Prague Chess Festival

Pardubičtí nás "přejeli"

07.11.2006 08:00 | Ostatní

Těžko se píše o tak katastrofálním zápase, který nás postihl právě v nejdůležitějším boji sezóny. Před zápasem jsem typoval šance obou týmu na 50 ku 50. Velké překvapení mě čekalo (a zřejmě nás všechny), že nastoupil n...

Těžko se píše o tak katastrofálním zápase, který nás postihl právě v nejdůležitějším boji sezóny. Před zápasem jsem typoval šance obou týmu na 50 ku 50.
Velké překvapení mě čekalo (a zřejmě nás všechny), že nastoupil na 3.šachovnici Bartoloměj Heberela. Podle před zápasových informací měl hrát nějaký turnaj v Polsku. Další překvapení pak čekalo pouze mě, když mi soupeř nabídl po zahájení remízu.
Bylo mi jasné, že spěchá na cestu, ale na druhou stranu jsem měl černé kameny a Bartoloměj hraje v poslední době velké šachy, takže jsem remízu považoval za úspěch i z hlediska mužstva (remíza černými).
Úvod zápasu vůbec nenasvědčoval debakl. Pozice byly velmi nejasné, šance v tu dobu byly skutečně 50 ku 50.
V průběhu dvou hodin skončila remíza na poslední šachovnici, kde Tomáš Kulhánek /bílá armáda/ s Pavlem Stehnem nesehrál dobře zahájení a remíza byla dobrým výsledkem. V tento moment se pomalu a jistě začaly pro nás pozice zhoršovat. Zbyněk Hráček (1.deska,černé) asi podcenil velmi silný manévr bílého /Viktor Láznička/ Sd1 a Sb3 a z dobré pozice se dostal do kritické. Petrovi Hábovi (2.šachovnice, bílé kameny) se z počátku nadějný útok poněkud zastavil a když soupeř Jiří Štoček protlačil krytého volného pěšce na c3, bylo mi jasné, že je konec. Na čtvrté desce Pavel Šimáček (bílé kameny) s Janem Votavou přešel kolem možnosti získat malou převahu a pozice se zcela vyrovnala. Později za mnou šel a ptal se jak vypadá zápas, zda má remízovat či pokoušet osud…tak se ptal i Marek Vokáč a Radek Kalod. Jenže se muselo hrát a jen zlý osud s vypláznutým jazykem věděl jak to všechno dopadne… Radek Kalod (černými) srdnatě bojoval se silným běloruským velmistrem Andrejem Kovalevem (před rokem vyhrál Pardubice!) a s přehledem remízoval, ovšem to byl – v ten moment z pohledu mužstva- takový úspěch jako kdybyste z valící se stotisícové armády srazili jednoho pěšáka. Přesto musím Radka pochválit za dobrý výkon. Lukáš Klíma (černé figury) sehrál dobře zahájení a získal poněkud perspektivnější pozici s Martinem Petrem. Jen on sám ví, proč za chvíli ztratil pěšce a prohrál koncovku, kde měl plno šancí na remízu. Jako kapitán zřejmě chtěl padnout s ostatními.
Poslední dohrávané partie byly pro nás procházka hrobem. Už jsme prohrávali o dva body (prohrál Vokáč a Hába) a všechny ostatní partie vypadaly bleději než podvyživený upír (Hráček,Šimáček,Klíma). Když i Pavel Šimáček dostal klackem do hlavy od štěstí, bylo jasné, že se zápas blíží k totální katastrofě. „Samozřejmě“, že pak prohrál i Zbyněk Hráček, jeho neskutečná obrana byla prostě vybrána na ten nejnevhodnější den. V tento moment již dávno kapituloval Marek Vokáč (bílé kameny), kterého přepočítal Jan Bernášek. Marek to později komentoval slovy, že „by už měl jít do důchodu.“
Takže kolik jsme to prohráli? 6.5:1.5 ,takový pěkný debakl, není-li pravda? Ovšem musím vysoko pochválit našeho soupeře, neboť každý je strůjcem svého štěstí a každý hraje tak jak mu soupeř dovolí. Jejich tým je stříbrný šíp vypuštěný pevnou rukou, svištící a smrtící…
S odstupem vidím, že jsme ani jeden jediný moment nestáli výrazně lépe, možná ani o něco lépe (!!!!!!!!), s odstupem času vidím, že nás Pardubičtí zašlápli jako obtížný hmyz a tak se zrodila zrůda, výsledek o kterém se nám ani nesnilo.
0x 580x Robert Cvek
Fotogalerie
Komentáře (0) Aktualizovat
Připravuje se