Záhada jménem Reuben Fine (převzato z Šachového týdeníku)

26.02.2020 02:00 | Historie

Není moc případů toho, aby se hráč nominovaný do turnaje, jehož vítěz získá titul mistra světa, účasti těsně před jeho zahájením zřekl. Navíc z nepříliš zřejmých důvodů. Proč Reuben k turnaji nenastoupil patří dodnes k velkému tajemství šachové historie.

Reuben Fine se narodil v New Yorku v chudě rodině pocházející původně z Ruska. Královské hře se naučil v osmi letech a jeho aktivní šachová kariéra započala v proslulém Marshallově šachovém klubu, mezi jehož členy v průběhu historie patřilo hned několik famózních hráčů na čele s desátým mistrem světa Robertem Fischerem. Mladému Fineovi učarovaly především bleskové partie, kterých při svých návštěvách v klubu sehrál velké množství. Pravděpodobně už zde se vytvořila budoucí Fineova náklonnost k tomuto napínavému a atraktivnímu šachovému odvětví. Není bez zajímavosti, že Reuben Fine patřil k nejlepším světovým „blicařům“ a v čtyřech po sobě jdoucích přeborech USA  v letech 1942-1945 získal titul amerického přeborníka, když v těchto čtyřech letech se soupeři, mezi nimiž nechyběli hráči typu Reshevského či Kashdana sehrál čtyřicet partií z nichž dvakrát prohrál, dvakrát remízoval a ostatní souboje skončily jeho vítězstvím.

Hráčem mistrovské úrovně se Reuben Fine stal v šestnácti letech a mezi roky 1930-1933 se stal jedním z nejsilnějších hráčů Ameriky.  V sedmácti letech poprvé vyhrává US Open s náskokem půl bodu před Reshevskym a ve stejném roce se také účastní prvního mezinárodního turnaje hraného v Pasadeně. Pět bodů z jedenácti odehraných partií není rozhodně mimořádným výsledkem, ale remíza černými ve vzájemném souboji s vítězem turnaje a mistrem světa Alexandrem Aljechinem v Aljechinově obraně se rozhodně počítá. Na základě svých výsledků se Fine rozhoduje vyzkoušet si na několik let život šachového profesionála.


V roce 1933 se účastní své první šachové olympiády ve Folkestone kde na třetí šachovnici získává vynikající „plus pět“ a bere velkou zlatou medaili za vítězství družstva USA a také malou stříbrnou medaili za svůj individuální výkon.  Za svoji kariéru hrál velmistr Fine na třech olympiádách a všechny jeho účasti proměnil tým Spojených států v zisk zlatých medailí. Ve Varšavě v roce 1935 hájil první šachovnici a  dva roky později ve Stockholmu získal o jednu desku níže individuální zlato za devět výher a jedinou porážku.

Na domácí scéně tak byl Reuben Fine stálicí již v jeho dvaceti letech. Mezinárodní scénu se rozhodl vzít útokem v roce 1935. Na turnaji v Lodži dělil druhé místo za vítězným Tartakowerem a tradiční turnaj v Hastingsu dokonce vyhrál o bod před Salo Flohrem. Nejlepším Fineovým obdobím však byla předválečná léta. V roce 1936 vítězí na turnajích V Oslu (půl bodu před Flohrem), Zandvoortu (před mistrem světa Euwem, Tartakoverem a Keresem) a dělí první místo v Amsterodamu společně s Euwem s půlbodovým náskokem před Aljechinem. Ten jej naopak předstihl na přelomu roku 1936 a 1937 v Hastingu. Tam skončil velmistr Fine „až“ druhý. Dělení třetího místa  za Capablancou a Botvinnikem v Nottinghamu 1936 bylo jeho nejhorším výsledkem. S takovou není divu, že si Fine stal rázem jedním z nejlepších světových šachistů 


Jeho úspěchy ale ve dalších letech nepolevovaly. Ba naopak, Fineova síla se ještě zvětšovala a Američan se stal jedním z mála zahraničních šachistů té doby, jemuž s podařilo zvítězit v turnajích pořádáných na území Sovětského svazu. V roce 1937 vítězí jak v Leningradu, tak i v Moskvě. První místa přicházejí také v Margate, Ostende a Stockholmu. Reuben Fine končí turnaje zpravidla výše než Alexandr Aljechin či Max Euwe a jeho jméno se začíná často objevovat v souvislosti se zápasem o titul nejlepšího šachisty planety.

Aljechinova budoucího soupeře měl určit jeden z nejsilnějších turnajů šachové historie. Prestižní turnaj AVRO se konal v roce 1938 za účasti nejsilnějších šachistů té doby. Mistra světa Aljechina, jeho předchůdce Capablancu a Euweho, budoucího mistra světa Botvinnika doplnila čtveřice ve složení Paul Keres, Samuel Reshevsky, Salo Flor a právě Reuben Fine. Turnaj byl hrát dvojkolově systémem každý s každým a Fine v něm měl skvělý start. Zvítězil v pěti ze svých šesti úvodních partií a jen jedinkrát se v této části turnaje se svým soupeřem rozešel smírně. Mistra světa Aljechina porazil v obou partiích a až porážka v partii sedmého kola s Keresem jeho fantastickou sérii ukončila. Paul Keres patřil k malé skupince předních světových hráčů, s nimiž měl po ukončení své kariéry pasivní skóre (dalšími byli Vidmar, Reshevsky a  Boleslavskij). Naopak s mistry světa to Američan uměl znamenitě. Byl aktivní s Laskerem, Aljechinem a Botvinnikem a jeho skóre s Euwem a Capablancou bylo rovné. Po posledním kole turnaje dělil Fine první místo společně s Keresem a stal se tak oficiálně jedním z dvojice hlavních kandidátů pro nacházející boj o šachový trůn.

 

Reuben Fine – Michail Botvinnik

Francouzská obrana  [C17]

AVRO 1938

Komentuje GM Robert Cvek

Fine byl geniálním americkým velmistrem, který zanechal krátkou, ale zato hlubokou stopu v šachové historii. Je škoda, že podobně jako Paul Morphy a Bobby Fischer předčasně zanechal šachu. Hned v prvním kole se s nevyzpytatelným Američanem utkal chladnokrevný Botvinnik, který v té době patřil za jednoho z nejsilnějších šachistů na světě. 

1.e4 e6 2.d4 d5 3.Nc3 Sb4 4.e5 c5 5.dxc5!? Již v té době bylo známo o Botvinnikovi, že svá zahájení má dobře proanalyzovaná. Možná i proto přišel Američan s poněkud svérázným řešením - sám si tak trochu rozbíjí střed.

5...Je7 6.Jf3 Jbc6 7.Sd3 d4 Principiální tah. Když jsem studoval partie Botvinnika, všiml jsem si, že hrál velmi principiálně a své plány uplatňoval s železnou důsledností.

7...Jg6!? je jiná cesta]

8.a3 Sa5 9.b4 Jxb4 10.axb4 Sxb4 11.Sb5+?! Tento šach není dobrý a není divu, že nenašel žádného následovníka, nyní bylo na černém, aby správně zareagoval.

11.0–0! je přesnější.

11...Jc6? Závažná chyba! Botvinnik zřejmě přehlédl krásný třináctý (nešťastná třináctka!) tah soupeře. Jinak by měl pravdu. Správné bylo 11...Sd7! 12.Dxd4 nic lepšího bílý nemá 12...Sxc3+ 13.Dxc3 Sxb5 má černý krásnou pozici

12.Sxc6+ bxc6 Následný tah bílého se dá lehce přehlédnout. Botvinnik zřejmě hodnotil pozici pro sebe velmi optimisticky - dvojice střelců, pěšec více a ještě volný pěšec na „a“ sloupci. Nicméně všechno padá s následujícím tahem.

13.Va4!! Tento tah je jako rána kladivem, ihned mění situaci na šachovnici. Je to náhle černý, kdo musí bojovat o remízu.13.0–0 Sxc3 14.Va4 Dd5! Je pro černého OK

13...Sxc3+ 14.Sd2 Nyní má černý několik možností, vybrat správnou není snadné.

14...f6?! Klasický francouzský tah, ale lépe bylo 14...a5 s myšlenkou převést věž přes a7, ale to rozhodně není jednoduché najít. 14...Dd5?? 15.Sxc3 dxc3 16.Vd4+–; 14...Sxd2+?! 15.Dxd2; 14...a5 15.Sxc3 dxc3 16.Dd6 Va7!

15.0–0 0–0 16.Sxc3 dxc3 Stojí černý tak zle? Podobně jako Bobby Fischer, bude nyní Reuben Fine nacházet ledově přesné tahy.

17.De1! a5 18.Dxc3 Sa6 19.Vfa1 Sb5 20.Vd4! Opět hráno ala stroj. Bílý nelpí na pěšci a5, ale jde mu o aktivitu. Věž na d6 bude nesmírně aktivní figura.

20...De7 21.Vd6 a4 22.De3! Opět hráno velmi přesně (Bobby Fischer: je nutno hrát přesně). Bílý plánuje zapudit silnou figuru černého - střelce b5 pomocí Jd2 a c4.

22...Va7 23.Jd2 a3?! Tak trochu zoufalý tah, ale Botvinnik byl naprosto strategicky přehrán!

23...Va5 Doporučení stroje. 24.Va3! tento logický tah mi potvrzuje stroj. Černý je zcela bez protihry a udušen, například: 24...fxe5 Houdini 25.c4 Sa6 26.Dxe5 a když: 26...Vf5 tak 27.Dd4 s Je4 a černý má velmi zlou pozici.

24.c4  Slyšíte to? To jenom praskla černá pozice. Zbytek je utrpení.

24...Sa4 25.exf6 Dxf6 26.Vxa3 Ve8 27.h3 Vaa8 28.Jf3 Db2 

29.Je5 Naprostý triumf strategie bílého!

29...Db1+ 30.Kh2 Df5 31.Dg3

1–0

Šachový život však brzy utlumí válka a veškeré úvahy o novém zápasu o titul mistra světa se odkládají na neurčito. Reuben Fine tento čas využívá ke psaní knih. Moderní šachová zahájení a Základní šachové koncovky jsou knihy, které jsou i v současnosti vysoce ceněny a navzdory jejich zastaralosti. Mnohá Fineova pravidla, která v nich stanovil jsou šachovými trenéry předávána dodnes. V průběhu války se ale Reuben Fine nevěnuje jen šachům. Vstoupil do služeb amerického námořnictva a k jeho povinnostem patří analyzování pravděpodobnosti pohybu a výskytu německých ponorek v Atlantickém oceánu. To mu ovšem nebrání v rozumné míře pokračovat také v praktické hře. Hraje společně s americkou špičkou domácí turnaje a zpravidla v nich bere také první místa nezřídka se ziskem blížícím se stu procent.   


Jako člověk nemusel být Reuben Fine vždy každému po chuti. Musím přiznat, že za ta léta, co píši do Šachového týdeníku portréty velkých persón světového šachu jsem se „setkal“ s jedinci, kteří mně byli přece jen o něco sympatičtějšími. Ale takový je život. Jeho složitou povahu vystihl Fineův vrstevník, mistr Denker, když říkal: „Už v mládí byl Fine rozporuplný člověk a byl také neskutečný lhář. To je také jeden z důvodů, proč jsme mu s mojí manželkou dávali tolik prostoru. Tak nějak na celý život uvíznul ve svém mládí a nikdy ve skutečnosti nepřekonal svůj pocit méněcennosti. Přistihl jsem se při tom, že má náklonnost k němu byla spíše určitým typem soucitu,“ soudí o jednom z největších šachistů světa jeden z jeho současníků. Pokoušel jsem se také přečíst Fineovu psychologickou studii o šachu a přiznávám, že ji shledávám obtížně stavitelnou a snad také mírně nechutnou.  Soudit by zde ale měli jiní.

Vrcholem Fineovy šachové dráhy měl být turnaj šachovou federací vybraných nejsilnějších velmistrů, který měl po Aljechinově smrti najít nového mistra světa. Jako jeden z vítězů turnaje AVRO obdržel Fine také pozvání k účasti v tomto prestižním turnaji, kterou ale nakonec odmítl. Oficinálním zdůvodněním jeho neúčasti byla práce na Fineově disertační práci z psychologie. „V době konání turnaje jsem neučil, ale pracoval jsem na své doktorské disertaci. Neměl jsem s univerzitou podepsanou žádnou pracovní smlouvu. Z turnaje jsem vystoupil, protože jsem nechtěl přerušit svůj výzkum. Na druhé straně se mě také nikdo nezeptal, jestli je termín, v němž chtějí turnaj pořádat pro mě vhodný,“ napsal Fine v roce 1948.

Skutečnost ale mohla být také jiná. Vyjednávání o turnaji se vlekla dlouhou dobu a občas se zdálo, že uvízla ve slepé uličce. Američan posléze vydal kromě již zmíněného oficiálního stanoviska ještě několik dalších, poměrně rozporuplných vysvětlení. Jedním z nich bylo také to, že právě díky velkým nejasnostem ohledně konání turnaje nechtěl trávit několik měsíců zbytečnou přípravou na něco, co se s velkou pravděpodobností ani neuskuteční. Zároveň Fine také podezíral trojici sovětských účastníků turnaje z předem domluvené spolupráce. O tom psal před deseti lety velmistr Larry Evans: „Fine mně řekl, že nechtěl ztratit tři měsíce svého života díváním se na to, jak si Rusové navzájem pouští své partie. Sám Fine v roce 1951 napsal: „Bohužel pro šachisty ze západu, byla sovětská politická organizace mnohem silnější, než její západní obdoby. Americká šachová federace byla neškodná byrokratická organizace a ve své podstatě byla k potřebám šachových mistrů lhostejná. Ani nizozemská šachová federace se proti sovětům neodvážila vystoupit. FIDE byla zcela impotentní. Výsledkem toho byly změny v reglementu turnaje, které určovaly, že se v Holandsku odehraje pouze polovina turnaje. Dějištěm té druhé pak bude Sovětský svaz, kde je závažnou otázkou bezpečí zahraniční mistrů. S takovou změnou jsem nemohl souhlasit a tak jsem z turnaje odstoupil,“ objasňuje s tříletým odstupem velmistr Fine a dodává: „Tehdejší tisková agentura Sovětského svazu moji neúčast zdůvodnila mým zaneprázdněním při tvorbě doktorské práce. To byl ale totální výmysl!“

Po turnaji, který dosadil na světový šachový trůn Michaila Botvinnika, se již Reuben Fine šachům na nejvyšší světové úrovni nevěnoval. Sehrál úspěšně několik turnajů na domácí půdě, účastnil se radiozápasu mezi USA a Jugoslávií a sehrál nerozhodný zápas s Argentince Miguelem Najdorfem. Jeho život byl pak podřízen jeho povolání a psychologii, v níž dosáhl solidního uznání. Ze světových šachovnic tak zmizel hráč, o němž mnozí soudili, že pokud by chtěl, mohl by se stát mistrem světa. A ten titul měl skutečně na dosah ruky.


článek publikován se souhlasem autora: Václav Pech

článek publikován v šachovém týdeníku. (www.praguechess.cz ) 

fotky použity z chess.com, wikivand, wikipedie, 

komentáře na facebooku těchto stránek, kde bude článek sdílen




0x 2390x Petr Koutný
Fotogalerie
Komentáře (0) Aktualizovat