Olympijský rozhovor s IM Michalem Konopkou

Než se začneme ptát na podrobnosti, můžete v krátkosti zhodnotit vystoupení mužské reprezentace?
Hodnocení je jednoznačné – konečné umístnění je prostě špatné. Chápu rozčarování naší šachové veřejnosti, 38. místo neodráží sílu naší reprezentace. Nemůže se ale stále dařit tak, jako v Turíně . V minulých letech se nám na olympiádách a ME družstev vždy vydařil start a v průběhu turnaje jsme se střetávali s nejlepšími celky (snad s výjimkou Plovdivu 2003, kde se nám přesto paradoxně podařilo dosáhnout nejlepšího umístnění). Atraktivní zápasy s Rusy, s Ukrajinou a dalšími nám ale nezaručovaly, že skončíme v konečném pořadí vysoko. Vše se rozhodovalo ve finiši a mnohdy se stalo, že před námi končily týmy, o kterých jsme ani pomalu nevěděli, že v turnaji hrají.

Tím chci říci, že k dobrému umístnění se lze propracovat různými způsoby. Proto také nebyl po 3. kole, kdy jsme měli netradičně pouze 50 procent, důvod k panice. A dokonce ani po 5. kole a porážce od Kolumbie. Stále ještě bylo dost času vylepšit výsledek a skončit dobře. Vyšplhat se na přijatelné místo útokem ze zadních pozic je naprosto legální způsob vedení turnajového boje. Nejsem si jist, jestli to pochopili někteří nespokojení fanoušci. V tomto smyslu by pro náš klid bylo možná lepší, kdyby se olympiáda nehrála blízko českých hranic, ale někde 1000km daleko. O našem konečném výsledku rozhodly až klíčové zápasy proti Norsku a Indii. Na schůzce mužstva po prohře s Indií jsme mohli neradostně bilancovat: našim hráčům se nepodařilo porazit ani jednoho silného protivníka. Velmi často jsme chybovali, přehlíželi a nastavovali materiál. Spokojen jsem mohl být jen s výkonem Davida ve druhé polovině soutěže a částečně se Zbyňkem (na rozdíl od jiných nic nenastavil). A protože je za výsledek odpovědný vždy i kapitán, hovořil jsem s hráči o svém možném odstoupení nebo odvolání. O svých případných chybách a přehmatech stále přemýšlím. Základním kamenem našeho neradostného vystoupení byla průměrná až podprůměrná momentální forma našich šachistů. Mohl jsem být ale maximálně spokojen s přístupem všech hráčů. I když se nedařilo, kluci neházeli flintu do žita, nálada byla dobrá a bojovná, se snahou o odčinění vlažného startu. Žádná „deprese,nervozita a beznaděj“ neměla v Drážďanech místo. Případné lovce senzací nemám čím uspokojit.
Ještě pár úvah ke konečnému výsledku. 38. místo je tak trochu zavádějící, protože turnaj byl kratší než obvykle. 11 kol na 150 týmů je prostě málo,ale o tom ještě bude řeč. Jsem přesvědčen o tom, že kdyby se hrálo na obvyklých 14 kol, naše mužstvo by ještě dokázalo poskočit v tabulce slušně nahoru. I tak bych to ale viděl maximálně okolo 20. místa, a můžeme se vrátit na začátek a zopakovat si, že forma mužstva a předvedené výkony rozhodně nebyly ideální.

Na začátku turnaje se mluvilo o zdravotních potížích dvou členů, o co konkrétně šlo a jak to ovlivnilo výkon? (dotaz: Honza Hučín)
Ano, Jirka Štoček přijel s angínou a David Navara upozorňoval, že by mohl mít problém se zuby, ale náš výkon to neovlivnilo. Jirka první dvě kola nehrál a pokračoval v léčení.

Bylo vůbec na vystoupení našeho mužstva na olympiádě něco pozitivního?
Jistě. O přístupu a odhodlání týmu jsem se už zmínil. David Navara, Zbyněk Hráček, Viktor Láznička, Vlasta Babula, Jirka Štoček –všichni předvedli velkou snahu o co nejlepší výsledek. Kdyby to někdo odfláknul nebo sabotoval, hodnotil bych věci jinak. Z individuálních výkonů se mi nejvíce líbily partie Davida Navary proti Hernandezovi, Villamayorovi a Sasikirianovi.

Během soutěže jste se utkali se dvěma družstvy nasazenými výše (5.HUN , 13. IND). Výhra nepřišla. To o něčem hovoří…
A o čem by to mělo hovořit? K těm zápasům uvedu následující: prohra s Maďary vypadá krutě, ale to je tím, že se obrátila partie Jirky Štočka, který chyboval ve velmi výhodném postavení. Zápas s Indií mohl skončit úplně klidně i opačným výsledkem.

Jak probíhala příprava na zápasy s Maďarskem, Norskem a Indií a měla v praxi nějaký přínos? (dotaz: Honza Hučín)
Jestli máte na mysli konkrétní teoretickou přípravu na soupeře, tak probíhala zcela běžně, jako jindy, jistě se některé připravované varianty objevily i na šachovnici. Tentokrát to ale bylo spíše o již zmiňované formě hráčů, a to se ukáže spíše ve střední hře a koncovkách (viz partie ze zmiňovaných zápasů Štoček – Berkes, Babula- Hammer, Gopal –Štoček, Láznička –Ganguly)

IM Michal Konopka (zdroj: nss.cz, foto: Vladimír Jagr)

Další z kritických zápasů byl jistě ten s Norskem. S jakou taktikou se do zápasu vstupovalo?
Před utkáním jsem říkal klukům, že nás čeká zápas pravdy. Jednak měli Norové naprosto shodný průměr prvních čtyř šachovnic jako my (2611,25) a o tom, že jsme byli nasazeni před nimi (18. ČR, 19. Norsko), rozhodlo vyšší ELO našeho 5. hráče. A za další kdybychom v tomto utkání zvítězili, dostali bysme se po vlažném úvodu konečně do „lepší společnosti“ týmů, se kterými jsme chtěli hrát. Taktika byla jasná : mimořádně těžkou úlohu měl David Navara . Sice měl s Magnusem Carlsenem zatím příznivou bilanci (1 výhra, 2 remízy), ale Magnus je hráč, který může v současné době bílými porazit kohokoliv na světě a nebude to žádné překvapení. Proto jsme chtěli hrát na ostatních šachovnicích – nechci říct přímo na výhru, ale prostě hrát. Tedy i na třetí, černé šachovnici. Nutno dodat, že Carlsen způsobil v Norsku šachový boom a Norové se ucházejí o uspořádání šachové olympiády v roce 2014 (Tromso). Ostatní mladé hráče (Kjetil, Johanessen, Hammer) táhne jeho příklad a lepší se. Navíc hrál i velezkušený Simen Adgestein. Pro zápas byl naprosto klíčový vývoj partie na 4. šachovnici. Vlasta Babula získal bílými výhodu a v kritické pozici mohl jít do ostré varianty s obětí figury. Viděl ji, přesto se ale rozhodl pro klidnější pokračování. Soupeř reagoval přesně, výhoda se rozplynula a v rovné pozici Vlasta k dovršení všeho nastavil figuru. Nešťastná partie. Na tento zápas jsem mohl postavit na 4. šachovnici bílými buď Vlastu, nebo Jirku Štočka. Já ale Vlastovi velmi věřím, bílými proti o něco slabším soupeřům hraje skvěle a především úspěšně. Ve druhé polovině olympiády jsem pro těžké zápasy plánoval taktiku bílými Vlasta, černými Jirka. I to mělo své statistické opodstanění.

Uchvátil především souboj Davida Navary s Carlsenem. To byla příprava?
Na tuto otázku by měl odpovědět především David. Jemné lavírování ve španělské nabízí různé přechody do různých variant, možnost zavléct soupeře tam, kam chceme. Tak tomu bylo i v partii Carlsen – Navara. O Carlsenovi a jeho bilanci s Davidem jsem se již zmínil – David první vzájemnou partii ve Wijk aan Zee vyhrál, tentokrát ale byli soupeři v jiné výchozí pozici. Ve Wijku měl David o 20 bodů vyšší rating, v Drážďanech naopak o 150 bodů nižší. To je důsledek fantastického vzestupu Magnuse a trochu slabšího období Davida. Předpokládal jsem, že to bude mít David velmi těžké.

Co může dělat kapitán, když jeho svěřenci nejsou ve své obvyklé formě?
Nevím, žádná příručka na toto téma nebyla vydána :) Já jsem se snažil především o to, aby byla v mužstvu nadále dobrá a bojeschopná nálada, což se myslím podařilo. Bylo to ale i proto, že naši současní reprezentanti jsou výborná parta a skvělé osobnosti.
Domnívám se, že jediným možným řešením dané situace je klid, nepropadnout panice a připravit mužstvo na útok ze zadních pozic, jak již bylo řečeno. Příkladů z dávné i nedávné historie, kdy se některému týmu zpočátku nedařilo, nakonec ale skončilo dobře, je mnoho.

GM Zbyněk Hráček a GM David Navara(zdroj: nss.cz, foto: Vladimír Jagr)

Po pěti kolech nebyl stav přiliš příznivý. Šesté a sedmé kolo vypadalo, že přichází po dni volna rázný obrat k lepšímu, ale přišla prohra s Norskem. Byl to moment, kdy se přestalo věřit v dobrý výsledek?
Tak to určitě ne. Kdybychom dali na řeči některých lidí, tak bychom si měli po třetím kole a prohře s Maďary zabalit kufry a odjet domů. Já ale stále věřil, že ztracený terén doženeme. Mužstvo má svoji kvalitu, o náladě se již mluvilo, takže jsem byl klidný. V obrat věřili i samotní hráči. Na ten moment, kdy jsem přestal věřit v dobrý výsledek, si pamatuji přesně. V zápase s Indií jsme prohrávali 0:1, ale David proháněl Sasikirianova krále, Zbyněk držel remízu a Viktor stál v koncovce o něco lépe. (tedy to jsem si tenkrát myslel, popartiová analýza ukázala, že v tu chvíli už jeho soupeř Ganguly vyrovnal hry). Stále jsem doufal, že můžeme 2,5 :1,5 vyhrát zápas , pak uspět v posledním kole a skončit ještě slušně. Jdu kolem Viktorovy partie, dívám se na pozici a říkám si: chtělo by to konečně nějaký průlom, třeba g4-g5. Vzápětí vidím, že to není nejlepší nápad: po Vf1+ ztrácí bílý celou věž. Jdu se podívat na Davida a na Zbyňka, a vtom si všímám, že Viktor táhne skutečně g4-g5??. Pochopil jsem, že to je v háji a že na této olympiádě už nic neuhrajeme.

Co může kapitán přímo při zápasu? Může komunikovat s hráči např. ohledně remíz?
Dříve bylo běžné, že se hráči směli poradit s kapitánem o nabídkách remízy. Obšírný soupis nových pravidel a norem, vydaných k této olympiádě, trochu oklešťoval pravomoci kapitána, ale všichni rozhodčí tolerovali případnou poradu hráče s kapitánem při remízové nabídce. Tím, že se remíza nesměla prvních 30 tahů nabízet, bylo ale takových porad méně, než dříve. Jinak by měl kapitán donést hráčům občerstvení během hry a nerušit.

Trochu z jiného soudku. Nový systém losování. Jen jedenáct kol. Co k tomu říci?
Tak to je skutečně nepodařený přehmat. 11 kol je prostě málo a nahrává konečným náhodným výsledkům. Mnoho let se olympiády hrály na 14 kol (s výjimkou Elisty 1998 a Turína 2006, kde byly z různých důvodů zkráceny soutěže na 13 kol). V Drážďanech hrál rekordní počet týmů, téměř 150, a olympiáda byla o tři kola zkrácena! Pravděpodobně to tak ale zůstane – z ekonomických důvodů. Na rozdíl od ME družstev neplatí národní federace na olympiádách pobytové náklady.
V soutěži žen se vůbec nestřetli medailisté v zápasech mezi sebou! Je možné považovat takové výsledky za úplně regulérní? A co pak říci o mužské části olympiády, kde hrálo ještě o 50 mužstev více? Měl jsem pocit, že naše družstvo na to trochu doplatilo, ale jak již bylo řečeno, domnívám se, že bychom se v současné formě výše než okolo 20. místa nedostali.
Další nepovedenou novinkou byl systém losování. Protesty byly poměrně časté a na další olympiádě se už má losovat jinak. Systém se podle vyjádření známého funkcionáře pana Andrzeje Filipowicze bude inovovat.
Jak se provádělo losování na jednotlivá kola ve skupinách mužstev, majících stejně bodů? Nikoliv podle jejich nasazovacích čísel, ale podle aktuálního pořadí. A aktuální pořadí se určovalo podle dosti sporného olympijského sonnenbornu (součin zápasových bodů soupeře a počtu získaných bodů s tímto soupeřem). Vzhledem k tomu,že pro úvodní dvě kola bylo startovní pole rozděleno na dvě poloviny, které hrály jen mezi sebou, to nebylo úplně v pořádku. Jen tak se mohlo stát, že jsme v 10. kole narazili na nepříjemnou Indii. Dva papírově nejsilnější celky v dané bodové skupině museli hrát mezi sebou! Nespokojeni byli Indové, nespokojeni jsme byli my, ale nic se s tím dělat nedalo.

Souboj našich ve druhém kole s týmem Litvy (zdroj: nss.cz, foto: Grigoris Vasiliadis)

O organizaci jsme již slyšeli, především pochvalně. Vyskytovaly se prý ale i časté protesty některých družstev.
Není jednoduché zorganizovat dlouhodobou akci pro 2000 lidí zcela bez problémů. Jestliže se v organizaci objeví nějaký malý kaz, je možná správné to velkoryse odpustit. Myslím, že organizátoři olympiády v Drážďanech odvedli dobrou práci a pozitiv bylo podstatně více než negativ. Musím pochválit pořadatele za zajištění přímého přenosu všech partií on-line. To je úžasné. Něco se mi ale přeci jen nelíbilo. Na této olympiádě se zavedla řada velmi striktních omezení pro hráče – když neseděl hráč přesně v 15.00 u šachovnice, prohrával partii kontumačně, na toaletu v zadní části objektu mohl jít pouze jednou cestou, k tomu určenou (když šel jinudy, mohl mít velké problémy – viz Vlasta Babula při zápase s Kolumbií), po skončení partie musel opustit turnajový sál a už se nesměl vrátit. Pro jiné „účastníky olympiády“ ale tak přísný metr nebyl. Mnoha divákům se podařilo využít občasné menší ostražitosti pořádkové služby a nerušeně se pak procházet v hracím sále. Velkým nešvarem bylo fotografování. Hlavní rozhodčí vyhlásil, že prvních 15 minut po zahájení hry se smí fotit s bleskem. To si mnozí vyložili tak, že se může fotit po celý průběh partie, jen bez blesku. Přitom většina fotoaparátů vydává různé zvuky a ruší stejně, jako zakázané mobily. Při zápase Česko – Litva se pan rozhodčí našeho zápasu pohodlně usadil k partii Zagorskis – Babula, ve třetí hodině hry vytáhl kameru a začal kamerovat. Neuvěřitelné. Jako v cirkuse jsem si připadal při zápase s Maďary. Ten den to organizátoři nezvládli a do sálu proniklo více diváků, než je zdrávo. Co chvíli bylo slyšet: „Leko! Navara!“ a cvakání fotoaparátů. Úplně nevkusně se ale zachovali jedinci, kteří si při zápase Česko- Indie stoupli k šachovnici a fotografovali si vrcholnou časovou tíseň z partie Navara – Sasikirian. Když jsem se snažil takové borce od našich zápasů odehnat, dostávalo se mi stále stejné odpovědi – „Můžu, fotím bez blesku!“ Toto by se mělo určitě změnit.

Ozývají se hlasy, dát příležitost mladým, např. Krejčí, Plát, Kočiščák. Dovedeš odhadnout jaký by byl výsledek? Proč jsme nepostavili juniorku (Plát, Krejčí, ale i Martin Petr apod)?
Proč bychom měli stavět juniorku? Pokud bude někdy šachová olympiáda v České republice, pak jistě využijeme práva organizátorské země a postavíme více týmů, jako to udělali letos Němci. Jistě, mohli nás reprezentovat jiní hráči, mohli nás reprezentovat junioři, a jistě by si své uhráli. Takové týmy by ale neměli šanci hrát o přední umístnění. Na rozdíl od týmu,který nás v Drážďanech reprezentoval a který v nedávné minulosti nejednou dokázal své schopnosti.
Na olympiádě jsme viděli celu řadu známých hráčů, kteří by svým týmům jistě pomohli, ale uvolnili místa mladým a sami působili třeba jako kapitáni týmů (Eugenio Torre, Zapata, Jusupov a další).Generační výměna bude někdy nutná i u nás a bude muset přijít, ale zatím na ni nedozrál čas a ani mladí hráči.

S Kolumbií v pátém kole (zdroj: nss.cz, foto: Bolek)

Proběhla příprava a zajištění akce podle Vašich představ? Splnil Svaz Vaše požadavky? (dotaz: Ota V.)
Přípravy na akci proběhly naprosto v pořádku, svaz splnil veškeré požadavky. V této fázi bych zárodek nezdařilého vystoupení asi nehledal. Snad jen to, že se více než jindy pilovaly různé detaily a maličkosti a možná to vedlo k určité přemotivovanosti. Nebo k tomu, že vše bylo tak naplánované, že nám pak chyběla kreativita a jiskra.

A na závěr. Po zápase Sněženky – Machři – co se Ti zamlouvá více, vedení mužského týmu, nebo ženského? Jaké jsou rozdíly?
Největší rozdíl je v tom, že kapitán ženského týmu se podstatně více věnuje teoretické přípravě svěřenek na partie. U kluků převažuje individuální příprava. Byla to pro mě cenná zkušenost vést po mnoha letech ženský tým a popravdě řečeno nestíhal jsem. Na pár partií byly ale holky skutečně dobře připraveny a jsem rád, že dokázaly Machrům zatopit.

GM Jiří Štoček(foto: Břetislav Modr)

GM Vlastimil Babula a GM Viktor Láznička (foto: Břetislav Modr)

Odkazy

Oficiální stránky Olympiáda 2008 Drážďany
Výsledky muži
Výsledky ženy
Olympiáda live na chessdom.com - partie, interviews a novinky