Terminologie šachových situací (2.)

24.10.2018 08:00 | Turnaje

V druhém dílu seriálu opět zkusím se svými pomocníky definovat několik nových (nebo zapomenutých) pojmů pro určité speciální šachové situace.

 Jedna z nich vzešla z diskusního příspěvku k prvnímu dílu. Proto neváhejte, a máte-li podobné návrhy, tak se nestyďte je v diskusi sdělit. Naše výzkumná laboratoř se jim bude věnovat.

  1. Shortova a Navarova a Larsenova královská procházka

Pojem (obyčejná) královská procházka je mnoho let používaný pro kombinaci, kdy je nepřátelský král odeslán ze zdánlivě pevného rošádového postavení do volného prostoru, kde chvílí, hnán nepříznivými okolnostmi pobíhá, a pak dostane strašlivý mat. Ikonickou partií této kombinace je eskamotérský kousek Edwarda Laskera (pozor, nezaměňovat s mistrem světa Emanuelem Lasker) v partii Edward Lasker – George Thomas. Pěkné, že? Dát mat dlouhou rošádou se nedaří každý den… I když si Edward Lasker vybral jiný mat…

Nicméně někdy mohou být královské procházky pozitivní. Král se hrdinně vrhne do volného prostoru, utrží občas od nepřátel nějaký povrchový šrám (např. ošemetný šach), ale nakonec dojde k cíli. Dobrovolnou pozitivní královskou procházku (typ: Procházka růžovým sadem) vymyslel a realizoval Nigel Short v partii s Janem Timmanem v roce 1991. Když to člověk vidí zahrané na šachovnici, tak ho napadne, že šachy jsou někdy velmi jednoduché, stačí mít ten správný nápad.

Definujme pojem „Shortova královská procházka“ jako bezpečný manévr, kdy je při plné šachovnici pochodujícím králem dopletena matová síť.

David Navara v partii s Radoslawem Wojtaszkem na prestižním turnaji v Bielu roce 2015 předvedl jiný typ pozitivní královské procházky (typ: Výstup na Sněžku při nepříznivém počasí), v pozici bez dam, ale stále ještě od pohledu nebezpečné se vydal bílým králem vpřed, aby unikl obtěžujícím šachům. Nakonec krále zaparkoval na poli h8. Jistě by s ním šel i dál, kdyby to šlo. Pak se na šachovnici chvíli cosi mlelo: Černý dělal vše proto, aby bílého krále zmatil, avšak marně. Když vznikla věžová koncovka, tak bílý král nastartoval svůj odpočinutý motor a vydal se zpět, aby koncovku pomohl vyhrát. V partii, která trvala 48 tahů, udělal bílý král patnáct tahů, což je 31%.

Definujme pojem „Navarova královská procházka“ jako riskantní manévr, kdy se při plné šachovnici vydá král vpřed, až kam to jde, aby unikl z dosahu nepřátelských úderů, střel a kopanců a aby, až se situace trochu uklidní, se z dobrovolného vyhnanství vrátil zpět do hry.

A na závěr jsme si ponechali opravdovou královskoprocházkovou perlu. V partii Jelen-Larsen se na dlouhou pouť (typ: Džunglí a pralesem) vydal, či spíše byl vydán, černý král. To, že výpravu nejen přežil, ale nakonec se aktivně zúčastnil upletení matové sítě, je důkazem profláknutého rčení, že zázraky se někdy dějí.

Definujme pojem „Larsenova královská procházka“ jako zpočátku zoufalý pokus dostat krále z deště jinam než pod okap, aby se postupně ukázalo, že všechny na cestě číhající maty lze nějak vykrýt, aby se na závěr ukázalo, že vysílený král má ještě dost sil, aby pomohl troskám své armády zmatit soupeřova krále, který se dosud jen bezstarostně nudil.

Pokud vás problematika a estetika královských procházek zajímá podrobněji, pak si pořiďte knihu Josefa Maršálka: Královské procházky.

  1. Příliš málo dam

Smutná situace, kdy hráč staví nové a nové dámy, ale je mu to prdlački platné.

Partie, která se v roce 1991 v Čeljabinsku „povedla“ Igoru Bělovovi, překonala veškeré rekordy, protože ji Igor prohrál, i když měl na šachovnici tři (číslem: 3) dámy. Hrála se královská indická v mimořádně ostrém karí nálevu. Partie Igor Bělov – Vladimír Prochorov trvala celkem 82 tahů a žádný z nich nebyl nudný – tedy, až na kratičkou pasáž, kdy se opakovaly tahy, které nakonec Bělov (bílý) odmítl, maje dámu navíc. Kdyby věděl, co se bude následujících 42 tahů odehrávat, určitě by takovou hloupost neudělal. Pokud si k této partii zapnete nějaký motor, tak mu jistě uděláte radost, protože takové povyražení hned tak nezažije.

  1. Hříčka přírody

Na šachovnici se vytvoří zvláštní a ojedinělé postavení – hříčka přírody.

V partii se někdy podaří (zpravidla je k tomu třeba, aby soupeři nechtěně spolupracovali) vytvořit zajímavý a především nevšední obrazec. Ten sice nevydrží dlouho, protože z fyziky víme, že nestabilní stavy mají tendenci se „umravnit“. Nicméně těch pár chvil – přesněji tahů, kdy hříčka přírody na šachovnici existuje, stojí za zapamatování. Klasickým příkladem hříčky přírody je čtyřpěšec. Avšak jistě vás napadnou i nějaké jiné děsuplné, nebo čarokrásné obrazce, které se na šachovnici na chvíli zjevily. Pokud ano, diskuse je pro vás otevřena.

Asi nejznámější čtyřpěšec „se udělal“ mladičkému Aljechinovi. Tento mohutný stalaktit sice kvantitativně kompenzoval obětovanou figuru, ale Aljechinův zkušený soupeř si s nemotorou věděl rady. Aljechin – Něnakorov 1907.

Podobná nestvůra se vylíhla černému na f-sloupci v partii Viktor Zheliandinov - Archil Tsereteli v mistrovství Sovětského svazu, 1967. I tento čtyřpěšec byl nestabilní, protože bílý partii rychle rozhodl matovým útokem.

Hledali jsme nějakou partii, kdy strana vlastnící čtyřpěšce z této lapálie vyvázla, ale nepodařilo se nám žádnou najít. Proto můžeme vyslovit smělé proroctví: „Máš-li čtyřpěšce, budeš zahuben!“

  1. A přece na tom poli budu orat!

I když nám soupeř zabrání na nějaké důležité pole vstoupit, my tam stejně vlezeme.

Tato zemědělská metafora našla své uplatnění ve slavné miniaturce Ján Plachetka – Lothar Zinn. Černý se rozhodl zabránit výpadu 12. Dd1-h5 s nebezpečným útokem logickým tahem 11. … g7-g6. Načež se stalo 12. Dd1-h5!! s ještě nebezpečnějším útokem. Přepokládáme, že když nebohý Lothar Zinn tento tah uviděl, tak spadl ze židle.

  1. Nestabilní pozice

Situace, kdy hrozí zhroucení nikoliv pozice, ale nábytku.

Někdy může nastat na šachovnici situace, kdy hrozí převrhnutí. Nikoliv z hodnocení bílý je vyhraný na černý je vyhraný (nebo naopak), ale převrhnutí hracího stolku. Protože se příliš mnoho figurek nachází na malém prostoru a zbytek šachovnice zeje prázdnotou. K takovému jevu dochází i v nejvyšších kruzích, příkladem nám budiž 7. partie prvního zápasu Karpov – Kasparov, 1984-5. Tehdy se skoro všechno nahrnulo na a-sloupec, a příslušné dvě nohy hracího stolku měly do dělat, aby se neodlomily. Docela mne zajímá, zda Karpov při tahu 20. … Dd8-a5! pomýšlel na to, že tvoří zajímavý obrazec, nebo jen technokraticky zahrál výborný tah…


Petr Sýkora a kolektiv

  

3x 4791x
Fotogalerie
Komentáře (3) Aktualizovat Zobrazit pouze mnou komentované
Cecilka

Rozdělení kvality královských procházek vypadá velmi zajímavě. Ale asi bych nešel cestou pojmenovávání podle partií a hráčů, protože už jen zahájení, které jsou pojmenována po někom (varianty) je několik tisíc a není potřeba, aby přibývala další. Pro situaci, kdy jedna strana staví dámy a stejně vyhrává strana slabší je název "Příliš málo dam" velmi nevhodný pro svoji nepřesnost a mnohoslovnost. Název by měl být pokud možno jednoslovný, nebo dvojslovný ("Pat", "Královská procházka", "Mrtvá pozice", "Indická hra", "Nedotknutelný pěšec" apod.).  Navíc jde o situaci, která znovu nemá přesnou definici a to její užívání ztěžuje. "Hříčka přírody" no... znovu vágní pojem, nepotřebný.. Myslím si, že například pojem "diamant" od Jána Markoše z jeho knihy Pod hladinou se má daleko větší šanci ujmout (popisuje přesnou situaci - vztah mezi figurami, stručně a jasně). 

+0 /-0 | 26.10.2018 09:56

plzenak

Hezký článek yes Ale chudák GM Ján Plachetka: udělat z něho Plechatku... crying

+0 /-0 | 24.10.2018 22:11

Zdeněk Závodný

Kdysi jsem uveřejnil pár partií se čtyřpěšcem ve svých několika brožurkách Vtipy a zajímavosti na šachovnici. Čtyřpěšec za bílého vznikl v partii (c2,c3,c5,c6) van der Wiel - Hort, Německo 1981. Bílý vyhrál, ovšem 4p existoval jen jeden tah. 

http://www.chessgames.com/perl/chessgame?gid=1058292

A opravte si Jána Plechatku. Díky,

+0 /-0 | 24.10.2018 09:39