Šest dní na planetě Ivančuk

05.06.2009 06:59 | ČEZ CHESS TROPHY 2009

Na plné obrátky se festival začíná rozbíhat v úterý lehce po páté hodině. Na Kampě vedle Staré zbrojnice parkuje kolem páté hodiny přenosové auto České televize a technici mají napilno. Připravit salonek na rozhovor s Vasilijem Iv...

Na plné obrátky se festival začíná rozbíhat v úterý lehce po páté hodině. Na Kampě vedle Staré zbrojnice parkuje kolem páté hodiny přenosové auto České televize a technici mají napilno. Připravit salonek na rozhovor s Vasilijem Ivančukem. Na velmistra dle dohody čekáme na recepci přesně v půl šesté. Vasilij Ivančuk přichází po hotelových schodech společně se svým sekundantem Mexičanem Hoyosem vcelku na čas. Ukazuji mu cestu do salonku, kde na něj již čekají dvě namířené kamery a mikrofon nám známého reportéra Langra. Hned první osobní setkání s ukrajinskou jedničkou mě dostává. Na asi "čtyřiceti metrové procházce" po hotelové chodbě musím na hvězdu zápasu čekat tak pětkrát. Prostory krásného hotelu skrývají plno zajímavých exponátů, které Ivančuk nenechává bez povšimnutí. Věčně usměvavý Manuel Hoyos mistra nenápadně následuje.

Zahřívací rozhovory

Hlavní fotograf Vladimír Jagr tentokrát odložil svoje nádobíčko a věnoval se i jiným činnostem (autor: Bolek)

Dáte si? "Jablkový džus!" Taková je volba Ivančuka a rozhovor může začít. Kamery se rozjíždějí a za absolutního ticha točí nepřetržitě materiál do samostatného pořadu, který odvysílá ČT4 15. června. Hned u prvních vět mi padá kámen ze srdce, jelikož po skončení hovoru před mikrofonem totiž nastupuji se svým kolegou Vladimírem vyzpovídat Ivančuka ještě pro šachový týdeník. (rozhovor objevíte v právě vyšlém 23. čísle šachového týdeníku) Na otázky Langra neodpovídá Ivančuk stroze, naopak nešetří slovem a vystupuje velmi příjemně. Když máte u stolu Ivančuka, nemůžete vynechat otázku, týkající se jeho velkého počtu sehraných partií: "Zkusil jsem takový experiment. Všechno má svoje plusy a mínusy. Když hrajete partie rychle za sebou, nemáte čas se strachovat o výsledek," vysvětluje Vasilij a s úsměvem dodává: "Nyní trochu uberu!" Dávám poslat ještě pro jeden jablkový džus a tím vlastně přebíráme "žezlo" a rozhovor pokračuje. Ivančuk netají svůj obdiv ke staré Praze a vyzdvihuje její přednosti vůči jiným městům, které vzhledem k účasti na turnajích navštěvuje. Vzpomíná i na rok 2002, kdy byl v Praze na Eurotel Trophy. A vyřadil jste Kasparova! "Da, da," spokojeně přitakává a zasněně se dívá do stropu. Procházky po Praze jsou pro něj velkou relaxací, památky, sochy .... to je jeho. A nějaký drb ze zákulisí? Po uličkách staré Prahy ho samozřejmě doprovází sekundant Hoyos, který se jako světa neznalí neustále vyptává: "A kdy se hrál tenhle zápas? A kolik partií prohrál tenhle hráč?..." Ivančuk s učitelskou trpělivostí odpovídá.

Plno historek a novinek

Chvíli před bouří. Kdo kdy nedělal něco zbytečného? (autor: Bolek)

Dvanáctičlenný hlouček se kolem sedmé hodiny vydává na druhý břeh Vltavy přes most Legií směrem k Národnímu divadlu. Meteorologové již od odpoledních hodin hlásí blížící se vichřici a bouřku s čerstvým přísunem deště, takže náš přesun nijak zbytečně neprodlužujeme. Míjíme památný Žofín a naše kroky směřují do restaurace s libanonskými specialitami. Sotva dosedáme do pohodlných křesílek, venku se již neomylně naplňuje předpověď. Chybí akorát velmistr Kaválek, který vyrazil po vlastní ose a patrně ho bouře zastihla na pochodu. Barman nečeká! Sadu předkrmů podávaných na úvod večera zkušeně hodnotí především Ján Plachetka, který má s uvedenou kulturou své čtyřleté zkušenosti. Jak se dozvídáme, trénoval svého času Tuniskou šachovou reprezentaci. Zasedací pořádek není náhodný a tak si spolu mohou prohodit první slova oba protagonisté vzájemného duelu. Již v hotelu mě David Navara zaskočil větou: "Na Ivančuka jsem se připravil speciálně na dnešní večer," povídá se šibalským úsměvem. Trochu nechápu. Vím, že se šachisté na své soupeře připravuji (nebo alespoň měli by). Že by se na večeři schylovalo k nějaké bleskovce? Téměř s vyřčenou větou však vytahuje David z tašky česko-ruský a česko-španělský slovník a vše je jasné.

Krátce po té, co jsme dokonale vyčistili talířky plné různorodých pochoutek, přichází Lubomír Kaválek. Ihned dostává ujištění, že hlavní chod teprve přijde. Je čas na vylosování barvy figur. Právo výběru má samozřejmě host...i když možná není o co stát. Barman přináší dva talířky, na každém je piroha a v té je zapečen pěšec. Ke slovu se dostává věčný šprýmař Vlastimil Hort: "Vasilij, vylosuj si jaké budeš mít kameny v první partii. Vidíš, na talířku jsou dvě pirohy a v nich zapečení dva černí pěšci!" Ivančuk nejdříve musí utlumit svůj hlasitý smích a po té si vytahuje, jak jinak, černého pěšce. Nevím, zda Davidovi pochoutka chutnala, ale v rámci zápasových regulí, na které již v tuto chvíli dohlížel hlavní rozhodčí zápasu Pavel Votruba, musel ďobnout do druhé pirožky, ze které přeci jenom vytáhl bílého pěšce.

diagram z partie Markoš-Polák po 6...g6

V průběhu večera byla jednoznačně daná osa zábavy. Hort - Kaválek - Plachetka. Jejich vzpomínky na všechno možné i nemožné bavily zbytek osazenstva. Historky z jejich společného působení na olympiádách střídaly "bajky" a "legendy" z různých turnajů. Jak Hort dělal Kaválkovi sekundanta! Nepopsatelné! To si nechte vyprávět. Na pořad přišlo samozřejmě i samotné přesouvání figurek. "Pánové, teď jsem viděl novinku v sedmém tahu bílého. Je to ve volžském gambitu a v dané pozici databáze ukazuje již jedenáct použitých tahů!" popisuje Ján Plachetka. Prozradím, že se jedná o partii z nedávného Banického kahance, kde ji zahrál Ján Markoš proti Tomáši Polákovi. Ján Plachetka nechává s chutí přítomné hádat a bum. Hort trefil do černého: "7.Df3!" Mezitím co Kaválek lehce protestuje, proč by hrál 5.bxc3, když je jasně lepší 5.Jc4, David Navara společně s Vasilijem Ivančukem zkoumají pokračování 7.e5 Jd5 8.Df3. "Tak to je tam vždycky nějaké 8...e6," soudí Ján Plachetka a Kaválek již pohotově skáče jezdcem na e4 a d6. David po chvíli přichází s klidnou a zároveň záludnou sekvencí tahů. "Na 8.Df3 hraji Sb7 s dalším Dc7!" Zajiskření v očích velmistra Kaválka nejde přehlédnout, ale na připravený dloubák 9.c4 si po chvíli odpovídá sám: "Aha, Davide, ty se nám hojíš na e5!" David Navara souhlasně kýve hlavou a doplňuje: "Velmistr Ivančuk míní, že i jednoduché 8...Jb6 bude stačit." "A co takhle 9.Vb1," nadhodí Kaválek. Navara bleskurychle odvětí: "Sc6," a dál analyzuje s Vasilijem. Kaválek udiveně kroutí hlavou: "Tak on hraje se mnou?"

Šoumeni! Že jste tuhle fotku neviděli? Mrkněte do fotogalerie ČEZ CHESS TROPHY (zdroj: Pražská šachová společnost, autor: Vladimír Jagr)

Ten večer však novinkám neodzvonilo. Lubomír Kaválek se pochlubil, že má dvě novinky již ve třetím tahu. "Caro-kann 1.e4 c6 2.d4 d5 3.e5 a novinka! Co hrajete?" Nekompromisně se slova ujal Hort: "3....Ja6!" Kaválek uznale: "Správně. Tak zkusím z jiného soudku. 1.e4 d6 2.d4 Jf6 3.f3 takhle to jednou proti mě postavil jeden hráč, který stále hrál svůj systém a úvodních dvacet tahů většinou odblical. Tak jsem mu nasadil tah až se zamyslel na 40 minut. Co hrajete?" Jal se spokojeně ochutnat právě donesenou kávu. "3...d5," ihned pokazil Kaválkovi chuť prvního doušku opět Hort. "Vlasto, jak to děláš?" "Dyť už tě znám tak dlouho," prohodil Hort. David Navara má také připravenou novinku ve třetím tahu, ale jelikož je stále v šuplíku, nikdo se jí nedozvěděl. Již před rokem na Kramnikovi jsem prohodil několik slov s velmistrem Kaválkem o hokeji. Letos se jeho Capitals dařilo a tak postřehy očitého svědka vyřazení věčných rivalů Rangers v play-off jsem si nenechal ujít. Všechno jednou končí, tak tomu bylo i s tímto báječným večerem.

Plachetka - Réti - Fischer - Ivančuk - Navara - Hort - Kaválek

premiér Fischer provádí první tah zápasu (zdroj: Pražská šachová společnost, autor: Vladimír Jagr)

Očekávaný první oficiální den festivalu zahájila přednáška velmistra Jána Plachetky o Richardu Rétim. Téma nikterak náhodné, 28. května jsme si připomínali výročí 120 let od narození. V ten den se ale nejvíce skloňovalo přeci jenom jiné šachové jméno - Fischer. Král šachové hry se jistě z obláčku dál dívá na čtyřiašedesát polí a tak alespoň jako vzpomínku volí jeho jmenovec, nynější předseda vlády Jan Fischer, tah 1.e4, kterým slavnostně zahajuje zápas mezi Navarou a Ivančukem. Delegace se odebírá do přilehlého salonku, kde probíhá pro přítomné komentář v podání velmistra Kaválka. Samotný průběh velmistrovských bojů jste mohli sledovat buď přímo na Kampě nebo na obrazovkách svých monitorů, takže "figurové podrobnosti" nebudou předmětem tohoto článku.

Pozdravit svého přítele Lubomíra Kaválka přišel Jan Smejkal (zdroj: Pražská šachová společnost, autor: Vladimír Jagr)

Jako nit se celým festivalem táhne seriál přednášek, pořádaných vždy hodinu před zahájením první partie. Již zmiňovanou přednášku o Rétim v podání Jána Plachetky střídalo Hortovo povídání na téma Šachy a války. V sobotu zasedl za konferenční stolek Lubomír Kaválek a jal se vyprávět o šachové kráse, krásných partiích a cenách za krásu. Že je povolaný na toto téma hovořit není sporu. Díky jeho partii v roce 1975 začala ve Wijk aan Zee éra oceňování "nejúchvatnějších partií", kdy poprvé jeho dílko ocenil Rob van Kuijk. Pohled na dobovou fotografii si nenechte ujít. Při počítání obsahu přednášky, který sám autor dopředu anoncoval na webu pořádající Pražské šachové společnosti, mě ve výčtu známých a celkem očekávaných jmen (např. Aljechin nebo Anderssen) poněkud překvapilo jedno české. Zvědavost mi není cizí a už tak dva dny před přednáškou jsem se chtěl dozvědět více. Pane Kaválek, co chystáte za ukázku pod jménem Lukáš Černoušek? "Nechte se překvapit," nechal záhadu nevyřešenou. Na oplátku jsem také pár otázek dostal: "Vy znáte toho Lukáše? Myslíte, že by se mohl objevit?" Podobně se zeptal i do mikrofonu přímo během přednášky, když došlo na inkriminovanou pozici. Lukáš se ke své případné přítomnosti nepřiznal a nikdo se za něj také nevydával. Lubomír Kaválek tak uvedl, proč zařazuje právě pozici z jeho partie, sehrané tuším někdy v roce 2002. "Malého Kasparova velmi ovlivnila pozice, kde má černý na druhé řadě narovnané tři pěšce a všichni kráčí do proměny! Po dle svých vlastní slov se v tu chvíli rozhodl dát šachu vše. Nedávno se mi dostal do rukou zápis partie, kde měl Lukáš Černoušek černé kameny. Závěr partie je úchvatný. Tři pěšci stojí na druhé řadě a s bílým je zle!" Pozici uveřejnil velmistr Kaválek ve svém pravidelném sloupku ve Washington Post aniž tušil jaký to vyvolá ohlas. "Začaly mi chodit domů dopisy a ve většině z nich byly uvedené partie, ve kterých se třípěšcový úkaz vyskytuje!"

Karin Němcová zahajuje svou partii s Lubomírem Kaválkem (zdroj: Pražská šachová společnost, autor: Vladimír Jagr)

Kdybych směl hodnotit, tak jedno z předních míst popularity obsadí velká páteční show Lubomíra Kaválka na dvaadvaceti šachovnicích. Lehce po páté hodině začíná kroužit mezi šachovnicemi a hned v prvních tazích můžete zaslechnout: "Vlasta Hort Vám nevyřídil, že nemáte hrát francouzskou?" A tak některým hráčům, kteří zvolili 1...e6 sděluje: "Když Vy můžete hrát Francii, tak já také," a vrací pěšce z e4 na e3. Hned při další obchůzce se omlouvá a uznává pravidlo "sáhnuto-táhnuto" a posouvá e-pěšce na pátou řadu. Mezi jeho soupeři je také za šachovnicí skoro přehlédnutelná šestiletá Karin Němcová. Velmistr je okolními diváky upozorněn na její titul mistryně republiky do osmi let. "Co bys tak chtěla, abych zahrál?" ptá se opatrně před svým prvním tahem velmistr Kaválek. "Mě je to jedno," špitne bázlivě Karin. Kolem půl jedenácté v noci krouží Kaválek více jak padesáté kolečko a na place zůstávají již jen dvě věžovky, kde je již převaha bílého neudržitelná. Musím přiznat, že zde je můj zážitek ještě umocněn přímým bojem na šachovnici. "Se Shortem to byla "short show", s Kramnikem jsem tomu vůbec nerozumněl, Kaválek mě nechal pěkně zahrát!" I přes pokročilou hodinu jsme ještě zaběhli naproti přes uličku na pivánko. K mému údivu se dovídám, že přímého souboje za šachovnicí se velmistr Kaválek neúčastnil již jedenáct let. "Naposledy jsem hrál vážnou partii v roce 1998 v České Třebové," povídá Kaválek. Jestli mě paměť neklame, tak se jednalo o zápas Česká republika - USA na dvou šachovnicích. Před výkonem v této až maratónské simultánce tedy klobouk dolů. "Jednou jsem při simultánce nastavil během jednoho kolečka pět figur," s úsměvem vzpomíná velmistr. Příčinou byla "desítečka" tehdy konzumovaná v době mezi obědem a zahájením simultánky. Kolik jich bylo jistě sami odhadnete!

Strhující byla taktéž nedělní "kvízovka". Čtveřice soutěžících se postavila čelem mnohdy těžkým a záludným otázkám Vlastimila Horta, který si jich připravil celou sérii. Téma? Česká šachová historie. Hortovým konzultantem byl v průběhu soutěže spisovatel Houška. Často se snažil být k soutěžícím shovívaví, ale v bodování správnosti odpovědí byl Vlastimil Hort nekompromisní. Několikrát se rozlehlo sálem. "Tak pánové, tady máte všichni za pět!" Nejenom u těchto výroků vypukl v sále hlasitý smích diváků. Případní kolemjdoucí by si stěží mohli domyslet, že se přítomní baví tak vážnou hrou šachovou. I když bylo bodování někdy trochu chaotické, avšak striktně řízeno "systémem Hort", se zcela zaslouženě stal vítězem šachového kvizu sekretář Šachového svazu ČR František Štross. Do šachové historie ale určitě vstoupí jako pan Štraus, jak ho během soutěže Vlastimil Hort nevědomky přejmenoval.

účastníci šachového kvizu: (zleva) Miloš Zdeněk, vítězný František Štross, Vlasimil Hort a Michal Volf (zdroj: Pražská šachová společnost, autor: Vladimír Jagr)

Partička končí, nová začíná

Čas nejde zastavit. To jako šachisté známe dost dobře. Nedělní závěrečný večírek však nenabírá charakter loučení, ale působí spíše jako předzvěst dalšího setkání. Křupavý chřest prokládá první slova večírku a podávané vínečko lahodí především Markovi Vokáčovi. David Navara dále testuje své schopnosti hovořit španělsky, za což se mu od sekundanta Hoyose dostává uznání. Během večeře nám David Navara objasňuje, jak došlo ke spojení Ivančuk - Hoyos. Vzpomínáte na ročník Morelia-Linares, jak den před turnajem v Mexiku někdo zcizil Radjabovovi notebook a ten odmítl nastoupit? Ivančuk měl během turnaje nasmlouvané pouze simultánky s místními šachisty. Pořadatelům jeho přítomnost tak vytrhla trn z paty a on do turnaje nastoupil. Neměl sebou ani svůj počítač. V tu chvíli přichází na scénu Leon Hoyos a začíná tak jejich spolupráce.

David Navara probírá s Ivančukem možnosti poslední partie, která snad nejvíce dokazuje jeho nebojácnost a touhu po vítězství (v dobrém slova smyslu). Kg6 samozřejmě není hrubka, ale úmyslná oběť figury se záměrem otestovat ještě poslední cestičky, zda-li na jejich křižovatkách nečeká výhra. V uších mi stále zní výrok Vlastimila Horta: "Ivančuk prokázal v zápase velkou pragmatičnost." Český fanoušek si opět přišel na své a podepsání smlouvy s ČEZ na pokračování seriálu ČEZ CHESS TROPHY minimálně do roku 2013 je příjemnou zprávou. Kdo na přes rok zasedne na Kampě proti Davidovi? Uvidíme.

Odkazy

ČEZ CHESS TROPHY 2009 - fotogalerie
ČEZ CHESS TROPHY 2009 - partie k přehrání
4x 571x Petr Boleslav
Fotogalerie
Komentáře (4) Aktualizovat
05.06.2009 14:17 | Autor neznámý

jen pro korekturu: Mě je to jedno," špitne bázlivě Karin.

Te se slecne da odpustit, vzhledem k veku ... ale zdejsimu korektorovi ne :)

05.06.2009 13:05 | Autor neznámý

to DN, neni lepsi se ucit francouzsky? mame v klubu jednoho spanela a ten rikal ze se spanel s francouzem domluvi (asi jako cech s polakem). :) btw dost dobry clanek :)

05.06.2009 09:11 | Autor neznámý

Velmi pěkný report Bolku.

05.06.2009 08:23 | Autor neznámý

Děkuji za pěkný článek. Jinak s tou mou španělštinou to nebylo zdaleka tak dobré, jak by se ze článku mohlo zdát, musím se ještě hodně učit.