Prague International Chess Festival

Aby nás to nemrzelo!

04.12.2007 08:00 | Ostatní

Náš soupeř ze 3. kola extraligy Labortech Ostrava disponuje silným družstvem, to bylo jasné již před začátkem soutěže. Je sice poněkud závislý na tom, v jak bojovné náladě a v jakém složení nastoupí jeho cizinecká legie siln...

Náš soupeř ze 3. kola extraligy Labortech Ostrava disponuje silným družstvem, to bylo jasné již před začátkem soutěže. Je sice poněkud závislý na tom, v jak bojovné náladě a v jakém složení nastoupí jeho cizinecká legie silných polských velmistrů, a pro dlouhodobou soutěž nemá příliš širokou hráčskou lavičku, ale své medailové aspirace ostravští jasně ukázali hned v úvodním dvoukole, kdy dokázali porazit obhájce mistrovského titulu z Pardubic.


Vítězství v tomto zápase by nás výrazně posunulo v boji o mistrovský titul, na druhé straně případná porážka by naopak poskytla našim soupeřům v cestě za titulem jen těžko smazatelný náskok. Hra na vítězství s minimálním rizikem je se silným soupeřem velmi delikátní problém, žádá si velmi disciplinovaný výkon na všech šachovnicích a trošinku štěstí. Náš zápasový plán vyšel téměř bez zádrhelů, ale ta kapka štěstíčka nakonec chyběla.


úvod zápasu

Ale po pořádku. Již před zápasem jsme zjistili, že soupeřům bude zřejmě opět chybět Vladimír Talla, nejspíš na 6. šachovnici. To sice potvrdilo naši ratingovou převahu a roli favorita, ale i bez něho a v ještě oslabenější sestavě (místo Jakubiece hrál na 5.š. Pakleza) Ostrava porazila Pardubice. I rozložení barev na jednotlivých šachovnicích jsem považoval za příznivější verzi.

Zápas zahájila miniatura Fiřt – Kalod. Počítal jsem sice s tím, že Radek bude terčem silného remízového pressingu, ale jeho soupeř obvykle vyznává hodně bojovný styl, takže mě přece jen trochu překvapilo, že Radkovo solidní zahájení využil k bleskovému opakování tahů. Ale potvrdilo to, že na zadních šachovnicích mají soupeři patřičný respekt. Bílými figurami nás v zahájeních vesměs nepřekvapili, zato černými se víceméně vyhnuli nejočekávanějším systémům. Můj první zásadnější kontrolní pohled po zhruba hodině hry signalizoval zhruba vyrovnané pozice na většině šachovnic. Živější pozice černými na 2. a 8. šachovnici jsem vcelku očekával, delší snění v zahájení na 7. šachovnici mě také nepřekvapovalo, jen při pohledu na sousední 3. desku mě jakási předtucha vnucovala myšlenku, zda bych neměl Roberta nabádat k mírovým rozhovorům – pozice mě připadala nepříjemně ostrá. Pak jsem začal mít starosti se svou vlastní partii, nicméně mi neuniklo, že na osmičce v partii Kleberc – Klíma Lukáš v zápletce vtipně ukořistil pěšce a stojí na výhru.

Až když jsem se ujistil, že se mi má partie nevymkla z kontroly, rozhlédl jsem se znovu. Kočkování bílé věže s černými střelci na 7. šachovnici se mi příliš nelíbilo, ale zdálo se mi, že zatím nevybočilo z mezí rovnováhy, na 5. šachovnici se nám rýsovala nepatrně lepší koncovka, vývoj na trojce ale nijak neutlumil mé smíšené pocity. Na dvojce se mezitím rozběhly divoké zápletky, pro letmý divácký pohled zcela neproniknutelné, pro oba především kombinačně založené bojovníky ovšem zcela typické. Ale také na první šachovnici černý odpálil doutnáky pro útok pomocí různých obětí, který čelní desky zahalil do těžko proniknutelné mlhy.


Petr Velička vyhlíží kapitána

Soustředil jsem se opět na vlastní partii Velička – Vokáč. V zahájení se žádné překvapení nekonalo, soupeřův repertoár je standardně čitelný, jen nepatrně vylepšil jednu naši dřívější partii. Otestoval jsem, jak moc sází soupeři na jedinou partii, ve které mají momentálně výraznou ratingovou převahu, soupeř však chvíli marně sháněl svého kapitána a tak se hrálo dál. Cítil jsem však jeho nervozitu, vypadal, že by proti remíze sám vnitřně nebyl, pozice v té chvíli vypadala vcelku vyrovnaně. Velička ovšem rozehrává klidná solidní zahájení a spoléhá na svou houževnatost a vytrvalost v dalším boji. Zamířil do koncovky, ve které sázel na početní převahu svých oblíbených jezdců. Během výměn mě navíc zaskočil vtipným obratem f5, který mě vůbec nenapadl. Chvíli paniky jsem naštěstí ustál a nebezpečí jsem zažehnal další sérií výměn, po které se výhoda bílého stala jen symbolickou. Časová tíseň pozici ještě více uklidnila a remíza se ukázala jako nevyhnutná.

Časové tísně před kontrolou rozehnaly mlhu na předních šachovnicích. Ukázalo se, že v partii Hráček – Wojtaszek měl útok černého zřejmě za cíl jen vynucení remízy, Zbyněk však chladnokrevně dělbu bodu odmítl, precizní obranou útok odrazil a materiální převahu proměnil ve vítězství. Partie Cvek – Jedynak naopak potvrdila mé obavy, Robert nerozeznal v partii moment, kdy bylo třeba boj o celý bod zaměnit za skromnější cíl partii zremizovat a dostal se do problémů, ze kterých ho soupeř již nenechal uniknout. Neuspěli jsme bohužel ani v partii Jakubiec – Štoček. Jirka založil zahájení ambiciózně a zahájení celkem logicky došlo do fáze, kdy bylo nutno přistoupit k velkorysým projektů. Jeho oběť dvou pěšců měla 2 verze, letmá analýza nevyjasnila, která z nich byla lepší. Jirka vsadil na útok proti králi, který musel bílý krotit obětí dámy. Vznikla zcela nejasná pozice, kde měl bílý jednodušší plán v postupu svého volného pěšce. Jirka ale velmi obratně dokázal dále rozvíjet svůj útok na krále. Dosáhl nakonec pozice, ve které mohl vynutit šikovným manévrem věčný šach, chyběl mu však čas na hodinách a zvolil jiný postup, kde tempo rozhodlo o výhře bílého. Stav zápasu se tak vyrovnal na 3:3.


moderátor pořadu "V šachu" si dělal po celý zápas poznámky

Lukáš mezitím svou partii bez problémů vítězně ukončil. V této chvíli jsem ještě netušil, že Jirka mohl remizovat, a že tím vlastně začala fáze, během které nám začíná unikat zápasové vítězství. Hrálo se na 5. a 7. šachovnici, právě na těchto šachovnicích jsem před zápasem očekával nás výrazný tlak na rozhodující bod. Po časové kontrole to vypadalo slibně, v obou partiích jsme měli trochu lepší koncovky. V partii Hába – Rašík mě ovšem Petr již večer před zápasem přiměřeně krotil, každý šachista má svého nepříjemného soupeře, a dosavadní vzájemné skóre hovořilo jasně pro soupeře. Věřil jsem ale Petrově současné formě a také malé výhodě, kterou po zahájení získal a pečlivou hrou udržoval, soupeř se jen bránil. Zdálo se, že v koncovce střelce proti jezdci Petr konečně soupeře poprvé prolomí, ale černý nakonec objevil šikovný manévr svého jezdce, kterým i bez pěšce vytvořil neprostupnou remízovou hráz. Pozdější analýzy sice ukázaly, že tomu mohl bílý předejít přesnějším manévrováním svého krále, po kterém by asi celý bod získal, ale současné herní tempo představuje hrob přesně vedených koncovek. Mezi prsty nám protekla další půlčička.


partie Pavel Šimáček(zády) - Vlastimil Neděla

Zbývala partie Šimáček – Neděla. Černý Pavla překvapil volbou zahájení, následovala fáze oboustranného snění nad pozicí a přechod do složité hry bez dam. Myslel jsem si, že by bílý mohl stát trochu lépe, ale černý šikovně zakroužil svým střelcem a vypadalo to, že opak bude pravdou, minimálně zřejmě černý mohl vynutit opakování tahů. Zkusil dosáhnout více, nezahrál však přesně a bílý přece jen dostal výhodnější věžovou koncovku. Bylo jen potřeba nalézt správný plán, to se však Pavlovi v omezeném čase nepodařilo, opět ho objevila až pozdější analýza (vtip byl v tom, že bílý musel umně ztratit tempo, aby dostal soupeřovu věž do méně vhodného postavení). Pavel sice tvrdě válčil, výhodu mu zaručoval aktivnější král, pěšců však valem ubývalo. Dlouhá pasáž na půlminutě rozhodně nebyla bezchybná, černý propásl několik cest do elementárních remízových pozic, dokonce v jeden moment byl Pavel snad znovu na dosah celého bodu, ale vše se v blicce postupně rozplynulo a zápas skončil celkovou remízou. Nejméně 3 šance na smeč a „nic“, to je určitě škoda.

Ale Ostrava bojovala výtečně a potvrdila, že úspěch s Pardubicemi nebyl náhodný. Extraliga bude rozhodně ještě velmi zajímavá.


Radoslaw Jedynak


těžká partie Jirky Štočka


po krátké remíze komentoval pro diváky Radek Kalod


v závěru zápasu to houstlo i v restauraci

0x 685x Marek Vokáč
Fotogalerie
Komentáře (0) Aktualizovat
Připravuje se