Prague Chess Festival

Ve městě „mladých“ vítězí „starý páky“

08.10.2014 06:16 | ostatní turnaje

Havířov-tohle město „mladých“ má už svůj zenit za sebou. S pádem hornictví a hutnictví v severomoravském regionu se tato velká noclehárna(město bez vlastního průmyslu), stala pastí.

Kdo nechce navštěvovat Úřad práce (jeden z nejvíce navštěvovaných v celém Česku..) -musí vyjet za prací ven. A tak mladí prchají. Zůstavuj většinou důchodci- ze štědrých havířských důchodů pro sebe či své manželky-vdovy, drží místní podnikatelé v hospodách, kavárnách a cukrárnách..

Organizovat zde šachový turnaj znamená najít sponzora- a to je nesmírně těžké. Přesto se to šachovému oddílu Baník Havířov daří- a můj upřímný obdiv, že dokážou udržet tradici těchto turnajů. Absolvoval jsem letos tři turnaje ze čtyř v tomto šachově nesmírně silném regionu ( a o předchozích jsem podal reportáže na Novoborském). Proto se snažím i nyní. Megalomanský „Ostravský koník“ se silnou mediální podporou a hlavně štědrých peněz města a ostatních sponzorů. Skromný „polský“ turnaj v Karviné- díky Polákům, kteří to maj fakt kousek je to docela past pro případné snaživce z Čech vylepšít si Elo (smajlík). A vysloveně domácí turnaj v Havířově.

Žádní cizinci (nepočítajíci ovšem Kislinského, mající české občanství, ale mluvícího zásadně rusky..), ovšem skvadra „pardálů“ z Ostravy a blízkého okolí. A ovšem davy mlaďochů z orlovské šachové líhně.. Pokud si i tady někdo myslí, že si může „lehce“ vylepšit Elo- je na těžkém omylu..

Vítěz  Kislinsky ovšem vyhrál způsobem start-cíl. Skutečně na takových turnajích nemá konkurenci a je radost pozorovat, jak níčí s velkou lehkostí, svým nátlakovým stylem ala Tal, jednoho soupeře za druhým.

Sympatický vítěz turnaje-ve své nezbytné černé bundě, ve které ho vidím snad pořád..

O jeho vítězství jej mohlo připravit pouze jedno-jak černým humorem mu říkal Pepa Lys:“Zavolám Putinovi, at tě veme na Ukrajinu!“( No se situace v Rusku skutečně mrazí a mám velké obavy. Znám totiž velice dobře mentalitu Rusů…).

Druhé místo velmistra Vládi Talla není rovněž překvapením, byť měl místy problémy.. S Kislinskym sehrál zajímavou bojovnou partii, kterou ovšem s bílýma nakonec prohrál- čímž bylo o prvním místě rozhodnuto.


-
. kolo -

O další místa se ovšem rozpoutal boj. A bylo to všechno jak na houpačce! Mnozí z favoritů těžce nabírali dech. Souboje s omladinou s Elem okolo 1400 -1700 je stala spousty sil. Vidím po prvním kole nešťastného Didiho :“ To je v háji, prohrál jsem s tisícčtyřicítkou. Víš kolik ztratím Elo?“ (Ach to nešťastné Elo-všichni jsou z něho hin!). Utěšuji ho- a on skutečně nasadí k mocnému výkonu, kdy třebas s velmistrem Tallou vezme nabídku remizi, kdy to mohl klidně zkoušet (to víš, když ti nabídne remiz velmistr..), aby pak šťastlivě vyhrál s Pavlem Podlesným a vyhnul se léčce Pepy Lyse (už, už chtěl potáhnout prohrávající tah..) a skončil na skvělém místě.

Dvě „těžké váhy „ českého šachu- souboj Didi-Lys  v posledním kole pozoruje Zabystrzan

Smolař byl Pavel Podlesný- jak dokázal prohrát některé partie je naprosto neskutečné..Mimo vzpomínané porážky s Didim (prohrát to bylo uměním!) třebas s Lysem..

Pepa Lys měl pro něj až neskutečný start, jeden bodík ze tří-přičemž nehrál s žádnými esy..Přesto se nezlomil a jak je u něj zvykem, další soupeře doslova vyseděl, kladoucí jim vždy za každých okolnosti těžké otázky k řešení..

Těch „houpaček“ ovšem bylo na tomto turnaji desítky- až příliš moc těžkých chyb (o spoustu jsem se přičinil k radosti soupeřů i já-smajlík). Jsem si vzpomněl na slova Pepy Michenky:“ Když hostuji v 1. či 2. Lize- je to obrovský rozdíl oproti zápasům v  extralize. Tam pěšec či lepší pozic  má rozhodující roli. Tady- vůbec nic se neděje a partie se pravidelně co tři-čtyři tahy otáčí! Je to adrenalin-nikdy nevíš, jak zápas skončí!“

No- a v tom to právě je! Každý má šanci –a člověk alespoň chápe, jak jsou ty šachy, díky těm chybám, krásné-„nepropočitatelné“..

Když zde bylo tolik mlaďochů-roste zde nový Navara? Zase si vzpomínám na rozhovor s Péťou Veličkou, mimo jiné trenérem mnohých nadějí.. Zda zná někoho, kdo by  někdy mohl Navaru nahradit.. Smutně se pousmál:“ Znám, ale momentálně je v olomoucké věznici..“.

Je strašně těžké v šachu (ale i v jiných sportech)  uspět-a to čím dál více, úměrně počtů vlků vrhající se „na kořist“. Je nutno skloubit obrovský talent s neskutečnou dřinou- a navíc mít určitou drzost- a zároveň pokoru. Kdo to dokáže?

Jedem klučina se mi líbil (asi i proto, že jsem ho- po čtyřhodinovém boji-porazil..).Neuman Filip, ročník 2005(!). Má v sobě dost dětské drzosti- ale i dospělácké (dáli se tomu tak říci..) chování. Devět let..Jeho výsledek na pohled není bombastický- ale čísla klamou! Myslím si,že by mohl něco dokázat. Navíc má velkou podporu v tátovi, který s ním jezdí a byť hraje slabě, alespoň hraje, aby na syna nečekal zbůhdarma! Tento přístup, otec-syn, se mi líbil!



K svému výsledku-asi bych měl skutečně už jenom o šachu psát, než ho hrát. Pravda, když člověk vůbec netrénuje a pak si navíc střihne turnaj při práci, což znamená ve čtyři hodiny vstávat, pak tak tak stíhat zahájení kola v 16 hodin a hrát třebas do 20 30 hodin (což se mi stalo 2x)- má toho fakt plný brejle a diví se, proč dobrovolně dělá takový blbosti ( a když na otázku známých kolik to hodí odpovídám, že nic- ba právě naopak platím 700 očí za startovné- tak to vůbec už ne chápou…) Zvláště „parádní“ závěr,kdy jsem prohrál s rodinou Šrámků velice ostudně-nelze hodnotit jinak, než úplný propadák a ztrátu jakéhokoliv svého vnitřního já!


Na rodinu Šrámků dlouho nezapomenu! :)

Ale což- takový už je život- většinu z nás čeká více porážek než vítězství- přesto se z toho nezblázníme a šlapme tím životem dál.. Možná krásný příklad rozhovoru s extravagantním básníkem J.H.Krchovským. Na otázku-„Z čeho pociťujete tu bolest,patrnou z vašich veršů“  odpověděl: „No ne, nějaký ty světlé momenty v životě..Ono je to tak, jako když si hraje kočka s myší, má ji polapenou, postupně ji drásá, ale pak ji to v prvé řadě přestane bavit-myš pustí, dá ji nějakou naději, aby si myslela že má šanci uniknout a chvíli si myslela, že kočka už ji nedostihne- a o to je pak horší, až ji pak chytne..“

Tohle by se dalo napsat o mých partiích kdy jsem většinou v pozici oný myši- ale vůbec o turnajích hraných švýcarem, kdy každá výhra se slabším vás posouvá vzhůru a jste plný nadějí- a pak ale logicky přijde silný hráč- a jste zase dole..

Přesto- je fajň hrát šachy a „dobrovolně trpět“-:) !

Na závěr poděkování pořadatelům turnaje a přání, ať se podaří zajistit i další ročník tohoto tradičního turnaje.



Jirka Hurta


(připojujeme omluvu redakce, za pozdnější vydání)

6x 4041x
Fotogalerie
Komentáře (6) Aktualizovat
09.10.2014 20:57 | cheers

Děkuji za hezký článek. Dají se někde stáhnout partie z tohoto turnaje?

08.10.2014 19:10 | yasne

to Drahil ..... občanství nebo federace není podstata článku ..... každopádně hraje pod vlajkou ČR a dobře :-)

08.10.2014 13:49 | Drahil

Když tvrdíte, že Kyslík má české občanství, tak předpokládám, že to máte ověřené...Hraje pod českou federací, ale federace se dá měnit jako ponožky, jako třeba u Movsesjana, který hrál pod českou, arménskou, slovenskou federací, ale české občanství nikdy nedostal (přestože o ně žádal). Proto mě docela zarazilo, že Kyslík dostal české občanství, zvlášť když česky nemluví(neumí), což je jedna z podmínek pro udělení občanství...Zvlášť, když bydlí za normálních okolností v Kyjevě... Jestli vy si trošičku v článku nevymýšlíte...

08.10.2014 12:41 | reuben

Veľmi pekne napísané, autorovi patrí poďakovanie.

08.10.2014 09:31 | yasne

pěkný článek :-)

08.10.2014 08:05 | kuřimák

Krásný a přitom nepřikrášlený pravdivý článek! A vlastně je i nadčasový, takže ani pozdní vydání redakce mu neublížilo. :-) Před autorem smekám.