubů. Nejprve Slavie Vysoké školy, pak Lokomotivy Brno. I dnes obětavě hraje za dvě družstva v KP i Městském přeboru, v brněnských turnajích i rapidech. Skvělý kamarád, ještě nedávno vystupoval se svojí skupinou zpěváků na svatbách a podobných příležitostech.

Kopeček Ivan, doc. RNDr., CSc., vynikající matematik, nar. 1949. Pracuje na Katedře informačních technologií Fakulty informatiky MU v Brně. Finalista přeboru ČSSR dorostenců v Žilině 1967 (po 2. kole pro nemoc odstoupil). Zakládající člen Univerzity Brno 1968. Jeho šachová kariéra byla krátká, ale kdo s ním tehdy hrával, nikdy nezapomene na jeho optimismus, fantastické oběti a udivující koncepce. Byl skvělým kamarádem v naší šachové „čtyřce“ (Závodný, Štefl, Kopeček a Kalendovský). Od sedmdesátých let vážné partie nehrál, věnoval se spíše atletice – za Moravskou Slavii běhával maratón! Až po třiceti letech jsem se s ním utkal na turnaji V.I.P. Jednoty českých matematiků v Brně, který uspořádal RNDr. Bohumír Štědroň. Dnes hraje s úspěchem zase turnaje a je členem šachového klubu Moravská Slavia.


-
. kolo -

Sedmá dvojice:

Moulis Rudolf, Ing., nar. 13.8.1943, programátor, s vlastním šachovým programem řídil známé Veletržní turnaje v Brně, na nichž v osmdesátých letech startovalo i více než 600 hráčů. Býval členem KPS Brno, po krátké epizodě, kdy hrával za Univerzitu Brno, se do mateřského klubu vrátil a je jeho předsedou. Obětavý funkcionář, reprezentant svého klubu v krajských přeborech, spolupořadatel všech turnajů Durasu BVK Brno. Otec dalšího dobrého šachisty – Mojmíra Moulise.

Novák Jaromír, Ing., nar. 25.8.1927. Voják z povolání, plukovník ve výslužbě. Byl předsedou Městského šachového svazu v Brně, dlouholetým aktivním šachovým funkcionářem. V Brně působí od osmdesátých let, předtím byl v Táboře, hrával za I. brněnskou, dnes je členem Lokomotivy Brno. Pěkné úspěchy sklízel v armádních korespondenčních soutěžích, kde získal bronz a stříbro (III. přebor 1969/70: 1. Mališ 10(12), 2. Piecka 9, 3. Novák 8,5 bodu, V. přebor 1971/72: 1. Daněk Václav 10,5(12), 2. Novák 9,5 bodu), je mistrem Brna v KŠ v sezóně 1983/84.  Často dnes na turnajích získává „ceny pro seniory“.


-
. kolo -

Osmá dvojice:

Točev Dosi, nar. 24.6.1941, prezident a bývalý předseda ŠK Lokomotiva Brno. Byl též místopředsedou Jihomoravského šachového svazu, nyní člen VV (od 2005). Jako důchodce se plně věnoval rozvoji svého klubu – především díky svým manažerským schopnostem a stykem s několikaletým  sponzorem brněnského šachu – majitelem Boby centra Danielem Šormem. Jako kapitán získal stříbrnou medaili v extralize v sezóně  2005/06. Je též obětavým trenérem mládeže a v osmdesátých letech pořádal na Tatranu Bohunice mezinárodní turnaje žáků se stovkami účastníků. Mezi jeho odchovance patří řada předních šachistů v Brně, např. Neklan Vyskočil aj. 

Pelikán Karel, nar. 29.7.1945, člen klubu Duras BVK Brno. Ve své šachové databázi mám nejstarší Karlovy partie z roku 1977, kdy hrál Gargulákův memoriál (skupina B) v níž začínal svoji šachovou kariéru Miroslav Jurka. Ale teprve od začátku nového tisíciletí přibývají Pelikánovy partie z II. etap (2002, 2004), Gargulákova memoriálu (2004), turnajů Duras Open B a podobně. Za Duras BVK pravidelně hrává v týmech v Krajském přeboru II. třídy.


-
. kolo -

Devátá dvojice:

Mlynář Jaroslav, Ing., CSc.,  nar. 21.9.1954 v Brně, dnes v důchodu.  Odchovanec šachového kroužku brněnského DPM. Vynikal již na gymnáziu tř. kpt. Jaroše, kde byli jeho šachovými parnery např. Libor Daněk nebo Libor Kičmer. Pak hrával za KPS Brno (též v extraligové ligové sestavě 1973/74, 1974/75 a 1976/77). V Bratislavě 1972 vedl mužstvo Brna v turnaji pěti měst. Čtvrtý  v KP dorostu 1973 v Bytřici n. Pernštejnem. Když působil na Slovensku, byl 8 let předsedou Okresního šachového svazu v Trenčíně, který pořádal masové dětské turnaje. V zaměstnání to dotáhl daleko, býval předsedou představenstva a generálním ředitelem české sekce pojišťovny Generali, v r. 2013 též České pojišťovny.

Zikan Karel, nar. 26.11.1932, dříve člen Durasu, nyní Lokomotivy Brno. Větší část aktivního života strávil po okupaci Československa v roce 1968 v USA. Zde působil na univerzitách jako lektor cizích jazyků a ve volných chvílích hrával šachy na nejrůznějších Openech, kde poznal řadu slavných velmistrů. Přítel a sponzor dvou neodmyslitelných postav brněnského šachu: Rudolfů Kučíka a Makeše, kteří ho často navštěvovali v jeho sídle ve Vranově. Dnes jako důchodce se aktivně zúčastňuje většiny šachových turnajů v Brně a okolí. Pro svoji přátelskou povahu je mezi hráči velmi oblíben.


-
. kolo -

Desátá dvojice:

Křivánek Jaroslav, nar. 10.5.1923. Dnes nejstarší aktivní člen našeho klubu a možná i v celém městě Brně. Do klubovny to má blízko, bydlí doslova „přes dvůr“. Takže i dnes hrává Základní turnaj i různé volné partie. V roce 2004 sehrál myslím nejdelší partii v simultánce Davida Navary. I když velmistrovi podlehl, dokázal tvrdě vzdorovat. Jako stavař má „na svědomí“ stavby některých novějších brněnských nemocnic, jimiž se chlubí mnozí známí architekti, ale pan Křivánek je realizoval.

Fencl Václav, Ing., CSc., nar. 2.6.1946. Jako žák začínal v Přerově,  kde porážel místní celebrity (Mojmír Široký  a pod.).  Do  Malé  encyklopedie šachu  pronikl jako finalista několika přeborů dorostu. Vysokou školu studoval v Brně, kde  byl nejprve členem Královopolské  a když vznikl v roce  1968  studentský  šachový  klub  Univerzita,  hrál zde pravidelně  v  prvním  týmu.  Vybojoval  si  s ním postup od městského přeboru  až do celostátní  ligy. V letech  1969-70 žil  ve  Švédsku,  kde  se  stal  přeborníkem Jönköpingu. Po rozpadu  "staré"   Univerzity  se  vrátil   v  r.  1975   do Královopolské a  tomuto přednímu brněnskému  družstvu zůstal věrný  dodnes.  Jeho   šachová  kariéra  nevykazuje  oslnivé výsledky,  ale vzhledem  k tomu,  že vnímá  šachy spíše jako krásného  koníčka, jsou  jeho výkony  překvapivě stabilní  a pozice v brněnském žebříčku  vysoká.

(Zde aspoň fotka zahájení partie)


-
. kolo -

Komentář:

V podvečer ve čtvrtek 7. května jsem dorazil do klubovny Lokomotivy Brno asi o tři čtvrtě na čtyři. Cestou jsem z tramvaje zahlédl pouze dva šachisty: Na cestě ke Sv. Anně zamyšleného pana Staňka, na České pak pane Petráně, který kdysi hrával za Královopolskou spolu s Jarkem Bindrem a později se stal mistrem republiky neslyšících. V klubu již vládl čilý ruch – zejména seniorů Durasu tam bylo plno. Odložil jsem si na chodbě bundu na věšák a vstoupil do jámy lvové. Ani jsem nestačil podávat ruku starým známým, když mne hned oslovili pánové Picmaus s Rýcem: Odkdy jsem prý vedl šachovou hlídku v Brněnském večerníku. Povídám, že od ledna 1975. A Bohoušek Picmaus: „To by souhlasilo, já tam přispíval do konce roku 1974 a pak jsem byl odejít.“ Tak tam sedím, koukám na staré protivníky, když se tu ke mně přižene pan Křivánek. On je docela milý vypravěč, ale já poslouchal dnes jeho povídání o mladých doktorkách a jak se o něho dobře starají, jen na půl ucha. Mezitím se své funkce ujali domácí jako pořadatelé, pan Vachek postavil dvanáctery šachy a elektronické hodiny, oznámil přítomným, že sponzorem této vzpomínkové akce se stal také Jihomoravský šachový svaz, reprezentovaný dnes svým předsedou panem Hamplem a informoval hráče, že mají nárok na bezplatnou kávu, párek a pivo nebo jiný nealkoholický nápoj. O tom, jakým tempem se bude hrát a podobné maličkosti se asi dojednávaly v zákulisí. Chvilku před tím, než se všechno sladilo, využil pan Hampl a domluvili jsme se v podstatě na tom, že on se teď ujme jednání s vydavatelem Ivo Mollem o snad definitivním postupu na vydání Slovníku brněnských šachistů, který již dávno pěknou částkou 70.000 Kč zasponzoroval pan Vlastík Chládek – a ten by asi rád viděl nějaký výsledek. Pak začalo usazování dvojic. V několika větách své svěřence představili kapitáni týmů – Ruda Moulis za Duras a Jura Vachek za Lokomotivu. Domácí dali hostům na lichých deskách výhodu bílých kamenů. Já ty charakteristiky raději neposlouchal – vždyť jsem je v podstatě sám vypracoval. Majce Nunvářové se prý líbily. Ale od chvíle, kdy mne jmenovali na čtvrté desce a za soupeře mi určili kdysi nejlepšího hráče Královopolské Ivoše Rýce, ztratil jsem poněkud náladu. Už se chovám tak trochu jako pan Staněk, který si občas stěžuje na rozhodčí (resp. šachové programy), že právě a jen on vždycky v té kritické chvíli dostane ty nejlepší a nejsilnější a nejnepříjemnější soupeře. Na moje dodatečné žehrání mi pan Vachek vysvětlil, že to udělal jen pro moje dobro, abych si konečně zahrál s opravdu silným borcem. No dobře, k té partičce se ještě vrátím. Nakonec byli usazeni všichni na deseti šachovnicích (více hráčů Duras neměl, paní Žaloudková a Marta Poláková hrát nechtěly), na poslední vybral proti Vaškovi Fenclovi Jura Vachek 92letého pana Křivánka. Zřejmě tím chtěl kompenzovat očekávaný pozdní příchod Vaška Fencla (prý vezl ženu do nemocnice). Ale když zápas započal – byl Fencl již zde. Toto nasazení lokomotivních sil mi připadlo na rozdíl od Durasu, který bral utkání zřejmě mnohem ctižádostivěji, poněkud lehkomyslné a také jsem to hned v bufetu paní Holzmannové a několika přítomným oznámil. A boj začal! Na prvních dvou deskách skončil po pár tazích nerozhodně a dotyční pánové mohli začít naplňovat hlavní poslání dnešní akce – trochu si zavzpomínat na staré dobré časy. Ostatní bojovali trochu déle. Z nerozhodných partií hráli až téměř do pádu praporku (na pořadu byly hodinovky) jenom Donnert se Spodným, který sestavu Lokálky posílil na poslední chvíli. A pak zůstali jen opravdoví bojovníci. Snad prvním, kdo prohrál, byl jsem já. Sice v jednu chvíli mi svitla jiskřička naděje, když soupeři zazvonil mobil a já se vydal hledat rozhodčího. Oznámil jsem onen fakt v bufetu, načež Milan Šnorek konstatoval: „To asi stojíš blbě, že.“ Nezbylo než souhlasit. A Milan dodal: „Ono se sice hraje podle pravidel FIDE, ale paragraf o mobilech byl pro tento zápas vypuštěn. Říkalo se to před zápasem“. Tak mi sklaplo. A když jsem se pak vzdával, musel jsem svoji druhou prohru s Rýcem bílými v královském gambitu (první byla v roce 1973 na Gargulákově memoriálu) nějak ospravedlnit. Tak poslouchejte: za všechno může Luděk Pachman. Já den před utkáním listoval jeho knihou Offene Spiele (Berlin 1965), kde mne v kapitole o Breyerově gambitu 1.e4 e5 2.f4 exf4 3.Df3 Jc6 zaujala kategorická věta: „Zde je jediným rozumným pokračováním za bílého 4.Dxf4.“ To mi utkvělo v paměti, následující kratičká Pachmanova analýza už nikoliv. Tak jsem to tedy „zkusil“ – a vznikla partie, vhodná do učebnic pro začátečníky. Jak je špatné tahat v zahájení víckrát jednou figurou za sebou, resp. o předčasném uvedení dámy do hry. Tak vidíte – už jsem zapomněl všechny začátečníkům vštěpované základní šachové principy a Ivo Rýc to hezky metodicky využil. Po partii se tvářil spokojeně (jak by né – vždyť nehrál asi 30 let vážné šachové partie?!) a aby mne potěšil, spustil dlouhý příběh, jehož pointou bylo tvrzení jeho ženy po přečtění mého referátu o oslavách sedmdesátin Jezevce (pardón – velmistra Horta) v Blansku „Honza měl pravdu.“ Toto sdělení se týkalo dávné partie mezi Medunou a Rýcem v utkání Tesly Karlín s Královopolskou, které se dávno, dávno již tomu stalo předmětem sporů, protestů a vzájemně si odporujících verzí obou znepřátelených stran. A já o tom v onom článku cosi napsal podle vyprávění Edy Meduny a svědka té události Josefa Spodného. Dnes tuto debatu uzavřel Ivoš Rýc konstatováním, že si asi je Eda vědom svého tehdejšího pochybení a nosí to pořád v hlavě. Někdo mi pak řekl, že jsem zavinil prohru Lokálky, já zase kontroval, že na prvních 5 deskách to bylo 2,5:2,5, zatímco posledních pět borců Lokálky udělalo jenom 2 remízy. A tak to do zápisu bylo rukou Jiřího Vachka zapsáno: 6,5:3,5 pro Duras, všichni to viděli a já si ten zápis pro jistotu opsal, abych měl podklady, až o tom budu psát svůj článek. V kuchyňce již byla fronta na občerstvení, vytvořilo se několik debatních kroužků – trochu mladší Durasáci byli zvlášť, trochu starší Lokomotiváci taky drželi zpočátku při sobě. Teprve s uplývajícím časem se lidé více mísili. Je nutné se ještě zmínit o jednom V.I.P. hostu: Alenka Blatná přivedla Františka Blatného, který se s každým vřele pozdravil a pronesl pár přátelských vět. Já měl pro Frantu dokonce opožděný dárek. Před dvěma lety jsem našel na internetu mejlovou adresu 12. mistra světa v korespondenčním šachu Grigorije Sanakojeva, který hrál v roce 1976 turnaj Družba v Brně (ten co vyhrál Ivo Rýc!). Poslal jsem mu jeho fotku z prvního kola, kterak hraje francouzskou s Vladimírem Šteflem. Voroněž byla kdysi družebním městem Brna, hráči se navzájem každý rok navštěvovali, naši dorostenci se s voroněžskými pravidelně utkávali. Franta Blatný tam také často býval jako jeden z vedoucích. A tak pan Sanakojev mi „za odměnu“ za fotku poslal první (ruské) vydání své knihy „Na třetí pokus“ o tom, jak se stal nakonec mistrem světa a napsal mně i Frantovi hezké věnování. Tak jsem konečně(!) panu Blatnému jeho výtisk předal. Omlouvám se za zdržení. Mimochodem, objevilo se zde čestných hostů více, např. paní Mlýnková (roz. Vižďová) a Mlynářová, Neklan Vyskočil, pan Prášek a aktuální zdravotní potíže zabránily v účasti manželům Augustinovým, dr. Píšemu a Vladimíru Pospíšilovi. Po večeři jsem se přesunul na chodbičku k trojici Durasáků – Donnert, Fencl, Věchet. Standa hýřil historkami, vzpomínalo se na dlouho neviděné šachisty, třeba na pana Kratochvíla a jeho paní Janu, kdysi Davidovou. Nikdo neví, co se s nimi stalo, zda jsou ještě živí nebo mrtví. Standa myslím vyprávěl, kdy zanechal Jirka Kratochvíl soutěžního šachu, prý po nějaké partii v Národní lize s mladým Otíkem Blümelem, který ho v ní úplně rozsekal. Já trochu oponoval, že Kráťa hrával ještě v devadesátých letech odborářské přebory Brna družstev za Zbrojovku (tovární tým) – tedy soutěž, kterou řídili pánové Gillar a Vašíček. Milan Donnert vzpomínal na své šachové začátky – prý jsem neuvedl, že byl již v 11 letech přeborníkem Brna žáků! A pak přišla řeč na dorostenecké přebory z počátku let šedesátých (Červený Kostelec 1962, Meziboří 1963), a Milan oznámil, že má cennou fotku, na níž je rozeznatelný také mladičký velmistr Smejkal. Když jsem o ni projevil zájem, opáčil Milan ryze obchodnicky „Kolik za ni dáš?“. Tak se zase spustila debata o tom, že většinou mi lidé na sklonku života své archivy předávají dobrovolně a rádi... Jednu fotku – právě z Meziboří 1963, kde vyhrál Haubt z Rýnovic – totiž mám, a občas dávám lidem hádat, kolik je na ní (budoucích) velmistrů (hrály tam i dorostenky). Napočítal jsem jich celkem pět: Plachetka, Smejkal, Franzen a Lanč (ti v koresp. šachu), resp. Malypetrová.

(Meziboří 1963 – poznáte budoucí velmistry, nebo aspoň jihomoravské hráče?)

Chvíli byl námětem hovoru i ženský šach – skoro nikdo z přítomných nevěděl, že Helena Chalupová, rozená Herberová, byla vlastně Němka z Karlových Varů. Její dcera Helenka si vzala „zeleného“ poslance brněnského parlamentu Mojmíra Vlašína – věděl Standa Věchet. To už byl v debatách přítomen Bohoušek Skácel  (další V.I.P. host), který si vzpomínal na zcela jiné Meziboří – pozdější. Pak se chvíli povídalo o různých léčkách v zahájení, třeba v Orangutanovi, nebo příhody, jak zahájil černými jednou Josef Mudrák po Silvestru na Olexáči partii černými s Olinou Černou (dnes Sikorovou): 1.e4 a6 2.d4 Va7!?) a ovšem prohrál a podobně. S decinkou vína si na chvíli přisedla Libuška Skácelová a to mi dalo příležitost zavést debatu nikoliv speciálně na ženský šach, ale na to, kdo má kde schované své staré partiáře. Je to můj evrgrýn: desítky let je lákám se Standy Věchta (předloni mi jednu plnou krabici od bot nakonec předal), Bohouška Skácela (ten už prý dokázal otevřít dveře na půdu, kde by mohly být skryté, ale Libuška ho není schopna prý přesvědčit, aby ten bordel uklidil a partiáře našel...). A Milan Donnert má prý jen trosky, neboť své mladické partiáře prý dával svému tatínkovi Edgarovi, který se z nich učil hrát zahájení – pozoruhodné. Vašek Fencl se prý také konečně do svého archlívu podívá – no jen doufám, že neumřu dříve. Kolem půl desáté se již většina účastníků seniorského matče rozloučila a odebrala se do svých domovů.

(František Blatný, František Vykydal, Alenka Blatná)

Jura Vachek vyzval zbývající konzumenty, že si málo objednávají víno a pivo, jehož je stále dostatek – ovšem již za vlastní. Toho využil Bohoušek, který mi vždy rád nakonec něco poručí – tak jsem požádal o trochu slivovice (jinak jsem měl dnes jen tři pivka). No – neměl jsem to asi dělat – v noci jsem vůbec nemohl usnout. Moje milá žena, která pak ráno odjela na třídenní výlet, pořádaný Univerzitou, ovšem tvrdila, že prý to je počasím. Ještěže mne nakonec Bohoušek s Libou pomocí navigace (přes královopolské tunely) odvezli ochotně až do Bohunic. Příjemný večer skončil, ale ráno jsem doma zjistil, že mám v brašně asi jen polovinu sehraných partií. Tož jsem od rána začal obtěžovat účastníky o jejich zápisy, aby byla moje zpráva o této důležité akci co nejkompletnější. Z oslovených nejdříve zareagovali Ruda Moulis, pak Jarek Mlynář a konečně Ivan Kopeček. I Břeťa Eichler vykonal velký kus práce – na webu Lokomotivy Brno je již celá galerie asi 80 fotek z tohoto sobotního zápasu.  

https://bretaeichler.zonerama.com/Album/671016

 

Celý den jsem zprávu sepisoval, předběžnou verzi kamarádům rozeslal. Malý šok však přišel v podvečer. Nejlépe bude část e-mailu Jiřího Vachka ocitovat:

Milý Honzo, Jsem rád, že jsi ještě nic neposlal, protože se "dějou věci". Tedy popořádku. Trochu mne zaskočilo, že ses nedostavil k Tebou vychvalovanému turnaji do Ořechova. Jel jsem tam schválně kvůli Tobě, protože jsem ještě dnes ráno domluvil s Rudou konečný výsledek utkání seniorů 6,5 : 6,5 protože se ještě hrálo na šachovnicích 11, 12 a 13, kde hráli za Lokomotivu přítomní Hála Pavel, Kandalec Štefan a Vachek Jiří, kteří však neměli z Durasu soupeře a tak se kontumace přidají na stranu Lokálky, což nakonec potvrzuje obecně známou skutečnost, že Duras má silnější špičku - mají Extraligu - a nás je víc a v nižších soutěžích, ale všude jsme. Toto jsem povinen Ti sdělit, abys to zahrnul do výsledku.“

 

Takže vidíte, jakou moc mají předsedové klubů. I když zápas nějak skončil, všichni zúčastnění byli s výsledkem seznámeni, šachoví redaktoři (já) sepsali své zprávy pro tisk a šachové weby, ale ouha – všechno je jinak, jak pravil na smrtelné posteli onen příslovečný moudrý rabín – ti co nehráli vyhráli a remízka je na světě! Nezbývá, než počkat na pokračování, které by mělo být podle hlasů z kuloárů již za dva roky. A já předpovídám – opět to skončí nerozhodně!         

   (kal)

0x 4192x Jan Kalendovský
Fotogalerie
Komentáře (0) Aktualizovat
Připravuje se