Johann Hermann Zukertort

04.01.2020 05:00 | Historie

Jak se může stát, že všestranně nadaný člověk, vystudovaný lékař, hudební kritik a autor několika filosofických pojednání, válečný hrdina ovládající dvanáct světových jazyků zemře v naprosté bídě? převzato z: "Šachový týdeník / Václav Pech"


Odpověď je někdy jednoduchá. Propadne kouzlu kolbiště rozděleného na čtyřiašedesát černobílých čtverečků, po nichž se rozdílným tempem i směry rozbíhá s barvami čtverců barevně sladěná skupinka dvou tuctu dřevěných bojovníků. Přesně to se stalo prvnímu neúspěšnému kandidátovi na titul světového šachového šampióna Johanu Hermanu Zukertortovi. Přestože pocházel částečně z modré krve, zemřel v bídě. Troufnu si ale říct, že byl se svým životem spokojen a pokud by stál opět na startovní čáře svého života, změnil by toho pramálo. Šachy miloval a šachy mu daly vše, po čem v životě toužil.



Život Johanna Hermanna Zukertorta měl několik milníků a téměř všechny byly spojeny  se stěhováním. Za svůj poměrně krátký život změnil svoji domovinu hned třikrát. První etapa jeho života spojená s jeho rodištěm, dnes polským městem Lublinem. Zukertortův otec byl křesťanský misionář židovského původu a toto povolání bylo tehdy v Ruskem okupovaném Polsku považováno za nezákonnou činnost a tak Zukertortovi i s mladým Johannem v roce 1855 emigrovali do sousedního Pruska a usídlili se ve Vratislavi. A zde se také při svých gymnaziálních studiích ve třinácti letech seznámil se šachovou hrou. Slovo seznámil je pravděpodobně na místě, protože když o šest let později navštívil poprvé šachový klub, prohrál tam všechny své partie a to i přesto, že v každé z nich dostal od svých soupeřů dámu „fóra“. Přesto právě Vratislav zaznamenala v Zukertorotvě životě zásadní změnu. Johann se zde seznámil s Adolfem Anderssenem. Skvělým šachistou známým svojí skromnou, přátelskou a neustále povzbuzující povahou. Anderssen v nově příchozím mladíkovi a v jeho zapálení pro šachovou hru našel brzy zalíbení a stal se pro start kariéry budoucího kandidáta na titul světového šampióna jeho šachovým druhem a učitelem. Není divu, že stejně tak jako jeho učitel, vyznával Zukertort útočný styl hry a věřil, že základním kořením šachové hry jsou krásné a efektní kombinace. Podle Zukertortova svědectví sehrál za svůj život s Anderssenem více než šest tisíc partií a to je skoro neuvěřitelné číslo. Kdyby spolu sehráli každý den jednu partii (Anderssen rozhodně nehrál ve volných chvílích šachy pouze s Zukertortem!), pak by se museli scházet dennodenně skoro sedmnáct let. Kolik bylo na počátku jejich známosti prohraných partií, odehraných bez jediného úspěchu, se ani neodvážím spekulovat. Zvrat ve statistikách se dostavil až roce 1862, tedy ve dvacátém roku Zukertortova života. Tehdy Zukertort svého učitele poprvé porazil a to se počítá, i když to bylo v partii, v níž mu Anderssen dal před zahájením partie výhodu jezdce.  Zukertortova šachová síla po dobu jeho studií medicíny pozvolna rostla a v roce 1862 již byl považován za nejlepšího vratislavského šachistu, když v zápase hraném v roce 1864 porazil mistra Miesese. Po ukončení studií získal Johann titul doktora medicíny (i když tuto skutečnost později Steinitz zpochybňoval) a vstoupil do zdravotního sboru německé armády bojujícího v prusko-rakouské válce. Přímo se účastnil několika bitev a za prokázanou odvahu obdržel od pruského kancléře Otto von Bismarcka několik vyznamenání včetně Ocelového kříže a Řádu rudého orla.

Po skončení války Zukertort opouští Vratislav a stěhuje se do Berlína a teprve v Berlíně se jeho osobnost vyhraňuje. Pětadvacetiletý Johann se začíná plně věnovat šachu. Na jedné straně coby žurnalista, editující společně se svým přítelem Adolfem Anderssenem list Neue Berliner Schachzeitung a pracující s Dufresnem na v roce 1871 vydané a díky skvělému metodickému uspořádání materiálu také velice oblíbené šachové učebnici. Z čistě šachové stránky jeho pobyt v Berlíně začal a skončil zápasy s Anderssenem. Ten první hraný v roce 1868 Zuckertort prohrává 3:8 při jedné remíze. Ale hned o rok později vyráží na turnaje, kde sklízí první úspěchy. Na stupně vítězů podívá postupně v Brémách (třetí za Anderssenem a von Minckwitzem) a sledně bere bronz i v Brémách. Tentokrát za Anderssenem a Paulsenem. Jeho další šachový rozlet byl opět na rok zadržen válkou. 19. července 1870 vyhlásila Francie Prusku válku a Zukertort opět odchází do armádních zdravotních sborů, aby na vlastní kůži zažil již podruhé válečnou vřavu s vítězným koncem. Rok 1872 uzavírá Zukertortovu pětiletou berlínskou anabázi. Labutí písní byl v tomto směru vítězný zápas nad svým učitelem Anderssenem v poměru 5:2. Tento zápas však nanesl dlouholetému přátelství mezi Anderssenem a Zukertortem silnou ránu. Zatímco Anderssen považoval zápas za sérii přátelských partií hraných bez sázky a jakýchkoli doprovodných podmínek, ambiciózní Zuckertort jej bral pravděpodobně více než vážně a svoji výhru považoval za vítězství v regulérním zápasovém klání a chtěl z něho činit veřejné závěry i přesto, že se partie odehrávaly v kavárně a jeho soupeř hrál partie ve svých volných chvílích. Anderssena chování ambiciózního mladíka nepotěšilo a požadoval regulérní zápas hraný o finanční cenu. Za Zukertorta tehdy údajně složil požadovanou částku jeho přítel, ale nový zápas převahu mládí nad zkušeností nepotvrdil. Odehrály se tři partie a ve všech odešel Zukertort poražen. Z výše zmíněného je cítit, že Zukertort si tehdy již uvědomoval svoji šachovou sílu, pro jejíž dovedné použití v soubojích s těmi nejsilnějšími ale ještě neměl dostatek zkušeností. Není jistě zcela vyloučeno, že společně s neustálými válečnými půtkami, které jej vzdalovaly od šachovnice, měl i rozpor s jeho dlouholetým přítelem vliv na to, že se Zukertort rozhodl opustit Berlín a přestěhovat se do šachu mnohem vstřícnějšího Londýna, kde se chtěl královské hře věnovat naplno.



       Možná zhrzený Zukertort využil, stejně jako deset let před ním Steinitz, pozvání na šachový turnaj k trvalému přestěhování do Londýna. Samotné měření sil probíhající v anglické metropoli mu přineslo třetí místo ve velkém turnaji. Více bodů než on sesbírali pouze Steinitz a Blackburne. A nebyl by to Zukertort, aby si nekladl hned nejvyšší cíle. Považoval se za nejlepšího německého šachistu a rád by dokázal, že je nejlepším hráčem i jeho nového domovského města – Londýna. Že na to je ještě brzo mu v zápase zcela jasně ukázal Steinitz. Rozdrtil jej ještě v roce 1872 s výsledkem 7:1 a nenechal tak nikoho na pochybách, kdo že je to v Londýně šachovým králem. Přes těžkou porážku nachází Zukertort díky svému atraktivnímu stylu a optimismu v londýnské šachové společnosti spousty fanoušků a jeho popularita roste. Humorný a vzdělaný Zukertort hraje ve svém klubu, hraje spoustu simultánek jak těch běžných, tak těch hraných naslepo. Setkávat se za šachovnicí s velkým množstvím soupeřů najednou jej neobyčejně bavilo. „Kdybych byl sportsmen a jezdil na bicyklu, hrál bych třeba proti dvěma stovkám hráčů najednou,“ komentoval svoji zálibu šachista jehož síla v Londýně skutečně rostla.

Přesídlením do Británie ztratil Zukertort část svých příjmů plynoucích z editorství  Neue Berliner Schachzeitung, ale jeho žurnalistická duše nezůstala dlouho nenasycena. Přijímá nabídku na spolupráci s Westminster Papers časopisem šachového klubu St.George a později, v roce 1879 zakládá vlastní šachový časopis Chess Monthly. Ten měl v sumáři více předplatitelů, než všechny ostatní britské šachové časopisy dohromady. Zukertort byl v Anglii zkrátka populární a to i díky jeho skvěle podávaným historkám ze šachového světa. „Jestli byly ty příběhy pravdivé?“ ptá se britský velmistr Stuart Conquest ve svém článku zaměřeném právě na osobu Johanna Zukertorta. „Jeden neví, čemu by měl věřit. Ale faktem je, že Zukertort byl určitě velice roztomilý a zdvořilý člověk. Nebyl náchylný k hádkám a osobním sporům, které mezi šachovými rivaly nebývají řídkým jevem.“ Celkově je však první etapa Zukertortova londýnského života poměrně nezmapovaným obdobím. Ne mezinárodních turnajích se neobjevoval a tak je pravděpodobné, že si na chléb vydělával žurnalistikou, hrou šachových partií o menší částky, simultánkami a pravděpodobně také trénováním šachových adeptů. Není bez zajímavosti, že jedním z jeho žáků byl také lord Randolph Churchill otec pozdějšího legendárního lídra země Wistona Churchilla. Není tudíž vyloučeno, že se budoucí politik a tehdejší přední šachista se osobně znali.

Prudký vzestup Zukertortovy hvězdy svět zaznamenal až v roce 1876, kdy se Johann vrací na mezinárodní šachovou scénu druhým místem na turnaji v Londýně, o rok později dělí se svým bývalým guru Anderssenem druhé místo na turnaji v Lipsku. Vítězí také na turnaji v Kolíně nad Rýnem. Opravdový úspěch mu přinesl až rok 1878.  Velký mezinárodní turnaj v Paříži pořádaný v rámci tehdejší světové výstavy byl startem nejzářivějšího období Zukertortovy kariéry. Jeho vítězství, o němž se rozhodlo v doplňkovém zápase s Winawerem nebylo rozhodně náhodné a nezasloužené. Díky sponzoringu od tehdejší francouzské vlády byl i cenový fond na tehdejší dobu neobvykle vysoký. Zukertort dostal jako vítěz turnaje dvě porcelánové vázy v souhrnné hodnotě 7.300 franků. Je možná ukázkou jeho určité, mnohým šachistům vrozené, nepraktičnosti že ještě před svým odjezdem z Paříže obě vázy prodal překupníkovi za cenu odpovídající polovině jejich hodnoty… Ve stejném roce získává úspěšný šachista britské občanství a uzavírá tak jednu velkou kapitolu svého života.

Zukertortova hvězda stoupala vzhůru. Na cestě k vrcholu v zápasech s přehledem poráží Rosenthala (7:1 při jedenácti remízách) a v roce 1881 také rivala Blackburna (7:2 při pěti nerozhodných hrách). Druhé místo právě za Blackburnem v Berlíně a čtvrté místo ve Vídni 1882 bylo jemnou předehrou ke zřejmě největšímu úspěchu jeho kariéry. Tím se stal londýnský mezinárodní turnaj v roce 1883. Skvělý cenový fond ve výši 1.100 liber přilákal do britské metropole prakticky všechna tehdejší hráčská esa. Zukertortovo vítězství s tříbodovým náskokem před zbytkem světa tak působilo jako senzace. Z londýnského turnaje pochází také Zukertortova nejznámější partie.

Zukertort,Johannes Hermann

Blackburne,Joseph Henry

Londýn1883

[A13]Anglická hra

.c4 e6 2.e3 Jf6 3.Jf3 b6 4.Se2 Sb7 5.0–0 d5 6.d4 Sd6 7.Jc3 0–0 8.b3 Jbd7 9.Sb2 Zukertortem často využívané schéma rozestavení figur, které  ale za uplynulých sto třicet let pozvolna vyčpělo. Černí si dnes s bílým postavením vědí rady o čemž svědčí i statistiky. Hrají však citelně lépe, než Blackburne v této partii.9...De7? Černý zcela ignoruje poziční hrozbu svého soupeře a dopouští výměnu svého černopolného střelce. Současné pojetí pozice pojímá jak profilaktické 9...a6 10.cxd5 (10.Vc1 De7 11.Ja4 dxc4 12.bxc4 Vfd8s vyrovnáním v partii  Karlsson,L (2510)-Chandler,M (2590), Haninge 1988) 10...exd5 11.Dc2 Ve8 12.Vfd1 Vc8 13.Vac1 De7= partie Averbach, J- Van den Berg, C; Beverwijk 1963. Druhou cestou, jak hrát černou pozici a zachránit tak černopolného střelce je agresivnější 9...c5!? po němž měl černý v souboji Turikov, V (2291) - Neverov, V (2500) v Petrohradě roku 2011 dobrou hru po 10.cxd5 exd5 11.Vc1 Vc8 12.Ve1 Ve8 13.Sb5 a6 14.Sxd7 Dxd7 15.Ja4 Dd8 16.Vc2 c4 s výhodou černého. 10.Jb5! Je4 11.Jxd6 cxd6 Černému z nevýhody nepomůže ani braní jezdcem. Po 11...Jxd6 může bílý zkusit mimo jiné také 12.cxd5. Horší bude zřejmě okamžitý nástup na dámském křídle spojený s pěšcovým poskokem 12.c5 černý totiž pěšáka beze strachu sebere 12...bxc5 13.dxc5 Jxc5 (Záměry bílého s aktivitou na dámském křídle by došly svému záměru po chybném 13...Je4? 14.c6! Sxc6 15.Vc1± s jasnou výhodou bílého.) a po 14.Sxg7 Kxg7 15.Dd4+ e5 16.Dxc5 a5 odolá i pokusu bílého o otevření centrálních sloupců prostřednictvím 17.e4 c6 18.Jd2 a4 19.f4÷ kdy je pozice nejspíše nejasné, ale není to černý, kdo by se mohl něčeho strašlivého obávat. Vraťme se ale k základnímu 12.cxd5 převádějícímu partii do jedné z typových pozic střední hry. 12...exd5 13.Vc1 c5 14.dxc5 bxc5 15.Je1! Klasický manévr je zde zřejmě nejlepším trumfem bílého (předčasné bude netrpělivé 15.b4 c4 16.Jd4 a6 17.Da4 Vac8 18.Vfd1 Je5 a černý nestojí vyloženě špatně.) 15...Vac8 16.Jd3 Je4 (výhodné bílému je také 16...Vfe8 pro elastické 17.Vc2 s malou výhodou bílého.) 17.Jf4 Jdf6 18.Ve1 Vfe8 19.f3 Jd6 20.Sf1 a pozice bílého zasluhuje přednost. 12.Jd2 Jdf6 13.f3 Jxd2 14.Dxd2 dxc4?! Další Blackburnovo sporné rozhodnutí a ve spojení s dalším postupem snad přímo i chyba. Černý se v této partii chová ke svým střelcům neskutečně macešsky. Jako rozumná alternativa se ukazovalo pokračování 14...Sa6!? s ideou vyměnit bílého strukturálně dobrého bělopolného střelce a redukovat Zuketortův útočný potenciál. Na vyrovnání však ani tento tah nestačil. Po  15.cxd5 (Lepší je asi okamžité 15.Sa3!? Dd7 16.Sd3 Vfc8 17.Vfc1 dxc4 18.bxc4 d5 19.c5 Sxd3 20.Dxd3 a bílému se pozice bude hrát příjemněji.) 15...Sxe2 16.Dxe2 exd5!? (Slabší je nepochybně 16...Jxd5?! 17.e4 Jf6 18.Sa3!? (18.Vac1 Vac8 19.Da6 Dd7 20.Sa3 s výhodou na straně Zukertorta.) 18...Vfd8 19.Vac1 Vac8 20.Vc2± Dávající bílému na volném sloupci jasnou výhodu.) 17.Vfe1 Vfe8 18.Vac1= by se však remízové šance černého znatelně zvýšily. 15.Sxc4

5...d5? Ani druhého ze svých střelců nemá černý rád. Spoléhání se na volný "c" sloupec, na němž chybí pole vniku, se černému nemůže vyplatit.  16.Sd3 Vfc8  Po profylaktickém 16...Vfd8 s ideou 17.Vfe1 Vd7 18.e4 dxe4 19.fxe4 Vad8 může bílý změnit plán a rozběhnout pěšáka za jiném šachovnicovém teritoriu  17.a4±  17.Vae1 Logická reakce. Černý se svými figurami vzdaluje od svého krále a tak se bílý snaží o postup pěšce e3-e4 a následnou iniciativu na královském křídle. Proto na pole e1 podporující výše ukázaný plán míří dámská věz. 17...Vc7 18.e4 Vac8?! Ani k tomuto tahu černého nechovám zvláštní sympatie. Určitou protihru a život bělopolnému střelci dávalo pokračování 18...dxe4 19.fxe4± Vd8, i když i tady není o výhodě bílého pochyb. Například po 20.Df2± s ideou Dh4 a e4-e5. Ve vzduchu jsou také postupy druhého pěšce d4-d4 a na exd5 vyhnání posledního černého obránce prostřednictvím přetáhnutí e4-e5. To vše ale musí bílý nejprve připravit. Hlavní nevýhodou jeho soupeře je však to, že sám nevládne přílišným počtem užitečných tahů.    19.e5 Je8 S úmyslem případně vyztužit“ obranu svého krále po bílých polích jezdcem z g7.  20.f4 g6 21.Ve3 f5? Školometská poučka praví: "Nehraj tam, kde jsi slabší!" a Blackburne se o její platnost rychle poučí. Lepší bylo určitě pevné 21...Jg7 ale i tady by bílý útok nemající oponenta v protihře černého měl prorazit. 22.exf6 Jxf6

23.f5! Převaha bílých figur na královském křídle bije do očí je jasné, že to černý král nemůže rozchodit. Jedinou praktickou překážkou je to, že si to jako bílý musíte velice přesně spočítat a to mnohdy není lehké. V opačném případě budete v „popartiové“ analýze uprostřed svého družstva pouze za chytře mluvícího týpka, který ale přes všechny svoje znalosti tu vyhranou partii prohrál. To ovšem skvělému počtáři Zukertortovi nehrozilo. Vše viděl, nebo přinejmenším nacházel až do velkého finále zcela bez chyby. 23...Je4 24.Sxe4 dxe4 25.fxg6 Vc2 K méně efektní porážce s určitými teoretickými šancemi na spasení vedlo  25...hxg6 Pokračování 26.d5 podtrhující absenci lehkovážně v zahájení vyměněného střelce 26...Vc2 27.Vh3 Vxb2 28.Dxb2 e5 je bílými sice vyhrané, ale potřebuje od jejich vůdce ještě určitou přesnost. Divák by všem přišel o velké finále a to černý určitě nemohl dopustit. 26.gxh7+ Kh8 27.d5+ e5 28.Db4!! Hezké odlákání posledního zoufale přetíženého černého obránce. 28...V8c5  Po 28...Dxb4 bílá dáma skutečně není ke slupnutí jak ukazuje varianta 29.Sxe5+ Kxh7 30.Vh3+ Kg6 31.Vf6+ Kg5 (královské neduhy černého neléčí ani 31...Kg7 32.Vg3+ Kh7 33.Vf7+ Kh6 34.Sf4+ Kh5 35.Vh7#) 32.Vg3+ Kh5 33.Vf5+ Kh6 34.Sf4+ Kh7 35.Vh5# 29.Vf8+ Blackburne, the loser of  this game was himself a terrific combinational player.It was not for nothing that he was known as Black Death. Just before that 29th move he had high hopes of winning the game. After all, he still had a menacing rook on the 7th rank. While waiting for Zukertort’s move, he walked around. Here is his humorous account of what happened: "On returning, Zukertort  had not yet made his move, but it dawned on me that the sacrifice of the Rook was fatal and the only question was whether he would find out…I presently heard a crash as though a piece were being slapped down with all the emphasis a man’s muscles could give it, and there came a tap to my shoulder, “Your clock is going, I have made my move,” he said, and from the expression of his face and the manner in which he drew himself upto his full height I felt that I might remark as the writer did when the audience damned his play, "He has found out, has he?” 29...Kxh7 30.Dxe4+ Kg7 31.Sxe5+ Kxf8 32.Sg7+ Kg8 33.Dxe7 1–0

   

A londýnský triumf mohl být dokonce ještě výraznější. Zukertorta v závěru turnaje zradila slabší fyzická kondice a možná se také začalo projevovat jeho horšící se zdraví. Srdeční choroba, k níž se později připojil ještě revmatismus a problémy s játry mu s postupujícím věkem braly v delších šachových soubojích jeho herní sílu a to se mu možná stalo osudným i v zápase o titul prvního oficiálního mistra světa v šachu.

K oficiálnímu měření dvou nejsilnějších šachistů doby, došlo od 11. ledna do 29 března ve Spojených státech. Bez zajímavosti není ani to, že Zukertort v USA hrát nechtěl. Vědom si svého zdravotního handicapu a nehostinného počasí panujícího v USA navrhoval jako místo konání prvního zápasu Londýn, blízký oběma rivalům. Steinitz ale nesouhlasil. Před léty se  s Angličany rozešel víceméně v nedobrém a tak předpokládal, že by místní prostředí spíše nahrávalo jeho soupeři.  Zápas hraný tempem dvě hodiny na třicet tahů v oddělené místnosti měl tři části. Jako první uviděl duel o světovou šachovou korunu New York. Zde se Steinitzovi vůbec nedařilo a do druhé třetiny hrané v St. Louis nastupoval za stavu 4:1 pro Zukertorta. Na tom ale začala být postupně patrná únava a poté co Steinitz ve druhém dějství vyrovnal na 5:5 a přešel boj do závěrečné třetiny odehrávající se v New Orleansu. A tady již Zukertort na svého soupeře fyzicky ani herně nestačil. Podlehl 10:5 při pěti remízách a sen o titulu nejlepšího světového šachisty se mu definitivně vzdálil.. Nutno poznamenat že soudobý americký tisk, nazývající občas Steinitze místo Američanem pojem „Bohemian“, byl vesměs na Zukertortově straně. Soudil, že poražený šachista zápas ztratil pouze proto, že fyzicky nevydržel jeho tempo. A nebyl asi daleko od pravdy.


Porážka a tvrdé podmínky zápasu Zukertorta definitivně zlomily. Nad jeho šachovou kariérou vzaly po zápase navrch zdravotní a psychické problémy a jeho sláva rychle pohasla.  O rok později končí ve Frankfurtu daleko v poli poražených, stupně vítězů jej nečekají ani v Londýně. Korunu všemu nasazuje potupná prohra 1:5 v zápasu s Blackburnem.  Po hvězdě z roku 1883 nebylo za čtyři roky ani vidu ani slechu. Zukertort stále hraje ve svém oblíbeném klubu Simpson´s Divan na adrese 101 The Strand, kde také odehrál v roce svoji poslední partii. Podle jeho soupeře uchvátil Zukertorta kolaps jeho díky vysílení z hladu. Druhý den, 20. června 1888 Johann Hermann Zukertort umírá.

„Morphy ani Zukertort nebyli géniové v pravém slova smyslu,“ napsal na adresu svých předchůdců dr. Siegbert Tarrasch.Pro génia charakteristické jest, že něco úplně nového vytvořil. To ani Morphy, ani Zukertort neučinili,“ soudí několikanásobný účastník zápasů o nejvyšší titul a dodává. „Steinitz ale Morphyho či Zukertorta nikdy herně nedostihl. Myslím Zukertorta z roku 1883. Pouze je předstihl jako myslitel.“ 


* publikováno se souhlasem autora Václava Pecha

* foto chess.com 


0x 2585x Petr Koutný
Fotogalerie
Komentáře (0) Aktualizovat