Prague Chess Festival

Rozhovor se Sergejem Movsesjanem

25.07.2006 08:00 | Ostatní

Šestadvacetiletý Sergej Movsesjan je šachovým světoběžníkem. Národností Armén pocházející z Gruzie už vyhrál šachové ligy v Bosně, Čechách, Německu, Nizozemí, Slovensku a Španělsku. Letos hrál také ligu v Rusku a ještě ho ...

Šestadvacetiletý Sergej Movsesjan je šachovým světoběžníkem. Národností Armén pocházející z Gruzie už vyhrál šachové ligy v Bosně, Čechách, Německu, Nizozemí, Slovensku a Španělsku. Letos hrál také ligu v Rusku a ještě ho čeká účinkování v chorvatské soutěži. Vloni dokonce vybojoval čtyři tituly v pěti ligách, což je unikát. „Jen v Německu jsme nevyhráli těsně, ostatní soutěže se podařily mimořádně,“ říká.
Na CZECH OPEN se Sergej Movsesjan představil ve dvou turnajích. Na mistrovství republiky ve Fischerových šachách STIBLÍK OPEN skončil o bod druhý za Davidem Navarou. Stejný výsledek zopakoval i v hlavním turnaji rapid šachu CHLÁDEK & TINTĚRA OPEN, kde před ním těsně, na pomocné kritérium, zůstal jen týmový spoluhráč z německého Baden-Badenu Philipp Schlosser.

Jak jste spokojen s vaší účastí na CZECH OPEN?
Splnilo to moje očekávání. Neřešil jsem tolik umístění, spíš jsem si chtěl pěkně zahrát. Fischerovy šachy jsou k tomu jako stvořené. V rapidu je to podobné. Hráči si spíše zkouší novinky a různé varianty. Zahrál jsem si pár zajímavých partií.

Jaká byla nejzajímavější partie?
Těžko nějakou vytáhnout. S Pavlem Blatným (v rapid šachu – pozn. aut.) byla velmi zajímavá. V zahájení jsem se rozhodl, že obětuji figuru. Neodolal jsem tomu a chtěl si tuhle variantu vyzkoušet. Nakonec se to povedlo. S vítězem rapidu Philippem Schlosserem jsem stál na prohru, ale měl jsem štěstí v závěru a uhrál remízu. To byla také pěkná partie.

S Philippem Schlosserem se znáte jako spoluhráči z Baden-Badenu, kde hrajete Bundesligu. Bylo to ve vašem duelu znát?
Trošičku v zahájení. Philipp věděl, jakou hru budu hrát. Sám má několik druhů zahájení, ale některé na mě nechtěl hrát. Známe se nejenom z klubu, ale i z dalších turnajů. Je to velmi silný šachista a v Pardubicích to jenom potvrdil. Zrychlené tempo partie mu vyhovuje.

Každoročně hrajete v několika světových ligách najednou. Jak to jde časově zvládnout?
Takový je život profesionála. Ne všechny ligy se hrají víkendovým systémem. Některé ligy se hrají turnajovým systémem na devět kol, tím je to hotové. Alespoň není nuda. O víkendu je co dělat. Do pátku mám relativně volno, jsem s rodinou a připravuji se na víkendové zápasy, a přes víkend pracuji. Z praktického hlediska je to možná lepší než obráceně.

Jak probíhá vaše příprava?
Hodně se připravuji s počítačem. V databázi si vyhledám vše o soupeři, proti kterému budu hrát. Studuji jeho partie, snažím se o něm zjistit co nejvíc, abych byl připravený na situace, které mohou v partii nastat. Vybírám své zahájení. Obecně se snažím prohloubit svá zahájení, studovat odehrané partie silných hráčů. Je to jiná příprava, dříve se víc analyzovalo. Nyní do přípravy hodně promlouvá počítač.

Která liga je pro vás prioritní?
Každá liga má něco do sebe. V Německu máme vždy nejvyšší ambice, tým je velmi silný. Je to asi nejlepší tým, za který jsem kdy hrál. Dost možná, že je to nejlepší družstvo, které tu vůbec existuje. Extraliga je pro mě strašně důležitá z morálního hlediska. S Pardubicemi se nám podařilo vyhrát dva tituly s mladým týmem, což je zajímavé a cenné. Nejde vyzdvihnout jednu soutěž na úkor druhé, všechny jsou pro mě důležité. Snažím se vždy odehrát co nejlepší zápasy a odevzdat to nejlepší pro tým.

Slyšel jsem, že v pardubickém týmu je nejlepší atmosféra. Můžete to potvrdit?
Mimo to, že hrajeme dobře jako tým, je dobrá i nálada v týmu. Málokdy se sejde družstvo lidí, kteří spolu do jednoho tak dobře vychází a jsou spolu rádi. Není to jen poskládaný tým jednotlivců, ale super parta. V tom je tým v Pardubicích mimořádný. Už jsme delší dobu pohromadě. Kostra týmu je tři roku spolu. Vsadilo se na mládí, což bylo dobře. Viktor Láznička v poslední době hraje fantasticky, Honza Bernášek taktéž.

Jako české mistry vás čeká účast na Evropském poháru...
...Já osobně hrát nebudu. Nebylo jisté, jestli pardubické družstvo vůbec bude moct jet. Už jsem měl před začátkem sezóny dohodu s holandskou Bredou, že za ni budu v Evropském poháru startovat. Ale to nevadí. Pardubické družstvo bude poskládáno z mladých hráčů, kteří se v takových soutěžích potřebují rozkoukat. Je tedy možná dobře, že v něm nebudu, protože pro ně bude alespoň o jedno místo víc.

Co kdybyste se v Poháru potkali a musel jste hrát proti Pardubicím?
Stát se to může. Já bych si to přál. Znamenalo by to totiž, že se Pardubickým bude dařit. Už se mi to na Evropském poháru kdysi stalo. S Bosnou Sarajevo jsem hned v prvním kole hrál proti Pardubicím. Byl to pro mě trochu zvláštní zápas. Ale tak to chodí. Jednou to jsou týmoví spoluhráči, jindy protihráči. Jsme na to zvyklí.

Co jiného kromě šachů rád děláte?
Nejradši relaxuju. Nejvíc si čtu. Vezmu si knížku, lehnu si a čtu si. V poslední době jsem toho přečetl hodně od Kinga, hodně jsem si ho oblíbil. Mám od něj přečteny tři čtvrtiny jeho tvorby. Volného času je teď ale minimum. Rodina má absolutní přednost a snažím se veškerý čas věnovat jí.

Čtete taky šachovou literaturu?
Knihy už moc nečtu, nejvíc čtu periodika. Dobrý je třeba magazín New In Chess. Je to zajímavý časopis nejen z hlediska odborného, co se týče výsledků a partií, ale je v něm i spousta článků o zajímavostech z turnajů. Vlastně taková šachová beletrie.

Hrajete i nějaké jiné hry?
Z deskových her si občas zahraju backgammon. Jinak hraju stolní hry typu Osadníci z Katanu a další. Sem tam hraju fotbalové a hokejové manažery na počítači.

Vy sledujete fotbal a hokej?
Víc hokej. Ve fotbale sleduji jen špičkové soutěže. Ligu mistrů, teď jsem samozřejmě koukal také na mistrovství světa. Naši ligu nesleduji. Co se týče hokeje, ten sleduji aktivně. Když jsem doma, snažím se přijít na každý zápas Pardubic. Chodím už od devadesátého pátého. Doufám, že letos už hokejisty play off nemine.

Nikde jsem se nedozvěděl, jak jste se naučil česky.
Osobním kontaktem s lidmi. Do žádné školy v Čechách jsem nechodil, ani jsem nenavštěvoval žádné kurzy. Upřímně řečeno, v životě jsem neprostudoval žádnou knihu o gramatice. Snažil jsem se co nejvíc komunikovat, i když jsem mluvil s chybami a nebylo to ideální. Mluvením jsem se učil a odposlouchával, jak se co řekne. Stejně to funguje i v jiných jazycích. Dokud nepromluvím, tak se lidi tváří, jako že bych možná cizinec být mohl. Ale když začnu mluvit, tak je to obráceně. Asi mi jazyky docela jdou.

Kolika jazyky mluvíte?
Celkem osmi. Anglicky, německy, rusky, srbochorvatsky, česky, slovenštinu nepočítám, polsky a arménsky a gruzínsky.

Slovensky jste se musel ale také někde naučit.
Když jsme do Čech v devadesátém čtvrtém přišli, půlka turnajů se hrála na Slovensku. Slovensky jsem se dokonce naučil o něco dřív než česky. Mám zásadu, že bych s člověkem rád mluvil v jeho rodné řeči, pokud je to možné. Z toho vyplynul ten počet jazyků.
0x 382x
Fotogalerie
Komentáře (0) Aktualizovat