Carlsen udělal dobře, že z cyklu vystoupil

(Rozhovor Susan Polgárové s Dario Pedinim, Milán, vyšlo 5.1.2011) Susan, začněme jedním z nejaktuálnějších šachových témat současnosti: co si myslíš o nynějším formátu mistrovství světa a nadcházejících kandidátských zápasech? Myslím, že je uspokojivé, že se vracíme ke klasickému zápasovému systému, to je mnohem lepší než K.O. systém používaný na posledních turnajích.

Nemyslíte, že 4 partie jsou málo na to, aby ukázaly, kdo si zaslouží postoupit dál?

Souhlasím, čtyři partie nestačí, ale jak vidíte, nalézt optimální podmínky pro tyto zápasy je problematické, stejně tak jako sehnat sponzory, kteří by něco takového podpořili.

Pojďme mluvit o Carlsenovi. Jeho odstoupení vyvolalo údiv a mnoho dohadů, nemluvě o zklamání fanoušků. Máte k tomu nějaký komentář?

To, že se Carlsen rozhodl nezúčastnit se letošního cyklu o mistra světa, je pro šachové fanoušky na celém světě určitě velká rána. Bylo by to dobré pro jeho kariéru. Nicméně je stále ještě hodně mladý a ještě bude mít mnoho příležitostí bojovat o titul mistra světa.

To je všechno? Doufal jsem, že mi o tom povíte víc…

Podle mého udělal Carlsen dobře, stejně jako Adams, že odmítl pokračovat v Grand Prix FIDE, tahle akce byla doprovázena problémy, měnily se termíny začátku jednotlivých turnajů, místa konání, dokonce byly v jejím průběhu změněny podmínky celého cyklu. Ačkoli myslím, že důvody, které uváděl Carlsen později, když své rozhodnutí vysvětloval, nebyly ty klíčové.

Myslíte, že v tom mohli hrát roli sponzoři? Jak se na to díváte?

(Susan se uculuje) Napsané prohlášení nemůže osvětlit všechno. Magnus je mladý a tento rok byl zaneprázdněn i na jiných frontách, například v oblasti módy. Což vyžaduje čas a energii, které profesionální šachista potřebuje a nejspíš si to vyžádalo i svoji daň. Ale pořád si myslím, že existuje způsob, jak jej přesvědčit, aby kandidátské zápasy nakonec hrál. (V současné době je už tato možnost mizivá, ne-li zcela vyloučená, pozn. překl.)

Pojďme do Itálie. Caruana už se pomalu zabydluje v exkluzivní společnosti 2700+ a patří do top 30 hráčů světa. Myslíte, že jeho současní trenéři ho mohou dostat až do nejlepší desítky, nebo je bude muset změnit? Typickým příkladem v tomto ohledu je Karjakin, který nedávno změnil federaci a přestěhoval se do Ruska, nejen z ekonomických důvodů, ale zejména proto, aby mohl spolupracovat s lepšími trenéry, a v posledních několika měsících se jeho výsledky opravdu výrazně zlepšily.

(Susan se celá rozzáří) Ano, Fabiano se přestěhoval do Švýcarska poté, co strávil nějaký čas v Budapešti. Byl vždy schopen pracovat s vynikajícími trenéry, a jestli bude takhle pokračovat, mohl by dosáhnout i na vyšší cíle. Jak víte, Fabiano se vrátil zpátky do mého šachového klubu v USA.

Susan, motto vašich webových stránek, které se hodí i na vás jako na šachistku, je: „Vyhrávat s grácií, prohrávat důstojně.“ Myslíte, že se tímto heslem řídí i současní špičkoví hráči?

Poslední mistři světa, Kramnik s Anandem, jsou praví džentlmeni, mají vysoce vyvinutý smysl pro fair-play. Jsou to vynikající vzory pro naše děti, od nich se více než od kohokoli jiného můžeme poučit o tom, co to je fér hra.

Jejich italským protějškem by mohl být Michele Godena. Když už mluvíme o něm, brzy se uskuteční i tradiční turnaj Reggio Emilia (rozhovor se konal krátce před tímto turnajem) s mnoha špičkovými hráči, včetně Morozeviče, což je opravdu skvělý hráč a organizátoři udělali dobře, že si na něj vzpomněli. Mám pocit, že se od ostatních hráčů 2700+ odlišuje, v ruském národním týmu má výborné výsledky.

Ano, Reggio Emilia 2011 bude fantastická šachová událost, a Morozevič rozhodně přispívá k její vysoké úrovni. On často hrozil, že zanechá aktivního hraní, ale v posledních několika letech hrává pravidelně. Myslím, že je skvělé, že bude na turnaji startovat, zvýší to prestiž celé akce, je to jeden z nejzajímavějších hráčů současnosti.

Přijela jste do Itálie kvůli konferenci, která se pořádala právě dnes. Můžete mi o tom říct více?

Byla jsem pozvána, abych vystoupila na “Conferenza della Fondazione 21 di Paoletti“. Jednalo se o velice zajímavou akci, jsem ráda, že jsem se jí mohla účastnit jako řečník, ale užila jsem si to tu i jako divák. Byla jsem mezi 21 pozvanými hosty, mezi nimiž byli laureáti Nobelovy ceny a olympijští vítězové, každý měl 21 minut na to, aby pohovořil o tom, jak se mu podařilo stát se úspěšným ve svém oboru.

Susan se mě poté zeptala, jestli je interview u konce, protože se ještě měla zúčastnit slavnostní večeře, ale já ji požádal, jestli bych jí nemohl položit ještě několik rychlých otázek, v čemž mi laskavě vyhověla. Cítil jsem se sice trochu provinile, ale vybojoval jsem si ještě pár minut navíc, rozhovor mohl pokračovat, i když už vestoje.

Šachy v Itálii jsou v poslední době na vzestupu, díky úsilí mnoha lidí, přes deset let jsme nepořádali turnaj s účastí hráčů absolutní světové špičky, mám tím na mysli hráče top 5. Myslíte, že Itálie bude schopna uspořádat takový uzavřený turnaj, nebo nějakou jinou důležitou FIDE akci?

Proč ne? Itálie je krásná země, v příštích letech by se mohlo něco takového uskutečnit. Mluví se o uspořádání nějaké takové velké akce v Itálii, ale zatím je vše v počáteční fázi.

Susan, hrála jsi někdy ve své kariéře v Itálii?
Susan vypadala touto otázkou zaskočena, nadlouho se zamyslela, založila si ruce v typicky přemýšlivé póze a posadila se zpátky do křesla. Po chvíli přiznala:

Víte, myslím, že ani ne. Byla jsem v Římě a ve Florencii na dovolené, a prošla jsem si i Milán, ale mám pocit, že jsem tu nikdy nehrála klasický turnaj. Zvláštní!

Myslíte, že existuje šance, že vás v Itálii někdy uvidíme hrát?

Já už na turnajích nehraji, můžu se tu objevit na nějaké akci, která bude se šachem souviset, ale nemyslím, že bych ještě sama hrála, to není na pořadu dne.

Nemohl jsem se udržet a drze se zeptal:

No dobrá, takže teď je možná ten správný okamžik. Postavme šachovnici a zahrajme si spolu tady v baru!

Celou tu dobu jsem pantomimicky napodoboval rukama tahání figurkami, abych zdůraznil svůj zájem. Susan si nebyla úplně jistá, jestli to myslím vážně a nedělám si z ní legraci. Abych byl upřímný, ani já sám jsem to nevěděl, ale nemohl jsem odolat nabídce, aby si se mnou zahrála. Vůbec bych se na ni nezlobil, kdyby souhlasila, ale nakonec zůstalo jen u společného fota, předtím, než jsme si popřáli šťastnou cestu a rozloučili se.

(Zdroj: scacchierando.net, překlad).