Šok 1.díl
12.11.2020 08:47 | HistorieChtěl bych vám povědět jeden příběh, který na první pohled vypadá jako naprostá absurdita, ale věřte, nevěřte, opravdu se to stalo.
Rozhodující bitva mezi titány české extraligy nastala 3.3. 2012. Hrálo se v Pardubicích a pokud si dobře pamatuji, hráli jsme tehdy přímo na radnici. Bylo to sedmé kolo nejvyšší soutěže. A aby to bylo dramatické až běda, oba týmy doposud ztratily jednu remízu. Pardubice s Labortechem, Nový Bor s Výstavištěm. Bylo více než jasné, že tento zápas rozhodne o vítězi extraligy.
Dvojice (první jsou hráči Pardubic) byly:
7.kolo Extraligy 2011/12 Pardubice - Nový Bor
Movsesian (2715) - Navara (2705)
Matlakov (2630) - Láznička (2701)
Kempinski (2604) -Hráček (2624)
Petr (2526) - Bartel (2627)
Votava (2538) - Markoš (2596)
Jirovsky (2466) - Cvek (2518)
Bernášek (2464) - Hába (2502)
Černoušek (2438) - Kalod (2500)
Na první desce měli Pardubice bílé kameny. Dodnes si pamatuji jak napjatá atmosféra panovala. Rivalita týmů byla cítit snad i na záchodě... Vidíte sami podle sestavy a podle ela soupeřů, že jsme byli jen mírní favoriti.
Zápas se ale rozehrál více než dobře. Záhy jsme vedli 1-0, když se mi podařilo v miniaturce porazit Miloše Jirovského. Udělal jsem si izolovaného pěšce, soupeř špatně zareagoval a dostal se pod nepříjemný tlak (partii rozeberu). Stačila jedna chyba a bylo to. Dodnes si pamatuji, jak měl náš kapitán Bolek radost. A já samozřejmě také.
Zápas se vyvíjel skvěle. Výhru ještě přihodil Viktor Láznička, s tehdy mladým, ale už dost nebezpečným Maximem Matlakovem (nyní by to asi bylo jinak :-) ) a Mateusz Bartel s Martinem Petrem. Soupeři skórovali jenom jednou, když vyhrál Honzou Bernášek s Petrem Hábou.
A nyní přichází "dramatický zlom" našeho příběhu. Šli jsme se najíst do nedaleké restaurace a sledovali jsme partie na mobilu (byly on-line). Dodnes si pamatuji jak slavíme vítězství. Vedeme 4:2 a hrají se už jenom dvě partie. Zbyněk Hráček má skvělou pozici s Robertem Kempinskim (to může hrát na výhru, ale objektivně je to remíza). A horší, ale branitelnou koncovku má Jáno Markoš s Honzou Votavou.
Slavíme, panuje skvělá atmosféra. Už si moc dobře nepamatuji, kdo všechno tam byl (slavící a hodující v oné restauraci), ale určitě Viktor Láznička, myslím dále David Navara, Mateusz Bartel, Radek Kalod (ale ten hrál tenis a nevím kdy přesně) a já.
Jenže pak se stane chyba přenosu. Zbyněk má napadnutou dámu a neuhýbá s ní. To je přece hovadina. V té době docela častý jev, že se přenos zhroutí v nějaký nesmysl. Stále ještě nevíme co se stalo (pozice se od nesmyslného tahu kousla), když se objeví otřesený Zbyněk a říká, "že se mu to stalo snad poprvé, nebo podruhé v životě, že by udělal až druhý tah, se kterým počítal". Chtěl prostě hrát dámou a pak až jezdcem, jenže hrál hned jezdcem... A přišel o dámu. Okamžitě se vzdal, proto pozice zamrzla... .
Jsme otřeseni, ale OK, Jáno sehrál koncovku skvěle a na prkně je remíza. Opět slavíme, pohoda, stávají se i horší věci. 4,5:3,5 je také super.
Jenže...jenže pak Jáno přehlíží banální vidličku a ztrácí věž. Tak to byl šok. Obrovský šok. V takovém zápase přehlíží dva elitní velmistři dámu a věž. Zápas končí 4:4. Jsme otřeseni. A pokud si myslíte, že toto je konec, tak běda, to je teprve začátek k tomu co přišlo další den.
Konec prvního dílu.
Co o utkání ŠK Rapid Pardubice vs. 1.Novoborský ŠK napsal očitý svědek FM Břetislav Modr:
„Za stavu 4:2 už nebylo prakticky na co koukat, zázraky se nedějí. Rozloučil jsem se s pardubickým managerem Czech openu Jiřím Petrižálkem, že jdu na oběd do Bazalky a pak pofrčím domů. Vyslechl jsem si, že a´t už sem příště nejezdím, protože vozím smůlu.
„Tak já teď odcházím, tak se snaž s tím něco udělat,“ povzbudil jsem ho.
Najedl jsem se a odcházel kolem radnice směr nádraží v okamžiku, kdy celý pardubický tým vycházel…Zeptal jsem se, kolik prohráli, zda čtyři a půl nebo pět. A Jirka se suverenitou jemu vlastní prohlásil, že to skončilo nerozhodně 4 : 4. Trochu sem se tomu zasmál, vždycky byl ukecanej, ale on se začal dušovat, a tak jsem mu skoro uvěřil. Ale ne docela, zavolal jsem známému, aby se juknul na internet. A nemohl jsem uvěřit svému sluchu, pokud tam nebyl renonc, tak opravdu 4 : 4.
A tak jsem Jirkovi zavolal na mobil a tentokrát mu vynadal já. Co si to dovoluje mi říkat, že tam už nemám jezdit, když přináším smůlu. Takovou kliku, kterou jsem jim přnesl já, jim už nikdy nikdo nepřiveze. A já už příště taky ne, protože mi nadávali. Takhle nenechal Hráček stát dámu nikdy v životě! A teď se podívejme, co museli Markoš s Hráčkem udělat, aby domácím udělali radost.“
Pozn. ciki333 – Následuje diagram Kempinskij – Hráček po tahu 45. Jg4-e5, kdy Zbyňkovi „ujede ruka“ a zahraje osudové 45…Jc2?? Dále pak partie Votava vs. Markoš. V tupé pozici duel nevyhnutelně spěje do remízového přístavu, tj. koncovky V+J : V bez pěšců…Ján místo očividného 65…Kxf3! Vezme jezdcem pěšce na b4 a po 66.Vf5! ho ztrácí, proto se okamžitě vzdává…Bohužel opět se v praxi prokázalo, že chyby nechodí po jedné.