Remízy, koršach, praktický šach a nejen AlphaZero

Tak si to shrňme, naskýtá se zřejmě několik způsobů, jak pomocí jistých změn ve „startovacích pravidlech“ snížit stávající efekt remisové nemoci:

Princip 1

Zákaz rošády – jak uvádí Kramnik

Princip 2 Zrušení stávajícího hodnocení patu 

Řekněme to třeba alegoricky, s paralelou na středověkou bitvu. Král, který se na konci bitvy nemůže už nikam pohnout (zároveň podobně jako jeho spolubojovníci – přicházejí v úvahu zejména pěšci - pokud ještě nějací na bojišti jsou) má mít nějaká „remisová“ privilegia – jako že se mu odpouští? Proč? Má se vzdát (pokud nespáchal sebevraždu), čili „zaslouží“ si spíš nulu, ne? Stávající pravidlo jakoby „preferovalo“ remisové tendence, což už dnes ale není žádoucí (!)

Jsou tu ještě asi dva způsoby změny, jak hodnotit patovou situaci. Ta první se nabízí jednoduchými počty 1 : 0, kdy nulu dostává strana, na které je právě král v patu. Je tu nicméně i druhá možnost jak hodnotit pat: 3/4 : 1/4 jako určitý kompromis mezi stávajícím hodnocením ½ : ½ a oním 1 : 0. Dalo by se tímto možná říci i to, že prohrávající straně (s králem v patu) se přisuzuje ¼ jako uznání k dobré obraně (když třeba vymyslela patovou cestičku) a silnější straně se dává ¾ kvůli získané převaze, která ale není zase tak velká, aby mohla zajistit mat. Byl by to takový princip „kompromisního“ patu. Někdo možná namítne, že princip 2 s patovou úpravou by dost možná neměl takový efekt, protože těch patů se moc nevyskytuje (statisticky). Nicméně mohly by důvodně „nastat" nějaké strategie v koncovce (zejména s převahou pěšce), kdyby k takovým patovým situacím s vidinou zisku ¾  mohlo později dojít (a jistý nárůst rezultativnosti by tu byl).    

Možná ale, že by i touto patovou úpravou (3/4:1/4), kdy „pat nedává remízu 1/2“, ale prohrává strana, která je na tahu a nemá tah – by zůstalo možná ještě stále poněkud málo úbytků v počtu remíz. Nicméně bude ještě možné přikročit k dalšímu principu 3.

Patovou úpravu navrhoval začátkem minulého stolení velmistr Rudolf Spielmann, leč nic se pak již nekonalo, zřejmě s těmi remízami to tenkrát nebylo tak horké. Řekl také: Stejně jako alchymista hledající kámen mudrců se šachový analytik žene za silnějšími tahy Zrušení patu (tak jak ho dnes známe) chtěl i Réti.

Princip 3

Prohození současného základního postavení černého krále a dámy (Kd8, De8), navrhoval jsem název „supersymetrický šach“ – zabýval jsem se tímto tématem také na těchto stránkách již dříve (v srpnu 2014), ale i na webu http://supersymetricky-sach.sweb.cz/ . Tím, že se upraví startovací podmínky (pravidla), aby – podobě jako ve vrcholovém tenise (i zde byl zajisté nějaký vývoj, jak má přesně vypadat geometrie hřiště, výška sítě apod.), aby projev výhody začínajícího (podávajícího) hráče byl ani ne zcela malým, ani ne zcela velkým „hnacím kolem“, (ale „přiměřeně, přiměřeně“… jak v tom filmu pravil Burian s Werichem, když kořenili nějakou kaši …aby nám pak chutnala) - byl jistým („menším“) implicitním důvodem k výhře bílého. Bude tu pochopitelně ale hodně záležet na tom, jestli bílý hráč toho bude umět využít (ale jistě to nebude lehké). Podobně jako v tom vrcholovém tenise… a bude tu pak dost možná (nicméně je to premisa -  bylo by dobré to prověřit nějakým turnajovým způsobem, např. dvou motorů) i vyšší rezultativnost, krása, přitažlivost. Říkám „dost možná“, je mi známo (od fyziků), že pokud – hovořeno všeobecně o systémech - nějaký systém symetrický se změní na asymetrický (což je doufám totéž jako supersymetrický – řečeno z pohledu od obou stran), nastanou pak jisté odlišné důsledky, což v šachu by mohlo znamenat mírně vyšší tendence (a šance) k výhře pro začínajícího, bílého hráče. Podobně jako v tenise, kdy oba hráči začínají (při podání) s postavením křižmo na protilehlé straně hřiště (a mají potenciálně jistou „výhodu podání“), i v šachu by oba králové také byly křižmo v postavení na šachovnici.

Vždy jsem byl nějak smutný, když jsem měl bílé a soupeř na 1.e4 hrál e5, anebo když na 1.d4 přišlo d5 – cítil jsem už určitou nudu, že nevím, jak bych mohl vyvinout nějakou aktivitu. Ale – tento pocit už v supersymetrii nevidím (!) Vzal jsem si své staré kapesní šachy a trochu jsem zkoušel pár úvodních tahů: 1.d4! d5 2.c4! (připomíná to dámský gambit, ale je to zajisté něco jiného (název by mohl být třeba dámsko-královský gambit, ale to není podstatné) a po několika tazích se mi to už začalo líbit, takže jsem si to dal i na počítač. Zmíním dále jen pár tahů, jak by to mohlo jít dál. Poznámka: pozici s Kd8 a De8 si na počítači postavíme známou klávesovou zkratkou „S“, ale pokud si pustíme motor, tak ovšem se hodně nedá věřit číselnému hodnocení (hodně přidávají bílému), protože stávající programy vlastně „uvažují“ tak, že postavení Kd8 vlastně nemá k dispozici rošády (a také pěkně stávkuje, když ji chcete provést). Rošády (král skok o 2 pole) zde ovšem černému není v intencích zakázat, na to by ale musel být „stvořen“ jiný engine. Tuto krátkou analýzu je nutno brát více „realisticky“ z hlediska praktického hráče (která by u velmistra byla zajisté přesnější). Je možné to zkusit (pomocně) i na počítači. Engine jakoby tady nepočítá s rošádami černého, což nepochybně způsobuje některé disproporce v hodnocení pozic (snažil jsem se k tomu nějak přihlédnout a „věřil“ zahajovacím tahů více než těm pozdějším tahům, kdy možnosti rošád už více přicházejí do úvahy, tj. v kratším horizontu propočtu).   

1.d4 d5 2.c4 – přijetí 2…dxc4 dává dosti samozřejmý nástup v centru 3.e4 a může následovat např. 3…b5 4.a4 c6 (4,,.e6 5.axb5) 5.d5 je už jasná výhoda. Asi lépe 3..Jf6 4.Jc3 b5 5.e5 b4 6.Ja4 Jd5 7.Sxc4 s výhodou. Nebo 3…e5 4.dxe5 Sd7 5.Sxc4 Jc6 (5…Dxe5  6.Jc3 Sb4 7.Jge2+/- Dxe4? 8.Sd5!) 6.Jf3 (Je otázka, zda by bylo lepší 6.f4, černý by mohl už pomýšlet na protihru po 0-0 nebo dříve Sc5) 6…Jxe5 7.Jxe5 Dxe5 8.Jc3 Sb4 9.0-0 Sxc3 10.bxc3 Jf6 11.f3 Dxc3 12.De2!, nebo 11…Dc5+ 12.Dd4 +/-) 

Asi lépe je nějaké nepřijetí: 2…c6 3.Jc3 Jf6 (3…dxc4 4.e4 b5 5.b3 a nelze dobře 5…cxb3 pro 6.d5!) 4.Sf4 dxc4 (4…e6 5.e3 Sb4 6.a3 Sxc3 7.bxc3 De7 8.c5 Je4 9.Sd3+/-  nebo 5…Jbd7 6.a3 s inic.) 5.e4 b5 6.Jf3 e6 7.a3 Se7 8.Se2 Sb7 9.0-0 Jbd7 10.b3 +/-

Jiná možnost je 2…e6 3.Jf3 Jf6 (3…Sb4 4.Jbd2!)  4.Jc3 dxc4 (4…Sb4 5.Sg5 c6 6.e3 Jbd7 7.Sd3 dxc4 8.Sxc4 h6 9.Sh4 g5 9.Sg3 Je4 10.0-0!) 5.e3 b5 6.a4 c6 7.Sd2 Sb7 8.Se2 a6 (8…b4 9.Ja2 a5 10.Je5 +/-) 9.O-O Jbd7 10.axb5 cxb5 (10…axb5? 11.Vxb8 Sxa8 12.Da1 Sb7 13.b3! s útokem) 10…cxb5 11.b3 b4 12.bxc4! bxc3 13.Sxc3 Je4 (13…Sd6 14.Db3 s útokem) 14.Dc2 s kompenzací v silném útoku

Intuice mi už nějak napovídá, že ta supersymetrie dá bílému „něco podstatného do vínku“, přestože variant po 1.d4 je zajisté ještě hodně.

V boji o centrum černý poněkud pokulhává. Snad nejlépe vyhlíží 1…e5!? 2.dxe5 Jc6  3.Jf3 Jxe5 4.Jc3!

4…f6 (4…Sb4 5.Dd4!) 5.a3! Sc5 6.b4 Sb6 (6…Sd6 7.Jb5 Jxf3 8.gxf3 Se5 9.Jd4+/-) 7.a4 Jxf3 8.gxf3 De5 9.Sb2 Dd4 10.Dxd4 Sxd4 11.e3+/-

4…Sc5 5.Sf4 Jg6 6.Sg3 d6 7.e3 Sd7 (7…Se6 8.Sd3 Jf6 9.h3 0-0 10.a3! s inic.) 8.a3! h5 9.h3 h4 (9…Sb6 10.Sd3 Jf6 11.0-0 0-0 12.b4 s inic.) 10.Sh2 Jf6 11.Se2 0-0 12.0-0 s inic.

Zde to není vysloveně +/-, spíše iniciativa bílého. I tak mi to stále navozuje jev onoho „Strom se pozná po ovoci“.

Na 1…c5 přijde také 2.dxc5 a5 4.c3 axb4 (4…Jf6 5.e3 d6 6.a4!?) 5.cxb4 Ja6 6.Sd2! po 2…e6 3.b4 +/-                    

Otázky ohledně možné změny paradigmatu mohou být vyvolávány ze strany klasického (praktického) šachu nebo ze strany korespondenčního šachu. Naléhavost významu změny nabude asi na straně koršachu (podle mé zkušenosti např. ve finále ČR 2017 https://www.iccf.com/event?id=74434 byl podíl nerozhodných výsledků 90%). A jak na nejvyšší úrovni? Např. na turnaji jen s GM: https://www.iccf.com/event?id=61736 ještě o něco víc: 94%.

Ze strany klasického šachu tento úkaz je podstatný zejména na nejvyšší úrovni, jinak na nižší úrovni poněkud méně. Například při posledním mistrovství světa došlo v základním tempu k výsledku 12 remíz za sebou, nebo: v zápase Karpov-Kasparov bylo 17 remíz po sobě.

Jaké jsou možnosti pro realizaci zavedení změn(y)? Principiálně mohly by v současnosti pomoci zápasy AlphaZero vs AlphaZero. Zaprvé se může „vytvořit“ - jak se již stalo pro princip 1 herní program (engine) - a na základě značného množství sehraných partií - laicky řečeno způsobem pokus/omyl (věřím, že s problémem, aby se neopakovaly ty samé varianty, by si programátoři dokázali poradit), hraných v některém paradigmatu (zde uvedeném principu pod 1, 2, 3 nebo i v nějakém součtovém jako např. 2+3). Možná, že optimální efekt „co nejméně remíz a současně co nejvíce krásy“, by mohl být při zavedení paradigmatu, zahrnujícím principy 2+3, nicméně možná by postačil i samotný princip 3. Pak tedy nezbývá než sehrát řadu partií a testovat, jak dopadne turnaj a sledovat procentuálně počet remíz.

Na stránkách https://www.chess.com/article/view/no-castling-chess-kramnik-alphazero už se objevují některé (malé) výsledky, při paradigmatu „bez rošád“ 10 her AlphaZero vs AlphaZero – a zde bylo 9 remíz (velmi přibližný náznak 90% remíz), což by bylo třeba „slibnější“ než třeba stávajících 94% v koršachu (u GM). Ale vypovídající test to ještě zřejmě není, to by těch partií muselo být podstatně více. Mělo by to dost možná jisté estetické výhody nových dobrodružství apod., nicméně rošáda je hezká výsada králů, ale přijít o ni? A je to zde možná ještě málo s tou rezultativností.

V praktickém šachu by pak bylo možno už jen (snad radostněji) hrát, v koršachu (citelně pokud by šlo o princip 3), pak by bylo nutné napřed vytvořit zejména nový motor (potažmo motory) - se zavedením nového paradigmatu. Nevím, jak náročné pro programátory je sestavit „poněkud“ nový motor – časově asi ano.

Konkrétní snahy pro zavedení nového paradigmatu v praktickém šachu už dnes činí Kramnik (včetně výzev – konečně někdo dal impuls). Kdo, resp. kteří to budou iniciovat či prosazovat i v koršachu? Cíl je jediný: zmírnit remisovou nemoc šachu korespondenčního (projev existuje zejména u hráčů od Ela 2200 či 2300 až nekonečno) a možná (?) i praktického šachu (u GM).

Je tu tedy řada možností tažení proti remízám, ale napadla mě jedna věc - z jiného pohledu - proč by se změnám někteří bránili, pokud by se jen ustoupilo ze stávajícího paradigmatu v širším použití (resp. rozšíření). Dalo by se asi říci, že ten důvod by byl komerční, či řekněme pragmatický.

Zavedením principu 2 - zrušení stávajícího hodnocení patu - by byly možná jen poněkud „nabourané“ (?) koncovkové čtyř, pěti, šesti, sedmikamenáče. A 7-kamenáče už jsou za prachy (roční předplacení). To by mělo určitý (ne)význam zejména pro koršach. Nicméně nebylo by to až tak tragické. Ve 4 až 7kamenových koncovkách (v koršachu) si od nich bereme (opisujeme, je to nápověda) jejich průběh o nejlepších tazích a ten zůstává stále poměrně OK – tedy „doslovně“: až na nějaké vyjímky. U pěšcovek například v postavení: Kf3, pe4, pf5, Kf7, pf6 – bílý na tahu po 1.Kf4 s dalším 2.e5 už „vyhraje“ (ovšem s patem ¾ : 1/4) – nikoliv ½ : ½ jak je tomu dnes. Kamenáč zde neukazuje jen jediné 1.Kf4, ale i jiné tahy jako 1.Ke3 (?), které ovšem pak jen remizují s patem jako  ½ : 1/2. Zde by lidský zásah byl žádoucí, ovšem je to dosti laický úkol (jen včas nepropásnout možnost výměny pěšců, pokud tato možnost tu je).

Závěrečný soud kamenáče: „draw“ přece vůbec nemusíme plně respektovat. Kamenáč je sluha, ne pán, ten snad lehce pozná, kdy posléze jde o pat (nicméně o zápasech motorů by toto zřejmě tak lehce říci nešlo), pokud kamenáč bude napovídat více cest lze pak upřednostnit tu cestu, která povede k patu 3/4 a ne jen k 1/2. Pokud tedy jde o pat – lze ho hodnotit podle „nových“ pravidel, pokud si je stanovíme. Praktické kroky (úpravy) by zajisté byly nutné: menší ošetření na webserverech, přidat některá tlačítka – kromě nabídky remis by bylo asi žádoucí přidat tlačítko cca ve významu „nabízím ti ¼“ a „nabízím ti ¾“ (podle toho, kdo má převahu nebo kdo má na obzoru nejvýše pat). Pokud by došlo až do samotného patu, pak by silnější strana mohla kliknout na tlačítko „nabízím ti ¼“ a soupeř by měl jen potvrdit „souhlas“ (aby byl důvod napsat výsledky ¾ a ¼ i do tabulky). Pokud by to soupeř do určité doby neučinil, provedl by to ukončení partie a zápis výsledku sám rozhodčí.

Zavedením principu 1 a 3 by bylo zase devastující pro teorii zahájení, stávající knihy, časopisy, databáze jsou pak k ničemu… To by vadilo korespondenčním i praktickým hráčům. Byla by tu možná rozdělená společnost, někteří by chtěli radostnější šach bez remisové nemoci, druzí by říkali něco o tradici a drželi pragmatismus, odvolávali by se na nepouživatelnost znalostního potenciálu v získaných vědomostech a literatury o zahájení a částečně v koncovkách (u principu 2) do určité míry také. Následně - mnohé by se ovšem mohlo (resp. muselo) „rodit“ znovu.

Stručně lze říci, že s principem 2 či 3, má možná největší naději na vyšší rezultativnost 2+3, je tu pak možnost, jak vytvořit počítačově (prý snad cca za 4 hodiny) metodou AlphaZero vs AlphaZero „nový motor“ (na nové paradigma) a pak to zápasově s nimi otestovat. Ono by to (v případě 3) šlo i s novými motory od lidských programátorů. Byly by tam nutné jisté změny či úpravy (rošády budou jinde, byť král jde také o 2 pole), nevím jak náročné to je, i časově.

Nové paradigma by mohlo být zavedeno jen (z počátku určitě) paralelně jako alternativa (!) ke stávajícímu pravidlu, podobně jako dnes existuje Chess960, Později se bude (dost možná!?) projevovat životaschopnost tohoto nového – nazvaného třeba jako „Chess2020“. Nářky nad nezajímavostí stávajícího paradigmatu u koršachu či praktického šachu (dosud zejména na špičkové úrovni) by pak mohly být včas odmítnuty s odpovědí: „můžete hrát jinak, je tu nové paradigma!“ A také jde možná i o to, býti připraveni na otázku: „kudy z nudy?“  Dříve, než nuda v šachu naroste až příliš.

Možná, že tu někdo bude argumentovat s tím, že s pravidly šachu by se nemělo vůbec hýbat, jsou zastánci status quo. Určité menšině hrající chess960 se to třeba toleruje (nebo se to uznává, že to zavedl velký Fischer), je to šach možná zajímavý a trénuje jistě mozek, ale připadá mi to nějak jakoby bez páteře, když je tu tolik výchozích postavení figur. Dobře zřejmě vyhlížejí změny v pravidlech, provedené jen v minimální míře, aby to byl ještě šach coby hra.

Korespondenční šachisté hledají ve hře asi především zábavu, vychází ze svých schopností a znalostí o hře, databází, knihoven, kamenáčů, je tu ale nejvíc práce se šachovými programy, ale dnes už zřejmě méně doprovázenou také jistou estetickou radostí ze své hry, s přispěním vlastní tvorby. Obrovský nárůst kvality tandemu SW + HW dnes už narostl tak, že hráčské schopnosti a znalosti - jejich role či váha - už jsou kvalitativně poměrně zanedbatelné oproti tomu, co nalézají po „hluboké“ analýze počítače (a oba soupeři je mívají často zhruba stejné síly). Ukazuje se, že jejich výkonnostní hladina už dnes, za stávajících podmínek hry, narazila téměř na limitující „hodnotový strop“ šachových možností a výsledek je pak remíza, potažmo vysoké procento remíz. Domnívám se, a třeba někteří budou v tomto souhlasit, že dnešní stav (v uvedených případech) už znamená zřejmý pokles estetické přitažlivosti a radosti ze hry. Lze to nějak změnit? Domnívám se, že zbývá snad jediné: změna podmínek (přijatelné by bylo asi jen „minimalisticky“), jinak řečeno změnit paradigma, a realizovat toto alespoň alternativně ke stávající formě pravidel. A čas možná prověří, co bude mít v sobě víc estetické přitažlivosti, zajímavosti.

K praktickému šachu lze říci: se skutečností lidských chyb přichází to, že remisová nemoc tolik nehrozí, a také to, že estetické radosti nevymřely (např. díky existenci atraktivních rozhodujících taktických obratů, oběti - což převážně nelze dobře říci o koršachu). V nejvyšších patrech velmistrů nicméně „antiremisové tendence“ už jaksi nejsou k dispozici, protože silný soupeř moc nechybuje. Magnus Carlsen v boji o MS si toho byl (ke konci) asi dobře vědom, možná nechtěl ani moc riskovat a spoléhal se na zrychlené rapidové tempo, které nepochybně dobře zvládá, ale toto je už nějaký poněkud okleštěný šach - pro tuto úroveň MS (proto asi vystupuje Kramnik se svou iniciativou). Toto řešení (nasadit rapid), vlastně představuje již zde citovanou „změnu startovacích podmínek“, zde v podobě změny časového limitu. Zkracování časových limitů ovšem v koršachu zřejmě nepřichází v úvahu. Jsou ochotni korespondenční šachisté pro ono zvýšení rezultativnosti něco postoupit či vykonat nebo jim současný stav (jen s alternativou Chess960) vyhovuje? – zůstává pro mne velkou otázkou.

       

František Nepustil    30.1.2020