Poslední rytíř díl druhý (šachový trénink)
23.04.2022 06:00 | TréninkDneska máme miniaturní porci. Viktor Lvovič porazil svého ne slabého soupeře (elo 2435) v miniaturce.
Ta první staví na učení se variant. Hráč této školy se učí mnoho a mnoho variant, má dobrou paměť a snaží se hrát principiální šachy. Jako například Fischer nebo Kasparov.
Ta druhá škola je založena znalosti motivů, hodnocení pozic a jakési intuici, která je právě postavena na znalostech. Hráči toho stylu neznají tolik variant, ale pozici výborně cítí. Například Capablanca nebo Karpov.
Co je lepší? Zde hodně záleží co jednak od šachu očekáváte, co je vám bližší a jakou máte paměť. Také bych měl napsat, kolik času chcete strávit nad zahájením.
Nemyslím si, že je nutně jedna "škola" lepší než druhá. Určitě se obě vzájemně doplňují a nejde hrát jen ze znalostí variant s tím, že pozici vůbec nerozumíte a naopak. Nicméně obecně rozumět pozici se vám bude hodit napořád.
Následující partie je pěkný příklad jak hrát nebo nehrát zahájení.
Z této svižné a krásné partie je velké poučení a to sice jak hrát či nehrát v zahájení. Zahájení je asi vůbec nejdůležitější část partie v dnešní počítačové době. Avšak není ani tak rozhodující znalost dlouhých variant, spíše se naučit správně zahájení rozehrávat a pochopit problémy daného tématu. Ono jak už jsem psal, stačí otevřít kouzelnou knihu s partiemi geniálního Američana P. Morphyho, který zmasakroval celou šachovou Evropu a ponořit se do těch kouzel, vlastní magie se co nevidět dostaví!
Silný tah (po 12.0-0! ), bílý se samozřejmě nestará o nějaké slabé pěšce a pokračuje ve vývinu a zároveň přenechává problémy na černém, který musí řešit hrozbu 13.Sa3. Silný hráč se často pozná tak, že zahájení které rozehrává „poprvé“, je vzorovou ukázkou na hlavní principy zahájení – vývin, boj o střed a schování krále. Zde trochu odbočím. V Ostravě občas chodím do jednoho ostravského klubu si v pátek zahrát volné partie, pobavit se a vypít nějaké to pivko. A občas se hrají i „fischerovi“ šachy. Tedy se rozlosuje náhodné postavení figur a s chutí do toho a posledně jsem tak hrál s jedním kamarádem s elem cca 2050. A vždycky to dopadlo tak, že já jsem rychle (dle učebnic) vyvinul figurky, schoval krále a zahájil boj o střed, zatímco můj soupeř prováděl zbytečné „plány“ a celkově nelogické tahy proti zdravým zásadám zahájení. A dle toho partie i tak vypadaly…je třeba pořádně prostudovat Morphyho partie, jsou přímo vzorové na rozehrávaní partií.
Díky Roberte za dióporučení.