Rady mírně pokročilým šachistům o zahájení
22.03.2023 05:50 | TréninkAch to zahájení. O zahájení bylo vychrleno tolik knih, co asi o žádném jiném sportu. Možná kdybychom dali fotbal, hokej a tenis dohromady, tak by si ani neškrtli v počtu knih, kolik bylo napsáno o šachovém zahájení.
Pokračujeme minulým dílem, odkaz zde: https://www.nss.cz/rady-mirne-pokrocilym-sachistum-o-literature.
Jednu dobu, coby profesionální hráč, jsem pozorně sledoval jaké knihy o zahájení vycházely, o čem byly a kdo je napsal. Nebylo to snadné, protože těch knih bylo opravdu hodně a to jsem sledoval jen ty lepší. Co s tím má dělat mírně pokročilý šachista?
Nedávno mne rozesmál jeden můj kamarád a svěřenec, když mi řekl asi něco takového: "ti velmistři jsou divní. Když sleduji jak streamují KM, tak ti přesně jednou naučené varianty do xtého tahu, ale velmistr už hned z kraje řekne něco jako, asi tamto, možná toto, kdybych si to tak pamatoval a tam je dobré asi toto atd. Ve výsledku, ale má jasně lepší pozici".
Klíčem vždycky totiž bude rozumět danému zahájení. Co to znamená?
Představte si, že máme například zahájení: 1.e4 c5 2.Jf3 d6 3.d4 cxd4 4.Jxd4 Jf6 5.Jc3 Jc6 6.Dd2 e6 7.0-0-0 a6 8.f3 h6 9.Jxc6! bxc6 10.Sf4 a bílý stojí lépe. A nějaké další varianty. Podle mne klíčem je vědět PROČ se takto hraje. Tedy abyste dokázali vysvětlit každý váš tah. Ne, aby někdo řekl "to se tady hraje" nebo "to řekl trenér". Ale aby skutečně věděl, proč se ty tahy dělají, k čemu jsou. Je to podle mne alfa a omega, protože pak se vám nestane, že někdo (špatně) odbočí a vy nebudete vědět co máte dělat, protože vůbec nebudete vědět PROČ. Nezapomeňte, že učení se zahájení není učení se nazpaměť básničky.
Ps.: Trochu mi to připomíná příběh slavného fyzika Richarda Feynmana.
Dále cituji z toho článku: https://www.respekt.cz/externi-hlasy/proc-ma-smysl-ucit-prirodni-vedy :
Feynam byl v roce 1950 pozván do Brazílie, aby tam učil. Rád přijmul z více důvodů, viz článek, nebo jeho vzpomínkové knihy, které jsem všechny četl, ale už si nepamatuji, v které to bylo.
Richard byl "hotový" z vědomostí studentů. Dokázali z paměti odříkat všechno z hlavních skript, ale když došlo k tomu, co vlastně říkají, byli bezradní. Viz z článku cituji: "Věděli například, že odražený světelný paprsek je polarizovaný, ale neuměli si to spojit se skutečným světlem odraženým od vodní hladiny."
Citace z článku: „Po dlouhém zkoumání mi nakonec došlo,“ píše Feynman, „že studenti se všechno naučí nazpaměť, ale smysl ničeho z toho nechápou… nic z toho neměli přeloženo ve smysluplná slova. Takže kdybych se zeptal ´Co je to Brewsterův úhel?´, vstoupil bych do počítače se správnou instrukcí. Ale když řeknu ´Podívejte se na vodu´, neděje se nic – pod instrukcí ´podívat se na vodu´ nic není!“
Závěr byl děsuplný: "V Brazílii se ve skutečnosti žádná fyzika neučí".
Dávejte si pozor, abyste nedopadli jako studenti fyziky v Brazílii, kolem roku 1950 :-)
K tomu ještě jedna věc. Pamatuji si, jak jeden trenér z informátoru přehrával malým svěřencům varianty (RC - nesmyslné) a pokud se někdo na něco zeptal, odpověď byla ve stylu "neruš a pamatuj si to".
Pro mírně pokročilého šachistu (a nejen) pro něj je to alfa a omega. Nemusí samozřejmě znát úplně všechno na padrť, ale klíčové věci určitě ano a to jsou z hlediska zahájení:
a) vývin figur
b) schování krále
c) boj o centrum
Měl by dobře vědět, proč se vyvíjí figury, k čemu to je. Pak proč schováváme krále a k čemu je to dobré a proč bojujeme o centrum, k čemu je to centrum tak dobré. Klíčem je dobře vysvětlit PROČ. Rozhodně je na škodu formulka typu "to se tak hraje".
Proto doporučuji mírně pokročilým šachistům, aby hráli zahájení, kde se nejvíce používají tyto zákony a nejlépe platí. Tedy otevřené hry. Je to i proto, protože tam nejlépe budete cítit figury a naučíte se s nimi zacházet.
A jak se to učit. Hlavně dle vzorových partií starých mistrů. Tedy Adolf Anderssen, Paul Morphy atd. Dále vřele doporučuji si pořádně prostudovat miniaturní partie. Je to vynikající, protože tam najdete hodně typových věcí a hlavně se dozvíte, jak důležitý je faktor času (vývinu), jak hrát a nehrát zahájení + taktické motivy různých pozic, což je nesmírně důležité. S tímto budete i sledovat jak se hrají úvodní tahy. Klíčová je praxe!!! Je nutno sehrát stovky a stovky partií. Nejenom alphazero se učí z vlastních partií :-)
Až budete mít dostatečné vědomosti, šel bych do větší hloubky z hlediska učení se variant, ale už se vám to bude učit daleko lépe, protože tomu budete rozumět.
Příště se podíváme na poslední díl.
Jednu dobu, coby profesionální hráč, jsem pozorně sledoval jaké knihy o zahájení vycházely, o čem byly a kdo je napsal. Nebylo to snadné, protože těch knih bylo opravdu hodně a to jsem sledoval jen ty lepší. Co s tím má dělat mírně pokročilý šachista?
Nedávno mne rozesmál jeden můj kamarád a svěřenec, když mi řekl asi něco takového: "ti velmistři jsou divní. Když sleduji jak streamují KM, tak ti přesně jednou naučené varianty do xtého tahu, ale velmistr už hned z kraje řekne něco jako, asi tamto, možná toto, kdybych si to tak pamatoval a tam je dobré asi toto atd. Ve výsledku, ale má jasně lepší pozici".
Klíčem vždycky totiž bude rozumět danému zahájení. Co to znamená?
Představte si, že máme například zahájení: 1.e4 c5 2.Jf3 d6 3.d4 cxd4 4.Jxd4 Jf6 5.Jc3 Jc6 6.Dd2 e6 7.0-0-0 a6 8.f3 h6 9.Jxc6! bxc6 10.Sf4 a bílý stojí lépe. A nějaké další varianty. Podle mne klíčem je vědět PROČ se takto hraje. Tedy abyste dokázali vysvětlit každý váš tah. Ne, aby někdo řekl "to se tady hraje" nebo "to řekl trenér". Ale aby skutečně věděl, proč se ty tahy dělají, k čemu jsou. Je to podle mne alfa a omega, protože pak se vám nestane, že někdo (špatně) odbočí a vy nebudete vědět co máte dělat, protože vůbec nebudete vědět PROČ. Nezapomeňte, že učení se zahájení není učení se nazpaměť básničky.
Ps.: Trochu mi to připomíná příběh slavného fyzika Richarda Feynmana.
Dále cituji z toho článku: https://www.respekt.cz/externi-hlasy/proc-ma-smysl-ucit-prirodni-vedy :
Feynam byl v roce 1950 pozván do Brazílie, aby tam učil. Rád přijmul z více důvodů, viz článek, nebo jeho vzpomínkové knihy, které jsem všechny četl, ale už si nepamatuji, v které to bylo.
Richard byl "hotový" z vědomostí studentů. Dokázali z paměti odříkat všechno z hlavních skript, ale když došlo k tomu, co vlastně říkají, byli bezradní. Viz z článku cituji: "Věděli například, že odražený světelný paprsek je polarizovaný, ale neuměli si to spojit se skutečným světlem odraženým od vodní hladiny."
Citace z článku: „Po dlouhém zkoumání mi nakonec došlo,“ píše Feynman, „že studenti se všechno naučí nazpaměť, ale smysl ničeho z toho nechápou… nic z toho neměli přeloženo ve smysluplná slova. Takže kdybych se zeptal ´Co je to Brewsterův úhel?´, vstoupil bych do počítače se správnou instrukcí. Ale když řeknu ´Podívejte se na vodu´, neděje se nic – pod instrukcí ´podívat se na vodu´ nic není!“
Závěr byl děsuplný: "V Brazílii se ve skutečnosti žádná fyzika neučí".
Dávejte si pozor, abyste nedopadli jako studenti fyziky v Brazílii, kolem roku 1950 :-)
K tomu ještě jedna věc. Pamatuji si, jak jeden trenér z informátoru přehrával malým svěřencům varianty (RC - nesmyslné) a pokud se někdo na něco zeptal, odpověď byla ve stylu "neruš a pamatuj si to".
Pro mírně pokročilého šachistu (a nejen) pro něj je to alfa a omega. Nemusí samozřejmě znát úplně všechno na padrť, ale klíčové věci určitě ano a to jsou z hlediska zahájení:
a) vývin figur
b) schování krále
c) boj o centrum
Měl by dobře vědět, proč se vyvíjí figury, k čemu to je. Pak proč schováváme krále a k čemu je to dobré a proč bojujeme o centrum, k čemu je to centrum tak dobré. Klíčem je dobře vysvětlit PROČ. Rozhodně je na škodu formulka typu "to se tak hraje".
Proto doporučuji mírně pokročilým šachistům, aby hráli zahájení, kde se nejvíce používají tyto zákony a nejlépe platí. Tedy otevřené hry. Je to i proto, protože tam nejlépe budete cítit figury a naučíte se s nimi zacházet.
A jak se to učit. Hlavně dle vzorových partií starých mistrů. Tedy Adolf Anderssen, Paul Morphy atd. Dále vřele doporučuji si pořádně prostudovat miniaturní partie. Je to vynikající, protože tam najdete hodně typových věcí a hlavně se dozvíte, jak důležitý je faktor času (vývinu), jak hrát a nehrát zahájení + taktické motivy různých pozic, což je nesmírně důležité. S tímto budete i sledovat jak se hrají úvodní tahy. Klíčová je praxe!!! Je nutno sehrát stovky a stovky partií. Nejenom alphazero se učí z vlastních partií :-)
Až budete mít dostatečné vědomosti, šel bych do větší hloubky z hlediska učení se variant, ale už se vám to bude učit daleko lépe, protože tomu budete rozumět.
Příště se podíváme na poslední díl.
Robert Cvek
Děkuji Roberte, je to přesně tak.
Když si sednu s kterýmkoli klukem z kroužku, abych mu ukázal nějaké zahájení a zvýšil jeho šance proti konkurenci na turnajích, obvykle začínáme narážet už u nějakého třetího tahu. Všechny ty děti prvního stupně základky hrajou to samé (e4 e5 a pak vyvinou koně, střelce).
Snažím se jim ukázat nějaká zahájení, která mají odlišné už ty první tahy, ale přitom bylo zachováno to co píše Robert výše - otevřené hry, dodržení pravidel atp. Dobrým příkladem je Vídeňská nebo Skandinávská.
Je zajímavé sledovat, jak na ty nezvyklé pozice reagují. Jak se postupně začínají rozsvěcet ta světýlka pochopení, že f4 ve Vídeňské je bojem o centrum, nebo že když v centru obětuji pěšce, tak co si za to kupuji. Někdy je pak příjemně srandovní sledovat, jak si ta pravidla přenášejí z jednoho zahájení do druhého (a do třetího) a jsou zmatení z toho, že tam to neplatí (ono to třeba platí, ale jinak než to pochopili). A na vlastní kůži poznávají, že žádné zahájení není samospasitelné, ale je třeba mnoho partií (a mnoho porážek), než to pochopení pronikne hloub a začne přinášet nějaký užitek.
Někdy těm malým dětem opravdu stačí ukázat prvních osm tahů a trpělivě odpovídat na to, proč to hraju a proč nehraju něco jiného.
Děkuji :-)
V té psané variantě chybí vývin střelce.Mimochodem mě zaujal citát Richard Feynmana:
Fyzika je jako sex, může přinést praktické výsledky, ale to není důvod, proč to děláme.