Prague International Chess Festival

Očami Carlsena

04.04.2013 06:25 | Turnaj kandidátů 2013

Nechceli by ste sa na pozíciu na šachovnici pozrieť očami Carlsena? Alebo Kramnika či Aroniana? Najlepší hráči na svete vidia šach ináč, hlbšie ako my smrteľníci.

Možno sa Vám zdá, že jediný rozdiel medzi Vami a Anandom je proste v tom, že Anand počíta presnejšie a má lepšie zanalyzované otvorenia. To je ale omyl. Rozdiel je v pochopení, vo vhľade.

Pokúsil som sa o takmer nemožné; skúsil som sa vlámať sa Carlsenovi a Kramnikovi a Aronjanovi do hlavy. Prešiel som všetky tlačovky z turnaja kandidátov v Londýne, vypočul si pozorne bezprostredné vyjadrenia hráčov po partii, (aby ich vyjadrenia boli čo najčerstvejšie, najautentickejšie) a predkladám Vám VIP materiál. Nasledujúce – napohľad nenápadné - výroky prezrádzajú, ako vidia šach superveľmajstri:

„Mal som šance, a nedokázal ich premeniť.“

(Kramnik o svojej sérii siedmych remíz.)

Šanca je dôležité slovo v slovníku top veľmajstrov. Snažia sa hrať dobre, ale tiež dobre chápu, že súper im musí k výhre pomôcť. Nedokážu priamo spôsobiť, aby súper chyboval, to nie je v ich moci. Dokážu mu len znepríjemňovať život, stavať ho pred ťažké rozhodnutia. Silný hráč vie, že nevyhrá každú lepšiu pozíciu. Nemrzí ho to ale, lebo vie, že vyhrá štatisticky povedzme tri z desiatich podobných pozícií.

Podobá sa tak trochu na rybára: zvolí správnu návnadu, nahodí a stoicky čaká. Pozície pritom nedelí na vyhraté, lepšie a rovné, ale na technicky vyhraté, pozície v ktorých má šancu na výhru a pozície, v ktorých túto šancu nemá.

 „Tento ohavný ťah je najlepší v pozícii.“

(Carlsen o ťahu h2-h3 vo svojej partii s Radžabovom)


(Carlsen - Radjabov, místo 18.h3 zahrál bílý 18.Vad1)

Silný šachista vie, že krása a elegancia myšlienky nie je zárukou jej kvality. Vie, že nápad je jedna vec, a jeho realizácia druhá. I keď mu cit jasne hovorí, že určitý ťah je najlepší, ak ho nedokáže podporiť prepočtom, vzdá sa ho. A podobne je ochotný urobiť ťah, ktorý vyzerá vyslovene škaredo, i keď s najväčším sebazaprením, ak sa dostatočne presvedčí, že je najlepší.

Krása ťahu nezaručuje jeho kvalitu. Cit pre krásu zachytí len všeobecné rysy pozíce, na tie špecifické je tu tvrdá práca nad prepočtom.

„Tento plán je veľmi prirodzený.“

„Zvláštna pozícia.“

Podobne ako hráči svetovej špičky delia ťahy na pekné/škaredé, toto delenie sa však nie vždy kryje s delením dobré/zlé, podobne vnímajú niektoré ťahy ako prirodzené, kým iné ako zvláštne, podivné. V zvláštnych pozíciach je ťažšie sa orientovať, a niektorí hráči (Morozevič?) urobili kariéru na lákaní súpera do zvláštnych pozícii. Treba povedať, že povzdych „this is a strange position“ počujeme na tlačovkách pozoruhodne často. Ako sa zdá, naučené schémy proste nestačia zachytiť mnohorakosť šachu...

„Môj plán je možný len vďaka nasledujúcemu triku.“

(Ivančuk o jednom variante svojej partie so Svidlerom, kde chytal vežu na f3.)


(Ivančuk - Svidler, po tazích 18.f4 Ve3 19.Sxd5 Vd3 mohla vzniknout pozice na diagramu. Bílý si může dovolit zahrát krásný tah 20.Sf3!!)

Trik je ďalšie dôležité slovo zo slovníku superveľmajstrov. Nie ale vo význame „pasca“ či „oklamanie súpera.“ Trik v slovníku svetovej špičky je skôr miestom, kde Caissa výrazne pomohla: miestom, kde taktika pracuje v prospech šachistu. Ide o nezamýšľanú šťastnú náhodu: na konci dlhej varianty paradoxne chytáte vežu, nečakaný úder umožní večný šach, obetou dámy vystaviate nevšednú pevnosť. Schopnosť nachádzať takéto šťastné výnimky v šachovom vesmíre umožňuje veľmajstrovi maximalizovať svoje šance.

„Neuveriteľné, koľko ideí predstavil v tomto turnaji. Možno viac ako my ostatní dohromady.“

„Aspoň som dostal hrateľnú partiu.“

(Geľfand chváli Kramnika za jeho vynaliezavosť v otvorení ich druhej partie, Kramnik odpovedá.)

Idea je tretie dôležité slovo hráčov TOP 10. Aby ste proti veľmi silnému súperovi získali výhodu, potrebujete myšlienku, ideu. Niečo neštandardné, a pritom dobré a dostatočne hlboké, aby to súper hneď neprekukol. Novinky v Londýne obvykle zahŕňali celý nový plán, nie len nový jeden ťah. Ak v príprave nazbierate mnoho ideí, môžete stavať súperov pred ťažké rozhodnutia, zvýšite šancu, že urobia chybu, a vyhráte viac partií. Tiež častejšie získate zaujímavú („interesting“ - v zmysle hrateľnú, neobvyklú, nádejnú) pozíciu, neumožníte súperovi, aby sa priľahko vykúpil.

„Hral som to, aby som dostal dobrú hru, nie aby som sa zachránil sériou ôsmych štúdiových ťahov.“ (Geľfand o zavrhnutí ťahu ...Df8 v partii s Carlsenom)


(Carlsen - Gelfand, černý zavrhl 20...Df8 a zahrál 20...Db6?!, viz analýza GM Petra Háby)

Podobne často počujete výroky ako „Táto pozícia sa hrá len na dva výsledky.“ či „Tu som pochopil, že by som mal začať bojovať o vyrovnanie.“ Zdá sa, že silní hráči majú neustále v mysli výsledok, ku ktorému smerujú, a podľa toho otvárajú či uzatvárajú hru, menia mieru rizika. Myslieť si, že superveľmajster hrá vždy strojovo najlepší ťah, je mýtus: odhad vlastných šancí v partii má veľký vplyv na jeho hru.

„Nie som si vôbec istý.“

Tieto slová počujete od najsilnejších hráčov prekvapujúco často. Podobne ako Sokrates vedia, že vedia veľmi málo. Často váhajú a trápia sa, netušia ktorou cestou sa vydať. Je dobré rešpektovať súpera a samotnú logiku šachovej hry. Keď si uvedomím svoju nevedomosť, omnoho ľahšie sa vyliečim zo šoku nad svojimi chybami.

„Vedel som, že tam má čosi pripravené, bol som ale príliš zvedavý na to, aby som odbočil.“ (Giri o jednej partii z Corusu Wijk an Zee.)

Čo ma na najlepších šachistoch najviac fascinuje, je ich úplná fascinácia šachovou hrou. Tá často prebije i športové aspekty. Giri neodbočí z hlavného variantu, kde na neho čaká pasca, lebo je na ňu zvedavý. Ivančuk hrá Budapeštiansky gambit a ďalších 20 otvorení, aby sa nenudil. Carlsen po prehre v poslednom kole ostane sedieť a so Svidlerom  desať minúť analyzuje; vôbec nepôsobí zdrvene.

Veľká väčšina hráčov zo svetovej špičky sa navzájom oslovuje menami a správa sa k sebe navzájom s netajenou úctou. Človek má občas pocit, akoby sa ani nedíval na protivníkov, ale skôr na skupinku dobrých priateľov. A možno tomu tak je... Napokon, kto rozumie vrcholovému šachistovi lepšie ako iný vrcholový šachista?

Napriek tomu, že dnes má každý prístup k nascenovanej literatúre, Houdinumu tri celá nekonečno a databáze s miliónmi partii, šach ostáva ezoterickým, takmer tajným učením. Niektoré zákonitosti kráľovskej hry nevymyslíte, ak Vám ich niekto nepovie. Neviem, či bol pre Vás tento článok osožný, v každom prípade ale radím: sledujte, čo o šachu hovoria Tí, ktorí mu rozumejú, hráči svetovej špičky. Jedna ich veta občas pomôže viac ako hodiny strávené v prítomnosti silného enginu.

autor: GM Ján Markoš

46x 9138x Ján Markoš
Fotogalerie
Komentáře (46) Aktualizovat
08.04.2013 23:26 | ELOminator

Ještě závěrečný dovětek a pak tuto debatu opustím - trenér by neměl být ten, kdo dává žákovi správné odpovědi na jeho otázky ale ten, kdo ho ponouká si klást ty správné otázky.

08.04.2013 21:14 | Kozarek

vsetci sa hadate, ako keby o kvalite sachistu rozhodoval len jeden jediny faktor: bud Ta niekto "zasvati" (to slovo je fakt disharmonicke) alebo si to vydries. Preco si nepriznat, ze neexistuje univerzalny kluc k dosiahnutiu svetoveho prvenstva ? pretoze sa trochu pohybujem vo vede, ponuknem priklad z jej zivota: v 80-tych rokoch sme mali vela schopnych ludi, sediacich doma (nezasvatenych). Ked sa otvorili hranice, rozbehla sa mladsia generacia von, navstivila spickove pracoviska, a zvacsa vratila domov. Chtiac nechtiac je treba uznat, ze rozdiel v praci (aj v uspechoch) medzi tymi, co boli vonku, a tymi, co z akychkolvek dovodov von nesli, je velky (opat je mozne ukazat kontrapriklady, ale v globale je ten rozdiel vidiet aj bez okuliarov). Pritom obe skupiny sa nelisia ani svojou usilovnostou ani schopnostami - proste niektori mali sancu vidiet, ako to vo svete bezi. Pritom je dolezite, ze sa vratili ako individuality - kazdy vidi svoj odbor "po svojom". Komu sa nechce zaoberat nesachistami, moze porozmyslat, kolko sachovych talentov u nas (aj inde vo svete) sa nerozvinulo len preto, ze nemali sancu dostat sa k trenerovi alebo inak "do sveta". Alebo preco maju Rusi tolko vynikajucich sachistov - urcite nie su pracovitejsi ani talentovanejsi, jednoducho maju moznost zit v stalom kontakte s najlepsimi. Nebudu ako oni, ale v komunikacii s nimi sa vela naucia. bez toho to asi nejde v ziadnom odbore. Co sa Fischera tyka, tiez nebol az tak izolovany: ved hraval spickove turnaje, stretal sa s ludmi, navstivil Moskvu ... a svoje urobila aj dostupnost informacii. Mozno singularnejsi pripad je Morphy, ale to je historia, v ktorej sa zasa az tak vela o sachu nevedelo.

08.04.2013 20:47 | ELOminator

Ano, v tom je mezi námi hluboký folozofický rozdíl. Já tvrdím a pořád budu tvrdit, že Navara se nestal nejlepším českým hráčem díky tomu, že měl skvělé trenéry, ale díky tomu, že má vrozené skvělé porozumění šachové hře (stejně jako všichni ostatní hráči světové špičky), které mu umožnuje jít vpřed mílovými kroky narozdíl od nás hlemýždů.

A to, že spousta lidí neuznává intenzivní analýzy s počítačem a jejich přínos pro porozumění šachu, no budiž, ale odsuzování řešení šachových úloh už je opravdu tmářství devil

08.04.2013 15:27 | rytir

V tom s Vámi souhlasím. Nemožné to asi nebude, ale bude to obtížnější, jak ukazuje příklad Bobby Fischera.  Ohledně počítače jsem to myslel tak, že může stát za úvahu nejprve zkusit přijít sám na to, kde udělal chybu a teprve posléze si to nechat překontrolovat od počítače a trenéra, když ho má.

08.04.2013 15:05 | Ján Markoš

Vlastne ďakujem pánovi Rytířovi, že tu podnietil zaujímavú diskusiu. Bez neho by tu bolo mŕtvo. Či sa snažím zaujať novou témou? Áno, to robím. Napísal som snáď stovku článkov; nechcem písať stoprvý úplne rovnaký.Pokiaľ nemám niečo nové, snažím sa nepísať. Snažím sa ale, aby táto snaha o originalitu nešla na úkor pravdivosti. Slová o "takmer tajnom učení" vadili nielen Vám, ale povedzme i môjmu otcovi; mal som to možno napísať ináč. Royhodne nešlo o tajomstvá v zmysle Spoločenstva svätého grálu, či niečoho podobného. S jednou vecou ale stále hlboko nesúhlasím - že človek môže sám prísť na svoje chyby, prostým rozborom vlastnej partie, bez pomoci trénera či počítača. To je syzifovská, náročná a v konečnom dôsledku neplodná práca. Šachista sám zo seba veľmastra neurobí, práve tak ako sám seba za vlasy nevytiahne z rybníka.

08.04.2013 14:59 | rytir

@Pavel Ch. Nakonec se k pravdě doberou, když budou postupovat poctivě. Nejhorší ale je, když si někdo řekne, že nikdo se nemůže dobrat pravdy, tak to vzdá a přestane se snažit. Heslo pravda vítězí se pak hodí do koše, protože žádná pravda dle relativisty neexistuje. A tehdy nastává soumrak, soumrak zoufalství a dezorientace dnešní doby, kdy člověk neví čeho se chytit a neví, čemu má věřit. Všechno se relativizuje, žádné hodnoty se neuznávají. To je pak totalita obrácená, totalita, která popírá pravdu a tvrdí, že žádnou pravdu není možné najít.

08.04.2013 14:45 | Pavel Ch

re rytir 10:45

Děkuji, že jste ocenil, že jsem vyhodnotil uvedené věci z  článku správně. Ale já si tím jist nejsem a bohužel si ani nejsem jist, že Vy máte pravdu, že to víte správně.

Také mne těší, že si všímáte, že i v jiných oborech si přestáváme konečně hrát na jednu svatou pravdu, tolik desetiletí vštěpovanou Čechům do hlavy (dnes přetrvává v KLDR, psal jsem i do jiné diskuse).

Ano 1 plus 1 bude vždy dvě, dát figuru bez kompenzace je chybou, ale jsou složitější věci. Nejen, když ve své mnohadílné knize Kasparov opraví původní komentáře, načež mu Dvoreckij najde 5 chyb na dvou stránkách. Ovšem není jisté, že tyto opravy poté někdo opět neopraví.  Ale to stále jsou věci jednodušší oproti složitějším, kde opravdu je více cest, o kterých se můžeme pouze domnívat, že některé správnější a některé chybnější. To se třeba týče diskutovaného sytému tréninku, co jak studovat, jak se na to dívat, aby poměr času stráveného a výkonu byl co nejpříznivější.  

08.04.2013 14:06 | strelec

re Honza Hučín: skvěle řečeno (napsáno)yes Takto to obecně platí v individuálních disciplínách (sportech) pro 80-90% lidí. Když budu věnovat neúměrně času jen jedné části přípravy (jedno zda koncovkám v šachách, forhendu v ping-pongu), pak mi uteče něco jiného (zahájení v šachách, podání u ping-pongu,.....). Prostě to správně "namíchat". A to je vlastně to nejtěžší a zásadníenlightened

08.04.2013 13:34 | rytir

Ono by spíš bylo užitečnější na ty chyby se pokusit nejprve přijít sám. Protože, když je člověk odkázaný na hodnocení počítače, může to být i škodlivé. Jako člověk, který neustále počítá na kalkulačce, začne mít problémy počítat zpaměti. O užitečnosti zacílené trenérské rady jsem hovořil, to ale není totéž, jako naslouchání tomu, jak hovoří top hráči.

08.04.2013 13:23 | Honza Hučín

Markimu se podle mě skvěle podařil závěr článku: "jedna jejich věta občas pomůže víc než hodiny strávené v přítomnosti silného enginu".

Dejme tomu, že jsem právě odehrál devítikolový turnaj a chci nyní udělat co nejvíc pro své zlepšení. Můžu si všechny partie projet počítačem, najít kritická místa a analyzovat je. Můžu se podívat na zahájení, která se mi nepovedla, případně nepodařené koncovky, a lépe si obojí teoreticky nastudovat. Můžu si každý den vyřešit deset až dvacet diagramů. To všechno nějaký přínos má. Ale zdá se mi, že daleko víc šachistovi prospěje, když své přednosti a nedostatky dokáže zobecnit. To někdy dokáže sám hráč, ale někdy to vystihne líp spoluhráč a obvykle to umí dobrý trenér. Například: "Nehraj benoni, nesedí ti, zkus klasickou králku. Příliš spěcháš do koncovek, neboj se a podrž víc figur. V horších pozicích nemáš trpělivost k obraně a zbytečně zkoušíš hrát na šejdy, to ti proti silným hráčům neprojde. Neboj se hráčů s vysokým ratingem, i oni dělají chyby a jejich figurky mají stejné možnosti jako tvé." Sem patří i věta z článku: "Silný hráč ví, že nevyhraje každou lepší pozici, a nemrzí ho to."

Pokud budu jen projíždět své sehrané partie a nezískám nad svou hrou nadhled, je to řešení problémů hrubou silou. Troufám si tvrdit, že efektivnější je vyřešit klidně méně diagramů a mít nastudováno méně variant, zato vědět, kde typicky dělám chyby a v čem jsem naopak silný.

08.04.2013 13:07 | ELOminator

Jinak většina zlatých zásad šachu  se velmi lehko definuje ale velmi těžko dodržuje - např. zásada č.1 - kontrola hrubých chyb. Ted před provedením každého tahu je třeba se ještě na vteřinku zamyslet a zkontrolovat, jestli to není hrubá chyba. To zná asi každý - uděláte tah a v okamžiku kdy pustíte figurku už víte, že to byla hrubka. A nebavím se o prstové chybě ale o propočtu který třeba trval půl hodiny. Mně se to stává zcela běžně crying

Ale dodržovat toto bšhem časové tísně, v okamžiku krize v partii, v době, kdy po dlouhém a marném přemýšlení vím, že něco už hegrot zahrát musím, to je kumšt.

08.04.2013 12:53 | ELOminator

Tak tted prozradím jedno z těch malých tajemství - ve skutečnosti by si člověk neměl vážit jen těch dobrých, perfektních tahů které zahrál ale i těch chyb. Protože za každým tahem se skrývá nějaké úsilí, nějaký propočet, nějaká mzšlenka. Dříve jsem to hrával tak, že jsem se snažil odehrát ideální partii a to mě motivovalo. Jenže po prvním pochybném tahu se mi partie přestala líbit, chtěl jsem se jí co nejdříve zbavit a šachový výkon a tím i výsledek šel pochopitelně dolů.

Dneska už to beru jinak - dokonalost neexistuje, v každé partii budu 3x vyhraný a 3x prohraný. Vyhraje ne ten, kdo hraje bezchybně ale ten, kdo vyvine větší tlak na soupeře a dokáže lépe odolat jeho tlaku. Třeba moje předposlední partie proti Šplíchalovi - ano, zdupal jsem to, ano, byl jsem totálně prohraný ale v časovce jsem se kousnul a řekl si, že zmatit se nenechám! Takže z jedné strany jsem s tou partií samozřejmě nespokojený ale z druhé strany jsem hrdý, jak jsem tu časovku zvládnul. A nakonec mi to přineslo extra půlbodík navíc wink

08.04.2013 12:37 | rytir

Představme si, že hráč prohraje partii, ve které udělá spoustu chyb. Partii si rozebere, chyby odhalí a příště je již nebude opakovat. Prostě se poučí z chyb. Chybami se člověk učí. Oproti tomu relativisticky myslící prohlásí, že žádné chyby v partii neudělal, protože neexistují správné nebo špatné tahy nebo že se to o žádném jeho tahu nemůže prohlásit. Ten se těžko může dál zlepšit, když má závadné myšlení.

08.04.2013 12:35 | jan

Článek Jána Markoše mě inspiroval k přemýšlení nad tím proč prohrál Carlsen a také Kramník s Ivančukem. (odpověď jsem nenašel). Názor na tento problém jsem našel v úvodu knihy Jiřího Veselého "PSACHOLOGICKÝ PRŮVODCE ŠACHOVOU PARTIÍ": "V moderním šachu se čím dál tím více uplatňuje psychologický přístup k problémům boje na šachovnici. Často, velmi často nevyhrává ten, kdo více rozumí šachu, ba ani ten, kdo hraje lépe, ale ten, kdo má lepší nervy, kdo se umí v pravou chvíli lépe soustředit, kdo se dokáže vcítit do soupeřova způsobu uvažování, kdo dovede využít momentu překvapení, kdo je s to soupeře desiorientovat, zmást, "přinutit " k chybě, kdo v kritickém okamžiku ovládne vlastní emoce,..............."

08.04.2013 10:45 | rytir

@Pavel Ch. Kdybyste si přečetl pozorně příspěvěk z 5.4. 20:43, ušetřil byste si pravděpodobně námahu s opakovaným odesíláním. Pokud jde o otázky pravdy, to už se dostáváme i trochu mimo šachy, tak je smutné, když člověk v důsledku závalu informací na pravdu rezignuje a spokojí se s myšlenkovým relativismem, na to je dobré dát pozor, abychom do toho neupadli. Že jsou některé věci v článku mylné jste vyhodnotil správně a není to od Vás nic drzého. Dnes se rozšířilo, že když se někdo mýlí a je na to upozorněn, tak to vnímá pomalu jako osobní útok. V šachu se dá pravda poznat často dobře. Kupříkladu tah, který nastavuje nějakou figuru je objektivně chybný při správné hře protivníka a zaslouží si pak otazník a klamná relativizace z něj dobrý tah neudělá.

08.04.2013 10:15 | Pavel Ch

re Rytir

Marki si dal ohromnou práci s projitím tiskovek, aby nám napsal myšlenky sdělené velmistry. Skvělé dílko.

Přitom jasně oddělil to, co velmistři řekli od toho, co z jejich myšlenek vyvozuje sám autor. To u méně zkušených autorů, než je Marki, často splývá, nechtěně či záměrně.

Myšlenky jasné a zajímavé. Je na každém, co si z toho vyvodí. Na to co z toho vyvodil Marki, může mít čtenář svůj názor, to je jeho svaté právo. Já třeba také bych si vyhodnotil po popsaných myšlenkách velmistrů úvahu, že neustále myslí na výsledek, trošku jinak; Či o (ne)provedení škaredého tahu od Magnuse. Ale to nikomu nevnucuji, je jen na mne, zda poslechnu autoritu, velmistra-autora, nebo si "drze" vyhodnotím přetvořím, výstup sám, mohu se samozřejmě mýlit.  Ovšem takto pojatá "absolutní pravda" s klávesnice rytire (14:20, 5.4.) o neznalosti stavu věcí autora, společně se stylem příspěvku, se asi nejen mně vůbec nezdá. 

Zaplacená tréninková jednotka, či pár jednotek, u autority nebo prostudování přínosných knih, které hráč odmítal, může hráči otevřít oči a nakopnout ho o třídu výše. Samozřejmě musí být podloženo další systematickou samostatnou prací z toho vyplývající. Proto i nesouhlasím o konstantě počtu hodin a matematice, jak ELOminator propagoval článek. Tím samozřejmě netvrdím, že je možno najít kámen mudrců a díky tomu trénovat hodinu měsíčně a prudce se lepšit, to je samozřejmě hloupost.  

Přínos článku veliký, proto jsem na začátku diskuse psal, že bych si přál v nadpise římskou jedničku.

Pro admina: Psáno již v pátek večer, nešlo 10x odeslat, objevilo se místo toho vždy "vložte článek", tak jsem to vždy smazal. Dávám si předtím CtrlC, takm jsem uložil a zkouším znovu.

08.04.2013 09:38 | Homunkulus

Vypadl mi přísudek. Ve třetím souvětí má být "skrývat".

08.04.2013 07:16 | Homunkulus

Pane rytíři, vystupujete tu jako šachový pozitivista. Představujete typické reduktivní myšlenkové figury (nějaký jev ve skutečnosti není nic než ...). Zřejmě se bojíte, co všechno hrůzného by se mohlo za slovem "téměř tajné učení". Souhlasím s Honzou Hučínem; jde prostě o schopnost podívat se určitým způsobem.

Vyhnul jste se tu otázce na svou vlastní šachovou sílu. Turnaj kandidátů jste tu podrobně komentoval způsobem, který bych se strojem za zády dokázal taky (mám elo cca 2100). Pak tu kádrujete autora o několik levelů silnějšího.

Nemyslím, že Ján Markoš chtěl "zaujmout něčím neotřelým". Myslím, že chtěl v první řadě něco pochopit a toto pochopení předat. On si přece nehraje na nějaká utajování, on tu svoje náhledy zveřejňuje. Nepřipadá mi, že si tu na něco hraje. Nejde přece o to "hltat všechna vyjádření top šachových hráčů", ale snažit se o nějaké to propojení jednotlivostí, průhled skrz, který občas mohou umožnit.

07.04.2013 23:09 | rytir

Myslím si, že autor článek myslel dobře a chtěl zaujmout něčím neotřelým. Jenže to může být také dosti hloupost. Pokud se to bere jen jako perlička a jiný úhel pohledu, tak proč ne. Ale to by bylo dobré tam napsat. Představa, že to někdo vezme naprosto vážně a začne hltat všechna vyjádření top šachových hráčů při jejich vystoupeních a věřit, že díky tomu se stane top hráčem, tak mu rovnou říkám, ať neblbne. Ještě bych dodal, že hraní si na elitářství a nějaká utajování, k ničemu dobrému nevede ani v šachu a už vůbec ne v životě. Když si ale všimneme, tak hráči ve špičce jsou v tomhle ohledu normální a na nic takového si nehrají. To že se oslovují křestními jmény se dá vysvětlit snadno, protože se často potkávají na turnajích. A že se k sobě chovají většinou s úctou? To je snad jenom dobře. Nakonec, když vědí, kolik investovali do šachu, mohou to ocenit i na svém soupeři, který se také nedostal do špičky svou lenivostí. A k těm výrazům - výraz trik se používá často, výraz je to věc techniky také a výraz je to hra na dva výsledky není též neobvyklý, podobný výraz je třeba hra jen na jednu branku.

07.04.2013 23:01 | ELOminator

Tak tak, k šachovému úspěchu vede jediná cesta - se učit, se učit, se učit (ale od sebe!!!)

07.04.2013 22:40 | rytir

Rada není trénink, tady směšujete pojmy. Rady jsou jistě užitečné, ale samotné rady bez intenzivního tréninku budou mít jen velmi malý význam. Další věcí je, že dobré rady nejsou nic tajemného, byly sepsány v mnoha publikacích. Ale pokud má někdo trenéra, tak má výhodu, může ho přímo upozornit na to, kde dotyčný dělá chybu a na co se má zaměřit, takže je taková rada pak zacílená. V tomhle ohledu Fischer byl lepší i v tom, že se dokázal vypracovat sám. Jinak nikdo se nestal top hráčem tím, že si válel šunky a naslouchal moudrým hráčům. A také nestane.

07.04.2013 16:36 | Honza Hučín

K tomu tajemnu - John Nunn napsal knihu Secrets Of Practical Chess. Myslím, že slovo "secrets", tj. tajemství, pojímá podobně jako Marki. Je to tajemství ve stylu Kolumbova vejcesmiley Tedy několik slov či vět, které vystihnou věc, nad kterou člověk dlouho bezúspěšně dumá, a v praxi mu pomohou. To je něco jiného, než vyřešit stovky diagramů nebo si přehrát padesát partií na katalán. Trochu provokativní příklad z Nunnovy knihy: "Často chcete instinktivně zahrát určitý tah a strávíte dlouhý čas hledáním důvodu pro něj. Nedělejte to. Pokud nenajdete v krátké době vyvrácení zamýšleného tahu, pak vám ho stejně nakonec intuice přikáže zahrát, tak proč zbytečně plýtvat časem."

NIck rytir hovořil o tréninku; ano, přijímání dobrých rad je velmi efektivní trénink za předpokladu, že je dává dobrý trenér.

07.04.2013 11:09 | Marhula

Fischer měl štěstí,že ho sověti nechali v mezipásmu vyměnit za jiného hráče USA,protože nehrál pásma se nekvalifikoval!,byl velmi psychycky labilní-viz jeho výstřelky, pokud prohrál nějaké partie zmizel z turnaje,držel nějaký šábes či co -potom spasskij pokud by poslouchal sověty a neumožnil 3 partii ,hrát mimo kamer v nějaké malé místnosti bylo by to 3-0,pochybuji,že by to zvládnul - mistr bobík. Potom se odmítl utkat s karpovem už tam by ho horko těžko udělal ,natož kasparova-to co sehrál po 20 letech s borisem byla labutí písen-pak měl hrát s polgárovou,nedošlo k tomu už tam by měl problémy,sice se považovalza mistra světa do smrti,ale myslím že kasparov alechin byli o něco kvalitnější ,než mistr bobby.

05.04.2013 20:44 | ELOminator

Pokud se bavíte o vlivu talentu a práce/tréninku na šachovou výkonnost, tak celkem trefně to popsal Štěpán Žilka na svém blogu: http://www.blog.praguechess.cz/index.php?blog=zilka&orderby=202&strankovani=0

05.04.2013 20:43 | rytir

Jinak zkuste nyní kliknout na to >Klikněte zde< a do toho okénka napsat komentář a posléze dole kliknout na >Vložit komentář<. Je to tu zdá se nyní porouchané a místo napsání to může psát >Vložit obsah<.

05.04.2013 19:49 | rytir

Capablanca [1927] potom porovnával svoju minulosť so súčasnosťou a priznal, že predtým bol ctižiadostivý a veľmi pracovitý, no medzičasom tieto vlastnosti silne oslabli. „Mam teraz viac skúseností, ale menej síl.“ - (dle Július Kozma - Boje o šachový trón) Takže vidíme, že Capablanca přiznal, že byl velmi pracovitý. Mistrem světa se nestal, protože mu to spadlo do klína, ale tvrdě trénoval.

05.04.2013 19:15 | B-ckar

2rytir. Už tento turnaj kandidátov vašej téze protirečí. Keby to bolo primárne o (kvantite) tréningu, víťaz by bol na chvoste. Gelfand by sa stal majstrom sveta, v minulosti napr. Portisch, naopak Capa by bol patzer cca našej sily. Jasné, že špičkoví hráči si aj pri komentároch obvykle nechajú niečo pre seba. Hlavne ak sú ešte aktívni a hodlajú takú schému ešte hrať. Trochu iná situácia je vo vede, kde trebárs Einstein mal k dispozícii tie isté informácie ako kolegovia (Michelsonov pokus, Lorentzove transformácie,...) - ale iba on ich geniálne pospájal. Aby som nezabudol, vďaka markimu za podnetný uhol pohľadu.

05.04.2013 17:56 | rytir

Stačí se podívat na Bobby Fischera, v čem tkvěl jeho úspěch? Především v pracovitosti. Ten spal i s šachovou knihou pod polštářem a dal do šachu vše. A jestli si někdo myslí, že Kasparov, Karpov, Kramnik, Carlsen hráli či hrají dobře díky tomu, že jim nějaký dobrý šachista prozradil tajné tajemství hry, tak uvěřil nějaké iluzi. Ve skutečnosti tito hráči velmi tvrdě trénují. A samozřejmě také hraje roli praxe a též talent, který jsem již zmínil. A tím jak tvrdě trénují, se v rozhovorech samozřejmě nechlubí, tam to logicky budou zlehčovat, jako třídní šprt tvrdí, že se moc neučil. Kvantita - čas věnovan do tréninku, musí mít také kvalitu - to je samozřejmé, že samotný čas nestačí. Ale jestli si někdo myslí, že se může stát top hráčem, aniž by hodně tvrdě trénoval, tak je na omylu.

05.04.2013 17:40 | viktor1111

Vážený pane rytiri. Moc by mě zajímalo, jaká tajemná či tajná síla takhle přiměje někoho někam přilézt a začít prudit... Tím spíš, že nejste nějaký "přepseudonymovaný" magnuscarlsen, ale že jste evidentně člověk vzdělaný. Proč? Co z toho máte? Nebo Vám pan Markoš něco nepěkného provedl? No a kdyby Vám to náhodou stálo za námahu mi odpovědět, tak ještě pěkně prosím přidejte něco o Vaší šachové výkonnosti (nejlépe ELO), ať vím, jakou cestu si mám ve své pošetilé snaze o šachové sebezdokonalení vybrat. Předem děkuji

05.04.2013 16:25 | Ján Markoš

Milý pan Rytíř, veď ja nikoho nechcem presviedčať, skôr pobaviť. Ja vidím rozdiel medzi mojím myslením a myslením Carlsena, a tiež rozdiel medzi mojím myslením a myslením mojich zverencov. Nie je to len o miere tréningu. Ak som ten rozdiel nedokázal ukázať, mrzí ma to. Keď som napísal, že ide o takmer tajné učenie, nemyslel som tým "tajomné". Myslel som tým, že niektoré veci sa o šachu nedozviete, ak vám ich niekto nepovie. Nejaký silný šachista. Práve preto jestvuje množstvo hráčov, ktorí šachu venujú čas i energiu, ale predsa nie sú príliš silní. Nikto im totiž nepovedal, ako sa na šach majú dívať. Čo sa týka Vašich odporúčaní, kde mám hľadať tajomstvo a ako mám naložiť so svojou šachovou kariérou:´, mám prosbu. Venujte svoje rady a výchovu svojim deťom, ak nejaké máte, a neplýtvajte nimi na mňa. Málokedy prijmem nejakú radu, a keď, určite pri tom musím vidieť človeku do tváre. A uveriť, že bola dobre mienená. Ďakujem elominátorovi za vtipný komentár o 14:33. Tiež to tak vnímam, a hnevá ma, keď Carlsen odmietne čokoľvek vysvetliť, pretože jemu je to zrovna jasné. Inak podobný rozdiel v prístupe vidím v knihách Karpova a Kasparova. Vždy sme sa zabávali, ako mohli dvaja tak silní hráči napísať tak rozdielne knihy, ako bola Skúška časom a Vybrané partie 1975-85.

05.04.2013 14:20 | rytir

Ačkoli se nás autor snaží přesvědčit, že špičkoví hřáči přemýšlejí jinak a že jejich uvažování je dokonce tajemné a v tom že tkví jejich top postavení, tak se mu to vůbec nedaří. Jen se ukazuje, že mají úplně normální lidské vyjadřování a nijak zvlášť se ve slovníku neliší od běžných šachistů. Rozdíl je v tom, že více trénují a berou si šachy víc do hlavy, nějaké procento hraje u nich i talent. Doufám, že se GM Markoš probudí z iluzí, které si vytvořil, že přestane hledat v šachu tajemno a začne pořádně trénovat a začne tak mít naději na probojování se do světové špičky. A pakliže hledá tajemství, najde je v náboženství, například v trojjedinosti Boha

04.04.2013 20:38 | Pavel Ch

re ELOminator

...  no jo, správně, připomnělo mi to, co píšete, film z mého mládí "Viděno osmi" o olympiádě v Mnichově 1972. Režie Miloš Forman a další.... O filmu  ZDE

    Tak, tak jste o kandidátech myslel !?

04.04.2013 20:32 | Honza Hučín

Článek se mi líbí, protože je to pohled z jiného úhlu, než je člověk zvyklý.

04.04.2013 18:58 | ELOminator

@P.Ch: No já jsem to bral podle nadpisu - tedy Očima Carlsena... zbývá tedy ještě 14 očí, to máme 7 dílů.

Jinak já ty Markiho články neberu až tak posvátně jako někteří jiní ale určitě jsou čtivé a dá se o nich dobře diskutovat.

04.04.2013 17:44 | Pavel Ch

Když se to všem tak líbí, tak musíte také Markimu napsat, a hlasitěji, to co jsem napsal v 7:49.

04.04.2013 15:29 | Josef

Musím říci, že Ján Maroš má poměrně vzácný dar dívat se na běžné věci z úplně jiného úhlu pohledu. A snad ještě vzácnější dar o nich neuvěřitelně poutavě psát. Děkuji.

04.04.2013 15:04 | violin

A když slova hráčů světové špičky okomentuje slovenská špička J.M., amatérský čtenář je velmi spokojený, má opět nad čím dumat. Hurá! Ján Markoš má totiž dar nevšedních pohledů a vzácný dar pedagogický, potažmo literární /mimo jiné viz. seriál Strategie střední hry, zde v sekci Trénink/.

04.04.2013 14:33 | ELOminator

Mě nejvíc fascinuje ten úplně rozdílný přístup jednotlivých hráčů - Kramnik je až pedantský, neopomene zmínit žádnou variantu a hledá mikroskopické výhody i tam kde nejsou. Carlsen všechny tahy odbyde suchým konstatováním "this is normal", potom zmíní jeden pochybný tah soupeře který se mu nelíbil a náhle už je soupeř prohraný. Griščuk se tváří, že nehraje kavárnu i když je tomu naopak, zatímco Svidler na každé tiskovce zdůraznuje, že hraje pouze kavárnu, i když je na něm vidět, že má všechny varianty pečlivě pčipravené.Gelfand se zase začne hned durdit jakmile mu někdo ukáže nějakou počítačovou variantu. Ivančuk vždy s klidem v odpovědi na otázku proč jste hrál dneska zrovna tuhle variantu řekne protože se mi zrovna chtělo smiley.

A přesto se nakonec všichni víceméně sejdou v tom, jak ta která pozice stojí. Fascinující.

04.04.2013 11:36 | Šemík

Nádhera! Se stejnou fascinací a takřka posvátnou úctou, s jakou začátečník vzhlíží k našim banálním kombinacím na poli f7, můžeme aspoň nahlédnout do uvažování světových top šachistů, kterému rozumíme právě tak málo, jako ti začátečníci běžným tahům nás, řadových klubových hráčů. Díky za to!

04.04.2013 10:24 | giocozo

Tobi - Tenhle fantastický turnaj bude rozebírán ze všech stran na různých serverech ještě hodně dlouho, tečkou snad tento pěkný článek nebyl. Jak už se zmínil někdo z přispěvatelů, pokud by vyšla kniha o téhle nádherné podívané, určitě bych neváhal. Takový pohled Kasparova, či některého z přímých aktérů by byl určitě zajímavý.

 

04.04.2013 09:38 | exot

Prosil bysom viacej cukríkov, áno, Jáno? :-)

04.04.2013 08:17 | ELOminator

No upřímně řečeno to pořád klouže jen po povrchu, to opravdové tajemství by nám museli prozradit ami aktéři a to asi neudělají wink.

Ale souhlasím s tezí, že nejvíc se člověk o svém pojetí šachu a o jeho slabinách dozví, když poslouchá slovní komentář velmistra po partii a srovná si to s bláboly, kterými komentuje svoje vlastní partie.

04.04.2013 08:05 | Tobi

Velmi svěží článek, Turnaj kandidátů z lidské stránky, velmi pěkná tečka za turnajem. Autorovi yes

04.04.2013 07:49 | Pavel Ch

Marki, po přečtení článku jsem říkal, že mi tam něco chybí....., ano, římská jednička v nadpise.

04.04.2013 07:47 | Homunkulus

Úžasný. enlightened Království za tyhle články! yes

04.04.2013 07:01 | Kozarek

Vložte obsah

Připravuje se