Hou Yifan: Titul mistryně světa mě nezměnil

Stala se nejmladší ženskou velmistryní historie ve věku 14 a půl let, v 17 už hrála třikrát o titul mistryně světa, jednou prohrála a dvakrát zvítězila. Připouští, že je hnána palčivou touhou se v šachu neustále zlepšovat, avšak nechce, aby šachy zcela ovládly její život. Den po svém vítězném zápase v Tiraně nám staronová světová šampionka poskytla rozsáhlé interview. Rozhovor s ní vedly velmistryně Anastazie Karlovičová a Anna Burtasovová. Sedmnáctiletá čínská mistryně světa Hou Yifan vypráví o právě proběhlém zápase, o svém příběhu z nemocnice, o svých zálibách a o svém postoji k životu.

K+B: Gratulujeme k vítězství! Můžeš nám poodhalit tajemství své přípravy? Kdo ti pomáhal?

HY: "Zúčastnila jsem se Evropského klubového poháru, který skončil začátkem října. Poté jsem se vrátila do Číny, kde jsem se měla podílet na speciálním setkání na Mind Games coby zástupce šachové hry. To mi zabrálo pár dní. Když jsem se odtamtud vrátila, začala jsem s přípravou na zápas, měla jsem na to necelý měsíc. "

Jak jsi se připravovala?

"Byla to normální příprava. V prvé řadě jsem si chtěla odpočinout, protože jsem poslední dobou hrála hodně turnajů. Připravoval jsem si zahájení a pracovala na své fyzické kondici. Mám ráda plavání, takže jsem chodila do bazénu. Tady v Tiraně jsem taky jednou zašla."

Kdo ti pomáhal? Během zápasu jsme zde viděli jen velmistra Ye.

"Nebyli tu žádní zahraniční velmistři. Ye byl tady se mnou už od začátku. You Shaoteng, který je mým trenérem již po mnoho let, tu byl taky, ale ne od plného začátku. Účastnil se nějakého turnaje v Číně a přijel za mnou až v půlce zápasu."

Napadlo tě někdy využít pomoci zahraničních velmistrů?

"Nikdy jsem nepomýšlela na to, aby mi pomohl někdo z ciziny. O takových věcech obvykle rozhoduje naše šachová federace. Rovněž mám v Číně trenéra, takže se rozhoduje spolu s federací a já se pak řídím jejich doporučeními."

(zdroj: chessbase.com)

Viděli jsme tě před partiemi vždy v dobré náladě, usmívala jsi se, ačkoli to byl těžký zápas. Jak se to slučuje s koncentrací na hru?

"Mohli jste to vidět před partií nebo po ní, ale ne v jejím průběhu – během partie jsem byla soustředěná. Ale mimo dění na šachovnici se chci chovat přirozeně. Ráda se usmívám na fotografy, protože si myslím, že to je tak pro média lepší."

(zdroj: chessbase.com)

Když jsi se v prosinci roku 2010 poprvé stala světovou šampionkou, změnilo se něco ve tvém životě?

"Podle mého názoru mě titul nezměnil. Stejně jako předtím se snažím trénovat šachy a učit se něco nového, studuji angličtinu, čtu knížky a setkávám se s přáteli. Snad jen když jsem titul vyhrála poprvé, měla jsem období, kdy jsem dávala hodně rozhovorů, zejména v Číně. Tehdy jsem byla víc zaneprázdněna. Ale zůstala jsem stejná."

Měla jsi v sobě odjakživa tu touhu stát se mistryní světa?

"Věřím, že každý profesionální šachista by měl mít tento cíl, takže pokud se rozhodnete jít touto cestou, měli byste se snažit toho dosáhnout. Byl to můj cíl, ne můj sen, jehož naplněním všechno skončí."

Takže jaký je tvůj největší sen?

"To nevím. Myslím, že lepší je raději žádný nemít. Pokud po něčem v životě strašně toužíte, a pak to dostanete, co budete dělat po zbytek života? Věřím tedy spíše v to, že byste měli mít v životě cíle a těch pak krok po kroku dosahovat. "

Hou Yifan v dubnu 2005, ve věku 11 let (zdroj: chessbase.com)

A jaký je tvůj příští cíl?

"Teď chci vylepšovat svoji hru, dosáhnout lepšího ratingu."

(zdroj: chessbase.com)

Považuješ se za profesionálku?

"Hraju šachy už víc jak deset let, takže je to svým způsobem moje profese. Ale není to jediná věc, na které mi záleží. Souhlasím s Anatolijem Karpovem, který řekl: „Šachy jsou můj život, ale můj život, to nejsou jenom šachy."

O titul mistryně světa jsi sehrála ještě dva další zápasy. První z nich byl ve finále MS hraným K.O. systémem proti Alexandře Kostenjuk, kde jsi prohrála, a druhý proti krajance Ruan Lufei, ve kterém jsi zvítězila. Tento zápas byl třetí a nejdelší. Který z těch tří považuješ za nejtěžší?

"Žádný nebyl snadný. V tom prvním, proti Kostenjuk, jsem ještě neměla zkušenosti. Ona v tom zápase hrála velmi dobře. Proti Ruan Lufei jsem sice vyhrála první partii, ale v těch dalších jsem nehrála dobře. Ale tento zápas v Tiraně byl jiný. S Ruan Lufei jsem pro srovnání hrála jen čtyři partie. Teď to bylo na deset partií."

To bylo na tom zápase zvláštní?

"Nikdy předtím jsem nehrála tak dlouhý zápas. Ale nakonec jsem to zvládla."

Vyhovuje ti zápasový systém?

"Myslím si, že hráči by se měli přizpůsobit jakémukoliv typu turnaje. Nemůžete si vybírat, co chcete vy, ale snažit se dokázat, že jste nejlepší v každém systému. "

(zdroj: chessbase.com)

Ale kdyby sis měla vybrat, jaký typ turnaje by to byl?

"Nepreferuju žádný systém, zahraju si ráda v jakémkoli."

Co si myslíš o své soupeřce?

"Hrála jsem s Koneru již mnohokrát. Její rating je vždy na špičkové úrovni. Je to silná hráčka a její znalost zahájení je rovněž velmi dobrá. Mohli jste sami vidět, že přemýšlením v zahájení jsem v našich partiích trávila hodně času. Ona pouze dělala chyby v časových tísních, což zápas rozhodlo."

Nemyslíš, že její chyby byly způsobeny psychologickým tlakem, protože s tebou předtím víckrát prohrála?

"Možná, že ona to tak pociťovala, ale já se ničím takovým neřídila. Během partie jsem se soustředila na hru a na provádění tahů, nemyslím si, že by na to měly nějaký velký vliv naše předchozí utkání."

Nemyslíš, že bys měla vylepšit svoje zahájení?

"Možná, že ne jenom své zahájení. (směje se)"

Před zápasem jste prohlásila, že znalost zahájení není pro vás nejdůležitějším aspektem hry.

"No, samozřejmě, že jsou důležitá. Ale pro mě je nejdůležitější, abych byla svěží a dobře mi pracovala hlava."

Unavená: během turnaje v Istanbulu 2008 (zdroj: chessbase.com)

Takže co se stalo v nemocnici? Poté, co jsi ji navštívila, vyhrála jsi dvě partie v řadě…

"Můj trenér o tom vtipkoval – příštího dne se mě zeptal: „Kolik máme hodin? Možná bychom měli zajít do nemocnice…“ Ve skutečnosti mě trápila bolest v žaludku už od začátku zápasu, ale nebylo to tak hrozné. Po páté partii se bolest ozvala znovu, bylo to ještě horší. Cítila jsem se velmi špatně, takže jsem usoudila, že přišel čas navštívit nemocnici."

Předepsali ti nějaké léky od bolesti, ale ty sis je nevzala. Proč?

"Dali mi nejdřív nějaké univerzální prášky. A já nechtěla používat žádné léky předtím, než mi přesně nezjistí, co mi je."

Bylo to proto, že jsi se obávala, že by pilulky mohly ovlivnit tvoje myšlení?

"Ani ne, spíš se snažím v poslední době používat méně léků, nejen v průběhu tohoto zápasu."

Jaký je tvůj oblíbený šachový hráč?

"Bobby Fischer. Obdivuju jeho herní styl. Také se mi na něm líbí to, že byl jediný, kdo dokázal soupeřit a porážet sovětské hráče, a nakonec ziskem titulu prolomil jejich hegemonii. "

(zdroj: chessbase.com)

Nechtěla jsi někdy hrát každou partii na vítězství jako Bobby Fischer? Například na Grand Prix v Rostovu ti remíza stačila k celkovému prvenství, ale ty jsi partii posledního kola proti exmistryni světa Stefanovové hrála až do konce…

"Tu partii posledního kola z Rostova jsem hrála, protože jsem se domnívala, že mám určitou výhodu. Normálně když usedám za šachovnici, nemám pocit, že musím zvítězit za každou cenu, chci hrát normálně, v závislosti od pozice."

Co si myslíš o Facebooku, Twitteru?

"Ano, mám ráda sociální sítě. Facebook používám, jen když jsem v zahraničí, protože v Číně je to trochu složitější, tam je zakázán. Ale i u nás existují služby ve stylu Twitteru, takže je používám."

Četla jsi všechna blahopřání, která ti lidé napsali na Zeď na Facebooku? Je jich strašná spousta!

"Zatím jsem neměla čas, protože mě přes internet kontaktovala spousta novinářů z Číny, takže jsem celou dobu po ukončení zápasu byla zaneprázdněná odpověďmi na jejich dotazy. "

Tvoje angličtina se zlepšuje s každým dalším turnajem. Je to tvůj koníček?

"Ráda se učím angličtinu, je to jeden z mých zájmů. Navštěvovala jsem kurzy angličtiny na škole."

Učíš se více jazyků?

"Angličtina pro domluvu stačí. Ale jestli mi v budoucnu vybyde více času, ráda bych studovala i jiné jazyky."

Z důvodu přípravy na zápas o titul jsi letos nezačala navštěvovat univerzitu. Až tedy začneš, jaký obor to bude?

"Než začnu na vysokou školu chodit, rozhodnu se, ale právě teď ještě nemám jasnou představu o tom, co bych chtěla studovat."

Nácvik bojových umění s mistrem šaolinského chrámu (zdroj: chessbase.com)

Jakou posloucháš hudbu?

"Většinou poslouchám čínskou pop-music. V posledních letech jsem také poslouchala některé anglické písničky, například mám ráda skupinu “Groove Coverage”. “God is a girl” je jedna z jejich nejznámějších písní."

Zpíváš si během partií?

"Ani ne."

Hraješ na ICC, playchessu nebo jiných internetových šachových serverech?

"Dlouhá léta jsem to dělávala, ale nyní se účastním velkého množství turnajů, takže nemám ani moc energie na to trávit svůj volný čas hraním bleskovek."

Jaká je tvoje oblíbená kniha, nebo knížka, kterou jsi četla naposledy?

"Nedávno jsem četla knihu s názvem „Window boy“. Je to od amerického spisovatele. Je to příběh zdravotně postiženého chlapce, který měl jeden sen. Z okna, u kterého seděl každý den, viděl školní hřiště a basketbalové družtvo, jak na něm trénuje. Na konci se stal kapitánem toho basketbalového týmu. Když čtete tento příběh, vidíte, jak ten chlapec překonal všechny překážky, které mu bránily ve splnění svého snu.V jednu chvíli to málem vzdal, ale nakonec si sen splnil. O této knize napsal slavný čínský basketbalista, že je určena pro lidi, kteří chtějí dosáhnout svého cíle. Tu knihu mi dal kamarád ze sportovní agentury."

(zdroj: chessbase.com)

Máš nějaký oblíbené rčení nebo konkrétní historické postavy, které tě inspirovaly?

"Nepamatuju si jména lidí, kteří řekli určité věci, ale pamatuju si jejich slova. Například jsem nedávno četla takovou větu: „Nenávidíš dnešek, ale lidé, kteří včera zemřeli, doufali, že tento den bude jejich zítřkem."

Zdroj: www.chessbase.com
Přeložil: S. Hošek