.png)
Když vezmete dnešní nadupané enginy a necháte je rozebrat partie prvního oficiálního mistra světa Wilhelma Steinitze, dostanete surový výsledek: spoustu nepřesností, chyb a hrubek. Počítačové analýzy – jako ty od Bratka a Guida – ukazují, že by starý pán proti dnešní elitě tvrdě narazil.
Jenže to je faul. Je nefér hodnotit průkopníka, který sám teprve definoval základy poziční hry, optikou dnešních strojů. Steinitz neměl k dispozici databáze s miliony partií. Všechno si musel odpracovat sám na šachovnici. Pokud měříme absolutní herní sílu, Steinitz by byl dole. Ale v kontextu doby? To on stavěl základy domu, ve kterém dnes všichni hrajeme.
.png)
Píše se rok 1935 a Max Euwe právě šokoval planetu – porazil Alexandra Aljechina. Euwe byl fantastický, nesmírně inteligentní šachista, ale panoval pouhé dva roky.
Historici ho často řadí k těm „slabším“ králům prostě proto, že Aljechin byl tehdy úplně z formy, bojoval se svými vnitřními démony (a podle dobových klepů i s alkoholem). Jakmile se Aljechin dal do kupy, v odvetě o dva roky později si vzal titul nekompromisně zpět. Euwe byl skvělý akademik a džentlmen, ale chyběla mu ta instinktivní dravost, se kterou vládli jiní.
Pak tu máme přelom tisíciletí. Šachový svět se rozštěpil, Garry Kasparov si založil vlastní organizaci a FIDE začala experimentovat. Výsledkem byl vyřazovací K.O. formát. Rychlé zápasy, kde jedna chyba znamenala letenku domů.
Najednou jsme tu měli mistry světa, jako byli Alexandr Chalifman nebo Ruslan Ponomarjov. Nikdo nezpochybňuje, že to byli (a jsou) špičkoví velmistři. Ale stát se mistrem světa ve formátu, který připomíná spíše tenisový turnaj, je prostě něco jiného, než přežít desítky partií a měsíce trvající nervydrásající psychologickou válku muže proti muži. Proto mají tito šampioni v očích mnoha fanoušků tak trochu „hvězdičku“.
A tím se dostáváme do současnosti. Byli jsme zvyklí, že mistr světa je automaticky ten nejlepší hráč planety. Carlsen, Kasparov, Karpov, Fischer... ti všichni nejenže měli titul, ale drtili soupeře na všech turnajích.

Když Ding Liren získal uprázdněný trůn, koruna ho doslova stáhla dolů. Ztratil formu, propadal se žebříčkem. A podobný otazník dnes visí i nad Gukeshem.

I když vešel do historie jako vůbec nejmladší mistr světa, jeho následné propadáky na superturnajích a ztráty ratingu budí rozpaky. Poprvé po velmi dlouhé době sledujeme šampiony, kteří nejsou jasnými vládci šachového světa (těmi z pohledu síly zůstávají Carlsen, Caruana, Nakamura či mladí dravci jako Abdusattorov s Erigaisim).
Když si projdeme přehled všech osmnácti klasických mistrů světa, je krásně vidět propastný rozdíl mezi těmi, pro které byl trůn celoživotním posláním, a těmi, pro které byl jen prchavým (byť slavným) okamžikem.
| Pořadí | Mistr světa | Období | Počet obhajob/titulů | Roky zisku titulu |
| 1. | Wilhelm Steinitz | 1886–1894 | 4 | 1886, 1889, 1890, 1892 |
| 2. | Emanuel Lasker | 1894–1921 | 6 | 1894, 1896, 1907, 1908, 1910, 1910 |
| 3. | José Raúl Capablanca | 1921–1927 | 1 | 1921 |
| 4. | Alexandr Aljechin | 1927–1935, 1937–1946 | 4 | 1927, 1929, 1934, 1937 |
| 5. | Max Euwe | 1935–1937 | 1 | 1935 |
| 6. | Michail Botvinnik | 1948–57, 1958–60, 1961–63 | 5 | 1948, 1951, 1954, 1958, 1961 |
| 7. | Vasilij Smyslov | 1957–1958 | 1 | 1957 |
| 8. | Michail Tal | 1960–1961 | 1 | 1960 |
| 9. | Tigran Petrosjan | 1963–1969 | 2 | 1963, 1966 |
| 10. | Boris Spasskij | 1969–1972 | 1 | 1969 |
| 11. | Robert J. Fischer | 1972–1975 | 1 | 1972 |
| 12. | Anatolij Karpov | 1975–1985 | 3 | 1975, 1978, 1981, 1984 |
| 13. | Garri Kasparov | 1985–2000 | 6 | 1985, 1986, 1987, 1990, 1993, 1995 |
| 14. | Vladimir Kramnik | 2000–2007 | 3 | 2000, 2004, 2006 |
| 15. | Višvanáthan Ánand | 2007–2013 | 4 | 2007, 2008, 2010, 2012 |
| 16. | Magnus Carlsen | 2013–2023 | 5 | 2013, 2014, 2016, 2018, 2021 |
| 17. | Ding Liren | 2023–2024 | 1 | 2023 |
| 18. | Gukesh Dommaraju | 2024–současnost | 1 | 2024 |
Ukázat na jedno jméno a suverénně prohlásit „tohle je on, ten nejslabší“, je nakonec vlastně nemožné. Každá doba vyžadovala od šampiona něco jiného. Někdy to byla genialita nad šachovnicí, jindy železné nervy, a dnes je to možná schopnost odfiltrovat obrovský mediální tlak a neustálé srovnávání s počítačovou dokonalostí.
Když budu osobně porovnávat mistry světa podle toho, jak ve své době dominovali a jestli v době, kdy byli mistři světa byli opravdu nejlepšími hráči světa a samozřejmě je to jen můj názor. Pak Max Euwe je spíš nedocenění mistr světa. Ono i ten Michail Tal...Geniální oběti, ale podle počítače to taky zrovna nebylo čisté. Steinitz ve své době byl jasnou jedničkou. Gukesh a Ding jsou podle mě jasní, toho třetího bych dal Tala....
.png)
Takže moje pořadí nejhorších mistrů světa:
1. Gukesh
2. Ding
3. Tal
A jaký je váš názor? Koho z historie byste do této nevděčné debaty zařadili vy a jaké kritérium je pro vás určující?








Ve výčtu chybí Chalifman,Ponomarjov,Kasimdžanov,Topalov.Spíš bych hledal zde.
Hodnocení Tala bych do tohoto článku vůbec nedával! Michail Tal byl koncem 50. let nejsilnější na světě. V roce 1960 byl nejvhodnější velmistr, který svým stylem mohl porazit Botvinnika a také nad ním zvítězil. Pak se mu stupňovaly zdravotní problémy. V roce 1972 byl 2. nejsilnější na světě. Za nehrajícím Robertem Fischerem.
http://www.chessmetrics.com/cm/CM2/PlayerProfile.asp?Params=199510SSSSS1S129382000000111000000000028910100