Šok 2.díl
16.11.2020 05:00 | HistoriePamatuji si, že neděle 4.3. 2012 byl moc hezký den. Nemám moc dobrou paměť a spoustu věcí jsem zapomněl, ale jedna věc se mi vybavuje dokonale. Bledý, na smrt bledý Bolek, na sluníčku vypadající jako přízrak, velmi těžce vydýchává naprostý šok.
Po katastrofálně smolné remíze s Pardubicemi, jsme měli druhý den v klidu posnídat Polabiny. Troufale napsáno? Nemyslím si, posuďte podle sestavy:
Navara (2705) - Pacher (2403)
Láznička (2701) - Roško (2322)
Hráček (2624) - Červený (2347)
Bartel (2627) - Novotný (2337)
Markoš (2596) - Hrabuša (2344)
Cvek (2518) - Paleček (2227)
Kalod (2500) - Jedlička (2262)
Vrána (2290) - Mojžíš (2219)
Slovo favorit určitě nevystihuje drtivou převahu novoborského týmu. Sedm velmistrů. Proti amatérům. Asi ne náhodou mi vyskočila na mysl slavná olympiáda 1980 v hokeji. Tzv. zázrak na ledě: https://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1zrak_na_led%C4%9B kde parta amatérů porazila nejsilnější tým světa.
Během zápasu Bolek (Petr Boleslav - kapitán) stále nemohl uvěřit co se děje. Jaký "zázrak v Polabinách" se stává krutou noční můrou. Chodil jsem jako mátožný, když už bylo více než jasné, že moje partie skončí remízou, za Bolkem, který se začínal v denním světle rozpouštět. Musel být venku, jinak by asi zkolaboval.
Co se dělo?
Velmi rychle prohrál Jáno Markoš. Ale to ještě nebyla taková tragédie. OK, může se stát, sice škoda bílých figur, ale "nás mnogo". Mnogo titulovaných.
Vyhrál pěkně David Navara. Nic jiného se nedalo čekat. Ale pak, najednou, se něco stalo. Viktor Láznička hrál jako "šílenec" a zdatně mu sekundoval Mateusz Bartel. Oba hráli jako kdyby byli pod vlivem (samozřejmě nebyli :-) ). Radek Kalod vypotil remízu, byl rád, že se opakovaly tahy. Já jsem také jen remízoval, Peťo sehrál partii tak, že mi nepustil ani nehet za dveře.
Zbyněk přetlačil soupeře, sice jsme se chvíli báli zda uplatní pěšce, ale uplatnil. Vedli jsme tedy o bod. Zbývaly poslední tři partie, kde: Viktor je asi -4 (tzn. že má jako o čtyři pěšce méně). Mateusz má asi také -4 (jak jsem psal, zdatně si sekundovali) a Honza Vrána na poslední šachovnici, má jen těžkou věžovku, asi -1. Takže to byla "skvělá pozice" (oproti velmistrům), znamenající, že by to mohl udržet.
Takže tak. Jasně prohraný zápas. To jsou přesně ty chvilky, kdy Bolek je úplně KO. Ale úplně, nevymýšlím si. Podobně bledého jsem ho viděl už jen jednou. Když jsem odmítl remízu a hned jsem se vzdal :-) Jj, moje slavná partie s Igorsem Rausisem. Ale tam byl bledý jen chvíli... .
Podívejte se na partie. Uvidíte, že ještě někde kolem 50 tahu to vypadalo na jasné KO. Přičemž i remíza v zápase by se rovnala prohře. Protože bylo více než jasné, že Pardubice všechno vyhrají. Což se také stalo.
Nakonec to oba borci udrželi - asi lépe napsáno, soupeři odmítli vyhrát. Stal se zázrak. Vyhráli jsme zápas 4,5:3,5. A nakonec jsme vyhráli i extraligu. Na skóre před druhými Pardubicemi.
Robert Cvek
Navara (2705) - Pacher (2403)
Láznička (2701) - Roško (2322)
Hráček (2624) - Červený (2347)
Bartel (2627) - Novotný (2337)
Markoš (2596) - Hrabuša (2344)
Cvek (2518) - Paleček (2227)
Kalod (2500) - Jedlička (2262)
Vrána (2290) - Mojžíš (2219)
Slovo favorit určitě nevystihuje drtivou převahu novoborského týmu. Sedm velmistrů. Proti amatérům. Asi ne náhodou mi vyskočila na mysl slavná olympiáda 1980 v hokeji. Tzv. zázrak na ledě: https://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1zrak_na_led%C4%9B kde parta amatérů porazila nejsilnější tým světa.
Během zápasu Bolek (Petr Boleslav - kapitán) stále nemohl uvěřit co se děje. Jaký "zázrak v Polabinách" se stává krutou noční můrou. Chodil jsem jako mátožný, když už bylo více než jasné, že moje partie skončí remízou, za Bolkem, který se začínal v denním světle rozpouštět. Musel být venku, jinak by asi zkolaboval.
Co se dělo?
Velmi rychle prohrál Jáno Markoš. Ale to ještě nebyla taková tragédie. OK, může se stát, sice škoda bílých figur, ale "nás mnogo". Mnogo titulovaných.
Vyhrál pěkně David Navara. Nic jiného se nedalo čekat. Ale pak, najednou, se něco stalo. Viktor Láznička hrál jako "šílenec" a zdatně mu sekundoval Mateusz Bartel. Oba hráli jako kdyby byli pod vlivem (samozřejmě nebyli :-) ). Radek Kalod vypotil remízu, byl rád, že se opakovaly tahy. Já jsem také jen remízoval, Peťo sehrál partii tak, že mi nepustil ani nehet za dveře.
Zbyněk přetlačil soupeře, sice jsme se chvíli báli zda uplatní pěšce, ale uplatnil. Vedli jsme tedy o bod. Zbývaly poslední tři partie, kde: Viktor je asi -4 (tzn. že má jako o čtyři pěšce méně). Mateusz má asi také -4 (jak jsem psal, zdatně si sekundovali) a Honza Vrána na poslední šachovnici, má jen těžkou věžovku, asi -1. Takže to byla "skvělá pozice" (oproti velmistrům), znamenající, že by to mohl udržet.
Takže tak. Jasně prohraný zápas. To jsou přesně ty chvilky, kdy Bolek je úplně KO. Ale úplně, nevymýšlím si. Podobně bledého jsem ho viděl už jen jednou. Když jsem odmítl remízu a hned jsem se vzdal :-) Jj, moje slavná partie s Igorsem Rausisem. Ale tam byl bledý jen chvíli... .
Podívejte se na partie. Uvidíte, že ještě někde kolem 50 tahu to vypadalo na jasné KO. Přičemž i remíza v zápase by se rovnala prohře. Protože bylo více než jasné, že Pardubice všechno vyhrají. Což se také stalo.
Nakonec to oba borci udrželi - asi lépe napsáno, soupeři odmítli vyhrát. Stal se zázrak. Vyhráli jsme zápas 4,5:3,5. A nakonec jsme vyhráli i extraligu. Na skóre před druhými Pardubicemi.
Robert Cvek
Díky za autentické líčení emocí, pamatuju se na ten překvapivý výsledek a asi by podle průběhu byla spravedlivá zápasová remíza. Prohra určitě ne. Lázničkova partie je divočina, kde -4 podle počítače moc neznamená, hrají to lidi. Honza Bernášek hraje podobně na hraně a proti slabším hráčům často nakonec vyhraje. Polabiny může mrzet jen nevyhraná koncovka Novotný-Bartel, tam se znovu ukázalo, že se outsiderovi mohou rozklepat ruce, jakmile si uvědomí, že by mohl vyhrát nad favoritem. Viz Psychologický průvodce šachovou partií od Jiřího Veselého ;-)
Jako tehdejší studen VŠ jsem v Brně se chodil dívat na extraligu do nedalekého Bobycentra. 17.04.2005 Loko Brno-Slezan : Bauset Pardubice. Poslední kolo, Pardubky potřebovali v Brně neprohrát k udržení prvního místa extraligy. Zápas se blíží ke konci a k první šachovnici Movsesian - Oral přistupuje domácí funcionář se slovy "Tomáši potřebujeme tě objetovat" Pan Oral zadumaný v partii činovníká pohledem vykazuje od šachovnice a férově partii s lepším soupeřem prohrává. Po konci zápasu Pardubky skáčí v sále a slaví "máme to mámeto" A já jsem zjistil, že i v nejvyšší soutěži se jde štěstíčku naproti.
Zapůsobil na mě tenkrát Movsesian, partii odehrál Kasparovským stylem. Po tahu soupeře přišel k partii, usadil se. Podíval se na tah, dlouze na soupeře. Pokrčil rameny, potáhl, odešel a vyhrál.
Jedna pikanterie: Ten den slavil Bolek svoje narozeniny :)