Chess.com blokuje přes 100 000 účtů měsíčně.

Šachy na internetu jsou dnes úplně běžná věc. Je to skvělé – můžete si zahrát kdykoli, s kýmkoli na světě. Stačí pár kliknutí a máte soupeře. Pro spoustu lidí je to způsob, jak si odpočinout po práci nebo škole. Jiní to berou vážně, sledují videa, studují zahájení a chtějí se posunout dál. Prostě šachy nikdy nebyly dostupnější.

Jenže tahle pohodlná dostupnost má i svou odvrácenou stranu. Vždycky se najdou lidi, kteří chtějí vyhrát za každou cenu. A když mají vedle sebe zapnutý šachový engine nebo mobil, můžou najednou hrát „jako velmistři“. Vyhrát takovou partii je snadné – ale je to výhra? Podle mě ne. Protože člověk se vlastně nic nenaučí. A hlavně – kazí to hru ostatním.

Na Chess.com to vědí moc dobře. Každý měsíc tam zablokují přes 100 000 účtů kvůli podvádění. To je obrovské číslo. Pravda, když se to přepočítá na procenta, jde asi o 0,3 % z aktivních uživatelů měsíčně. Ale pořád je to obrovská skupina lidí, co si místo férové hry zvolí tu kratší, ale falešnou cestu.

Ještě zajímavější je, že skoro 40 % těch zablokovaných účtů jsou úplně nové profily, mladší než dva týdny. To znamená, že spousta lidí, co dostala ban, si prostě založí nový účet a zkouší to znovu. A zase. Někdy je průměrný počet partií, které podvodník stihne odehrát před odhalením, kolem 50. Ale i tohle číslo postupně klesá, protože algoritmy jsou chytřejší a učí se poznat nenormální, „příliš dokonalé“ tahy už po pár partiích.

Chess.com na tom má celý tým Fair Play – asi třicet lidí. Ale bez automatického systému by to vůbec nezvládli. Denně se tam odehraje kolem 20 milionů partií! Asi 85 % podezřelých případů řeší přímo algoritmus. Umělá inteligence hlídá, kdo hraje „podezřele dokonale“, a spouští varování. A ty nejkomplikovanější případy pak přebírají lidé, kteří to prozkoumají detailněji.

Jasně, není to stoprocentní. Občas unikne někdo, kdo podvádí chytře, a naopak někdo může být neprávem podezřelý, když hraje životní partii. To je věčné téma v šachových diskuzích. Někdo na Redditu psal: „Ti, co chtějí podvádět, to stejně zkusí znovu a znovu.“ A má pravdu. Protože ti nejzarytější prostě založí nový účet a pokračují.

Chess.com proto přemýšlí i o dalších opatřeních. Například o tom, že úplně nové účty by musely nejdřív hrát proti jiným nováčkům. To by snížilo dopad podvodníků na zkušené hráče. Samozřejmě, že to má nevýhody – třeba delší čekání na soupeře, méně pestré zápasy. Ale podle lidí z Chess.com to prostě stojí za to. IM Kassa Korley o tom napsal: „Nevýhody ten nápad má, ale výhody jsou podle mě zřejmé.“

A já si říkám – kdo vlastně podvádí a proč? Komu udělá radost výhra, kterou nezískal vlastní hlavou? Je to o tom porazit silnějšího, zalepit si vlastní šachové ego? Nebo o tom dokázat si něco před sebou? Těžko říct. Ale když vím, že se takových pokusů odhalí přes 100 000 za měsíc, tedy zhruba 3 000 denně, je to hodně smutná statistika.

Nejde ale jen o statistiky. Podvádění bere šachu to nejcennější. Šachy nejsou jen o tom, kdo vyhraje. Jsou o přemýšlení, hledání řešení, vymýšlení plánů. Jsou o tom, že když najdu skvělý tah, můžu být na sebe pyšný. A když prohraju, můžu si aspoň říct, že to byla fér bitva. Když k tomu přidáte podvod, zůstane jen prázdná výhra bez hodnoty.

A proto má smysl proti tomu bojovat. Blokovat účty, vymýšlet lepší ochranu, vzdělávat hráče o fair play. Protože férovost je to, co dělá šachy krásnými. A je jedno, jestli hrajete doma na stole, nebo někde na druhém konci světa přes obrazovku. Vždycky by mělo platit, že vyhrává ten, kdo opravdu hraje líp – ne ten, kdo si stáhl nejlepší engine.