Prague Chess Festival

O šachu se zatím nic nedozvíte!

02.10.2007 08:00 | Evropský klubový pohár 2007

Pomalu končí první den, po který se sjíždějí šachisté a šachistky především k prezentaci v hotelu Limra, kde se koná EUROPEAN CLUB CUP 2007. Jelikož první hrací den je středa, budu Vás informovat o průběhu našeho pondělníh...

Pomalu končí první den, po který se sjíždějí šachisté a šachistky především k prezentaci v hotelu Limra, kde se koná EUROPEAN CLUB CUP 2007. Jelikož první hrací den je středa, budu Vás informovat o průběhu našeho pondělního transportního dne. Pokud budete z příštích řádků cítit mé "vytřeštěné oči", vězte, že šlo o můj první pobyt na palubě letadla.

13:45 Praha - centrálně stanovený čas srazu pro včasnou přípravu na odlet. Klasicky první doráží člen týmu, který měl nejdelší cestu, Lukáš Klíma.
Vracel se z baráže Řecké ligy a mířil přímo do Prahy. Během následující hodiny v klidném prostoru terminálu 1 se postupně vítáme s dalšími čtyřmi členy výpravy. Petr Hába, Tomáš Kulhánek, Pavel Šimáček a daleko bydlící Marek Vokáč.
Ještě připomenu celkový počet osob naší vypravy - 7. Takže "sumasumárum", jeden stále chybí. Světoběžník Radek Kalod si to vklidu přihasí něco po patnácté hodině. Už skušeně ví, že letadla čekají.

Při odbavování se k nám připojuje Sergej Movsesian, který má naplánován stejný let na místo určení Antalya. Jak jsem již předesílal v úvodním článku, bude hájit barvy Bosna Sarajevo.

16:45 Praha - nástup do letadla byl pro mne velmi příjemný, jelikož přístupový tunel mi zabraňoval shlédnout letadlo a startovní plochu. Svou představivost jsem mohl nechat klidně spát. Když se "turkish" dalo do pohybu, sdělil mi Šimi, že start je taková příjemná horská dráha. Od té chvíle jsem byl opravdu "klidnější". Sáčky a informace na obrazovkách vyvolávaly pocit bezpečí.

17:45 někde ve vzduchu - celkové zklidnění a to především žaludku přišlo v době podávání obědo-večeře. Bláhově jsem se těšil na sestup.

20:20 Istanbul - moje první přistání (naštěstí jsem neřídil) bylo dosti....Nevím, Radek Kalod: "dobrý, v klidu", Marek Vokáč: "Dobré skokanské číslo..." a Petr Hába do mé zesinalé tváře poznamenal: "to jsi ještě neletěl Tupolevem".
Konečně jsem začal cítit půdu pod nohama, našel jsem i "smoking area", vše opět bylo ve starých kolejích. Jen ta přestávka před dalším letem mohla být delší (třeba rok).


letiště Antalya

22:10 Istanbul - Vyměnili jsme Boeing 747 za svého menšího brášku a opět se opásali pevně na sedačky. Tentokrát, přes upozorňování, že jde o vnitrostátní let, jsem se cítil poněkud bezpečněji. Seděl jsem uprostřed třímistné sedačky, zleva i zprava obklopen neúčinějšími "týmovými polštářky" v případě pádu.
Na palubě se to již začlo hemžit šachisty, především tedy dámy měly zastoupení. Marka Vokáče potěšil pozdrav Zhu-chen, která si Marka pamatuje z jejich setkání v Bledu 2002. Já ještě zaznamenávám známou tvář Danielian, kterou jsem měl možnost vidět na ME v Drážďanech.

23:15 vzdušný prostor nad Antalyi - není to daleko, sotva jsme stačili vypít "turkish cola" a zbodnout sendvič bez šunky a už se hlásilo na pořad přistání číslo dvě. Sedadlo jsem měl tentokrát dále od křídla, takže jsem se rozhodl sledovat manévr z okénka.
Nálet přes moře a blížící se pevnina v podobě jakéhosi rozsvíceného "náhrdelníku" různobarevných "perel" mě natolik omámila, že jsem úplně zapomněl brzdit nohama. Naštěstí místní pilot už to má zřejmě okoukané (a žádnej Bufka to nebyl), takže druhé přistání bylo poněkud veselejší.

23:20 Antalya - Dle Marka Vokáče měl přijít krizový moment právě zde. "Letěla s náma i naše zavazadla?", zněla jeho otázka při shledání chodidla se zemí. Případné chmury hned rozehnala vlajka Tureckého šachového svazu zapíchnutá do letištní plochy před naším letadlem. Zavazadla našla své majitele, jen Lukáš nechál svůj kufr kroužit po pásu zhruba tři kolečka. Hledal místní "duty free shop".


letiště Antalya

23:50 transport do Kemeru - Minibus byl opravdu mini. Jelikož jsem letos již navštívil "balkán", netrpělivě jsem čekal, co je zde za místní motoristickou specialitu. Čekalo nás zhruba 90km, po nepříliš povedené silnici-dálnici. Zlaté Čechy. Pár průjezdů na červenou, která ale blikala, takže asi neplatí. Řidič minibusu byl hrdinný Turek a dobře svůj kraj znal. Fungovala mu totiž jen dálková světla, která galantně vypínal, když jelo nějaké vozidlo proti.

1:02 Hotel Limra - spíše bych to nazval hotelové středisko. Tato oáza se nachází zhruba 5km za vesničkou Kemer. V plné kráse se nám ukázala až dnes.
Všichni jsme se již těšili do svých příbytků. V rychlém sledu následovalo: Prezence, fotografie, recepce a ...bloudění. Hotýlek má o něco více pokojů než jsme v naší kotlině zvyklí (alespoň tedy já). Po stopách našich pokojů jsme se vydali ve trojici Marek, Lukáš a já. Nebudu to prodlužovat, už tak to bylo dlouhé hledání. Pátrání přerušil pokřik Petra Háby z protějšího balkónku. A bylo vyhráno.

2:45 na balkóně (26stupňů) - klidnou rozprávkou jsme zakončili tranzitní den.

O šachu jste se toho moc nedověděli, takže zde má omluva. Následující dny budou samozřejmě již o něčem jiném.


část hotelu Limra


okolí

0x 3405x Petr Boleslav
Fotogalerie
Komentáře (0) Aktualizovat
Připravuje se