Rozhovor s Ivo Musilem

26.03.2021 05:00 | Rozhovory

Proč jsme se rozhodli dělat podcast a ne video? Protože je pro spoustu lidí jednodušší poslouchat rozhovor a nemusí jej číst. Důležité je to, aby byl takový rozhovor zajímavým a měl co říct. Ten dnešní s Ivo Musilem je přesně takový.

Milan Boháček a Ivo Musil. A jestli vám to zatím moc neříká, tak mi věřte že tento rozhovor vás překvapí. Příjemně překvapí. A jestli víte kdo je Ivo Musil a co pro šachy dělá, pak tento rozhovor vás potěší. Stejně tak Milan Boháček, který je autorem tohoto rozhovoru, tohoto projektu a který vlastně vše vymyslel, udělal, sestříhal a připravil pro vás. 

Říká se, že každé setkání s člověkem vás obohatí. Může vám dávat energii a radost a nebo naopak, může brát radost a dávat smutek. Říká se a někdo tomu i věří, například já, že vše co nás v životě potká, má nějaký smysl a důvod a není to náhoda. 

Možná není náhoda i tento rozhovor. Možná vám dá energii a zkusíte něco nového. Možná jenom prožijete pár pohodových minut vašeho života a to zrovna není tak málo, jak na první pohled může vypadat. 

Miluji ty chvíle, kdy se pro mě čas  na chviličku zastaví. Celé dny se někam ženete, prokousáváte se pralesem vítězství a proher a někdy možná stejně jako já, máte pocit že svět se točí příliš rychle.  Když jste děti, čtyřicetiletý chlap vám připadá jako stařec. Když je vám dvacet tak se snažíte mít vše hned. Ženete se , možná jako já  tenkrát za každou korunou, za každou holkou, za každou příležitostí se prosadit malinko víc, než si možná zasloužíte. Když je vám třicet, možná jako já tenkrát nerozumíte tomu, jak je možná že přerostlé dítě vychovává své děti a tak nějak zjišťujete, že se musíte postarat o rodinu a rodina vám věří. Když je vám čtyřicet, zjistíte z hrůzou že jste více než dvacet let po základní škole a že si těžko pamatujete pár jmén svých spolužáků ze školy. Když se kouknete malinko do budoucnosti, říkáte si snad jen to, že nejdůležitější už není to, jaké máte auto a kam pojedete v létě na dovolenou, ale to aby si vaše děti užili dětství a aby na vás pak v tom nejlepším vzpomínali. Už to není jen o vás.

Za pár let si vzpomenu na dědu, který mi říkal že co je pro mě zítra, je pro něj dnes a vzpomínky budou desítky let staré. 

Dnes vím, že chci si užít život, dokud to jde. Ale taky vím, že miluji když se na chviličku zastaví čas. Tak jen tak si sednout, nikam nespěchat a jen se koukat na oblohu. K tomu nějaká dobrá kniha,  milovaná žena a nebo právě nějaký pohodový rozhovor s člověkem, který vám dá energii a odvahu jít dál. Tomu dnes říkám štěstí. 

Přeji pěkný poslech tohoto rozhovoru, který pro vás připravil Milan Boháček. 

3x 4302x Petr Koutný
Fotogalerie
Komentáře (3) Aktualizovat Zobrazit pouze mnou komentované
xdavx x
Petře tak to máš můj obdiv. Já jsem ve dvaceti chtěl tamtu a zase jinou, pořádně zagamesit na kolejích, novou kytaru, zkoušky za sebou, jít s bandou na Benátky, najít místo kde na kolejích přespat... Samé důležité věci. :D jsem strašně rád, že jsem učil na výšce, kde jsem měl kolem sebe studenty, kteří mě drželi v klukovskych letech Čas nezrizeneho optimistického mladí odešel a přišla rodina, děti, auto, dům a říkám si, že vše má svoje. Neměnil bych co jsem zažil a neměnil bych to co je teď, život je úžasné dobrodružství, když máš kolem sebe ty, kteří jsou ti nejdražší :)
+0 /-0 | 26.03.2021 14:51

Petr Koutný

Giocozo - díky:) Měl jsem včera tak nějak melacholickou náladu. Přemýšlel jsem o životě. Po čem vlastně dnes toužím nejvíc? Poměrně vše o čem touží dvacetiletý kluk mám. Mám rodinu, dům, auto. Když si chci něco normálního koupit, nemusím počítat jak ve dvaceti a koupím si to. Přesně toto vše mám . Ten dvacetiletý kluk má to co já nemám. Má oproti mě dvacet let. Dnes bych chtěl si užít čas a využít jej tím nejlepším možným způsobem jakým to budu umět. Můj děda měl auto, rodinu, dům a to nejcenější co mi po něm zbylo jsou vzpomínky na něj. nevzpomínám si dnes na jeho televizi, na jeho auto, ale na to jak šel se mnou na hřiby a my se ztratily v lese. Nebo jak mi trhal bez brýlí  mléčný zub a než našel ten správný, vytáhl jich mi pár navíc...jojo, vzpomínky a zážitky jsou dnes pro mě to nejcenější a přesně toto byhc chtěkl dát svým dětem, své ženě a jednou svým vnoučatům. Giocozo, slibuji takové melancholické nálady nemám často, tak nebudu s tím opruzovat často:)     

+0 /-0 | 26.03.2021 08:40

giocozo
Pár sekvencí videa jsem shlédnul a je to jistě zajímavé. Vypadá to, že šachy na on linu si svoji cestu vydobudou. Jelikož ale tento formát nehraji, byl pro mě inspirativnější tvůj průvodní článek. Díky za něho. Na spoustu věcí mám podobný názor.
+0 /-0 | 26.03.2021 08:03