Vždyť je to o tobě.... č. 2

10.06.2009 13:53 | Miroslav Filip

D. Bronštejn a P. Keres byli do Göteborgu pozváni osobně a samozřejmě od nich čekali mnohé. Oba velmistři splnili naděje v ně vkládané a obsadili dvě první místa. Start přinesl úspěch G. Ilivickému, a noviny s údivem psaly, že v ...

D. Bronštejn a P. Keres byli do Göteborgu pozváni osobně a samozřejmě od nich čekali mnohé. Oba velmistři splnili naděje v ně vkládané a obsadili dvě první místa. Start přinesl úspěch G. Ilivickému, a noviny s údivem psaly, že v čele je „ne ten pravý Rus“. Ale pak vedení trvale uchvátil Bronštejn. „Tak to jsme čekali“ – podtrhovali Švédové. Vítěz Göteborgu sehrál turnaj velkolepě: o tom svědčí jeho skvělé partie. Ve hře D. Bronštejna imponuje mnohé: bohatá fantazie, originálnost myšlenek, ohromná vůle k vítězství. V tomto směru je příznačné, že hraje na výhru s jakýmkoliv protivníkem: i s Keresem, i s Gellerem, i s Panno. A jak hraje Bronštejn na výhru! Netlačí v průběhu mnoha hodin na jakéhosi pěšáčka, obvykle sám obětuje pěšce, dva, figuru. Nesnaží se vyhrát „nějak“, jenom aby získal bod. Ne, snaží se – a nejčastěji se mu to daří – vyhrát nejkratším, nejkrásnějším způsobem. Jeho partie obvykle obletí světový šachový tisk. Když skvěle vyhrál nad Keresem, nejstarší československý mistr Karel Opočenský mu hned vydal „zálohu“ na cenu za krásu – vázu z českého křišťálu. „Oficiální“ první cenu za krásu dostal Bronštejn na zakončení turnaje. M. Euwe se zájmem sledoval průběh boje v Göteborgu a zkoumal všechny partie. Když na konci turnaje přiletěl do Göteborgu na dva dny, s nadšením se vyjadřoval o tvorbě D. Bronštejna. P. Keres prohrál s Bronštejnem v sedmém kole, a to rozhodlo výsledek boje o první místo. Keres se musel spokojit s druhým.

Ohromné zkušenosti, kolosální teoretické znalosti, vynalézavost, chladnokrevnost, úpornost, nejvyšší mistrovství – to vše je garancí toho, že populární velmistr se zase účastní boje o mistrovství světa. O tom jsou přesvědčení mnozí fanoušci talentu P. Kerese. Pravda, nikdo nemůže zastavit běh času. Je to neuvěřitelné, ale fakt, že Keres, tento ještě zcela nedávno mladý talent, má již čtyřicet let! Ale zvnějšku nikdy nepoznáte jeho věk, protože Keres je skvělý sportovec, vždy dodržující příkladný sportovní režim. T. Petrosjan obsadil „svoje“ čtvrté místo. Během turnaje radili mu v tvůrčích diskusích starší soudruzi hrát ostřeji, aktivněji. Bohužel, T. Petrosjan se držel základního programu – „dostat se do devítky“. Pouze na konci turnaje jsme uviděli jiného Petrosjana: bojovného, energického v partii s H. Pilnikem, skvělého kombinátora v partiii s K. Guimardem, smělého rozhodného v partii s J. Donnerem. Petrosjan je ještě mlád, má možnosti změnit se, tím spíše, jestli uvažuje o vyšších místech než čtvrtých. Na obranu talentovaného velmistra přece jen chce se říci několik slov. Hraje v takovém věku šachů, kdy se od účastníků neustále žádá v kvalifikačních turnajích dostat se tu do „trojky“, tu do „devítky“. Zřídka hraješ na takovém šachovém turnaji, kde je možné skutečně tvořit, jak se zlíbí šachové duši, neobávat se toho, že jakási prohra může být rozhodující pro další šachovou kariéru.

E. Geller prožíval v Göteborgu, jak se zdá, jakousi vnitřní šachovou krizi. Její příčinou byl zřejmě nepovedený start. Zejména po prohře s Bronštejnem se stalo Gellerovi jasné, že o boji o první místo nemůže být vůbec řeči. Turnajový stav šampióna země začal dokonce v jisté chvíli vyvolávat obavy. Ale E. Geller se uměl vzpamatovat, skvěle zvládl závěrečnou část turnaje a ukončil jej, rozděliv 5. – 6. místo. Po nepovedeném startu to byl skutečný šachový čin. Jestliže se H. Pilnik občas ironicky usmíval nad Gellerovými výsledky, tak zejména v utkání s ním se sám přesvědčil, že Geller – je Geller! „Přesně“ rozpočítali dosažení „devítky“ B. Spasskij, H. Pilnik a M. Filip. Nejmladší účastník turnaje B. Spasskij přiletěl do Göteborgu přímo z Antverp, kde získal diplom juniorského mistra světa. Mladý Leningraďan se bezesporu velmi unavil, každou partii hrál s vypětím, což se samozřejmě odráželo na výsledcích. Pravda, začátek turnaje vyzněl ve prospěch mladého champióna, ale po některých neúspěších – s Panno a Najdorfem – Spasskij odpadl. „Co nejdříve domů, do Leningradu, stejně nic nevýjde“ – bylo jeho jediným přáním. Není dobré, když šachista ztrácí sebedůvěru, přestává věřit ve své síly. V takovém postavení je velmi důležitá morální podpora. A co může být lepšího, než dobrý přítel, dobrá rada.

Vždy dobře naladěný A. Toluš, trenér mladého šachisty – uklidnil Spasského. „Nic strašného se nestalo, před tebou je ještě plných pět kol, je třeba vítězit. Udělej tři a půl bodu a vše bude v pořádku!“ Spasskij nerozhodně odpověděl: „Zkusím!“. Leningradský student se snažil přesně splnit „Tolušův plán“. K tomu bylo potřeba tři remízy a velice důležitá výhra nad těžko porazitelným M. Filipem a na rozloučenou – s nejstarším účastníkem turnaje G. Stahlbergem. Na závěrečném večeru prezident FIDE F. Rogard, obraceje se k Spasskému, řekl: „V srpnu jste se stal mistrem světa juniorů, teď, v září – mezinárodním velmistrem. Jestliže budete pokračovat takovým tempem, s vámi bude obtížné hrát šachy…“ Nesporně: rok 1955 byl šachovým rokem Spasského. Co se týká našeho šestého představitele – G. Ilivického, tak jen on sám může objasnit, proč se do devítky nedostal. Jeho možnosti nebyly o nic horší, než u některých jiných. Ve finiši se záhadně zřekl remízy a dostal mat od K. Guimarda. Nu což, stává se. Ale v samotném posledním kole, hraje s G. Stahlbergem, postaral se G. Ilivickij o rozveselení účastníků i diváků jiným nepochopitelným řešením. Švédský velmistr se připravil ke krutému boji ne na život, ale na smrt: vždyť jen vítězství uspokojovalo Ilivického. Velký byl Stahlbergův údiv, velký smích v turnajovém sále, když Ilivickij zvolil symetrickou variantu a sám navrhl smír v 15. tahu! „Co je to za podivínství, co je to za žerty?“ Ilivickij jen rozhodil rukama, usmál se, nedal najevo žádné příznaky zklamání a zdálo se, že byl spokojen. Mnozí pak vtipkovali, že nechtěl získat titul velmistra prostě proto, že velmistrů je již mnoho a titul mistra se stává unikátním. Tak tedy, „pouze“ pět sovětských šachistů se dostalo z Göteborgského turnaje do turnaje kandidátů mistrovství světa. Nový skvělý úspěch sovětských šachistů!

Filip byl o opravdu hlavu větší než Franta Blatný – snímek asi ze studentské olympiády v Budapešti 1959

Göteborg roku 1955 byl rodištěm ještě dvou mladých velmistrů – O. Panno a M. Filipa. O. Panno se stal celkem nedávno vítězem mistrovství světa juniorů, dnes je prvotřídním velmistrem. Panno imponuje svým pozičním citem, chladnokrevností v horší pozici (v Göteborgu se to stávalo častěji), úporností v obraně. Vnějškem i stylem hry ho srovnávají s mladým Capablancou. V osobě Panno získal šachový svět nového, velmi sympatického velmistra, o němž bezesporu uslyšíme ještě mnoho dobrého. Panno utrpěl porážky ve třech partiích se sovětskými účastníky, jinak by mohl kandidovat na druhé místo. Mladý velmistr se často nacházel ve společnosti našich šachistů, pokoušel se učit ruštině. U šachovnice je strohý, v životě – očarující a rád zažertuje. Mladý Argentinec se projevil jako dobrý znalec fotbalu: V té době, kdy se hrál turnaj v Göteborgu, v Moskvě se konal fotbalový zápas SSSR – NSR. Panno přesně předpověděl výsledek napínavé soutěže – 3:2 ve prospěch družstva SSSR. M. Filip je vzrůstem konkurentem M. Euweho a V. Smyslova. U šachovnice je vážným protivníkem a krajně tvrdým oříškem. Pouze Spasskému a Fudererovi se podařilo zmást Filipa, velkého znalce teorie. Tvůrčí tvář nového velmistra ještě uvidíme v jiných soutěžích, zde, v Göteborgu, byl naladěn poměrně mírumilovně a usiloval pouze o splnění plánu – postoupit do Amsterdamu.

L. Szabo byl tentokrát klidnější a nijak zvlášť se „nevrhal“ na své partnery. Když remíza, tak remíza. Měl jich 12. Do devítky se vešel zaslouženě a bez zvlášních zážitků. Poměrně nečekaným se ukázal výsledek H. Pilnika, který obsadil deváté místo, přičemž tím byl nejvíc udiven sám argentinský velmistr. Ačkoliv se Pilnik chová velmi suverénně, o svém výsledku se vyjádřil dojemně skromně: „Stává se leccos, občas i slepé kuře najde zrno!“ Skvělý dojem učinila na všechny svěží, smělá, originální hra A. Fuderera v první polovině turnaje. Ale ve druhé polovině začaly neúspěchy a jedna porážka za druhou. Talentovaný šachista a pianista, postavou velmi hubený, nevydržel napětí těžkého turnaje. V důsledku toho nebude Jugoslávie, kde je sedm velmistrů a velké množství mladých nadaných mistrů, zastoupena v turnaji kandidátů mistrovství světa. Nedokázal oprávnit naděje Američanů ani A. Bisguier. Největším překvapením turnaje v Göteborgu byl neúspěch a dokonce v jakémsi stupni propadnutí M. Najdorfa. Zpočátku utrpěl od svých Argentinců – O. Panno a K. Guimarda, pak od bývalého krajana – B. Sliwy z Varšavy, ale nejstrašlivějším způsobem ho rozbil A. Fuderer. Najdorf, obvykle veselý, sebevědomý člověk, se nadlouho rozložil, nebylo slyšet jeho vždy hlasitý smích a žerty. Ale zkušený, silný, starý turnajový lev se nevzdal. Porazil L. Szabo, J. Donnera, a opět bylo možné slyšet: „Já ještě žiji, jen počkejte“. Ale ve finiši, když se objevily praktické šance na umístění v devítce, neměl opět argentinský velmistr stěstí, tentokrát v partii s B. Rabarem. „Je třeba zanechat šachu. Jsem už starý, a vůbec, když se do turnaje kandidátů dostal Pilnik a ne já, měli by mi zakázat hrát“ – hle co bylo řečeno po té partii. Nám se zdá, že Najdorfův neúspěch je více či méně náhodný. Bezesporu o něm ještě uslyšíme (v každém případě!) Hrozba zanechat šachu není nová, je obvyklá v těch případech, když není šachista spokojen svým sportovním výsledkem. Všichni účastníci turnaje doufají v nová utkání s Najdorfem, bez něho budou turnaje nudnější. Čekáme na Vás, Migueli, není třeba se rozhořčovat tak vážně! Turnaj v Göteborgu byl organizován dobře. Nebylo ani jediného vážného konfliktu, vztahy mezi účastníky byly přátelské. „Přehlídce velel“ na turnaji hlavní rozhodčí F. Andersson. Je dobře znám šachovým fanouškům v Moskvě a Leningradě: na ženském turnaji byl představitelem FIDE. Sovětské účastníky vyprovázeli ze Švédska s květinami, se ctí. Před odjezdem uspořádali naši šachisté – účastníci i sekundanti – řadu simultánek v celé zemi s dobrými výsledky. Ve dnech našeho odjezdu – konec září – byli Švédové dobře naladěni. Byly to poslední dny platnosti suchého zákona v zemi. Počínaje 1. říjnem 1955 byl tento zákon ve Švédsku zrušen. Göteborg 1955 náleží minulosti, ale tvůrčí „úroda“ tohoto turnaje je mimořádně bohatá. Mnohé partie turnaje jsou drahokamem pro nejrozmazlenějšího znalce.

5x 1617x Jan Kalendovský
Fotogalerie
Komentáře (5) Aktualizovat
11.06.2009 10:09 | Autor neznámý

Tak článek byl už před Hustopečemi, ale jak mi sám autor napsal, každou první sobotu v měsíci se holt hraje U Pásků.

11.06.2009 08:59 | Autor neznámý

Tento pěkný článek nepřítomnost Jana Kalendovského v Hustopečích omlouvá.

10.06.2009 18:22 | Autor neznámý

Určitě ! 

10.06.2009 17:00 | Autor neznámý

moc pekny clanek jen vic!!!!!

10.06.2009 15:21 | Autor neznámý

Hergot to je čtivé